RICHTER KOHUTOVÁ, Petra; KODEŠ, Jaroslav. Přehlídky z libosti na západě a severu Čech – Sokolovská čurda a Rádobyfest. Online. Amatérská scéna 1. 10. 2025
O víkendu 26.-28. září 2025 se konaly dvě nesoutěžní přehlídky, které sice nepatří do tradičního postupového programu ARTAMA, ale přesto přitahují pozornost divadelníků nejen lokálně, ale celorepublikově. Sokolovskou čurdu pořádá Divadlo bez zákulisí v Městském domě kultury Sokolov, Rádobyfest Rádobydivadlo v Klapém. Obě oslaví v příštím roce čtvrtstoletí.
Sokolovská čurda
Pro upřesnění – západočeská přehlídka oslaví v příští roce čtvrtstoletí pouze neoficiálně, protože začínala od ročníku nultého. Letos to byl tedy 23. ročník, který je de facto zahájením sokolovské divadelní sezóny.
Viděli jsme edukativní pohádku Sluncomrak autorky a režisérky Venduly Melíškové a pražského Divadla Máj. Spojené ašské soubory Ašlemenato a Podividlo ažažAš přivezly Drábkovu verzi Figarovy svatby aneb andělé, šneci a lidé; našlo se v ní několik báječných hereckých výkonů, ale nevyrovnanému představení by prospěla pevná ruka režiséra. Poprvé se na Čurdě objevilo představení „mládeži nepřístupno“ a v nočních hodinách – Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice přivezlo svůj opus magnum Nenávidím tě, Bukowski! Jarda Střelka si vysloužil potlesk vestoje a v rámci debaty o viděném exceloval při líčení své tvůrčí metody a reakcí různého typu publika na svůj v mnoha ohledech nejsilnější kus. Neméně peprný Zabiják Joe Divadelního studia D3 z Karlových Varů spolehlivě probudil v sobotu dopoledne. Poprvé se přehlídky zúčastnil soubor HOP HOP Základní umělecké školy Ostrov a vzbudil senzaci. Inscenace Jih není žádná země scenáristky a režisérky Ireny Konývkové má podtitul „Dospívání v době sociálních sítí není snadné“. Vypráví o dvou osamělých mladých lidech, kteří chtějí někam patřit, a vzbuzuje silné emoce mimo jiné díky autenticitě účinkujících Viktora Majkuse a Kateřiny Staňkové. Je velká radost, když se výsledek hodin dramatické výchovy tak výrazně posouvá k plnokrevnému divadlu… Plzeňští JakoHosti nabídli Maloměšťákovu svatbu, spíše svou vlastní verzi než tu od Bertolta Brechta. Tyjátr Horažďovice odderniéroval Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše v režii Karla Šťastného; ambiciózní a „nadupané“ inscenace je škoda, lepšila se s každou reprízou… A soubor Trosky přivezl Klimáčkovu Odvrácenou stranu Měsíce, inscenaci, jež je díky režii Miroslava Leška a soustředěným výkonům hereckého ansámblu s Mirkou Bíbovou, Janou Kocifajovou a Karlem Harantem v čele jednoznačně nejlepším kusem kraslického souboru za posledních několik let.
Celkově byl repertoár Čurdy temnější než obvykle (rodinné konstelace nebyly ani v jednom kusu nic moc, ani dvě svatby nepomohly), často se při rozpravách řešila témata jako uzavření se do bublin, konzum a manipulace. Průběžným motivem byla červená rtěnka, jež byla akcentována ve více než polovině uvedených představení, ať už jako symbol ztráty nevinnosti, prodejnosti či vyzývavosti až hulvátské.
Rozpravy o viděném jako vždy vedl Martin Volný, jako lektor letos působila Petra Richter Kohutová. (V sudých letech se střídá s Aničkou Ratajskou či Barborou Šmudlovou.) S pokorou navazují na laskavé semináře dlouholetého patrona a jednoho z duchovních otců přehlídky Františka Zborníka… Jednou ze zásadních deviz rozprav je v posledních letech přítomnost nejmladších členů Divadla bez zákulisí, soubory se na postřehy a hodnocení teenagerů obzvláště těší.
