GREGAR, Saša. Kaznějov ožil divadlem jednoho herce. Online. Amatérská scéna 7. 5. 2025

Národní přehlídka Divadla jednoho herce v Kaznějově, pořádaná letos ve dnech 26. – 27. května Svazem českých divadelních ochotníků už po sedmnácté, je svým způsobem unikátní – jednak proto, že nabízí příležitost k setkávání divadelních osobností, jejichž láska k herectví je sama o sobě důvodem pro soustředěnou tvorbu, jednak i proto, že stále oživuje princip jedinečného osobnostního komediantství. V profesionálním prostředí se u nás s tímto fenoménem setkáváme snad jen na mezinárodním festivalu Monodrama v Chebu, který se, podobně jako kaznějovský, pořádá ve dvouleté periodě – zřejmě proto, že na rozdíl od tradiční divadelní praxe není dnes uvádění monodramat právě nejběžnější… Pamatuji, jak pořadatelé před dvěma lety právě v Kaznějově hledali nějaká povzbuzující kritéria, která by posílila zájem o tuto tvorbu – přehlídka v roce 2023 nabídla pouze tři soutěžní představení! Letos se ukázalo, že zbytečně: do Kaznějova 2025 se přihlásilo dokonce sedm soutěžních inscenací, vesměs v podání talentovaných amatérských tvůrců, kteří s tímto „oborem“ mají bohaté zkušenosti, mnozí i na nejvyšší soutěžní úrovni. Jejich věkové rozvrstvení bylo také svým způsobem unikátní: od vystoupení čtrnáctiletého Viktora Majkuse z Ostrova nad Ohří – až, po jistém způsobu, „bilanční“ představení jednadevadesátiletého ochotnického barda, ostravského Dušana Zakopala! A v tomto „věkovém“ rozsahu se kaznějovská dvoudenní přehlídka vlastně i ubírala…

Výtvarné dílo vzniká z barev a tvarů, hudba z tónů, divadlo či dramatická situace především na základě dialogu, který je třeba najít i v monodramatické formě – což dokázal i Viktor Majkus (ZUŠ Ostrov) v inscenaci Třešňový sad. Podle textu Dariny Martinovské ho upravila a s Viktorem nastudovala Irena Konývková, jedna z našich největších osobností dětského divadla, se zkušeností z řady národních i zahraničních přehlídek a festivalů, mj. je nositelkou Ceny ASSITEJ, mezinárodní organizace divadla pro děti a mládež za rok 2018, ale to „jen na okraj“… Především spolu s Viktorem našli prostředky hereckého zpracování osobité psychologické výpovědi o strastiplné cestě (dospíváním), plné nástrah a nebezpečí téměř hororové podoby a její jevištní formu vycházející z talentovaného Majkusova výkonu, který kaznějovská porota ocenila čestným uznáním. Stejně jako Irenu Konývkovou za úpravu a režii této inscenace.

Mostecký divadelní klub kasárny si nominaci do Kaznějova přivezl z letošního turnovského Modrého kocoura. Jeho inscenace Herzinova textu Lano stojí a padá s hereckým výkonem hlavního protagonisty. Horolezci či jeskyňáři po dopadu na dno propasti schází jen pár centimetrů ke konci lana, které zůstalo viset nad jeho hlavou, nelze ho dosáhnou rukama – a stalo se tak hranicí mezi životem a smrtí… Soustředěný herecký výkon Petra Klementa nabízí psychologickou studii člověka v mezní situaci, rozehrávanou především konkrétním, realistickým, naléhavým a suverénním fyzickým i slovním jednáním (až překotným, bohužel občas včetně dikce) – s poněkud rozpačitým závěrem až téměř detektivního formátu, který zřejmě ovlivnil (i technický) scénografický problém. Petr Klement si z Kaznějova odvezl Čestné uznání za herecký výkon.

