FIKEJZOVÁ PROUZOVÁ, Kateřina. HROM do Police. Mezi groteskou, dramatem a hledáním místa ve světě. Online. Divadelník.cz 14. 6. 2025
Přehlídka HROM do Police letos nabídla průřez různými divadelními přístupy. Soubory přivezly inscenace, které se vyrovnávaly s otázkami identity, partnerských vztahů i generačními rozdíly. Druhý ročník přehlídky venkovských divadel se pochlubil také plným hledištěm a přátelskou atmosférou.
Matt Charman: Večer na psích dostizích, Divadlo Opatovice, režie: Aleš Dvořák
Divadlo Opatovice: Večer na psích dostizích. Foto archiv přehlídky.
Černá komedie o velké touze alespoň někdy něco vyhrát, nás vtáhne do ryze mužského světa. Pět rozdílných mužů pojí sázka na jednoho psa. Jsou plní očekávání a naděje, že přijde něco velkého. Jak už to v divadelních hrách musí být, nakonec nejde nic podle plánu.
Matt Charman napsal hru v roce 2004 jako svůj dramatický debut – a hned zvítězil v soutěži Verity Bargate Award mezi více než 700 přihlášenými texty. Samotný výběr textu byl dobrou cestou. Hra graduje od konverzačního začátku až ke konfliktu, který je plný napětí, násilí a hluboké frustrace.
Ve zpracování souboru z Opatovic nad Labem je dost prostoru pro diváka, aby si mohl vybrat v tématu to, co konkrétně zajímá jeho a co se ho osobně dotýká. Inscenace otevírá otázky týkající se role muže ve společnosti – co to vlastně znamená být opravdovým chlapem. Jakým způsobem to ovlivňuje roli muže v rodině a soukromém životě. Je tu i akcentován téma vztahu společnosti k homosexualitě. Co znamená být mužem – chlapem.
Režisér Aleš Dvořák velmi dobře zvolil herecké obsazení po typu. Díky tomu vynikla rozdílnost charakteru jednotlivých postav. Možná až příliš od počátku doslovná (i kvůli kostýmům). Divák hned věděl, s kým má tu čest na úkor postupného vývoje postav a odhalování jejich tajemství a traumat. Nečekáme tak na žádný zvrat v charakterech. Silný je aspekt znázorněné pasivity, kdy jednotlivé postavy dávají svým mimoslovním jednáním najevo svůj postoj k nastalé situaci – mě se to přece netýká, tak proč já bych měl do toho zasahovat. Každý si nese s sebou svou vlastní křivdu a motivaci.
Velmi dobře funguje scénografie. Všechno, co je na jevišti, má svůj důvod, není tam nic zbytečného. Mizanscény dávají čitelný význam tomu, na co se díváme a udržují dynamiku v ději.
Francis Veber: Blbec k večeři, Divadelní spolek Pípa Platí, režie: Jan Šebesta, Lenka Šebestová
Divadelní spolek Pípa Platí: Blbec k večeři. Foto archiv přehlídky.
Legendární francouzská komedie vypráví příběh Pierra Brochanta, který se svými přáteli pravidelně pořádá tzv. „večeře blbců“. Což se mu vymstí, když pozve jistého Françoise Pignona, který mu ze života udělá kalamitu.
Divadelní spolek Pípa platí vznikl v roce 2023 údajně nedopatřením v hospodě. Jeden z budoucích členů se vsadil s kamarádem, že do roka a do dne nazkouší divadelní hru. Výsledkem této sázky bylo nastudování hry Blbec k večeři.
Soubor možná ani z počátku netušil, jak moudrá volba to byla. Jedná se o silný text, o který se režiséři i herci mohou s důvěrou opřít, navíc ve skvělém překladu Alexandra Jerieho.
Jejich nastudování funguje od prvního okamžiku. Všechno šlape jak švýcarské hodinky – jeden skvěle vystavěný gag střídá druhý, tempo je přesné.
Pro hlavní role byla vybrána ideální dvojice, na které vše stojí. Herci jsou do toho od začátku s obrovskou energií. Což je zároveň i to, co je v druhé půlce trochu zradí. Jejich energie je od počátku tak velká a je těžké utáhnout celé představení až do konce. Ve druhé půlce dojde dech a závěr sklouzne nechtěně k psychologizování. Slovní ping pong přestává fungovat, snad i proto, že je na scéně více postav.
Drobné pauzy v tempu první půlky by daly šanci divákovi oddechnout a připravit se na další náraz komiky. Díky tomu by se pošetřila energie na konec, který je klíčový.
Roman Krejčíř: Páni vesmíru, aneb koupím duši, Divadlo PoZa, režie: Roman Krejčíř
Divadlo PoZa: Páni vesmíru, aneb koupím duši. Foto archiv přehlídky.