Bavily poetické úvody Martina Volného, promítal se vtipný filmeček Petra Buriana, srovnávající kvality Prahy a Sokolova („I díry umíme lepší!“ – skóre Sokolov : Praha = 8 : 0).
To, že Sokolovská čurda je skutečným a slavným zahájením divadelní sezóny, bylo znát na nadstandardní návštěvnosti – počet diváků v sále s kapacitou 350 míst neklesl pod 114, na večerních představeních se jejich počet blížil třem stovkám. Sokolovská čurda jako cena za nejlépe odvedenou malou roli, která je pro děj a vývoj představení nezbytná, byla udělena Matyldě z představení HOP HOP Ostrov Jih není žádná země a Zlatý vrtík Vaška Junka za nejlepší scénografii putuje do České Kamenice k rukám Střelky-Chinaskiho-Bukowského.
Rádobyfest
Rádobyfest, jak už bylo řečeno, pořádá Rádobydivadlo Klapý a je to jedna z nejskromnějších přehlídek, které na mapě ochotnických divadelních festivalů můžete zažít. Odehrává se většinou dva dny (pátek a sobota) na konci září, v kulturním domě malé vesničky Klapý pod monumentální zříceninou hradu Hazmburk, na pokraji Českého Středohoří. Organizuje ji pár nadšenců z místního spolku, kteří vybaví sál potřebnou divadelní technologií (začíná se stavět už ve čtvrtek), členové (spíše členky) spolku navaří pochutiny, o program se postará principál Láďa Valeš a diváci se rekrutují z místních, ale hlavně z hrajících souborů a jejich příznivců. Letos jsme viděli osm představení v podání spíše mladé generace.
Páteční přehlídkový výkop náležel Jakubu Pilařovi z Nučické Žumpy. Přivezl vlastní loutkářskou pohádku O třech bratrech a obřisku. Sám si ji napsal, sám ji i hraje. Při úklidu dědečkovy půdy našel v kufru od psacího stroje řadu různě velkých dětských stoliček, které mu posloužily k hravému představení, při kterém se nejvíce prosadí Jakubová dokonalá schopnost zaujmout diváka nejen příběhem, ale i svojí osobností.
Večer obsadil Kulturní dům nejpočetnější soubor, a to Tyl z Rakovníka (viz titulní foto J. Kodeše_pozn.red.). Přivezl dlouho nehranou hru Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář, která byla kdysi napsána pro jeho řady a také zfilmována. Režisérka Eva Kodešová ji razantně krátila a doplnila lidovými regionálními písněmi, takže vzniklo milé a úsměvné dílko o lidské hlouposti a pokrytectví. Rakovničtí hrají tuto svoji regionální hru s obrovskou chutí a radostí, jakoby hovořili z osobních zkušeností.
Sobota dopoledne patřila tradičnímu „rádobyfestovému“ souboru Malis. Sehrál pohádku Jana Wericha O chytré Zdeničce. Dětský soubor Malis je vlastně taková neformální „přípravka“ Rádobydivadla a pravidelně pracuje pod vedením Olgy Psotové. Několikrát jsme ho mohli vidět na Radnickém dráčku či na Popelce. Letošní vystoupení bylo zdařilé a potěšilo nepočetné publikum z rodičů a kamarádů.
Následné představení sehrál soubor Li-Di Litoměřice. A musím konstatovat, že to bylo velmi podařené vystoupení. Mladý kolektiv souboru si vybral hru Ivana Vyskočila a Pavla Boška Cesta do Úbic, kterou autoři napsali v roce 1960. A jedná se o jednu z prvních her malého divadla autorské improvizace, navazující na poetiku Reduty. Jde o satirickou, groteskně laděnou hru, která vypráví o různých podobách maloměšťactví a poslušnosti vůči ideovým autoritám. Souboru se toto podařilo sdělit neobyčejně vtipně, prostřednictvím metaforických pohybových kreací a zvládnutým slovním humorem.
