KODEŠ, Jaroslav. Osobní vzpomínka na Marii Poesovou. Online. amatérská scéna 19. 11. 2024
Osobní vzpomínka na Marii Poesovou
V pondělí 18 listopadu zemřela po těžké nemoci Mgr. Marie Poesová. Rád a často na ni budu vzpomínat.
Je tomu už bezmála 33 let co jsem se s ní seznámil. A kde jinde tomu mohlo být než na Femadu v Libici nad Cidlinou v roce 1992. Neboť Maruška, jako velká divadelnice, a v té době už oceňovaná loutkářka, režisérka, lektorka a porotkyně na regionálních i národních soutěžích, sem přivezla se svými studenty inscenaci „Čas pro muže jménem Gilgameš“. Byla to velmi zajímavá inscenace a pamatuji si na ni nejen já, ale i mé dvě děti, které jsou dodnes schopné ústřední melodii, kterou složil Maruščin muž Miloslav Poes zanotovat. A pamatuji si na toto setkání i proto, že mi Marušku představil můj dlouholetý kamarád Milan Strotzer, který s Maruščiným třeboňským souborem už asi sedm let dramaturgicky spolupracoval. A nějak jsem tehdy i vycítil, že mezi Milanem a Maruškou vzniká něco víc než jen pracovní kontakt.
Marie Poesová
Marie Poesová
V roce 1994 se Maruška přestěhovala za Milanem do Nymburka a od té doby jsme se daleko častěji vídali, a to nejen na divadelní bázi. Letní i zimní společné, rodinné dovolené, na to jsme se moc těšili. Krkonoše, rakouský Malnitz – trochu jsme konzervativně tíhli stále na stejná místa. A pak se stal Marušce ošklivý úraz. V Praze na přechodu ji porazilo auto a roztříštilo nohu. Doktoři ji značně pomohli, nicméně následky úrazu si nesla až do dnes. Dovolené jsme si proto museli přizpůsobit, Maruška potřeboval spíše lázeňskou péči, či odpočinek u moře, my se stále ještě snažili o turistikou naplněné volno. A tak se naše rodinné kontakty staly skromnějšími, omezené divadelními přehlídkami. Nejvíce při Popelce v Rakovníku. A na Hlubokou, kde po většinu roku Maruška s Milanem žili, v přírodě mezi nádherně udržovanou zahradou, chloubou to Marušky, jsme občas zavítali. I několik Silvestrů společně oslavili. Děti nám vyrostly, osamostatnily se, narodila se vnoučata. Maruška má staršího syna Tomáše, ten je bezdětný, a od své dcery Kristýnky jednu vnučku, Dorotku. Já s mojí ženou od dětí šest vnoučat. A téma hovorů se proto přirozeně často stočilo, nejen na divadlo, ale i na naše děti a vnoučata a také na školství. Maruška pracovala jako učitelka, inspektorka a jako vedoucí oddělení školství Úřadu městské části Prahy 14.
Vážil jsem si Maruščina až nečekaně přímého tahu na bránu. Obdivoval její energii, pečlivost. Vzdělanost. Dokázala velmi rychle a pregnantně analyzovat a popsat problémy inscenace a v diskuzích o nich byla velmi zdatný protivník. Často kladla dobře cílené otázky, nebála se jít do konfliktu, a každé zaváhání oponenta dokázala využít ve svůj prospěch. Nikdy však nepřekročila míru slušnosti, a i když dokázala na plné čáře, že má pravdu, chytrý tvůrce nemusel pociťovat ponížení. To byla Maruška.
Bude mi chybět, a všem z mého okolí. Je to vždy smutné, když umře člověk. A zvláště pak dobrý člověk. A taková byla Marie Poesová.
KODEŠ, Jaroslav. Osobní vzpomínka na Marii Poesovou. Online. amatérská scéna 19. 11. 2024 [cit. 2024-11-29]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/osobni-vzpominka-na-marii-poesovou/
V pondělí 18 listopadu zemřela po těžké nemoci Mgr. Marie Poesová. Rád a často na ni budu vzpomínat.
Je tomu už bezmála 33 let co jsem se s ní seznámil. A kde jinde tomu mohlo být než na Femadu v Libici nad Cidlinou v roce 1992. Neboť Maruška, jako velká divadelnice, a v té době už oceňovaná loutkářka, režisérka, lektorka a porotkyně na regionálních i národních soutěžích, sem přivezla se svými studenty inscenaci „Čas pro muže jménem Gilgameš“. Byla to velmi zajímavá inscenace a pamatuji si na ni nejen já, ale i mé dvě děti, které jsou dodnes schopné ústřední melodii, kterou složil Maruščin muž Miloslav Poes zanotovat. A pamatuji si na toto setkání i proto, že mi Marušku představil můj dlouholetý kamarád Milan Strotzer, který s Maruščiným třeboňským souborem už asi sedm let dramaturgicky spolupracoval. A nějak jsem tehdy i vycítil, že mezi Milanem a Maruškou vzniká něco víc než jen pracovní kontakt.
Marie Poesová
Marie Poesová
V roce 1994 se Maruška přestěhovala za Milanem do Nymburka a od té doby jsme se daleko častěji vídali, a to nejen na divadelní bázi. Letní i zimní společné, rodinné dovolené, na to jsme se moc těšili. Krkonoše, rakouský Malnitz – trochu jsme konzervativně tíhli stále na stejná místa. A pak se stal Marušce ošklivý úraz. V Praze na přechodu ji porazilo auto a roztříštilo nohu. Doktoři ji značně pomohli, nicméně následky úrazu si nesla až do dnes. Dovolené jsme si proto museli přizpůsobit, Maruška potřeboval spíše lázeňskou péči, či odpočinek u moře, my se stále ještě snažili o turistikou naplněné volno. A tak se naše rodinné kontakty staly skromnějšími, omezené divadelními přehlídkami. Nejvíce při Popelce v Rakovníku. A na Hlubokou, kde po většinu roku Maruška s Milanem žili, v přírodě mezi nádherně udržovanou zahradou, chloubou to Marušky, jsme občas zavítali. I několik Silvestrů společně oslavili. Děti nám vyrostly, osamostatnily se, narodila se vnoučata. Maruška má staršího syna Tomáše, ten je bezdětný, a od své dcery Kristýnky jednu vnučku, Dorotku. Já s mojí ženou od dětí šest vnoučat. A téma hovorů se proto přirozeně často stočilo, nejen na divadlo, ale i na naše děti a vnoučata a také na školství. Maruška pracovala jako učitelka, inspektorka a jako vedoucí oddělení školství Úřadu městské části Prahy 14.
Vážil jsem si Maruščina až nečekaně přímého tahu na bránu. Obdivoval její energii, pečlivost. Vzdělanost. Dokázala velmi rychle a pregnantně analyzovat a popsat problémy inscenace a v diskuzích o nich byla velmi zdatný protivník. Často kladla dobře cílené otázky, nebála se jít do konfliktu, a každé zaváhání oponenta dokázala využít ve svůj prospěch. Nikdy však nepřekročila míru slušnosti, a i když dokázala na plné čáře, že má pravdu, chytrý tvůrce nemusel pociťovat ponížení. To byla Maruška.
Bude mi chybět, a všem z mého okolí. Je to vždy smutné, když umře člověk. A zvláště pak dobrý člověk. A taková byla Marie Poesová.
KODEŠ, Jaroslav. Osobní vzpomínka na Marii Poesovou. Online. amatérská scéna 19. 11. 2024 [cit. 2024-11-29]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/osobni-vzpominka-na-marii-poesovou/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.