Soubor vznikl v roce 2024 jako pokračování hereckých kurzů, proto název Divadlo PoZa (Pokročilých Začátečníků). Jeho volba padla na černou sci-fi komedii ze sanatoria Rozbřesk, ve kterém se zkoumají duše. Text řeší vtipně aktuální naléhavá témata jako jsou otázka identity, tělesné svobody, jak s námi druzí zacházejí, jak nás druzí vnímají. Nacházíme tam téma umělé inteligence, ovlivňování ze strany médií. To všechno najdete ve funkčním textu, který má na jevišti čitelnou strukturu a řád.
Roman Krejčíř neinscenoval svůj text poprvé. Už jednou jsme ho mohli vidět v podání Divadla Šňůra (např. na přehlídce v Miletíně nebo Červeném Kostelci). První nastudování vznikalo za covidu a text byl napsán na tělo souboru. Tehdejší inscenaci pomohlo, že byla typově velmi dobře obsazená.
Teď se sešla parta lidí, která chtěla hrát divadlo. Obsazení po typu nebylo zas tak možné. Navíc se během zkoušení obsazení měnilo. Parta, která se nazvala PoZa zkoušela po hospodách a své dvě reprízy si odbyla v malém kabaretním sále. Pro herce bylo silným zážitkem, že si mohli zahrát ve skutečném divadle. Tím více je fajn, že Kolárovo divadlo má výbornou akustiku a skvělé festivalové publikum. Z výše uvedeného vyplývá, že to také pro většinu byla premiéra v účasti na jakékoliv přehlídce.
Podle toho se odvíjel i rozborový seminář, kde se spíše pojmenovávaly základní složky, které tvoří inscenaci. Ať už se týká mizanscén, situací nebo jevištního svícení.
První kroky souboru do světa amatérského divadla zatím nejsou příliš jisté. Partneřina, jednání, motivace postav, dokončování situací je zatím v plenkách. Ale takto jsme začínali všichni.
Pokud mám být konkrétnější, inscenaci podrážela nohy nesourodá scénografie. V hereckých výkonech byl často rozpor mezi slovním jednáním a tím, co vyjadřovalo tělo, což diváka mátlo.
Představení uškodil nedostatek energie. Zvláště v žánru sci-fi je potřeba technické záležitosti, které jsou důležité pro děj, vysvětlit divákovi tak, aby jim porozuměl. Nesmělá byla i práce s hudbou, která mohla jednotlivé obrazy lépe podtrhnout a pomoct proměně temporytmu.
Jan Snížek: Příklady táhnou, NOS – Nechanický Ochotnický Spolek, režie: Zuzana Šefčíková
NOS – Nechanický Ochotnický Spolek: Příklady táhnou. Foto archiv přehlídky.
Soubor z Nechanic se netají s tím, že má rád prvorepublikovou poetiku. Proto sáhl po filmu pro pamětníky Příklady táhnou autora Jana Snížka, dramatika, kabaretiéra, režiséra a divadelního podnikatele. Premiéra filmu se konala těsně před vypuknutím druhé světové války. Snímek byl v roce 1940 oceněn jako jeden z nejlepších českých snímků roku.
Laskavá komedie Jana Snížka odehrávající se ve 30. letech sleduje, jak starosvětská babička postupně přijímá moderní svět svých vnuček. Téma je aktuální i dnes a přináší své poselství napříč generacemi.
Starším, že mladí mají dříve narozeným co říct. A naopak pro mladé je to zpráva, že starší lidé nejsou úplně out a mimo.
Soubor jako by se nemohl rozhodnout, do jakého žánru se pouští. Chtěl vytvořit poctu filmu? Přiblížit staré časy? Pobavit komedií? Váhání, kterým směrem se razantně vydat, znejišťuje i diváka. Text je příliš dlouhý. Chtělo by to větší odvahu škrtat.
Na druhou stranu je vidět, že tato historická éra NOS baví. Dal si velkou práci s výpravou. Zdařilý byl přerod zakonzervované zastaralého domu do moderní pokrokové domácnosti.
Představení by slušela i větší práce s dobou hudbou, která by mohla inscenaci více rozsvítit. Jak publikum uslyšelo píseň „I kdyby se lidi na mě mračili“, hned vstřícně reagovalo.
Michaela Doleželová, Roman Vencl: Když se zhasne, DS Zdobničan Vamberk, režie: Petr Barvínek (viz titulní foto_pozn.red.)
DS Zdobničan Vamberk je pravidelným účastníkem přehlídky venkovského divadla. Když se zhasne je komedie o tom, že když máte špatnou předmanželskou smlouvu a chcete se rozvést, může to být zatraceně těžká fuška.