Další představení jsme viděli od studentů DK mladých z České Lípy. Jejich volba padla na hru polské autorky Maliny Przešlugy: Kdo neskáče, není holub aneb zobáky k sobě. Jedná se o text, který u nás poprvé uvedlo Divadlo loutek Ostrava v roce 2023. Souboru z České Lípy tento text sedl, studentům pod vedením Ivy Bufkové se daří hrát přirozeně, dokáží improvizovat v situaci a hlavně sdělit poselství o nebezpečí šikany, varovat před předsudky a vyzdvihnout odvahu, přátelství a solidaritu.
DK Mladých Česká Lípa: Kdo neskáče. Foto Jaroslav Kodeš.
O zajímavý počin z ranku scénované poezie se postarali studenti ZUŠ z Loun. Inscenaci nazvali: O čem v letu ptáci sní, scénář připravila Oksana Kaplanová a při jeho psaní vycházela z poezie Miroslav Holuba. I toto představení přinejmenším patřilo do zdařilé úrovně všech představení na Rádobyfestu.
Závěr soboty patřil domácímu Rádobydivadlu. Nejdříve jsme uviděli čerstvou novinku autorů Karla Kuny a Igora Malijevského Červená linie. Jedná se o temnou divadelní grotesku, která pracuje s motivy absurdity, komiky a dramatu, pohybující se na hraně tragického a trapného. Je to velké podobenství o fyzické, ale i duševní okupaci. Opět velmi zajímavá a herecky naplněná inscenace, která by neměla nechat nikoho klidného.
A na úplný konec jsme viděli premiéru hry Pavla Macáka Vem si to sako o neuspořádaných myšlenkách a přáních dvou bezdomovců. Zde jsme uzavřeli sobotu věnovanou dětem, mládeži a ve finále seniórúm. Výživný to den.
Na Rádobyfestu se nehlasuje, nesoutěží, nemetalizuje. Všichni ti, kteří vydrželi až do konce se odeberou do místní hospody, konzumují přinesené domácí výrobky, zapíjí to různými době odpovídajícími tekutinami, povídají si, hrají na kytaru, zpívají a veselí se až do brzkých ranních hodin. I to byl Rádobyfest 2025. Ve zdraví na viděnou za rok.
Autory článku jsou Petra Richter Kohutová a Jaroslav Kodeš, který je rovněž autorem fotografií – pozn. red.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra; KODEŠ, Jaroslav. Přehlídky z libosti na západě a severu Čech – Sokolovská čurda a Rádobyfest. Online. Amatérská scéna 1. 10. 2025 [cit. 2025-10-10]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/prehlidky-z-libosti-na-zapade-a-severu-cech-sokolovska-curda-a-radobyfest/
Sokolovská čurda
Pro upřesnění – západočeská přehlídka oslaví v příští roce čtvrtstoletí pouze neoficiálně, protože začínala od ročníku nultého. Letos to byl tedy 23. ročník, který je de facto zahájením sokolovské divadelní sezóny.
Viděli jsme edukativní pohádku Sluncomrak autorky a režisérky Venduly Melíškové a pražského Divadla Máj. Spojené ašské soubory Ašlemenato a Podividlo ažažAš přivezly Drábkovu verzi Figarovy svatby aneb andělé, šneci a lidé; našlo se v ní několik báječných hereckých výkonů, ale nevyrovnanému představení by prospěla pevná ruka režiséra. Poprvé se na Čurdě objevilo představení „mládeži nepřístupno“ a v nočních hodinách – Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice přivezlo svůj opus magnum Nenávidím tě, Bukowski! Jarda Střelka si vysloužil potlesk vestoje a v rámci debaty o viděném exceloval při líčení své tvůrčí metody a reakcí různého typu publika na svůj v mnoha ohledech nejsilnější kus. Neméně peprný Zabiják Joe Divadelního studia D3 z Karlových Varů spolehlivě probudil v sobotu dopoledne. Poprvé se přehlídky zúčastnil soubor HOP HOP Základní umělecké školy Ostrov a vzbudil senzaci. Inscenace Jih není žádná země scenáristky a režisérky Ireny Konývkové má podtitul „Dospívání v době sociálních sítí není snadné“. Vypráví o dvou osamělých mladých lidech, kteří chtějí někam patřit, a vzbuzuje silné emoce mimo jiné díky autenticitě účinkujících Viktora Majkuse a Kateřiny Staňkové. Je velká radost, když se výsledek hodin dramatické výchovy tak výrazně posouvá k plnokrevnému divadlu… Plzeňští JakoHosti nabídli Maloměšťákovu svatbu, spíše svou vlastní verzi než tu od Bertolta Brechta. Tyjátr Horažďovice odderniéroval Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše v režii Karla Šťastného; ambiciózní a „nadupané“ inscenace je škoda, lepšila se s každou reprízou… A soubor Trosky přivezl Klimáčkovu Odvrácenou stranu Měsíce, inscenaci, jež je díky režii Miroslava Leška a soustředěným výkonům hereckého ansámblu s Mirkou Bíbovou, Janou Kocifajovou a Karlem Harantem v čele jednoznačně nejlepším kusem kraslického souboru za posledních několik let.
