OLMOVÁ, Alice. Ostravské Buchary 2025. Online. Amatérská scéna 7. 5. 2025
13. ročník, šťastný 13. ročník krajské postupové přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla v Moravskoslezském kraji – Ostravské Buchary, které jsou začleněny do celorepublikové postupové přehlídky Divadelní Piknik v Mostě, se konal ve dnech 1. 4. – 6. 4. v krásném, historickém Kulturním domě v Ostravě – Michálkovicích. Organizátory přehlídky byli opět členové Divadla Devítka, s pověřením od NIPOS – ARTAMA. A nutno podotknout, že vše zvládli na výbornou. Za to jim patří velký dík.
Dobrou zprávou hned v úvodu letošního ročníku bylo i to, že bylo po letech obnoveno vydávání festivalového časopisu Rachot po Bucharech. Den, co den se mohli diváci těšit na festivalové novinky a pravidelné rubriky jako představení souboru a jeho festivalové hry, ohlédnutí za včerejškem, porota, ulovená celebrita, divácké očko či nečekané momenty.
Když mi bylo nabídnuto, abych se stala členkou letošní festivalové poroty, neváhala jsem ani vteřinu. Usednout po boku předsedkyně poroty dramaturgyně Sylvie Vůjtkové, herečky a pedagožky Karolíny Vyhlídal – Hýskové a dramaturga a režiséra Pavla Gejguše, bylo pro mě radostí. A radostí byly všechny festivalové večery a představení plná sobota. Přehlídky se zúčastnilo celkem osm souborů a každý z nich měl co nabídnout. Takže moje premiéra v roli porotkyně se opravdu nesla doslova na „dobré vlně“ a příjemných překvapení bylo po celou dobu víc než dost.
První představení se konalo na apríla, v režii Alena Dunatové jsme viděli divadelní soubor D. N. A. (Divadlo nadšených amatérů) z Frýdku – Místku s inscenací Smím prosit, Dodo? (premiéra 14. 10. 2022) autorské dvojice Gerárd Betton, Macheal Munz v překladu Jaromíra Janečka. Henry je vášnivý milovník žen. Jednoho dne se dozvídá, že po své tetě zdědil milión eur. Ale pouze pod podmínkou, že se do roka ožení. Situační komedie, která se těší ohlasu diváků nejen při svých reprízách, ale svou hravostí, důmyslně vymyšlenými situacemi, vypointovanými fóry a hereckými výkony rozesmávala i festivalové publikum. Občas mělo představení pomalejší rytmus ale i tak to byl to večer nejen zábavný, ale také dobrý festivalový start. Což bylo oceněno v závěru přehlídky, kdy obdržel Jaroslav Pszczolka čestné uznání za herecký výkon v roli Henriho v inscenaci Smím prosit, Dodo? A Aleně Dunatové bylo uděleno čestné uznání za režii inscenace Smím prosit, Dodo?
Středeční večer patřil Divadelnímu souboru PROPADLO z Václavovic u Frýdku – Místku. Autorem díla Zážitkové dárky (premiéra 3. 11. 2023) je člen souboru Stanislav Kolář. Představení v režii Miroslavy Telecké se opíralo o pečlivě napsaný text, ve kterém je kladen důraz na každé slovo, na každý jakýkoli náznak slovního humoru. Což, bohužel, ne vždy bylo ku prospěchu věci, protože slovní humor se nejednou stal překážkou pro plynulý vývoj situace. František Bařina, hrdina Kolářovy satirické komedie, má obrácen život na ruby od chvíle, kdy mu jeho kamarádi zcela nečekaně přinesou poněkud nezvyklé zážitkové dárky k narozeninám, ovšem v den, kdy narozeniny vůbec nemá. Všichni společně odkrýváme, co že ten František dostal. Ve druhé části představení se Františkovy zážitky realizují před očima diváků tu s větším, tu s menším jevištním úspěchem. V sále bylo veselo a očekávalo se, jak ty absurdity dopadnou. Ale přece jen by inscenaci prospěly alespoň drobné textové úpravy, které by zlepšily tempo-rytmus díla. Obdivuhodné bylo opět herecké nasazení, a proto není divu, že porota udělila čestné uznání za herecký výkon hned třem členům souboru. Jiřímu Červenkovi, Michaele Nogolové a Magdě Urbancové.