Když se zhasne patří z dramaturgického hlediska k lepším textům dua Doleželová & Vencl. Když k tomu připočítáme dobré zpracování, je založeno na divácký hit. Od první repliky jde všechno přes rampu. Herci si vzájemně dobře nahrávají na smeč. Jednotlivé gagy jsou natimované na punkt a mají jasnou pointu. Žánr je zvládnutý, všechno funguje, diváci se bavili.
Režisér udělal velmi dobře, když se rozhodnul škrtnout celý poslední obraz, který je zbytný a děj by spíše rozmělnil.
Jednouchá, ale velmi nápaditá a funkční scénografie dělá inscenaci parádu. Otáčivé panely dokážou rychle změnit prostředí bez složitých přestaveb.
Skvěle jsou vypracované charaktery postav. Zejména pak Oldřich Plašil exceluje v roli Arthura. Scény neumělého svádění bez zbytečné parodie jsou příkladem dobré režijní i herecké práce.
Soubor je velmi ukázněný. Umí si počkat, až se diváci dosmějí, zůstává v soustředění a nenechá se odbourat.
Lektorský sbor řešil jen drobnosti jako srozumitelnost mluvy v intimních dialozích, technika šepotu na scéně, technické řešení telefonátů, zda by inscenaci ještě neoživilo více světelných změn.
„Inscenace je příkladem skvěle zpracované komedie. Režisér vytvořil živou a energickou strukturu, v níž vynikají bravurní herecké výkony. Inscenace baví díky dovednému nakládání se žánrem, skvělé partnerské práci představitelů a jasně pointovanými situacemi,“ zdůvodnila nominaci na Krakonošův divadelní podzim Magdalena Franková, členka lektorského sboru.
Josef Lédl: Čertovské pohádky, Podbrdské národní divadlo, režie: Martin Zajíček
Podbrdské národní divadlo: Čertovské pohádky. Foto archiv přehlídky.
Podbrdské národní divadlo se orientuje na současnou dramatiku se zaměřením na kvalitní texty. Čertovské pohádky jsou spíše zjevením. Soubor se pro ně rozhodl pro odlehčení repertoáru a oslovení širšího publika. Inscenace nás zavede do světa pěti krátkých pohádek, které k nám doputovaly až z Francie a Bavorska.
Kdo máme zkušenost s tvorbou pro děti víme, že práce s dětským publikem není jednoduchá. Tvůrci musí umět srozumitelně a jednoduše přiblížit malému divákovi téma. A ideálně si získat nejen děti, ale i jejich dospělý doprovod. To se dvojici Martinu Zajíčkovi a Vítkovi Eberlemu povedlo na jedničku.
Jejich Čertovské pohádky byly barvité a energické. Navíc inscenace nabídla i přesah ve formě poučení. Zpracování je klipovité a udrží si po celou dobu pozornost, pracuje s nadsázkou. Pro předěly se využívá známé zhudebněné známé rozpočitávadlo Ententýky dva špalíky. Scénografie je jednoduchá, tvůrčí, pracuje se znakem. Soubor se umí přesně a nápaditě vyjadřovat i v pohybovém projevu.
Lektorský sbor jen upozornil, že provázanost jednotlivých pohádek je patrná pouze v první části a posléze se lehce vytrácí. A že se je tu stále prostor pro větší zapojení publika, aby byli děti více vtažené do hry.
Inscenace si vysloužila doporučení na přehlídku Divadelní Fimfárum Český Krumlov. „Inscenace je příkladem skvěle zpracované komedie. Režisér vytvořil živou a energickou strukturu, v níž vynikají bravurní herecké výkony. Baví díky dovednému nakládání se žánrem, skvělé partnerské práci představitelů a jasně pointovanými situacemi,“ uvedla dramaturgyně a lektorka Magdalena Franková.
Lenka a Vít Chaloupkovi: Fantastické dobrodružství majora Browna, Suchdolský divadelní spolek SUD, režie: Lenka a Vít Chaloupkovi
Suchdolský divadelní spolek SUD: Fantastické dobrodružství majora Browna. Foto archiv přehlídky.
Manželé Chaloupkovi přiznávají, že jsou zamilovaní do díla Gilberta Keitha Chestertona. Jako výchozí rámec si pro svou hru vybrali jeho dílo Klub podivných živností. Jeho knihy hýří nadsázkou, anglickým humorem a filozofováním. Mají detektivní základ a jsou plné paradoxů. Chesterton velmi rád využíval paradox, protože mu umožňoval otočit běžné představy naruby a ukázat, že věci nejsou tak samozřejmé, jak se zdají.
SUD vyzval diváka k napínavé honbě za tajemnou Mystery a vzal ho do světa londýnských výstředníků z počátků 20. století.