Celkově byl repertoár Čurdy temnější než obvykle (rodinné konstelace nebyly ani v jednom kusu nic moc, ani dvě svatby nepomohly), často se při rozpravách řešila témata jako uzavření se do bublin, konzum a manipulace. Průběžným motivem byla červená rtěnka, jež byla akcentována ve více než polovině uvedených představení, ať už jako symbol ztráty nevinnosti, prodejnosti či vyzývavosti až hulvátské.
Rozpravy o viděném jako vždy vedl Martin Volný, jako lektor letos působila Petra Richter Kohutová. (V sudých letech se střídá s Aničkou Ratajskou či Barborou Šmudlovou.) S pokorou navazují na laskavé semináře dlouholetého patrona a jednoho z duchovních otců přehlídky Františka Zborníka… Jednou ze zásadních deviz rozprav je v posledních letech přítomnost nejmladších členů Divadla bez zákulisí, soubory se na postřehy a hodnocení teenagerů obzvláště těší.
Bavily poetické úvody Martina Volného, promítal se vtipný filmeček Petra Buriana, srovnávající kvality Prahy a Sokolova („I díry umíme lepší!“ – skóre Sokolov : Praha = 8 : 0).
To, že Sokolovská čurda je skutečným a slavným zahájením divadelní sezóny, bylo znát na nadstandardní návštěvnosti – počet diváků v sále s kapacitou 350 míst neklesl pod 114, na večerních představeních se jejich počet blížil třem stovkám. Sokolovská čurda jako cena za nejlépe odvedenou malou roli, která je pro děj a vývoj představení nezbytná, byla udělena Matyldě z představení HOP HOP Ostrov Jih není žádná země a Zlatý vrtík Vaška Junka za nejlepší scénografii putuje do České Kamenice k rukám Střelky-Chinaskiho-Bukowského.
Rádobyfest
Rádobyfest, jak už bylo řečeno, pořádá Rádobydivadlo Klapý a je to jedna z nejskromnějších přehlídek, které na mapě ochotnických divadelních festivalů můžete zažít. Odehrává se většinou dva dny (pátek a sobota) na konci září, v kulturním domě malé vesničky Klapý pod monumentální zříceninou hradu Hazmburk, na pokraji Českého Středohoří. Organizuje ji pár nadšenců z místního spolku, kteří vybaví sál potřebnou divadelní technologií (začíná se stavět už ve čtvrtek), členové (spíše členky) spolku navaří pochutiny, o program se postará principál Láďa Valeš a diváci se rekrutují z místních, ale hlavně z hrajících souborů a jejich příznivců. Letos jsme viděli osm představení v podání spíše mladé generace.
Páteční přehlídkový výkop náležel Jakubu Pilařovi z Nučické Žumpy. Přivezl vlastní loutkářskou pohádku O třech bratrech a obřisku. Sám si ji napsal, sám ji i hraje. Při úklidu dědečkovy půdy našel v kufru od psacího stroje řadu různě velkých dětských stoliček, které mu posloužily k hravému představení, při kterém se nejvíce prosadí Jakubová dokonalá schopnost zaujmout diváka nejen příběhem, ale i svojí osobností.
