PEKÁREK, Josef: Divadlo v obci Vševily.

Divadlo v obci Vševily

Josef Pekárek

Lidé odpradávna hledali způsob, jak se vyrovnat s okolím, jak upustit páru svých vášní nebo jen si říct, že na tom nejsem tak zle, jako někdo druhý. Vynalezli proto divadlo jako živé sledování osudů a vztahů postavy v komprimovaném čase a prostoru. Měli tak nastavené pomyslné shakespearovské zrcadlo a mohli se vysmát jednání hrdiny. Divadlo tímto způsobem sloužilo k odreagování, zábavě, ale i poučení nebo vzdělávání.

V obci Vševily bylo divadlo spojeno s místním Sborem dobrovolných hasičů. Ten se na valné hromadě 12. prosince 1903 usnesl, by sbor pořádal divadelní představení. Ještě ke konci téhož roku je zaznamenána důležitá podpora vševilského divadelnictví. Zaznamenání do pamětní knihy zaslouží, že dívky Vševilské čistý výnos ze zástěrkového plesu v obnosu 15 zl. věnovaly sboru na zakoupení divadelních potřeb. Svědčí to o jich národním uvědomění a slouží jim jenom ku cti. Dne 19. března 1904 jsou jednohlasně hasičským výborem pověřeni k pořízení divadelních potřeb František Liška, Josef Němec a Antonín Hejnic. Historicky první představení se konalo o Velikonočním pondělí 4. dubna 1904. Sehrány byly dvě veselohry: Penzionát paní Borové (1) a Doktorovo tajemství (2). Kronika dodává, že účastenství bylo hojné a hráno bez chyb. Za pokladnu a výběr vstupného byl zodpovědný Josef Černoch s Františkem Koubou, uvaděčem se stal František Liška a stráž bezpečnosti držel Hynek Haník s Josefem Bělkou. Můžeme se jen domnívat, zda představení probíhalo v místním hostinci p. Daniela. Stejně tak jsme bez informací ohledně kulis, nákupů a popisu průběhu. Ale pro velký úspěch byly na 20. listopad nastudovány opět dva divadelní kusy lehčího žánru: Lest a Sběratelka starožitností (3).

Vzápětí hledali místní ochotníci způsob, jak se materiálně zajistit a být soběstační. V roce 1905 žádají obecní výbor, aby z lesa daroval potřebná prkna na jeviště, anebo aby se vyrovnal s Františkem Danielem, který dosud prkna půjčoval. Než je žádost vyřízena, odehrají 7. ledna 1906 za hojné účasti Pastýře u jeslí Betlémských, a následně 25. února dvě hry, a to Co snoubenci poroučejí (4) a Hubička na schodech (5). V červenci je zaslána urgence ohledně nákupu prken na jeviště. O druhém vánočním svátku téhož roku odehrají ještě Jesličky.

Po velice úspěšném a nabitém rozjezdu hasiči pořádají pravidelně alespoň jednou do roka představení, i když v tempu a počtu her mírně polevují. Roku 1908 proběhlo pouze jedno divadlo o masopustu. O rok později se situace opakuje, protože není jasné, zda bude dostatečný počet ochotníků pro zkoušení. Přesto se podaří a 25. března 1909 se koná ve 2 hodiny odpoledne divadlo. Vstupné bylo stanoveno podle kategorie místa: I. 70 hal, II. 50 hal., III. 30. hal. Následovala taneční zábava s Mejtskými hudebníky, na níž bylo od firmy Pelz Příbram objednáno 25 plakátů. Výtěžek z divadla činil 66 korun 48 haléřů. Josef Tuháček plánoval konat divadlo i o velikonočních svátcích, ale o případném uskutečnění není nikde psáno.

Po výpadku zápisů v roce 1910 se opět řeší zapůjčení prken na jeviště, tentokrát od Rudolfa Jeníka, aby se 26. prosince 1911 mohly přičiněním p. uč. Antonína Hejnice odehrát Jesličky. I v následujícím roce je divadelní činnost omezena na vánoční tematiku, a tak 26. prosince 1912 pod stejným vedením byly se skvělým výsledkem představeni Pastýři u jeslí Betlémských.