Ani v letošním roce nemohlo na festivalu chybět amatérské divadlo BOBAN z Bohumína. A tentokrát to nebylo s hudební komedií, ale uvedli hru Lubomíra Kubátka Podhorský penzion (premiéra 23. 11. 2024), režie Milan Kursa. Na Ostravských Bucharech oslnili ve čtvrtek 3. 4. 2025 ještě dříve, než začali, a to parádní a detailně propracovanou a funkční scénografií, za kterou obdržel její autor Milan Kursa čestné uznání. A po úvodní sice milé, ale opravdu zbytečné omluvě režiséra za to, že představení začne jinak, než jsme zvyklí, to vypuklo – filmem, který už divadlo dnes běžně také používá. Proto není potřeba omluv a příště film jen víc propojit s představením. Děj na filmovém plátně nás zasvětil do expozice, aby pak představení pokračovalo na jevišti. Hra o tom, jak se lze před zásnubami příšerně pohádat, uzavřít nesmyslnou sázku a řešit kdo s kým se zasnoubí, ne jednou, ale rovnou třikrát, a kdo že je ve skutečnosti ten milionář? Svižné tempo, energie, nadhled, zdařilé herecké výkony, mnohé detailně vypracované. Malou vadou na kráse tohoto dobrého večera, byl samotný text hry. Velmi často se zde objevují autorem překombinované situace, které se pak stávají nedotaženými, i když herci dělají co mohou, tak hra začíná ve své druhé polovině poněkud „pokulhávat“. Byť se herci snažili domýšlet a aktivně doplňovat to, co autor nedopsal. Pro nás diváky tak představení dostalo i další rozměr, čemuž nemalou měrou pomohlo i režijní vedení. Proto si režisér inscenace Milan Kursa odnesl z festivalu cenu za režijní debut a dokonce i cenu za herecký výkon. Čestným uznáním za herecký výkon byl oceněn Ondřej Holaschke a celý soubor se pyšní cenou za herecké nasazení v inscenaci Podhorský penzion. Jejich elán a energie, kterou dokázali diváky nakazit, byla nepopsatelná.
Páteční odpoledne bylo zahájeno Kurzem sebedestrukce (premiéra 19. 6. 2024) z pera Jaroslava Wagnera, v režii Zdeňka Tomečka a na jevišti se představil soubor Skřítek z Havířova. Osvěžující a zajímavý text. Sice mladá, ale již vyhořelá terapeutka Petra pomáhá v několika prapodivných kurzech svým klientům s jejich prapodivnými závislostmi, Takže zavítáme například na kurz sarkasmu, na kurz boje se závislostí na plastických operacích či na kurz sebelítosti. A na nás divácích je, abychom odkryli starosti nejen účastníků kurzu, ale i terapeutky, která má svá trápení a problémy. Ne zrovna šťastným řešením pro inscenaci bylo, že herci seděli téměř po celou dobu představení na židlích ustavených do půlkruhu. Jakékoli jevištní akce byly minimální, největší prostor pro ně měla právě terapeutka v podání Jarky Žilkové. Té se podařilo bravurně zahrát podnapilou osobu. Její hranice byla přesná a naprosto uvěřitelná. Není proto divu, že obdržela čestné uznání za herecký výkon. Stejně tak jako obdržela čestné uznání za herecký výkon v tomto představení i Simona Laurenčík Zedová. Pro diváky bylo představení po stránce textové poutavé, byť bylo občas hercům hůř rozumět a jejich postavy by si zasloužil víc hloubky a povědomí o tom, jaké životní peripetie má postava, kterou hraji, už za sebou. Obecenstvo trápila chvílemi zdlouhavost díla, a to především dík již zmiňovanému nedostatku hereckých a jevištních akcí.