Večer obsadil Kulturní dům nejpočetnější soubor, a to Tyl z Rakovníka (viz titulní foto J. Kodeše_pozn.red.). Přivezl dlouho nehranou hru Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář, která byla kdysi napsána pro jeho řady a také zfilmována. Režisérka Eva Kodešová ji razantně krátila a doplnila lidovými regionálními písněmi, takže vzniklo milé a úsměvné dílko o lidské hlouposti a pokrytectví. Rakovničtí hrají tuto svoji regionální hru s obrovskou chutí a radostí, jakoby hovořili z osobních zkušeností.
Sobota dopoledne patřila tradičnímu „rádobyfestovému“ souboru Malis. Sehrál pohádku Jana Wericha O chytré Zdeničce. Dětský soubor Malis je vlastně taková neformální „přípravka“ Rádobydivadla a pravidelně pracuje pod vedením Olgy Psotové. Několikrát jsme ho mohli vidět na Radnickém dráčku či na Popelce. Letošní vystoupení bylo zdařilé a potěšilo nepočetné publikum z rodičů a kamarádů.
Následné představení sehrál soubor Li-Di Litoměřice. A musím konstatovat, že to bylo velmi podařené vystoupení. Mladý kolektiv souboru si vybral hru Ivana Vyskočila a Pavla Boška Cesta do Úbic, kterou autoři napsali v roce 1960. A jedná se o jednu z prvních her malého divadla autorské improvizace, navazující na poetiku Reduty. Jde o satirickou, groteskně laděnou hru, která vypráví o různých podobách maloměšťactví a poslušnosti vůči ideovým autoritám. Souboru se toto podařilo sdělit neobyčejně vtipně, prostřednictvím metaforických pohybových kreací a zvládnutým slovním humorem.
Další představení jsme viděli od studentů DK mladých z České Lípy. Jejich volba padla na hru polské autorky Maliny Przešlugy: Kdo neskáče, není holub aneb zobáky k sobě. Jedná se o text, který u nás poprvé uvedlo Divadlo loutek Ostrava v roce 2023. Souboru z České Lípy tento text sedl, studentům pod vedením Ivy Bufkové se daří hrát přirozeně, dokáží improvizovat v situaci a hlavně sdělit poselství o nebezpečí šikany, varovat před předsudky a vyzdvihnout odvahu, přátelství a solidaritu.
DK Mladých Česká Lípa: Kdo neskáče. Foto Jaroslav Kodeš.
O zajímavý počin z ranku scénované poezie se postarali studenti ZUŠ z Loun. Inscenaci nazvali: O čem v letu ptáci sní, scénář připravila Oksana Kaplanová a při jeho psaní vycházela z poezie Miroslav Holuba. I toto představení přinejmenším patřilo do zdařilé úrovně všech představení na Rádobyfestu.
Závěr soboty patřil domácímu Rádobydivadlu. Nejdříve jsme uviděli čerstvou novinku autorů Karla Kuny a Igora Malijevského Červená linie. Jedná se o temnou divadelní grotesku, která pracuje s motivy absurdity, komiky a dramatu, pohybující se na hraně tragického a trapného. Je to velké podobenství o fyzické, ale i duševní okupaci. Opět velmi zajímavá a herecky naplněná inscenace, která by neměla nechat nikoho klidného.
A na úplný konec jsme viděli premiéru hry Pavla Macáka Vem si to sako o neuspořádaných myšlenkách a přáních dvou bezdomovců. Zde jsme uzavřeli sobotu věnovanou dětem, mládeži a ve finále seniórúm. Výživný to den.
Na Rádobyfestu se nehlasuje, nesoutěží, nemetalizuje. Všichni ti, kteří vydrželi až do konce se odeberou do místní hospody, konzumují přinesené domácí výrobky, zapíjí to různými době odpovídajícími tekutinami, povídají si, hrají na kytaru, zpívají a veselí se až do brzkých ranních hodin. I to byl Rádobyfest 2025. Ve zdraví na viděnou za rok.
Autory článku jsou Petra Richter Kohutová a Jaroslav Kodeš, který je rovněž autorem fotografií – pozn. red.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra; KODEŠ, Jaroslav. Přehlídky z libosti na západě a severu Čech – Sokolovská čurda a Rádobyfest. Online. Amatérská scéna 1. 10. 2025 [cit. 2025-10-10]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/prehlidky-z-libosti-na-zapade-a-severu-cech-sokolovska-curda-a-radobyfest/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.