Nepoměrně ostřeji se na charakter současníka podívali členové Turnovského divadelního studia A. Marek. Scénáře, režie i scénografie se ujal Petr Haken a pro avizování své inscenace použil poněkud zavádějící titulek: A.P. Čechov – „Tři sestry“. V textu programu ale už vše uvádí na pravou míru, když označuje Čechova a jeho hru pouze jako prvotní inspiraci. Základní obrys děje zachovává, ovšem na jevišti jsou tři bratři a čtvrtý herec jim přihrává z pozice několika mužských postav původní předlohy. Jestliže by sestry snad trochu dojímaly svou ženskou osamoceností či slabostí, pak tihle bratři právě mužským principem jednání zcela bezostyšně prezentují chrapounskou znuděnost a totální nechuť k aktivnímu činu. Svou vykořeněnost zdůvodňují neschopností koupit si jízdenky na vlak do Moskvy, kde by konečně začali smysluplně žít. Stejný motiv se už dávno objevil v inscenaci Rádobydivadla Klapý, avšak v pánském provedení Turnovských získává na brutalitě, neboť jedinou aktivitou protagonistů jsou zbytečné činnosti, řeči a otvírání lahví s vodkou. Uprostřed poloarény ohraničené sítí se povalují a potácejí tři chlapi, zahledění natolik do sebe, že je ani příliš nedojme požár města a vlastně je ani nezajímá odjezd vojenské posádky, byť by s ní mohli také opustit své guberniální hnízdo. Pokud přistoupíme na tuto drsnou transformaci původní předlohy, pak nepřehlédneme problém inscenace: vizitka trojice mužů je dána v expozici, vše je sugestivně prezentováno sice naturalistickými prostředky, avšak bez výraznější dramatické gradace. Možné vyústění tohoto drásavě nihilistického nicnedělání je sice naznačeno, ale prozatím se více projevuje ztráta tempa a zesiluje pocit nedoslovenosti. O to zajímavější by mohl být další vývoj inscenace, která nese všechny znaky svébytného autorského divadla. Vyrovnané herecké výkony jsou podporovány zvukovou složkou, v níž překvapivé rámování hudbou D. Šostakoviče se spojuje s opileckým zpěvem vulgární písničky. „Tři sestry“ Turnovských divadelníků jsou představením, které dráždí a snad i rozčiluje, ale pro mnohé z nás to nebyl problém záměny mužů za ženy, ale otázka vnímání našeho vztahu k současnosti.