SOPROVÁ, Jana. VZPOMÍNKA: Ctibor Turba – mim revolucionář. Online. Divadelní noviny 1. 7. 2025
VZPOMÍNKA: Ctibor Turba – mim revolucionář
Poslední červnový den zemřela legenda české, ale i světové pantomimy Ctibor Turba (16.10.1944 – 30.6.2025). Bylo mu osmdesát let… Tak odešel jeden z posledních umělců němého umění, který vstoupil do oboru v 60.letech minulého století, aby se razantně vymezil proti fialkovské pantomimě, a ukázal nové směry tohoto umění.
Turba byl tělem i duší revolucionář, a jeho motorem byla neustálá nespokojenost, která ho hnala dál a dál. Na jedné straně tu byla nádherná imaginace, stálá touha zakládat soubory a ukazovat nové cesty v pantomimě a fyzickém divadle, což jej proslavilo především ve světě, na druhé straně jeho neústupná povaha a svérázný způsob komunikace, což mu pochopitelně značně komplikovalo život, jak ve vztahu s autoritami, tak i s kolegy. Své pocity shrnul na závěr vzpomínání v Divadelních novinách v roce 2013. „Vyjel jsem z Prahy jako obyčejná nula, která nemá nárok na existenci, alespoň podle míry péče zdejších kulturních institucí, dojedete do Francie a jste postříbřený klaun…Osobně se necítím ani jedním, ani druhým…“.
Ctibor Turba. Foto archiv
Poznala jsem ho až v roce 1997, při otevření divadla Alfréd ve dvoře (mimochodem jedno z mála nově vzniklých divadel po roce 1989), které nechal postavit uprostřed bloku domů, kde žil. Pod strom tam tehdy zakopal kamínek z Paříže, z místa, kde kdysi hrál Jean Gaspard Deburau. Jeho snem bylo ukázat divákům krásy nonverbálního umění a přitáhnout je znovu k pantomimě. Ale diváci ho zklamali, v 90.letech bylo jiných lákadel příliš mnoho. Nicméně, divadlo existuje dodnes, a byť byl program dalších generací Turbovi vzdálený, jako genius loci tu je stále přítomný. Stejně tak nelze pominout jeho někdejší přítomnost na katedře nonverbálního divadla HAMU, kterou tu vybojoval. V každém případě jeho dědictvím, kromě vzpomínek a dovedností desítek jeho studentů u nás i v zahraničí, jsou záznamy představení a několika knih. V roce 1999 získal za svůj přínos oboru Zvláštní cenu Thalie, na festivalu Next Wave byl v roce 2010 poctěn titulem Živoucí poklad a v roce 2015 získal za sérii „alfrédovských knih“ cenu za autorský počin.
Jeho kontakt s divadlem začal už ve velmi raném věku, když jako čtyřletý vystupoval na scéně opery Národního divadla (po boku své tety, operní pěvkyně). Zájem o divadlo jej provázel po celý život, i když měl nejrůznější podoby. Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole, obor hračka-loutka, pracoval v brněnském Loutkovém divadle Radost, v pražském Divadle S H a ve filmových ateliérech u Hermíny Týrlové a Karla Zemana ve Zlíně. Na počátku 60.let založil soubor RING, s nímž zkoušeli hrát text-appealy, ale i pantomimu. Přelom nastal ve chvíli, kdy se seznámil s Borisem Hybnerem, nejprve v rámci vojenské služby společně s ním, s Janem Kratochvílem a Richardem Rýdou zvítězili na 1.ročníku festivalu amatérské pantomimy v Litvínově scénkou Traumata francouzského koloniálního důstojníka aneb Nezabiješ úplně bližního svého. V roce 1966 Turba s Hybnerem založili soubor Pantomima Alfreda Jarryho, v roce 1968 oficiálně zahájili společně s Richardem Rýdou černou groteskou Harakiri, která byla ve své době doslova bombou. I další projekty Pantomimy Alfreda Jarryho se zapsaly do historie; existenciální pantomima Udělej mu to zprava aneb Turba tacet, P. A. R. 3441, Idioti, či filmová groteska Jak čistit lokomotivu. Činnost souboru však netrvala dlouho, byla násilně zastavena 31. března 1972. Následně Turba s Janem Kratochvílem pracoval v Dánsku s Danish Joker Teatret (zde byl vážně zraněn na noze, handicapován, vystupoval nicméně až do roku 1974). Od té doby se začal věnovat spíše režijní a dramaturgické práci, psaní scénářů a pedagogické činnosti. V roce 1974 založil novou společnost navazující svým názvem na Pantomimu Alfreda Jarryho. Cirkus Alfred vycházel ze zkušenosti s pouličním divadlem v Dánsku a s rozmachem cirkusových a lidových forem divadla. Hrálo se v cirkusovém stanu a první inscenací byla Klaunerie, kterou pak vozili až do roku 1979 po celé Evropě. V průběhu 70. a 80.let Turba pracoval především v zahraničí, ve