Ray Cooney 3 3 = 5 (premiéra 20. 4. 2024) v překladu Břetislava Hodka a v režii Petra Rady. Při této komedii v podání 1. Jarkovské divadelní společnosti z Proskovic se sál v pátek večer otřásal smíchem. Jednalo se o pokračování neméně úspěšné komedie 1 1=3. Komedie s bláznivou zápletkou, propletenec lží mezi mužem a oběma jeho manželkami, které jsou, jak se dovíme „nad věcí“ a k tomu dospívající děti a všudy přítomný „Amorův šíp“. Hrdina hry John Brown je doslova chycen do vlastní sítě a totéž platilo i o divácích, kteří se do sítě představení rádi nechali polapit a užili si mistrně napsanou komedii ve výborném nastudování. Herci hrál od počátku „na plný plyn“ a utáhnout takovou „řachandu“ je obrovská dřina. Scéna byla z technických a provozních důvodů řešena tak, že místo dveří byly závěsy. Což je sice pochopitelné a nápadité, ale přece jen ve dveřové komedii hrají dveře a jejich otevření, zavření či bouchnutí také svou nemalou roli, protože napomáhá a udržuje tempo rytmus představení. Ale jinak to byla výborná tečka za pátečním večerem. Důkazem, nechť je, že Soubor 1. Jarkovská divadelní společnost Proskovice obdržel čestné uznání za inscenaci 3 3=5 a a čestné uznání si odnes i Petr Rada za režii inscenace 3 3=5. Ústřední pánská dvojice Daniel Skřipčák a Vladimír Vašíček obdrželi cenu za herecký výkon. A to není vše! Je to právě 1. Jarkovská divadelní společnost Proskovice s inscenací 3 3=5, která v letošním roce vyhrála Cenu diváku.
Sobota se nesla ve znamení tří představení. Divadelní den zahajovali Lordi z Orlové s Dokonalou svatbou Robina Hawdona (premiéra 2. 11. 2024) v překladu Jana Šotkovského a režii Petra Pěnkavy. Skvěle napsaná situační komedie nás provede vším možným, co se může přihodit během svatebního šílení. A jako tečka nečekané rozuzlení a závěr, jak má být. Na rozdíl od jiných komedií má právě tato propracovanější strukturu postav, o to složitější je jejich uchopení. Lordům se podařilo odehrát s totálním nasazením bláznivé zmatky, na trochu klaustrofobické scéně, charaktery postav načrtli zdařile, ale detaily si ještě zaslouží vylepšení. Herecké postavy, tak jak jsou napsány, v sobě, na rozdíl od jiných situačních komedií, skrývají i řadu podtextů, které je potřeba objevit, naplnit a zahrát. Nejzdařileji se to podařilo Veronice Jurové a Tomáši Kučovi, proto obdrželi čestné uznání za herecký výkon.
A jdeme do finále a ze zcela jiného soudku – představením Básník Statického divadla z Ostravy (premiéra 10.10. 2024). Text napsal a zároveň i režíroval Jakub Tichý. Tragikomická groteska o životě a díle Petra Bezruče nabízí na tohoto velikána zcela jiný úhel pohledu. Text, který nemůže nebavit, absurdní humor, nimrat se či nenimrat ve vztahu autor – dílo. Civilní, pravdivé herectví, Ondřeje Turoně a Radoslava Piekielnického, bylo přesně načasováno pro diváka, aby si užil doslova každý „Bezručův krok“. A poznání, že blbci jsme tak trochu všichni…Celé představení bylo na Ostravských Bucharech výjimkou, protože nesoutěžilo. Už totiž vyhrálo jinde. Ale diváci si čas s Bezručem na Bucharech i tak užili a ceny do Statického divadla i tak putovaly – za autorský text (Jakubovi Tichému), za inscenaci (Statickému divadlu), za hudbu (Jakubovi Novákovi) i za herecké výkony (Ondřeji Turoňovi a Radoslavu Piekelnickému).
Tečkou za letošním ročníkem byla komedie Marca Camolettiho A do pyžam (premiéra 14. 2. 2025). Proskovické divadlo Nad Strouhou ji nastudovalo v překladu Jaromíra Janečka a v režii Vojtěcha Eliáše (viz titulní foto_archiv přehlídky_pozn.red.) Sledovat tuto komedii byla tak trochu spanilá jízda na horské dráze v detailně propracované výpravě. Opět dveře, služebná, manželka, milenka, záměny postav, krásné kostýmy a nápadité převleky a pomyslnou třešničkou na dortu pyžama! Celé představení doslova „letělo“ za nadšení vyprodaného sálu. Snad by si jen zasloužilo výraznější a jasnější tečku, ale o to se nakonec postarali diváci svým potleskem. A tleskali i při závěrečném hodnocení, kdy si právě tento soubor a tato inscenace odnášela nejvíc čestných uznání a cen. Počínaje čestným uznáním za herecký výkon Vojtěchu Eliášovi, Martinu Kowalikovi, dále následovalo čestné uznání Vojtěchu Eliášovi za režii inscenace a čestné uznání Proskovickému divadlu Nad Struhou za inscenaci A do pyžam! Ato není vše! Dominika Najvert si odnesla cenu za herecký výkon a tečkou byla cena za výpravu k této inscenaci, která putovala do rukou její autorky Martiny Strakové Ručkové.