Suchdolský divadelní spolek SUD je velmi talentovaný soubor s velkým divadelním potenciálem a mnohaletou zkušeností. Což bylo vidět od prvního okamžiku. Herecké nasazení, práce se scénickými motivy, propracovaná scénografie, nápadité kostýmy, práce s jevištním svícením, stínohrou atd. V čem tedy tkví kámen úrazu této inscenace? Řada diváků se nezorientovala v tom, na jaký příběh se to vlastně dívá – o čem je a co mu má říct. Zajímavý akční děj pokládá více otázek než odpovědí. Jak uvedla jedna z účastnic rozborového semináře, člověk by mohl mít pocit, že se všechno odehrává jen ve snu. Průběžné pointy chybí a tak si publikum musí počkat až na samý závěr, aby pochopilo, co to vlastně všechno mělo znamenat. Snižuje to chápání diváka – místo, aby si užíval gagy, grotesku, akční momenty, usilovně přemýšlí nad tím, co se děje v obsahu.
S čím si inscenace umí poradit, je propojení mnoha technických složek. Dokonale zvládnutá stínohra, práce s loutkou, mistrovská práce s živou hudbou nebo dynamikou prostoru.
HROM do Police ukázal rozmanitost současného amatérského divadla. Kvalitní texty a herecké typování byly patrné především u souborů, které si daly práci s vypracováním charakterů a temporytmem. Jinde by inscenacím prospělo dramaturgické zkrácení a důkladnější práce se scénickou výstavbou. Celkově přehlídka potvrdila, že divadelní ochotníci dokáží držet krok s náročnými tématy a posouvat své inscenační možnosti dál.
Letos se přehlídka venkovských divadel mohla pochlubit plným hledištěm. Díky tomu, že soubory zůstávaly déle a semináři Hradecké divadelní konzervatoře se stal Kolárovo divadlo hučícím místem, kde se diskutovalo, zpívalo a fandilo. Byla to radost. Velký dík také patří místnímu DS Kolár, který se nabídnul mimořádnou péči a městu Police nad Metují za podporu.
VÝSLEDKY
2. ročník východočeské přehlídky venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou.
Přehlídku pořádá: Centrum uměleckých aktivit, Volné sdružení východočeských divadelníků, Město Police nad Metují, Pellyho domy a Divadelní soubor Kolár Police nad Metují s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR.
Letošního ročníku se zúčastnilo 7 soutěžních představení, 71 účastníků hrajících souborů. Byly zastoupeny tři kraje: Královéhradecký, Pardubický a Jihočeský.
Inscenace posuzoval a zpětnou vazbu souborům dával lektorský sbor ve složení:
Josef Jan Kopecký: režisér, herec a pedagog (předseda poroty); Regina Szymiková: pedagožka DAMU, specialistka na jevištní mluvu; Magdalena Franková: dramaturgyně, kulturní recenzentka.
Lektorský sbor nominuje na přehlídku Krakonošův divadelní podzim inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan, Vamberk.
Lektorský sbor doporučuje na přehlídku Divadelní Fimfárum Český Krumlov inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdské národní divadlo.
Lektorský sbor udělil cenu:
Janu Šebestovi a Lence Šebestové za režii inscenace Blbec k večeři souboru Divadelní spolek Pípa Platí
Lukášovi Hůlovi za herecký výkon v roli Francoise Pignona v inscenaci Blbec k večeři souboru Divadelní spolek Pípa Platí
Elišce Novákové Motyčkové za herecký výkon v roli Jiřiny v inscenaci Příklady táhnou souboru NOS – Nechanický ochotnický spolek
Petru Barvínkovi za režii inscenace Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk
Oldřichu Plašilovi za herecký výkon v roli Arthura v inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk
Martinovi Zajíčkovi za herecký výkon v inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdského národního divadla
Vítkovi Eberlemu za herecký výkon v inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdského národního divadla
Lektorský sbor udělil čestné uznání:
Aleši Dvořákovi za režii inscenace Večer na psích dostizích souboru Divadla Opatovice
Břetislavu Machkovi za herecký výkon v roli Chalkyho v inscenaci Večer na psích dostizích souboru Divadla Opatovice
Byla udělena i speciální cena sponzora akce společnosti MycoMedica. Ta odměnila dárkovým balíčkem nejlepší herecký výkon festivalu dle svého posouzení Oldřicha Plašila v roli Arthura v inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk. Hlavní cenu MycoMedica finanční odměnu ve výši 10 tisíc korun si odvezl soubor Divadelní spolek Pípa platí za svou inscenaci Blbec k večeři.