Francii a Švýcarsku. Jeho studenti z Dimitriho školy založili v roce 1982 v Locarnu skupinu Compagnia Teatro Paravento a pod režijním vedením Ctibora Turby uvedli Perpetuum teatrobile, inscenace využívající komediální archetypy z různých období dějin divadla v Evropě. V letech 1986 – 1989 fungoval soubor Alfred & spol., který tvořili Turbovi bývalí žáci z Československa a z Evropy (Deklaunizace, Archu bláznů). Po zániku tohoto spolku vybudoval Turba v bývalém lazaretu a kostele sv. Anny v Nečtinách u Plzně mezinárodní Studio pohybového divadla-Kaple, kde pořádal pravidelně workshopy pro mladé umělce. Projekt ale pro nedostatečnou finanční podporu skončil po třech sezónách. V roce 1992 vznikla cyklistická performance Giro di vita, a v roce 2001 stejnojmenný film. V roce 1997 zahájilo Divadlo mimů Alfred ve dvoře, kde Turba působil do roku 2001 jako ředitel a umělecký šéf, poté pronajal budovu spolku Motus. V době svého zdejšího působení uvedl devět inscenací, z nichž šest přímo režíroval (experimentální představení Hanging man ve spolupráci s mimy berlínského Mime Centre, Pohyblivý kabinet, složený z etud Turbových žáků, Příběh Vojáka, pantomima kombinovaná s prvky orientálního divadla a výrazového tance. destruktivní burleska Talíře/Taniere s Jiřím Reidingrem a Štefanem Capkem. Turba působil jako pedagog na uměleckých školách nejen u nás, ale také v Evropě (mj. Scuola Dimitri Švýcarsko, École superiére des arts du Cirque Belgie, Le Centre National de Arts du Cirque Francie).
V roce 2013 získal Ctibor Turba Cen ministerstva kultury. Foto archiv
Turbův přínos světovému umění pantomimy a fyzického divadla je zakladatelský – to, co dnes mnozí mladí běžně provozují, má kořeny právě v době, kdy Turba začínal, vymýšlel a začleňoval do nonverbálního umění nové, do té doby nevídané prvky. Mnozí z jeho bývalých studentůtak přirozeně jeho poselství předávají dalším generacím.
SOPROVÁ, Jana. VZPOMÍNKA: Ctibor Turba – mim revolucionář. Online. Divadelní noviny 1. 7. 2025. Dostupné z: https://www.divadelni-noviny.cz/vzpominka-ctibor-turba-mim-revolucionar [cit. 2025-07-01]
Poslední červnový den zemřela legenda české, ale i světové pantomimy Ctibor Turba (16.10.1944 – 30.6.2025). Bylo mu osmdesát let… Tak odešel jeden z posledních umělců němého umění, který vstoupil do oboru v 60.letech minulého století, aby se razantně vymezil proti fialkovské pantomimě, a ukázal nové směry tohoto umění.
Turba byl tělem i duší revolucionář, a jeho motorem byla neustálá nespokojenost, která ho hnala dál a dál. Na jedné straně tu byla nádherná imaginace, stálá touha zakládat soubory a ukazovat nové cesty v pantomimě a fyzickém divadle, což jej proslavilo především ve světě, na druhé straně jeho neústupná povaha a svérázný způsob komunikace, což mu pochopitelně značně komplikovalo život, jak ve vztahu s autoritami, tak i s kolegy. Své pocity shrnul na závěr vzpomínání v Divadelních novinách v roce 2013. „Vyjel jsem z Prahy jako obyčejná nula, která nemá nárok na existenci, alespoň podle míry péče zdejších kulturních institucí, dojedete do Francie a jste postříbřený klaun…Osobně se necítím ani jedním, ani druhým…“.
Ctibor Turba. Foto archiv
Poznala jsem ho až v roce 1997, při otevření divadla Alfréd ve dvoře (mimochodem jedno z mála nově vzniklých divadel po roce 1989), které nechal postavit uprostřed bloku domů, kde žil. Pod strom tam tehdy zakopal kamínek z Paříže, z místa, kde kdysi hrál Jean Gaspard Deburau. Jeho snem bylo ukázat divákům krásy nonverbálního umění a přitáhnout je znovu k pantomimě. Ale diváci ho zklamali, v 90.letech bylo jiných lákadel příliš mnoho. Nicméně, divadlo existuje dodnes, a byť byl program dalších generací Turbovi vzdálený, jako genius loci tu je stále přítomný. Stejně tak nelze pominout jeho někdejší přítomnost na katedře nonverbálního divadla HAMU, kterou tu vybojoval. V každém případě jeho dědictvím, kromě vzpomínek a dovedností desítek jeho studentů u nás i v zahraničí, jsou záznamy představení a několika knih. V roce 1999 získal za svůj přínos oboru Zvláštní cenu Thalie, na festivalu Next Wave byl v roce 2010 poctěn titulem Živoucí poklad a v roce 2015 získal za sérii „alfrédovských knih“ cenu za autorský počin.