Je až neuvěřitelné, že v Proskovicích tvoří dva amatérské soubory a vzájemná podpora mezi nimi je příkladná. Ostatně to byl také jeden z rysů celé festivalu – jak moc ti v hledišti drželi těm na jevišti palce. Obecně na všech představeních byla divácká návštěvnost na festivalu velmi vysoká, v hledišti panovala tu a tam nervozita a byla vyslovována přání, ať to kolegům dobře dopadne. Pozitivem festivalu byla i řada autorských textů, které se dočkaly jevištní realizace. Všudypřítomná byla dobrá nálada, vzájemná podpora, úžasná a jedinečná atmosféra. Společným rysem všech festivalových představení bylo obrovské nadšení na jevišti, natěšení, nasazení, energie, samozřejmě zdravá tréma k tomu a radost z toho, že se povedlo. Někdy třeba s malým zaškobrtnutím, tu a tam nebylo rozumět (a já hltala každé slovo) a z jeviště nechtěně zněla ostravština, ale podstatné a nakažlivé je, že to všichni dělají rádi, ve volném čase, s neuvěřitelným elánem a láskou. Což byl pro mě, jako pro „prvoporotkyni“, kromě divadelního snažení a fantasie všech souborů, ten největší zážitek. Bylo mi ve společnosti takových nadšenců moc a moc dobře a s upřímným zájmem budu sledovat jejich další divadelní počínání. Prostě – „dostali jste mě“ a všem vám přeji ZLOMTE VAZ!
A dvojnásob to přeji 1. Jarkovské divadelní společnost Proskovice a Proskovickému divadlu Nad Struhou, protože oba soubory obdržely doporučení na Divadelní Piknik v Mostě.
OLMOVÁ, Alice. Ostravské Buchary 2025. Online. Amatérská scéna 7. 5. 2025 [cit. 2025-05-09]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/ostravske-buchary-2025/
Dobrou zprávou hned v úvodu letošního ročníku bylo i to, že bylo po letech obnoveno vydávání festivalového časopisu Rachot po Bucharech. Den, co den se mohli diváci těšit na festivalové novinky a pravidelné rubriky jako představení souboru a jeho festivalové hry, ohlédnutí za včerejškem, porota, ulovená celebrita, divácké očko či nečekané momenty.
Když mi bylo nabídnuto, abych se stala členkou letošní festivalové poroty, neváhala jsem ani vteřinu. Usednout po boku předsedkyně poroty dramaturgyně Sylvie Vůjtkové, herečky a pedagožky Karolíny Vyhlídal – Hýskové a dramaturga a režiséra Pavla Gejguše, bylo pro mě radostí. A radostí byly všechny festivalové večery a představení plná sobota. Přehlídky se zúčastnilo celkem osm souborů a každý z nich měl co nabídnout. Takže moje premiéra v roli porotkyně se opravdu nesla doslova na „dobré vlně“ a příjemných překvapení bylo po celou dobu víc než dost.
První představení se konalo na apríla, v režii Alena Dunatové jsme viděli divadelní soubor D. N. A. (Divadlo nadšených amatérů) z Frýdku – Místku s inscenací Smím prosit, Dodo? (premiéra 14. 10. 2022) autorské dvojice Gerárd Betton, Macheal Munz v překladu Jaromíra Janečka. Henry je vášnivý milovník žen. Jednoho dne se dozvídá, že po své tetě zdědil milión eur. Ale pouze pod podmínkou, že se do roka ožení. Situační komedie, která se těší ohlasu diváků nejen při svých reprízách, ale svou hravostí, důmyslně vymyšlenými situacemi, vypointovanými fóry a hereckými výkony rozesmávala i festivalové publikum. Občas mělo představení pomalejší rytmus ale i tak to byl to večer nejen zábavný, ale také dobrý festivalový start. Což bylo oceněno v závěru přehlídky, kdy obdržel Jaroslav Pszczolka čestné uznání za herecký výkon v roli Henriho v inscenaci Smím prosit, Dodo? A Aleně Dunatové bylo uděleno čestné uznání za režii inscenace Smím prosit, Dodo?
