ŠOTKOVSKÝ, Jan: Slavičín letos bez vrcholů.... - Cesta kolem světa, Krysy. AS 2006, č. 2, s. 41-42.

Nepřehlédnutelný byl na přehlídce vklad domácího souboru SemTamFór, který představil hned dvě své inscenace. Cesta kolem světa (režie Jan Julínek), kterou Jiří Janků sepsal kdysi pro pražský soubor CD 94, je v podstatě kabaretně-revuálním libretem, jednoduchou kostrou, jejímž hlavním smyslem je nabídnutí dostatečného prostoru pro invenci a hravost zúčastněných. V tomto smyslu jsme v inscenaci slavičínských shledali ještě dosti velké rezervy, svázanost pevným režijním konceptem, který se spíše soustřeďuje na přehledné odehrání základního příběhu. Přáli bychom si více individuální hravosti a divadelnosti v pravém slova smyslu. Inscenace však nenudí, je vcelku dovedně a přehledně vystavěna a jako práce s divadelně začínající částí souboru má také nepominutelný pedagogický efekt, neboť ansámbl v ní působí kompaktním dojmem, z něhož netrčí (to je míněno v pozitivním smyslu) ani zkušenější Dalibor Balák v ústřední roli inspektora Shermana, která by jistě mnohé herce sváděla k jednoznačné sólové exhibici na úkor ostatních. Vzhledem k tomu, že inscenace měla na přehlídce svou premiéru, skýtá možnost dalšího rozvíjení dobře vystavěného základu – což platí i o druhé na přehlídce premiérované inscenaci domácích, anglické detektivní hře Krysy (Agatha Christie) v režii Dalibora Baláka. Nemalý úkol v podobě psychologicky náročného dramatu si režisér ještě ztížil volbou komorního prostoru. Diváckému vnímání gradujícího napětí textu tím zajisté pomohl, položil tím však vysoké nároky na pravdivost hereckého projevu v podobě takřka filmového detailu, kterému zejména představitelka menší role Jennifer (i vinou nedůsledného výkladu postavy) příliš nedostojí. Režisér také neuvěřil zcela výhodám komorního prostoru a jistě chvályhodnou snahou po budování významotvorných mizanscén vstup hry příliš „rozpohyboval“, čímž si omezil prostor pro akci postav v dalším rozvoji děje. Ústřední pár „krys“ je nám pak představen v psychologicky věrohodné poloze, která však není dále gradována, a postupné zjišťování toho, že se obě postavy ocitly v pasti, není doplňováno adekvátním rozkrýváním jejich charakterů. Přes všechny výhrady se domníváme, že herecké i režijní možnosti k rozvinutí současného materiálu, na němž je už teď vidět množství intenzivní a promyšleně vedené práce, do podoby kvalitní inscenace zde nepochybně jsou (za předpokladu, že režisér „vychytá“ i pihy na kráse jinak zdařilé scény – truhla, v níž leží mrtvý John, vzbuzuje dojem, že se jedná o zavražděného trpaslíka). S tímto vědomím jsme se rozhodli přes všechny zmiňované nedostatky doporučit Krysy na 1. místě na FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč a totéž učinit s Cestou kolem světa, ale (coby s inscenací v podstatě ryze studentskou) směrem na náchodskou Prima sezónu, neboť se domníváme, že by v jejím programu měla své místo.