Na slibnou tradici ochotnického divadla v obci se po světové válce navázalo až v roce 1925, kdy si má divadelní kroužek zařídit potřebné věci na jeviště. Přesto je zamítnuto zlepšení jeviště, a tak se má za peněžitou odměnu půjčit jiné z Bezděkova. Nejsou však záznamy, že by jakékoli představení proběhlo, stejně jako o rok později.

Významnou zprávou je proto Protokol z 29. ledna 1927, z něhož si můžeme vytvořit alespoň matnou představu, jak vypadala scéna. Jelikož Rudolf Bambas navrhuje, by se plátno na jeviště zakoupilo kdekoliv, a to, aby se zakoupila opona bledě modrá, závěsy červené, a závěsy nad jeviště a dolů bílé, čímž souhlasí všichni. O nezištnosti a charakteru členů zodpovědných za umění, nad kterým drží ochranou bohyně Thálie, vypovídá tento zápis. Návrh, aby odměna přítelům Rudolfovi Bambasovi a Josefovi Vondráškovi za práci na jevišti, a to by se jim dalo každému 150 Kč ze sborové pokladny, s čímž souhlasí všichni. Jelikož oni tuto odměnu zase darují zpět sboru, což za jejich ochotu jim sbor nejsrdečněji děkuje.

V roce 1927 jsou odehrána 4 divadla. Po únorové zábavě darují mládenci a panny dar ve výši 320 Kč na jeviště. 9. března v masopustním čase bylo vybráno na vstupném 371, 50 Kč a při zábavě 654,50 Kč. Vydání činilo 674 Kč a do sborové pokladny tak přibylo 352 Kč. Zároveň se platilo Šourkovi za malování jeviště 500 Kč. Ve výdajích je ukryta i suma za pronájem místnosti v hostinci, svícení a večeři pro muziku v částce 140 Kč. Další setkání proběhlo 18. dubna před Velikonocemi, následně po posvícení 26. října, kdy byla představena hra V chaloupce a na statku (6). Poslední divadlo se mělo konat o pouti na sv. Barboru 4. prosince.

Z této doby se nám zachovala Kniha pokladniční, kde si můžeme vytvořit představu o tom, co se všechno muselo pořídit roku 1927, než se zvedla opona: v lednu jeviště od řezání prken 74 Kč; v únoru klíh a hřebíky 17,30 Kč, organtýn, hedvábí a nitě 13,60 Kč, 18 pyt. po 5 Kč na kulisy 90 Kč, za latě na jeviště 46,14 Kč, 10 m glot. modr. 10 m růžová 320 Kč, 5 m kalika, nitě a šňůra 35 Kč, od malování dvou proměn 275 Kč, dráha do Příbrami pro látky 20 Kč, kroužky a obrtlíky klik 17,30 Kč, kaliko na pozadí kulis 48,30 Kč, sešity na rozepsání úloh 6 Kč, 16 pytlů á 5 Kč na kulisy 80 Kč, skobky a hřebíky 4,50 Kč, 8 pytlů na kulisy 40 Kč, od malování druhých proměn 225 Kč, kroužky na kulisy mosazný 5 Kč, balíček hřebíčků klíh 9 Kč, za maskování při divadle 17 Kč, hostinskému výlohy 200 Kč; v březnu divadelní knížky za 14,20 Kč; v dubnu divadelní knížka 2,70 Kč, kaliko na jeviště 5 m 42,50 Kč, kolky špend. floky aj. 17 Kč, maskování při divadle 15 Kč, za pivo při zkouškách 12 Kč; v květnu za pivo hercům 20 Kč, osvětlování při zkouškách 30 Kč, za kolky špend. vstupenky 17 Kč; v červnu od porážky dřeva na prkna na jeviště se špalky na pilu, a pak prkna naložit 20 Kč, 1 svíčka a 1 baterie při divadle 4,50 Kč; v říjnu za světlo Vondráškovi při zkouškách 20 Kč; v listopadu plátna na trap. pro jeviště 26,50 Kč, barva na plátno, hřebíky a obrtlíky 11 Kč, sešity na rozepsání úloh div. 3,50 Kč a v prosinci 50 kusů kroužků a hřebíků za 5 Kč, 1 divadelní knížka Na statku a v chaloupce 14,30 Kč, při stavění jeviště útrat 11,20 Kč, za líčení při divadle 15 Kč, za hudbu při divadle 50 Kč.