FIKEJZOVÁ PROUZOVÁ, Kateřina. HROM do Police. Mezi groteskou, dramatem a hledáním místa ve světě. Online. Divadelník.cz 14. 6. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/hrom-do-police-mezi-groteskou-dramatem-a-hledanim-mista-ve-svete/ [cit. 2025-06-14]
Matt Charman: Večer na psích dostizích, Divadlo Opatovice, režie: Aleš Dvořák
Divadlo Opatovice: Večer na psích dostizích. Foto archiv přehlídky.
Černá komedie o velké touze alespoň někdy něco vyhrát, nás vtáhne do ryze mužského světa. Pět rozdílných mužů pojí sázka na jednoho psa. Jsou plní očekávání a naděje, že přijde něco velkého. Jak už to v divadelních hrách musí být, nakonec nejde nic podle plánu.
Matt Charman napsal hru v roce 2004 jako svůj dramatický debut – a hned zvítězil v soutěži Verity Bargate Award mezi více než 700 přihlášenými texty. Samotný výběr textu byl dobrou cestou. Hra graduje od konverzačního začátku až ke konfliktu, který je plný napětí, násilí a hluboké frustrace.
Ve zpracování souboru z Opatovic nad Labem je dost prostoru pro diváka, aby si mohl vybrat v tématu to, co konkrétně zajímá jeho a co se ho osobně dotýká. Inscenace otevírá otázky týkající se role muže ve společnosti – co to vlastně znamená být opravdovým chlapem. Jakým způsobem to ovlivňuje roli muže v rodině a soukromém životě. Je tu i akcentován téma vztahu společnosti k homosexualitě. Co znamená být mužem – chlapem.
Režisér Aleš Dvořák velmi dobře zvolil herecké obsazení po typu. Díky tomu vynikla rozdílnost charakteru jednotlivých postav. Možná až příliš od počátku doslovná (i kvůli kostýmům). Divák hned věděl, s kým má tu čest na úkor postupného vývoje postav a odhalování jejich tajemství a traumat. Nečekáme tak na žádný zvrat v charakterech. Silný je aspekt znázorněné pasivity, kdy jednotlivé postavy dávají svým mimoslovním jednáním najevo svůj postoj k nastalé situaci – mě se to přece netýká, tak proč já bych měl do toho zasahovat. Každý si nese s sebou svou vlastní křivdu a motivaci.
Velmi dobře funguje scénografie. Všechno, co je na jevišti, má svůj důvod, není tam nic zbytečného. Mizanscény dávají čitelný význam tomu, na co se díváme a udržují dynamiku v ději.
Francis Veber: Blbec k večeři, Divadelní spolek Pípa Platí, režie: Jan Šebesta, Lenka Šebestová
Divadelní spolek Pípa Platí: Blbec k večeři. Foto archiv přehlídky.
Legendární francouzská komedie vypráví příběh Pierra Brochanta, který se svými přáteli pravidelně pořádá tzv. „večeře blbců“. Což se mu vymstí, když pozve jistého Françoise Pignona, který mu ze života udělá kalamitu.
Divadelní spolek Pípa platí vznikl v roce 2023 údajně nedopatřením v hospodě. Jeden z budoucích členů se vsadil s kamarádem, že do roka a do dne nazkouší divadelní hru. Výsledkem této sázky bylo nastudování hry Blbec k večeři.
Soubor možná ani z počátku netušil, jak moudrá volba to byla. Jedná se o silný text, o který se režiséři i herci mohou s důvěrou opřít, navíc ve skvělém překladu Alexandra Jerieho.
Jejich nastudování funguje od prvního okamžiku. Všechno šlape jak švýcarské hodinky – jeden skvěle vystavěný gag střídá druhý, tempo je přesné.
Pro hlavní role byla vybrána ideální dvojice, na které vše stojí. Herci jsou do toho od začátku s obrovskou energií. Což je zároveň i to, co je v druhé půlce trochu zradí. Jejich energie je od počátku tak velká a je těžké utáhnout celé představení až do konce. Ve druhé půlce dojde dech a závěr sklouzne nechtěně k psychologizování. Slovní ping pong přestává fungovat, snad i proto, že je na scéně více postav.
Drobné pauzy v tempu první půlky by daly šanci divákovi oddechnout a připravit se na další náraz komiky. Díky tomu by se pošetřila energie na konec, který je klíčový.
Roman Krejčíř: Páni vesmíru, aneb koupím duši, Divadlo PoZa, režie: Roman Krejčíř
Divadlo PoZa: Páni vesmíru, aneb koupím duši. Foto archiv přehlídky.