Třetí inscenací ke kaznějovskému programu přispělo Divadlo Navenek z Kadaně. V režii a úpravě Terezy Gvoždiákové přivezlo hru britsko-irského autora Simona Stephense Sea Vall pod názvem Vlnolam – strhující, až traumatizující monolog o smyslu života a křehkosti lidské existence… Zvítězilo s ní loni na lounské krajské přehlídce a uvedlo ji proto i na Volyňském Pikniku 2024, kde se však výraznějšího přijetí nedočkala… Možná, že intimní kaznějovský divadelní prostor (diváci nablízko k herci, jak jen je možné) režijnímu zpracování i soustředěnému hereckému výkonu Jiřího Nebeského nadmíru slušel: nejen až minuciózní soustředěností a přesvědčivému jednání hlavního protagonisty – hlavně prací s rytmem inscenace, s mizanscénou v překvapivých řešeních, s významovou pauzou plasticky budující situaci a precizním zvládáním mluvního potenciálu, přesným timingem, řešením situací, nápaditě využívajícího jednoduchou scénografii – a především uvěřitelností hereckého výkonu… Porota ocenila Jiřího Nebeského cenou za herecký výkon a Terezu Gvoždiákovou za dramaturgii a režii (cenu za herecký výkon získal Jiří Nebeský i ve Volyni 2025). A Vlnolam navíc v Kaznějově získal i doporučení programové radě letošního Jiráskova Hronova. (viz titulní foto z archivu přehlídky_pozn.red.)

Podobnou cestu jako Vlnolam měl do Kaznějova také herec a režisér Jaroslav Střelka (Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice). Se svým autorským, režijním, scénografickým a samozřejmě především hereckým zpracováním próz Charlese Bukowského pod názvem Nenávidím tě, Bukowski! získal ve Volyni cenu za herecký výkon, cenu za inscenaci a nominaci na Jiráskův Hronov, kde hrál loni v srpnu. Bez ocenění nezůstal ani v Kaznějově a tuto přehlídku by měl reprezentovat na letošním Krakonošově divadelním podzimu, ach, pod vrcholem laskavé i drsné Sněžky… Střelkova zcela mimořádná inscenace v intencích nesnadno „skousnutelného“ amerického autora, pohybující se (pro mnohé) až na hraně morálních konvencí, může jedny nadchnout, druhé, jemně řečeno nikoliv, že dámy… Střelkovu inscenaci lze vnímat jako dokonalé souznění s „iluzivností“ Bukovského životních peripetií, s odzbrojující pravdivostí lidského konání, života balancujícího na hranici představ a skutečnosti, na samém pomezí pravdy a iluzí, alkohol, drogy – a Jarda Střelka (coby Henry Chinaski) k tomu využije vše, co může jeviště a herec poskytnout. I víc: zdrcující hudební artefakty a jejich dramatické i ironické užití, stejně tak rekvizity (i „pornografické“), navíc mimořádná práce s prostorem, s mnohotvárným mobiliářem, se světlem, kostýmem a především akcí – v dominantním a suverénním herectví, realizovaným s mimořádnou lehkostí a především s naléhavostí, nezkrotností, s ostrými střihy: Bukowski – Střelka, spojené nádoby, jeden lidský fenomén, jedna postava, jeden život, ztotožnění a přitom herecký odstup, fikce a autenticita, jak snadné, když se to umí… Kdysi jsem také propadl četbě Bukowského a přečetl jak ve snu řadu jeho románů. V této inscenaci jsem je našel, snad všechny, co má paměť připustí, a možná i víc, než jich Bukowski napsal. Střelkovu inscenaci nelze považovat za jakousi interpretaci či dramatizaci Bukowského románu či románů, ale za jakousi až kvintesenci jeho tvorby, která pohnula 20. stoletím. Kaznějovská porota ocenila inscenaci Nenávidím tě, Bukowski! za tvůrčí, autorské a herecké zpracování literárních zdrojů a proto ji doporučila programové radě letošního Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