Roku 1928 proběhla 2 představení. 19. února byl uveden v hostinci p. Daniela Pytlák Martin (7). Za místnost, večeři, 20 litrů piva a světlo při zkouškách se platilo 220 Kč. Vstup do divadla činil 3 Kč sezení na nově očíslovaných židlích a 2 Kč stání. Vybráno 267, 80 Kč, což by tak mohlo odpovídat necelému 100 diváků. Opět následovala zábava. Hudebníci hráli za 350 Kč. Na Zelený čtvrtek 21. dubna se hrálo To všecko z lásky (8). K 10. výročí republiky se divadlo pro nedostatek času nekonalo.

Zdá se, že hospodářská krize 1929 ochromila i místní ochotníky, kteří na zábavu neměli čas a myšlenky. O rok později byl sice zvolen divadelní odbor ve složení Rudolf Bambas, Karel Daniel, Josef Němec, František Tuháček, Josef Černoch, Ladislav Černoch, Rudolf Leksa, Josef Vondrášek, přesto se hrálo jenom jednou, a to Paní revírníková a její Tony (9).

V dalším období se situace uklidňuje a divadelní kultura se navrací zpět do sálu hostince. Roku 1931 byly hrány 3 kusy. Prvním z nich byla 15. února od 7 hodin večer Paní revírníková a její vnoučata (10), stále se vstupem 3 Kč na osobu. 22. března následoval Pro čest hasičstva od půl 3 odpoledne. Za světla a z místnosti placeno 60 Kč. Poslední veřejné uvedení v tomto roce se konalo o pouti 6. prosince s hrou Julinčiny vdavky5 od 2 hodin odpoledne. Příjem činil 1 551 Kč, vydání 858,05 Kč a do pokladny zbylo 692,95 Kč.

Rok 1932 přinesl 2 představení, jedno s názvem Dokud máš ještě maminku (12) o masopustu 28. února a druhé o prosincové pouti. O rok později 2. dubna bylo sehráno jedno divadlo. Na dubnový návrh Rudolfa Bambase byla zakoupena plechová bouda pro nápovědu k divadlu. K tomu došlo ale až o rok později, za 60 korun. Dne 4. března 1934 byl nastudován Cikánčin svatební závoj (13), který začal o 7. hodině večerní se vstupem 3 K za osobu. Zisk činil 259,25 Kč. Při něm byly použity pyrotechnické efekty „bengál“ za 4 koruny. Proplaceny byly i 3 paruky od březnického holiče Čermáka, a to v ceně 70 Kč.

Letopočet 1935 byl velice úrodný, jelikož proběhla 4 divadla. Nejprve se jednalo 31. března o Bílou myšku (14). Dne 21. dubna se k ní přidala Pepička z malé hospůdky (15) na Boží hod Velikonoční od 2 hodin. Knižní předloha přišla sbor na 18,30 Kč. Výtěžek za hraní byl v hodnotě 46,60 Kč. Následovalo hraní Štěstí není milion 8. prosince se ziskem 54,60 Kč a vydáním 174,90 Kč. Rok byl uzavřen vánočním setkáním Ať žije Václav 25. prosince, kdy do sborové pokladny přibylo 93,20 Kč. Možná byli ochotníci vyčerpáni, proto se další rok nehrálo.

Zato se k aktivitě vyburcovali roku 1937, kdy odehráli 3 představení. 28. února se hrála Evropa hoří (16), po němž musela být klotem vyspravena opona. Na Velikonoční neděli 28. března byly vybrány Paprsky smrti (17), opět s jevištním použitím bomb v ceně 2 korun. Obě hry jsou z pera J. M. Veselského, který varoval ve svých textech před blížící se válkou. Hrací sezónu zakončili na pouť 5. prosince veselohrou Románek na horách (18). O termínech uvedení her se jednalo zpravidla 1–2 týdny předem na hasičských schůzích. Jak dlouho se zkoušelo, není ze zápisů zřejmé.