Soubor vznikl v roce 2024 jako pokračování hereckých kurzů, proto název Divadlo PoZa (Pokročilých Začátečníků). Jeho volba padla na černou sci-fi komedii ze sanatoria Rozbřesk, ve kterém se zkoumají duše. Text řeší vtipně aktuální naléhavá témata jako jsou otázka identity, tělesné svobody, jak s námi druzí zacházejí, jak nás druzí vnímají. Nacházíme tam téma umělé inteligence, ovlivňování ze strany médií. To všechno najdete ve funkčním textu, který má na jevišti čitelnou strukturu a řád.
Roman Krejčíř neinscenoval svůj text poprvé. Už jednou jsme ho mohli vidět v podání Divadla Šňůra (např. na přehlídce v Miletíně nebo Červeném Kostelci). První nastudování vznikalo za covidu a text byl napsán na tělo souboru. Tehdejší inscenaci pomohlo, že byla typově velmi dobře obsazená.
Teď se sešla parta lidí, která chtěla hrát divadlo. Obsazení po typu nebylo zas tak možné. Navíc se během zkoušení obsazení měnilo. Parta, která se nazvala PoZa zkoušela po hospodách a své dvě reprízy si odbyla v malém kabaretním sále. Pro herce bylo silným zážitkem, že si mohli zahrát ve skutečném divadle. Tím více je fajn, že Kolárovo divadlo má výbornou akustiku a skvělé festivalové publikum. Z výše uvedeného vyplývá, že to také pro většinu byla premiéra v účasti na jakékoliv přehlídce.
Podle toho se odvíjel i rozborový seminář, kde se spíše pojmenovávaly základní složky, které tvoří inscenaci. Ať už se týká mizanscén, situací nebo jevištního svícení.
První kroky souboru do světa amatérského divadla zatím nejsou příliš jisté. Partneřina, jednání, motivace postav, dokončování situací je zatím v plenkách. Ale takto jsme začínali všichni.
Pokud mám být konkrétnější, inscenaci podrážela nohy nesourodá scénografie. V hereckých výkonech byl často rozpor mezi slovním jednáním a tím, co vyjadřovalo tělo, což diváka mátlo.
Představení uškodil nedostatek energie. Zvláště v žánru sci-fi je potřeba technické záležitosti, které jsou důležité pro děj, vysvětlit divákovi tak, aby jim porozuměl. Nesmělá byla i práce s hudbou, která mohla jednotlivé obrazy lépe podtrhnout a pomoct proměně temporytmu.
Jan Snížek: Příklady táhnou, NOS – Nechanický Ochotnický Spolek, režie: Zuzana Šefčíková
NOS – Nechanický Ochotnický Spolek: Příklady táhnou. Foto archiv přehlídky.
Soubor z Nechanic se netají s tím, že má rád prvorepublikovou poetiku. Proto sáhl po filmu pro pamětníky Příklady táhnou autora Jana Snížka, dramatika, kabaretiéra, režiséra a divadelního podnikatele. Premiéra filmu se konala těsně před vypuknutím druhé světové války. Snímek byl v roce 1940 oceněn jako jeden z nejlepších českých snímků roku.
Laskavá komedie Jana Snížka odehrávající se ve 30. letech sleduje, jak starosvětská babička postupně přijímá moderní svět svých vnuček. Téma je aktuální i dnes a přináší své poselství napříč generacemi.
Starším, že mladí mají dříve narozeným co říct. A naopak pro mladé je to zpráva, že starší lidé nejsou úplně out a mimo.
Soubor jako by se nemohl rozhodnout, do jakého žánru se pouští. Chtěl vytvořit poctu filmu? Přiblížit staré časy? Pobavit komedií? Váhání, kterým směrem se razantně vydat, znejišťuje i diváka. Text je příliš dlouhý. Chtělo by to větší odvahu škrtat.
Na druhou stranu je vidět, že tato historická éra NOS baví. Dal si velkou práci s výpravou. Zdařilý byl přerod zakonzervované zastaralého domu do moderní pokrokové domácnosti.
Představení by slušela i větší práce s dobou hudbou, která by mohla inscenaci více rozsvítit. Jak publikum uslyšelo píseň „I kdyby se lidi na mě mračili“, hned vstřícně reagovalo.
Michaela Doleželová, Roman Vencl: Když se zhasne, DS Zdobničan Vamberk, režie: Petr Barvínek (viz titulní foto_pozn.red.)
DS Zdobničan Vamberk je pravidelným účastníkem přehlídky venkovského divadla. Když se zhasne je komedie o tom, že když máte špatnou předmanželskou smlouvu a chcete se rozvést, může to být zatraceně těžká fuška.
Když se zhasne patří z dramaturgického hlediska k lepším textům dua Doleželová & Vencl. Když k tomu připočítáme dobré zpracování, je založeno na divácký hit. Od první repliky jde všechno přes rampu. Herci si vzájemně dobře nahrávají na smeč. Jednotlivé gagy jsou natimované na punkt a mají jasnou pointu. Žánr je zvládnutý, všechno funguje, diváci se bavili.