Středeční večer patřil Divadelnímu souboru PROPADLO z Václavovic u Frýdku – Místku. Autorem díla Zážitkové dárky (premiéra 3. 11. 2023) je člen souboru Stanislav Kolář. Představení v režii Miroslavy Telecké se opíralo o pečlivě napsaný text, ve kterém je kladen důraz na každé slovo, na každý jakýkoli náznak slovního humoru. Což, bohužel, ne vždy bylo ku prospěchu věci, protože slovní humor se nejednou stal překážkou pro plynulý vývoj situace. František Bařina, hrdina Kolářovy satirické komedie, má obrácen život na ruby od chvíle, kdy mu jeho kamarádi zcela nečekaně přinesou poněkud nezvyklé zážitkové dárky k narozeninám, ovšem v den, kdy narozeniny vůbec nemá. Všichni společně odkrýváme, co že ten František dostal. Ve druhé části představení se Františkovy zážitky realizují před očima diváků tu s větším, tu s menším jevištním úspěchem. V sále bylo veselo a očekávalo se, jak ty absurdity dopadnou. Ale přece jen by inscenaci prospěly alespoň drobné textové úpravy, které by zlepšily tempo-rytmus díla. Obdivuhodné bylo opět herecké nasazení, a proto není divu, že porota udělila čestné uznání za herecký výkon hned třem členům souboru. Jiřímu Červenkovi, Michaele Nogolové a Magdě Urbancové.
Ani v letošním roce nemohlo na festivalu chybět amatérské divadlo BOBAN z Bohumína. A tentokrát to nebylo s hudební komedií, ale uvedli hru Lubomíra Kubátka Podhorský penzion (premiéra 23. 11. 2024), režie Milan Kursa. Na Ostravských Bucharech oslnili ve čtvrtek 3. 4. 2025 ještě dříve, než začali, a to parádní a detailně propracovanou a funkční scénografií, za kterou obdržel její autor Milan Kursa čestné uznání. A po úvodní sice milé, ale opravdu zbytečné omluvě režiséra za to, že představení začne jinak, než jsme zvyklí, to vypuklo – filmem, který už divadlo dnes běžně také používá. Proto není potřeba omluv a příště film jen víc propojit s představením. Děj na filmovém plátně nás zasvětil do expozice, aby pak představení pokračovalo na jevišti. Hra o tom, jak se lze před zásnubami příšerně pohádat, uzavřít nesmyslnou sázku a řešit kdo s kým se zasnoubí, ne jednou, ale rovnou třikrát, a kdo že je ve skutečnosti ten milionář? Svižné tempo, energie, nadhled, zdařilé herecké výkony, mnohé detailně vypracované. Malou vadou na kráse tohoto dobrého večera, byl samotný text hry. Velmi často se zde objevují autorem překombinované situace, které se pak stávají nedotaženými, i když herci dělají co mohou, tak hra začíná ve své druhé polovině poněkud „pokulhávat“. Byť se herci snažili domýšlet a aktivně doplňovat to, co autor nedopsal. Pro nás diváky tak představení dostalo i další rozměr, čemuž nemalou měrou pomohlo i režijní vedení. Proto si režisér inscenace Milan Kursa odnesl z festivalu cenu za režijní debut a dokonce i cenu za herecký výkon. Čestným uznáním za herecký výkon byl oceněn Ondřej Holaschke a celý soubor se pyšní cenou za herecké nasazení v inscenaci Podhorský penzion. Jejich elán a energie, kterou dokázali diváky nakazit, byla nepopsatelná.