Blížící se politická pohroma z Německa se jistě odrazila i v jednání ochotníků. Ještě v březnu zakoupili divadelní knížku Černé oči (19). Avšak už v dubnu 1938 upustili od divadelního představení kvůli neshodám mezi herci. Hasiči se dohodli pořádat pouze zábavu. Až ke konci roku 1939 čekají na svolení okresního úřadu, aby mohli sehrát dětské divadlo. Skrze prosincový oběžník se zjišťuje souhlas rodičů, zda mohou hrát děti divadlo. To se uskuteční 11. února 1940 s příjmem 422,80 Kč. Jednou z posledních zmínek o ochotnických snahách je poznámka, že dále usneseno zaplatiti 6 děvčatům 66 korun za zhotovené šatečky z krepového papíru ku divadlu, a tyto šatečky se musí odevzdati sboru do úschovy. Za světlo a místnost se zaplatilo 53 K. Nakonec bylo dohodnuto, že se bude půjčovat jeviště za 50 K za 1 představení. Zájem projevili fotbalisté a národní souručenství (20) k sehrání divadla. Roku 1941 byla opravena bouda k nápovědě, a ještě o rok později byly zakoupeny divadelní knížky, i když o sehrání představení nejsou žádné záznamy. Česká kultura byla během okupace pohřbena.

10. února 1946 bylo ujednáno sehrát divadlo, ale nevíme, jestli to vůbec bylo uskutečněno. Úplně poslední hasičská zmínka v Knize pokladniční zmiňuje propůjčení jeviště Svazu československé mládeže (SČM) 20. května 1946, a to k ničemu jinému než k sehrání divadelní hry. Do dnešní doby se z této kulturní aktivity dochovaly pouze jedny malované kulisy, které jsou složeny v hasičské zbrojnici. V květnu 1948 o divadlo již nebyl zájem, a tak se nehrálo.

K divadlu se vševilští hasiči vrátili už jenom jednou, a to 14. dubna 1957, kdy se hrála veselohra polského dramatika Aleksandra Fredra Dámy a husaři (21). S jakým úspěchem se hra setkala u publika, se nedozvíme, protože pokladník se svou zprávou nebyl přítomen na jednání výboru, a pak už zpráva nebyla zapsána. Historie zábavy se v poválečném světě začala ubírat zcela odlišným směrem a ochotnické divadlo se dostalo na okraj zájmu. Živé umění začal vytlačovat film a následně televize. Objevila se ještě jedna snaha, a to až 16. března 1964, kdy k vybírání hry podal soudruh Rudolf Bambas a Růžena Němcová zprávu, že nejlepší podle uvážení bude vzít v úvahu hra s názvem Padělek (22). Návrh měl být předán soudruhu Vajnerovi, aby podal svůj posudek k tomuto dílu. Výsledek aktivity neznáme.

Až po více než čtyřiceti letech v roce 2008, spolu s oživením mladých hasičů v obci, přišel Josef Pekárek s myšlenkou na obnovu tradice vánočních her. Vhodný termín byl stanoven vždy na 23. prosince před kapličkou. Tématem každoročně nově vzniklých her byl příběh narození Ježíška, který byl někdy obohacen o hraní na hudební nástroje, jindy o bohaté kostýmy nebo zpěv koled. Záleželo vždy na složení, počtu a schopnostech dětí, které se chtěly zapojit. Účast byla vždy hojná přes 50 občanů. Hrálo se v podvečer za každého počasí zdarma a vše bylo připraveno z vlastních zdrojů bez potřeby financí. Hlavním cílem se stalo sousedské setkání.

Josef Pekárek navíc od roku 2014 začal zvát v předvečer masopustu své známé divadelníky, kteří přiváželi svá představení pro pobavení publika a naladění se před půstem v Pupu. Divadlo tak Vševily pravidelně navštěvuje a je možnost se s ním setkat.