Jeho kontakt s divadlem začal už ve velmi raném věku, když jako čtyřletý vystupoval na scéně opery Národního divadla (po boku své tety, operní pěvkyně). Zájem o divadlo jej provázel po celý život, i když měl nejrůznější podoby. Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole, obor hračka-loutka, pracoval v brněnském Loutkovém divadle Radost, v pražském Divadle S H a ve filmových ateliérech u Hermíny Týrlové a Karla Zemana ve Zlíně. Na počátku 60.let založil soubor RING, s nímž zkoušeli hrát text-appealy, ale i pantomimu. Přelom nastal ve chvíli, kdy se seznámil s Borisem Hybnerem, nejprve v rámci vojenské služby společně s ním, s Janem Kratochvílem a Richardem Rýdou zvítězili na 1.ročníku festivalu amatérské pantomimy v Litvínově scénkou Traumata francouzského koloniálního důstojníka aneb Nezabiješ úplně bližního svého. V roce 1966 Turba s Hybnerem založili soubor Pantomima Alfreda Jarryho, v roce 1968 oficiálně zahájili společně s Richardem Rýdou černou groteskou Harakiri, která byla ve své době doslova bombou. I další projekty Pantomimy Alfreda Jarryho se zapsaly do historie; existenciální pantomima Udělej mu to zprava aneb Turba tacet, P. A. R. 3441, Idioti, či filmová groteska Jak čistit lokomotivu. Činnost souboru však netrvala dlouho, byla násilně zastavena 31. března 1972. Následně Turba s Janem Kratochvílem pracoval v Dánsku s Danish Joker Teatret (zde byl vážně zraněn na noze, handicapován, vystupoval nicméně až do roku 1974). Od té doby se začal věnovat spíše režijní a dramaturgické práci, psaní scénářů a pedagogické činnosti. V roce 1974 založil novou společnost navazující svým názvem na Pantomimu Alfreda Jarryho. Cirkus Alfred vycházel ze zkušenosti s pouličním divadlem v Dánsku a s rozmachem cirkusových a lidových forem divadla. Hrálo se v cirkusovém stanu a první inscenací byla Klaunerie, kterou pak vozili až do roku 1979 po celé Evropě. V průběhu 70. a 80.let Turba pracoval především v zahraničí, ve Francii a Švýcarsku. Jeho studenti z Dimitriho školy založili v roce 1982 v Locarnu skupinu Compagnia Teatro Paravento a pod režijním vedením Ctibora Turby uvedli Perpetuum teatrobile, inscenace využívající komediální archetypy z různých období dějin divadla v Evropě. V letech 1986 – 1989 fungoval soubor Alfred & spol., který tvořili Turbovi bývalí žáci z Československa a z Evropy (Deklaunizace, Archu bláznů). Po zániku tohoto spolku vybudoval Turba v bývalém lazaretu a kostele sv. Anny v Nečtinách u Plzně mezinárodní Studio pohybového divadla-Kaple, kde pořádal pravidelně workshopy pro mladé umělce. Projekt ale pro nedostatečnou finanční podporu skončil po třech sezónách. V roce 1992 vznikla cyklistická performance Giro di vita, a v roce 2001 stejnojmenný film. V roce 1997 zahájilo Divadlo mimů Alfred ve dvoře, kde Turba působil do roku 2001 jako ředitel a umělecký šéf, poté pronajal budovu spolku Motus. V době svého zdejšího působení uvedl devět inscenací, z nichž šest přímo režíroval (experimentální představení Hanging man ve spolupráci s mimy berlínského Mime Centre, Pohyblivý kabinet, složený z etud Turbových žáků, Příběh Vojáka, pantomima kombinovaná s prvky orientálního divadla a výrazového tance. destruktivní burleska Talíře/Taniere s Jiřím Reidingrem a Štefanem Capkem. Turba působil jako pedagog na uměleckých školách nejen u nás, ale také v Evropě (mj. Scuola Dimitri Švýcarsko, École superiére des arts du Cirque Belgie, Le Centre National de Arts du Cirque Francie).
V roce 2013 získal Ctibor Turba Cen ministerstva kultury. Foto archiv
Turbův přínos světovému umění pantomimy a fyzického divadla je zakladatelský – to, co dnes mnozí mladí běžně provozují, má kořeny právě v době, kdy Turba začínal, vymýšlel a začleňoval do nonverbálního umění nové, do té doby nevídané prvky. Mnozí z jeho bývalých studentůtak přirozeně jeho poselství předávají dalším generacím.
SOPROVÁ, Jana. VZPOMÍNKA: Ctibor Turba – mim revolucionář. Online. Divadelní noviny 1. 7. 2025. Dostupné z: https://www.divadelni-noviny.cz/vzpominka-ctibor-turba-mim-revolucionar [cit. 2025-07-01]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.