Páteční odpoledne bylo zahájeno Kurzem sebedestrukce (premiéra 19. 6. 2024) z pera Jaroslava Wagnera, v režii Zdeňka Tomečka a na jevišti se představil soubor Skřítek z Havířova. Osvěžující a zajímavý text. Sice mladá, ale již vyhořelá terapeutka Petra pomáhá v několika prapodivných kurzech svým klientům s jejich prapodivnými závislostmi, Takže zavítáme například na kurz sarkasmu, na kurz boje se závislostí na plastických operacích či na kurz sebelítosti. A na nás divácích je, abychom odkryli starosti nejen účastníků kurzu, ale i terapeutky, která má svá trápení a problémy. Ne zrovna šťastným řešením pro inscenaci bylo, že herci seděli téměř po celou dobu představení na židlích ustavených do půlkruhu. Jakékoli jevištní akce byly minimální, největší prostor pro ně měla právě terapeutka v podání Jarky Žilkové. Té se podařilo bravurně zahrát podnapilou osobu. Její hranice byla přesná a naprosto uvěřitelná. Není proto divu, že obdržela čestné uznání za herecký výkon. Stejně tak jako obdržela čestné uznání za herecký výkon v tomto představení i Simona Laurenčík Zedová. Pro diváky bylo představení po stránce textové poutavé, byť bylo občas hercům hůř rozumět a jejich postavy by si zasloužil víc hloubky a povědomí o tom, jaké životní peripetie má postava, kterou hraji, už za sebou. Obecenstvo trápila chvílemi zdlouhavost díla, a to především dík již zmiňovanému nedostatku hereckých a jevištních akcí.
Ray Cooney 3 3 = 5 (premiéra 20. 4. 2024) v překladu Břetislava Hodka a v režii Petra Rady. Při této komedii v podání 1. Jarkovské divadelní společnosti z Proskovic se sál v pátek večer otřásal smíchem. Jednalo se o pokračování neméně úspěšné komedie 1 1=3. Komedie s bláznivou zápletkou, propletenec lží mezi mužem a oběma jeho manželkami, které jsou, jak se dovíme „nad věcí“ a k tomu dospívající děti a všudy přítomný „Amorův šíp“. Hrdina hry John Brown je doslova chycen do vlastní sítě a totéž platilo i o divácích, kteří se do sítě představení rádi nechali polapit a užili si mistrně napsanou komedii ve výborném nastudování. Herci hrál od počátku „na plný plyn“ a utáhnout takovou „řachandu“ je obrovská dřina. Scéna byla z technických a provozních důvodů řešena tak, že místo dveří byly závěsy. Což je sice pochopitelné a nápadité, ale přece jen ve dveřové komedii hrají dveře a jejich otevření, zavření či bouchnutí také svou nemalou roli, protože napomáhá a udržuje tempo rytmus představení. Ale jinak to byla výborná tečka za pátečním večerem. Důkazem, nechť je, že Soubor 1. Jarkovská divadelní společnost Proskovice obdržel čestné uznání za inscenaci 3 3=5 a a čestné uznání si odnes i Petr Rada za režii inscenace 3 3=5. Ústřední pánská dvojice Daniel Skřipčák a Vladimír Vašíček obdrželi cenu za herecký výkon. A to není vše! Je to právě 1. Jarkovská divadelní společnost Proskovice s inscenací 3 3=5, která v letošním roce vyhrála Cenu diváku.
Sobota se nesla ve znamení tří představení. Divadelní den zahajovali Lordi z Orlové s Dokonalou svatbou Robina Hawdona (premiéra 2. 11. 2024) v překladu Jana Šotkovského a režii Petra Pěnkavy. Skvěle napsaná situační komedie nás provede vším možným, co se může přihodit během svatebního šílení. A jako tečka nečekané rozuzlení a závěr, jak má být. Na rozdíl od jiných komedií má právě tato propracovanější strukturu postav, o to složitější je jejich uchopení. Lordům se podařilo odehrát s totálním nasazením bláznivé zmatky, na trochu klaustrofobické scéně, charaktery postav načrtli zdařile, ale detaily si ještě zaslouží vylepšení. Herecké postavy, tak jak jsou napsány, v sobě, na rozdíl od jiných situačních komedií, skrývají i řadu podtextů, které je potřeba objevit, naplnit a zahrát. Nejzdařileji se to podařilo Veronice Jurové a Tomáši Kučovi, proto obdrželi čestné uznání za herecký výkon.