Pekárkův největší autorský projekt vznikl k příležitosti 100. výročí vzniku ČSR 28. října 2018. V prostorách autobusové zastávky, toho času přejmenované na alternativní divadelní scénu Čekadlo, byl sehrán fejeton R. R. Hofmeistera Ukradli zvon o statečnosti našich předků za světové války. Uvnitř se tísnily takřka tři desítky diváků, kteří v toto výročí velmi ocenily zvolený námět. Josef Pekárek se věnuje divadlu nejen jako učitel na Základní umělecké škole v Rožmitále p. Tř., ale i jako aktivní člen souboru Přespolní, spolu s Jakubem Jílkem ze Strakonic. S prvním představením Angatar (23) byli dokonce nominováni v roce 2019 na Národní přehlídku amatérského loutkářství Loutkářská Chrudim či na národní přehlídku stínového a meotarového divadla Budiž stín! v Poniklé.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(1) Jednoaktovka, kterou napsal Petr Max Malloch (1857–1904).
(2) Josef Štolba (1846–1930) napsal jednoaktovou humoresku, kterou vydal roku 1875.
(3) Božena Viková-Kunětická (1862–1934) byla česká nacionalistická politička, feministka, spisovatelka, dramatička a v roce 1912 byla jako první žena zvolena na Český zemský sněm. V roce 1890 napsala jako svou divadelní prvotinu veselohru o jednom jednání Sběratelka starožitností, která není všeobecně považována za to nejlepší z její tvorby.
(4) Pravděpodobně se jedná o dílo Ernsta Alexandera Augusta George Wicherta (1831–1902), německého spisovatele.
(5) Eliška Pešková (1833–1895) byla českou divadelní herečkou, která sepsala tuto hru.
(6) Povídka pochází od Vítězslava Hálka (1835–1874).
(7) Adolf Bogner (1875–1947), spisovatel z Valašského Meziříčí a dramatik lidových her, které byly hojně hrány ochotnickými soubory. Pytlák Martin je hra z roku 1919.
(8) Tuto operetu o 3 jednáních a předehře napsal Leopold Krenn. Je uváděna i pod názvem Dvě srdce v sázce.
(9) Jedná se o hru z roku 1910, jejímž autorem je Adolf Bogner.
(10) Další hra Adolfa Bognera, tentokrát pochází z roku 1911.
(11) Jedná se o dílo francouzského spisovatele Marcela Prévosta (1862–1941) z roku 1897, kterou upravil Ferdinand Oliva.
(12) Jde pravděpodobně o hru od Jindřicha Houbena (1875–1935), německého literárního kritika a spisovatele.
(13) Václav Holásek napsal tuto hru, která vyšla v roce 1931.
(14) Divadelní hra od Františka Hlavatého (1873–1952), filmového a divadelního herce a dramatika. Hra vyšla 1908.
(15) Richard František Branald (1876–1950) napsal veselohru o třech jednáních. V zápisech se objevuje i pozměněné pojmenování Pepička z malé chaloupky, hra z roku 1929.
(16) Divadelní hra z roku 1935 je varováním před válkou. Má 3 jednání, je v ní vynález nové plynové masky, krásná špionka, láska, začátek války, bombardování. Autorem je Jaroslav Maria Veselský (1909–1991), který i vydával nenáročné texty s vlasteneckou a humanistickou tendencí, určené pro amatérské scény.
(17) Další text od Jaroslava Maria Veselského, kdy se jedná o senzační divadelní hru o 3 jednáních.
(18) Autorem veselohry o 3 dějstvích z roku 1918 je Josef Skružný (1871–1948).
(19) Autorem hry byl Petr Max Malloch, stejně jako u Penzionátu paní Borové. Zde jde o drama lásky ve třech jednáních.
(20) Národní souručenství vzniklo bezprostředně po německé okupaci 15. března 1939 jako jediné povolené politické hnutí v Protektorátu Čechy a Morava.
(21) Komedie polského autora Aleksandra Fredra (1793–1876) z roku 1825. Děj se odehrává na zámku majora, který tráví dovolenou spolu s dalšími husary a svými sestrami. Jde o stárnoucí důstojníky, žijící staromládeneckým životem na venkovském statku, mezi něž náhle vpadne několik žen a rozruší jejich klid. Hra byla dokonce zfilmována v roce 1965 v Západním Německu.
(22) Jedná se o tříaktovou hru o charakteru člověka od Eduarda Fikera (1902–1961). Podle ní natočil film v roce 1957 Vladimír Borský.
(23) Jde o eskymácký příběh s tématem iniciace chlapce v muže. Autorem je cestovatel a etnograf Miloslav Stingl (1930–2020).