Režisér udělal velmi dobře, když se rozhodnul škrtnout celý poslední obraz, který je zbytný a děj by spíše rozmělnil.
Jednouchá, ale velmi nápaditá a funkční scénografie dělá inscenaci parádu. Otáčivé panely dokážou rychle změnit prostředí bez složitých přestaveb.
Skvěle jsou vypracované charaktery postav. Zejména pak Oldřich Plašil exceluje v roli Arthura. Scény neumělého svádění bez zbytečné parodie jsou příkladem dobré režijní i herecké práce.
Soubor je velmi ukázněný. Umí si počkat, až se diváci dosmějí, zůstává v soustředění a nenechá se odbourat.
Lektorský sbor řešil jen drobnosti jako srozumitelnost mluvy v intimních dialozích, technika šepotu na scéně, technické řešení telefonátů, zda by inscenaci ještě neoživilo více světelných změn.
„Inscenace je příkladem skvěle zpracované komedie. Režisér vytvořil živou a energickou strukturu, v níž vynikají bravurní herecké výkony. Inscenace baví díky dovednému nakládání se žánrem, skvělé partnerské práci představitelů a jasně pointovanými situacemi,“ zdůvodnila nominaci na Krakonošův divadelní podzim Magdalena Franková, členka lektorského sboru.
Josef Lédl: Čertovské pohádky, Podbrdské národní divadlo, režie: Martin Zajíček
Podbrdské národní divadlo: Čertovské pohádky. Foto archiv přehlídky.
Podbrdské národní divadlo se orientuje na současnou dramatiku se zaměřením na kvalitní texty. Čertovské pohádky jsou spíše zjevením. Soubor se pro ně rozhodl pro odlehčení repertoáru a oslovení širšího publika. Inscenace nás zavede do světa pěti krátkých pohádek, které k nám doputovaly až z Francie a Bavorska.
Kdo máme zkušenost s tvorbou pro děti víme, že práce s dětským publikem není jednoduchá. Tvůrci musí umět srozumitelně a jednoduše přiblížit malému divákovi téma. A ideálně si získat nejen děti, ale i jejich dospělý doprovod. To se dvojici Martinu Zajíčkovi a Vítkovi Eberlemu povedlo na jedničku.
Jejich Čertovské pohádky byly barvité a energické. Navíc inscenace nabídla i přesah ve formě poučení. Zpracování je klipovité a udrží si po celou dobu pozornost, pracuje s nadsázkou. Pro předěly se využívá známé zhudebněné známé rozpočitávadlo Ententýky dva špalíky. Scénografie je jednoduchá, tvůrčí, pracuje se znakem. Soubor se umí přesně a nápaditě vyjadřovat i v pohybovém projevu.
Lektorský sbor jen upozornil, že provázanost jednotlivých pohádek je patrná pouze v první části a posléze se lehce vytrácí. A že se je tu stále prostor pro větší zapojení publika, aby byli děti více vtažené do hry.
Inscenace si vysloužila doporučení na přehlídku Divadelní Fimfárum Český Krumlov. „Inscenace je příkladem skvěle zpracované komedie. Režisér vytvořil živou a energickou strukturu, v níž vynikají bravurní herecké výkony. Baví díky dovednému nakládání se žánrem, skvělé partnerské práci představitelů a jasně pointovanými situacemi,“ uvedla dramaturgyně a lektorka Magdalena Franková.
Lenka a Vít Chaloupkovi: Fantastické dobrodružství majora Browna, Suchdolský divadelní spolek SUD, režie: Lenka a Vít Chaloupkovi
Suchdolský divadelní spolek SUD: Fantastické dobrodružství majora Browna. Foto archiv přehlídky.
Manželé Chaloupkovi přiznávají, že jsou zamilovaní do díla Gilberta Keitha Chestertona. Jako výchozí rámec si pro svou hru vybrali jeho dílo Klub podivných živností. Jeho knihy hýří nadsázkou, anglickým humorem a filozofováním. Mají detektivní základ a jsou plné paradoxů. Chesterton velmi rád využíval paradox, protože mu umožňoval otočit běžné představy naruby a ukázat, že věci nejsou tak samozřejmé, jak se zdají.
SUD vyzval diváka k napínavé honbě za tajemnou Mystery a vzal ho do světa londýnských výstředníků z počátků 20. století.
Suchdolský divadelní spolek SUD je velmi talentovaný soubor s velkým divadelním potenciálem a mnohaletou zkušeností. Což bylo vidět od prvního okamžiku. Herecké nasazení, práce se scénickými motivy, propracovaná scénografie, nápadité kostýmy, práce s jevištním svícením, stínohrou atd. V čem tedy tkví kámen úrazu této inscenace? Řada diváků se nezorientovala v tom, na jaký příběh se to vlastně dívá – o čem je a co mu má říct. Zajímavý akční děj pokládá více otázek než odpovědí. Jak uvedla jedna z účastnic rozborového semináře, člověk by mohl mít pocit, že se všechno odehrává jen ve snu. Průběžné pointy chybí a tak si publikum musí počkat až na samý závěr, aby pochopilo, co to vlastně všechno mělo znamenat. Snižuje to chápání diváka – místo, aby si užíval gagy, grotesku, akční momenty, usilovně přemýšlí nad tím, co se děje v obsahu.
S čím si inscenace umí poradit, je propojení mnoha technických složek. Dokonale zvládnutá stínohra, práce s loutkou, mistrovská práce s živou hudbou nebo dynamikou prostoru.
HROM do Police ukázal rozmanitost současného amatérského divadla. Kvalitní texty a herecké typování byly patrné především u souborů, které si daly práci s vypracováním charakterů a temporytmem. Jinde by inscenacím prospělo dramaturgické zkrácení a důkladnější práce se scénickou výstavbou. Celkově přehlídka potvrdila, že divadelní ochotníci dokáží držet krok s náročnými tématy a posouvat své inscenační možnosti dál.
Letos se přehlídka venkovských divadel mohla pochlubit plným hledištěm. Díky tomu, že soubory zůstávaly déle a semináři Hradecké divadelní konzervatoře se stal Kolárovo divadlo hučícím místem, kde se diskutovalo, zpívalo a fandilo. Byla to radost. Velký dík také patří místnímu DS Kolár, který se nabídnul mimořádnou péči a městu Police nad Metují za podporu.
VÝSLEDKY
2. ročník východočeské přehlídky venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou.
Přehlídku pořádá: Centrum uměleckých aktivit, Volné sdružení východočeských divadelníků, Město Police nad Metují, Pellyho domy a Divadelní soubor Kolár Police nad Metují s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR.
Letošního ročníku se zúčastnilo 7 soutěžních představení, 71 účastníků hrajících souborů. Byly zastoupeny tři kraje: Královéhradecký, Pardubický a Jihočeský.
Inscenace posuzoval a zpětnou vazbu souborům dával lektorský sbor ve složení:
Josef Jan Kopecký: režisér, herec a pedagog (předseda poroty); Regina Szymiková: pedagožka DAMU, specialistka na jevištní mluvu; Magdalena Franková: dramaturgyně, kulturní recenzentka.
Lektorský sbor nominuje na přehlídku Krakonošův divadelní podzim inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan, Vamberk.
Lektorský sbor doporučuje na přehlídku Divadelní Fimfárum Český Krumlov inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdské národní divadlo.
Lektorský sbor udělil cenu:
Janu Šebestovi a Lence Šebestové za režii inscenace Blbec k večeři souboru Divadelní spolek Pípa Platí
Lukášovi Hůlovi za herecký výkon v roli Francoise Pignona v inscenaci Blbec k večeři souboru Divadelní spolek Pípa Platí
Elišce Novákové Motyčkové za herecký výkon v roli Jiřiny v inscenaci Příklady táhnou souboru NOS – Nechanický ochotnický spolek
Petru Barvínkovi za režii inscenace Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk
Oldřichu Plašilovi za herecký výkon v roli Arthura v inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk
Martinovi Zajíčkovi za herecký výkon v inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdského národního divadla
Vítkovi Eberlemu za herecký výkon v inscenaci Čertovské pohádky souboru Podbrdského národního divadla
Lektorský sbor udělil čestné uznání:
Aleši Dvořákovi za režii inscenace Večer na psích dostizích souboru Divadla Opatovice
Břetislavu Machkovi za herecký výkon v roli Chalkyho v inscenaci Večer na psích dostizích souboru Divadla Opatovice
Byla udělena i speciální cena sponzora akce společnosti MycoMedica. Ta odměnila dárkovým balíčkem nejlepší herecký výkon festivalu dle svého posouzení Oldřicha Plašila v roli Arthura v inscenaci Když se zhasne souboru DS Zdobničan Vamberk. Hlavní cenu MycoMedica finanční odměnu ve výši 10 tisíc korun si odvezl soubor Divadelní spolek Pípa platí za svou inscenaci Blbec k večeři.
FIKEJZOVÁ PROUZOVÁ, Kateřina. HROM do Police. Mezi groteskou, dramatem a hledáním místa ve světě. Online. Divadelník.cz 14. 6. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/hrom-do-police-mezi-groteskou-dramatem-a-hledanim-mista-ve-svete/ [cit. 2025-06-14]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.