Sobotní program se nachýlil k závěru s inscenací pilné a báječné dvojice, která k tomuto festivalu po léta patří. Herečka Monika Nováková a režisérka Bety Minářů, resp. Spolek MonAMOUR z obce Mnich na Vysočině, spolu úspěšně existují již drahnou dobu a jejich Modelku XXL či inscenaci Dokud se randí viděla leckterá amatérská přehlídka… Ani tentokrát nezůstaly Monika a Bety nic dlužny své pověsti – a stylu. Opět jsme si pobyli ve společnosti ženy život milující, ale frustrované, nadšené, také pochybující, vyděšené, ale odhodlané naložit životu, co mu patří. Tvůrčí herecká a autorská dvojice hru inzeruje jako hořkou komedii o frustraci ženy středního věku, která „nikdy nic nedokončila, nedotáhla, nevdala se, neměla děti, nedodělala školu, nenaučila se plést, háčkovat, španělsky, čínsky – a najednou má přijít i o střechu nad hlavou“… Všechny její příběhy vnímáme v situaci, kdy do krabic (zaplňujících až nepřehledně scénu) balí vše, co ji život přinesl, s čím je třeba se rozloučit… Průběžná „story“ s řadou odkazů k minulému životu (herečka je zkratkovitě interpretuje i v řadě „převlekových postav“) vrcholí naléhavým apelem na změnu životního stylu. Monika Nováková je milá, přesvědčivá a šikovná herečka, radost ji sledovat – ale „katarze“ přišla coby deus ex machina poněkud pozdě, trochu unaveně a jaksi už „nad rámec“ předchozího děje, což inscenaci tematicky oslabilo, přestože nás po většinu času bavila. Inscenaci Moniky Novákové a Bety Minářů Přeplněné prázdno porota ocenila čestným uznáním.

Bramborové divadlo, stará loutkářská forma, původem z Itálie někdy z XVI. století – ve wikipedii se píše, že „takové malé bramborové (prstové) loutky hrají většinou skupinové scény (kupř. rádcové kolem krále, lesní zvířátka, víly)“… Jakub Pilař, spiritus agens nučického divadelního souboru Žumpa (a taky současný předseda Amatérské divadelní asociace), má na svém kontě desítky představení jako režisér i herec, mj. v Kodešově inscenaci Kohoutovy hry Sex, za níž na loňském Volyňském Pikniku dostal hereckou cenu. V Kaznějově představil více než padesátou reprízu své Vitamínové pohádky o potrestání hnusného olejového hraběte Fritola, do níž kromě brambor herecky přizval i další zeleninu a ovoce. Autor i interpret hrou náramně baví publikum (i sám se jí baví), a to nejen děti, ale i dospělé. Porota se pokoušela nalézt výraz k ocenění Jakubovy skvělé práce, až našla tento: „za osobité osobnostní herectví“, doufejme, že srozumitelný…

Závěr přehlídky byl v podstatě mimořádnou událostí. Všemu, co jsme v oboru „divadla jednoho herce“ s radostí a obdivem sledovali po celý krátký víkend, nasadil královskou korunu Dušan Zakopal. Ostravský herec a režisér, známý i jako porotce mnoha přehlídek (a že jich ve svém životě zažil nepočítaně), nám ve svém úctyhodném věku více než devadesáti let, sehrál s klaunským nosem a šibalským úsměvem svou parafrázi Čechovovy hříčky se symbolickým názvem Labutí píseň, trochu improvizovaně, trochu histriónsky, trochu melancholicky, ale především odvážně – jak duševně, tak fyzicky. Porota Dušana ocenila Čestným uznáním za autentický herecký výkon, jímž dokázal, že v amatérském divadle (a v divadle vůbec) se nestárne, že věk je pouhé číslo…


Dušan Zakopal. Foto archiv přehlídky.
A byl konec – kromě výborného servisu a péče kaznějovského Divadla ŠUTR se na uskutečnění národní přehlídky Divadlo jednoho herce 2025 podílel jako vyhlašovatel SČDO, jako pořadatel jeho západočeská oblast a Divadelní soubor Štace Kaznějov; odborná porota Alexandr Gregar, předseda; Vladimíra Koďousková a Jana Stejskalová, tajemnice poroty Hana Šiková, ředitelkou přehlídky byla Alena Svobodová. Přehlídka se uskutečnila za finanční spoluúčasti MK ČR, Plzeňského kraje, Města Kaznějova a dalších sponzorů.

GREGAR, Saša. Kaznějov ožil divadlem jednoho herce. Online. Amatérská scéna 7. 5. 2025 [cit. 2025-0509]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/kaznejov-ozil-divadlem-jednoho-herce/