"DIVADLO (bez záruky) PRAHA"
Spélesprieks 1997
aneb
Jak jsme byli v Loty�sku
Snem ka�dého amatérského divadla je (snad) hrát, hrát divákovi, a absolutním vrcholem pověstného blaha je zahraniční vystoupení. Jednou (bylo to v květnu 1997) nám kdosi (byl to tajemník ARTAMA p. Tomas) nabídl mo�nost odjet do Loty�ska uvést v rámci festivalu Spélesprieks 97 na�i hru "Příběh". Jeliko� jiné, úspě�něj�í soubory odjet nechtěli, přijali jsme účast s hrdostí a chutí prezentovat sebe a své umění.
Je�tě před samotným odjezdem započaly skutečně horečné přípravy, které v první fázi vedly největ�í skeptiky k názoru, �e se vůbec nikam nepojede. Jednak ne v�ichni členové souboru byli my�lenkou na cestování do ciziny zrovna nad�eni, jednak někteří ji� na inkriminovaný termín měli sjednané jiné akce. Nezbývalo nám nic jiného, ne� začít narychlo přezku�ovat. Podařilo se. Pak jsme po neskutečném mno�ství telefonátů zjistili, �e nemáme dost peněz na to, abychom vezli kompletní scénu. Tak se znova začalo přezku�ovat. I uvědomili jsme si, �e nám některé momenty, které jsme byli nuceni pozměnit, nevycházejí s původní muzikou. Tak hurá do studia a přestříhat původní hudbu na verzi cizina. Pak u� zbývalo pouze pár formalit (narychlo nové pasy, poji�tění, vyměnit peníze, zabalit, nechat maminku napéct buchty) a vyrazili jsme.
Do Loty�ska takový amatérský soubor jako jsme my dorazí jednodu�e. Vlakem. Jízda trvá tři a třicet hodin, dá se vydr�et jen s vypětím v�ech fyzických i psychických sil a zkrotí i nejzarytěj�í nepřátele. Kouzlo cestování začíná ji� při koupi jízdenky, ke které musíte mít místenku (vozy jsou obvykle povinně místenkové), jen�e České dráhy Vám místenky nejsou schopny vystavit. Místenky "jednodu�e" koupíte na v�ech místech, kde budete přestupovat. Jen je potřeba naučit se polsky a litevsky. Je�tě jedna praktická rada - ne� vyrazíte, ujistěte v�echny členy souboru, �e nejedete do �ádné zaostalé části Ruska. Loty�sko je sice bývalou zemí "sovětské dobrovolné unie", pokud si ale myslíte, �e se domluvíte rusky, mýlíte se.
ĎBZ v Rize v Pra�ské ulici Po v�ech peripetiích cestování, které by vydali na obsáhlej�í materiál, ne� je těchto pár stránek, jsme dorazili do Rigy. Tam si nás pořadatelé festivalu vyzvedli a odvezli do nedalekého malebného Limba�i. Samotný festival byl ji� v pořadí čtvrtým a mimo nás se jej zúčastnily soubory z Loty�ska (celkem čtyři), po jednom pak z Litvy, Estonska a Finska. Program samotný byl dramaturgicky vyvá�ený, bez vá�něj�ích kolizí. Snad největ�ím překvapením v�ak byla bezchybná organizace. Tak perfektně zaji�těnou akci ba mohli pořadatelé některých na�ich přehlídek jen ti�e závidět. Zatímco organizace byla na �pičkové úrovni, inscenace samotné kvalitativně nijak nevybočovali z toho, co známe z přehlídek tuzemských - některá představení se nedala vydr�et do konce a u jiných jsme tleskali a kdyby to bylo mo�né tleskáme dodnes
Přípravu na�eho představení provázeli nemalé technické problémy, které s nevídanou �ikovností a ochotou ře�ili tamní technici. Proto�e jsme si pro na�i produkci vybraly jakýsi ne zcela dostavěný objekt, bylo nutné nainstalovat ve�kerou světelnou a zvukovou aparaturu. A věřte nebo nevěřte, ve�kerá technika, zjevně vyrobená na koleně a permanentně hrozící smrtelným polaskáním s elektrickým proudem, �lapala jak hodinky a my jsme dohráli do konce. Tleskali nám a prý jsme byli dobří.
Cesta domů uběhla bez sebemen�ích problémů, nepočítáme-li v to stále se opakující problémy s místenkami a nechápavé pohledy českých cestujících jedoucích ráno vlakem do práce. Pravda nevypadali jsme po tak dlouhé době ve vlaku zrovna nejčistěji. Ale byli jsme spokojení a plní nezapomenutelných zá�itků.