Nýrsko, Neuern, vzpomínka na německé ochotníky, Hanse Multerera, 193x, 194x

ex http://www.kohoutikriz.org/data/w_multe.php#bohm

Franz Böhm: Ze vzpomínek na Hanse Multerera
........Poté, co byl knihovníkem (v originále "Buchwart" - pozn. překl.) v Jihlavě (Iglau) a ve Vídni, stal se skutečně ještě divadelním ředitelem. S ochotnickým souborem (v originále "mit Exner Laienspielgruppe" - pozn. překl.) zcestoval mnoho měst a dostal se s ním až do finských Helsinek (v originále "bis Helsingfors /Finnland/" - pozn. překl.). Na zpáteční cestě navštívil Nýrsko a dával tu pohostinské představení. Toho večera byl velký Hambachův sál (Hambachsaal) tak přeplněný, že se na mě už nedostalo místo.
Když později žil zase nějaký čas v Nýrsku, vydal knihu "Der himmelblaue Wagen". Nýrský list "Böhmerwaldbote" (tj. "Posel ze Šumavy" - pozn. překl.) zveřejnil mnoho jeho veselých črt z lidového prostředí. Jeho největším úspěchem byla asi lidová hra "Vom Leben und Sterben des Bauern". Premiéru měla v Novém německém divadle v Praze a autor dosáhl velikého úspěchu. Tisk byl plný pochvalných recenzí. Hlavní roli hrál sám Hans, mistrovsky jako vždy. Všichni herci byli ochotníci z Nýrska. Hudební část obstarala nýrská Hacklova kapela. Když se vlak s ochotnickým souborem vracel z Prahy, čekal na nádraží nepřehledný lidský zástup a za zvuků hudby doprovázel je pln radostné pýchy do centra městečka. V posledním roce před vypuknutím druhé světové války byl kolem Hanse poměrně klid. Žil v rodičovském domě. Jeho manželství mělo krátké trvání a alkohol v té době měl nepříznivě působit na jeho tvůrčí síly.


Hans Multerer se narodil 28. února 1892 v Pláni (Plöß) u Nýrska. Otec byl tamním hostinským, v obecné škole v blízkém Červeném Dřevě (Rothenbaum), dnes už dávno neexistujícím, byl synovým prvním učitelem slavný historik Královského hvozdu Josef Blau. Následovala studia na českobudějovické reálce a maturita v Praze, kde došlo i k prvému styku s divadlem. Multerer byl pak žákem Vysoké školy tělesné kultury ve Vídni a po návratu ze světové války vstoupil na pražskou malířskou Akademii, získal i knihovnické vzdělání a působil jako knihovník v Ústí nad Labem, Brně a Mikulově. Když našel místo v Deutscher Schulverein ve Vídni, podnikal s vysokoškoláky výpravy za poznáním středoevropských regionů. Počátkem třicátých let se usadil v Nýrsku, kde žili i Blau a Watzlik, a už jen psal. Jeho hra Saat und Ernte (Setba a žeň) o životě a smrti šumavského sedláka byla uvedena i na scéně pražského Národního divadla a za války mělo 1943 dokonce její uvedení nahradit slavné hořické pašijové hry! Jeho Bauernpredigten (Selská kázání) vysílal i bavorský rozhlas. Z jiných titulů jmenujme příběhy z kraje kolem Ostrého (Osserland) Antoniwirtin a ještě před válkou vyšlý román Der himmelblaue Wagen (1935). Hans Multerer zemřel po nemoci a těžkém utrpení v převratných dnech po květnu 1945 12. června téhož roku v Nýrsku (Neuern), kde byl ve stínu hornonýrského kostela i pochován a nedožil se tak potupného odsunu. Přijala ho šumavská země, jak si přál nejvíce. Tzv. "prostřední hřbitov" byl ovšem po válce zplanýrován, takže Multererův hrob nelze nalézt stejně jako třeba ten, v němž byla pochována žena Josefa Blaua Betty, sestra sběratele chodských písní Jindřicha Jindřicha. Trvají však spolu s námi i po smrti v půdě tisíckrát zdeptané v dědičném údělu, který nelze odejmout.

Ex:
(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2014
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko