UHERSKÉ HRADIŠTĚ 14. DUBNA 2011 – REDUTA
Počasí v Uherském Hradišti ve čtvrtek 14. dubna bylo velmi nevlídné, o to vlídnějšího přijetí se dostalo účastníkům krajské přehlídky recitátorů Jihomoravského kraje už tradičně od pořadatelů v historické budově Reduty.
Přehlídka probíhala ve dvou prostorách. Účastníky první a třetí kategorie hodnotil lektorský sbor ve složení Marta Reisnerová, Roman Švehlík a Jana Křenková, druhou a čtvrtou kategorii Jiří Pelán, Olga Pernická a Irena Vacková. V této skupině jsme nabídli recitátorům krátkou pohybovou a mluvní rozcvičku, za niž získali od přihlížejících doprovodů potlesk- ještě před vlastním sólovým vystoupením.
O první kategorii se zmíním podrobněji proto, že tady se zakládá na tom, jak se děti, které projdou sítem nižších kol, budou dále ve výběru textu a přístupu k němu orientovat. Tentokrát vystoupili čtyři chlapci a pět dívek, což je příjemný poměr, svědčící mimo jiné o tom, že přednes není už tak výraznou příležitostí k předvádění roztomilosti malých děvčátek, jak bohužel občas vídáme. V dramaturgii mírně převažovala próza, v poměru pět ku čtyřem. Výběr autorů i textů byl dobrý, od klasického Bylo nás pět po texty L. Středy, I. Hurníka, J. Kahouna a P. Šruta. Volba prózy vycházela možná z dobře míněného rozhodnutí pedagogů; z obavy před mechanickým odříkáváním v podřízení se rytmu a rýmu dětské poezie. Ovšem srozumitelné členění textu, cítění rytmu prózy, odlišení postav, přirozené kladení důrazu, pointování, to vše činilo nejmladším dětem potíže. Stalo se občas, že dobře míněné a šikovnými dětmi respektované rady z projevů malých interpretů „trčely“.
Ačkoli je první kategorie nepostupová, udělili jsme Mirjam Lisoňkové za přednes anglické pohádky Vašnosta všech vašnostů čestné uznání, protože právě ona předvedla, že zmíněná úskalí lze výborně zvládnout.
U poezie nebyl výběr příliš nápaditý. Didaktické verše L. Štíplové o zdravém chrupu nebo rýmovánky M. Kratochvíla možná zaujmou dětského čtenáře na první přečtení, ale jaký přínos má jejich pamětné zvládnutí? Cituji: „Nos mám bachratý jak houba /jak se mi do něj trefil Kouba..“ Výjimkou byl přednes Svěrákova textu Barbora píše z tábora Andreou Ondryášovou, kde bylo patrné, že přednášený text se jí skutečně líbí.
Technika mluveného projevu (zúženo na zřetelnost mluvy) byla celkově na velmi dobré úrovni! Jen u zmíněných veršů byly výrazné prohřešky proti intonaci, související i s monotónností projevu.
Atmosféra po celou dobu byla vstřícná, recitátoři byli soustředění, jako posluchači pozorní a nepozorovali jsme ani známky trémy.
Třetí kategorie předvedla svým mladším posluchačům dobře připravené výkony, ze 13 účastníků jsme osm požádali o druhé texty (5 chlapců, 8 dívek). Deset volilo opět jako první text prózu, tři poezii. V přístupu k próze jsme sledovali obdobné projevy nezkušenosti jako u mladších. Tam, kde byl text upravován a krácen, to bylo na úkor přehlednosti příběhu. Zdánlivě v rozporu s řečeným jsme přesto udělili za prózu čtyři čestná uznání, abychom po zásluze upozornili na vystoupení, kde se dařilo: přirozený a kultivovaný projev (Markéta Ovečková), hledání výrazných vyjadřovacích prostředků, byť v nepříliš šťastně vybraném textu (Daniel Gajdoš), ztotožnění s tématem a přirozená chuť k vypravování (Michal Churý, Kryštof Kocáb), porozumění oběma kvalitním textům (K. Kleinová).
Čestné uznání za přednes poezie získala Krystýna Odložilová. Přesvědčila nejen o své čtenářské vyzrálosti, jemném smyslu pro humor, ale předvedla i přirozenou intonaci v interpretaci jak vázaného, tak volného verše.
Na postup do národního kola jsme doporučili Ondřeje Hradila, jenž upoutal pozornost (nejen poroty) kultivovaným soustředěným přednesem Skácelovy Uspávanky s Hokusajem, ale i prózou W. Saroyana Meč. Další postupující je Michaela Petřeková, která zaujala osobitým projevem, chutí ke komunikaci a výběrem (vzhledem ke své kategorii) náročných textů (J. Prévert: Píseň hlemýžďů jdoucích na pohřeb a zejména objevnou Rvačkou B. Grögerové).
Celkový dojem z této kategorie, kde pozorujeme největší rozdíly v mentální zralosti účastníků, byl velmi dobrý. Nepozorovali jsme ani přehnanou ambicióznost v přístupu jak dětí, tak jejich doprovodů.
Jak je v Uherském Hradišti dobrým zvykem, pořadatelé zabezpečili dvě poroty, a tím umožnili, aby všichni přítomní vyslechli závěrečné zhodnocení a pro postupující i další zájemce a měli jsme dostatek času na individuální pohovory.
Jana Křenková