A jdeme do finále a ze zcela jiného soudku – představením Básník Statického divadla z Ostravy (premiéra 10.10. 2024). Text napsal a zároveň i režíroval Jakub Tichý. Tragikomická groteska o životě a díle Petra Bezruče nabízí na tohoto velikána zcela jiný úhel pohledu. Text, který nemůže nebavit, absurdní humor, nimrat se či nenimrat ve vztahu autor – dílo. Civilní, pravdivé herectví, Ondřeje Turoně a Radoslava Piekielnického, bylo přesně načasováno pro diváka, aby si užil doslova každý „Bezručův krok“. A poznání, že blbci jsme tak trochu všichni…Celé představení bylo na Ostravských Bucharech výjimkou, protože nesoutěžilo. Už totiž vyhrálo jinde. Ale diváci si čas s Bezručem na Bucharech i tak užili a ceny do Statického divadla i tak putovaly – za autorský text (Jakubovi Tichému), za inscenaci (Statickému divadlu), za hudbu (Jakubovi Novákovi) i za herecké výkony (Ondřeji Turoňovi a Radoslavu Piekelnickému).
Tečkou za letošním ročníkem byla komedie Marca Camolettiho A do pyžam (premiéra 14. 2. 2025). Proskovické divadlo Nad Strouhou ji nastudovalo v překladu Jaromíra Janečka a v režii Vojtěcha Eliáše (viz titulní foto_archiv přehlídky_pozn.red.) Sledovat tuto komedii byla tak trochu spanilá jízda na horské dráze v detailně propracované výpravě. Opět dveře, služebná, manželka, milenka, záměny postav, krásné kostýmy a nápadité převleky a pomyslnou třešničkou na dortu pyžama! Celé představení doslova „letělo“ za nadšení vyprodaného sálu. Snad by si jen zasloužilo výraznější a jasnější tečku, ale o to se nakonec postarali diváci svým potleskem. A tleskali i při závěrečném hodnocení, kdy si právě tento soubor a tato inscenace odnášela nejvíc čestných uznání a cen. Počínaje čestným uznáním za herecký výkon Vojtěchu Eliášovi, Martinu Kowalikovi, dále následovalo čestné uznání Vojtěchu Eliášovi za režii inscenace a čestné uznání Proskovickému divadlu Nad Struhou za inscenaci A do pyžam! Ato není vše! Dominika Najvert si odnesla cenu za herecký výkon a tečkou byla cena za výpravu k této inscenaci, která putovala do rukou její autorky Martiny Strakové Ručkové.
Je až neuvěřitelné, že v Proskovicích tvoří dva amatérské soubory a vzájemná podpora mezi nimi je příkladná. Ostatně to byl také jeden z rysů celé festivalu – jak moc ti v hledišti drželi těm na jevišti palce. Obecně na všech představeních byla divácká návštěvnost na festivalu velmi vysoká, v hledišti panovala tu a tam nervozita a byla vyslovována přání, ať to kolegům dobře dopadne. Pozitivem festivalu byla i řada autorských textů, které se dočkaly jevištní realizace. Všudypřítomná byla dobrá nálada, vzájemná podpora, úžasná a jedinečná atmosféra. Společným rysem všech festivalových představení bylo obrovské nadšení na jevišti, natěšení, nasazení, energie, samozřejmě zdravá tréma k tomu a radost z toho, že se povedlo. Někdy třeba s malým zaškobrtnutím, tu a tam nebylo rozumět (a já hltala každé slovo) a z jeviště nechtěně zněla ostravština, ale podstatné a nakažlivé je, že to všichni dělají rádi, ve volném čase, s neuvěřitelným elánem a láskou. Což byl pro mě, jako pro „prvoporotkyni“, kromě divadelního snažení a fantasie všech souborů, ten největší zážitek. Bylo mi ve společnosti takových nadšenců moc a moc dobře a s upřímným zájmem budu sledovat jejich další divadelní počínání. Prostě – „dostali jste mě“ a všem vám přeji ZLOMTE VAZ!
A dvojnásob to přeji 1. Jarkovské divadelní společnost Proskovice a Proskovickému divadlu Nad Struhou, protože oba soubory obdržely doporučení na Divadelní Piknik v Mostě.
OLMOVÁ, Alice. Ostravské Buchary 2025. Online. Amatérská scéna 7. 5. 2025 [cit. 2025-05-09]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/ostravske-buchary-2025/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.