Plzeň-Skvrňany, Luděk Richter, 50 Loutkářských Chrudimí, Praha 2001, s. 141
DIVADLO V BOUDĚ Plzeň
LD TJ SOKOL Plzeň III. na Borech poprvé hrálo r. 1928 pod vedením Josefa Kašpara, od nějž převzal 1935 vedení František Landergott. 1953 převzal soubor ZK ROH Průmstav (později Pozemní stavby a poté Odborový dům) a divadlu se říká BORSKÁ TROJKA. Pod vedením Karla Balty (1958-77) se soubor začal odvažovat i konfrontací na přehlídkách a postupně se omlazoval. V letech 1977-83 a 1985-88 jej vedl Květoslav Schmiedhuber ml., 1983-85 Jiří Fiala, 1988-91 Pavel Bernášek. Přibyly i nové osobnosti: muzikant Zdeněk Čížek a jeho sestra, režisérka a scénografka Hana, velmi soubor ovlivnil také režírující scénograf plzeňské Alfy Ivan Nesveda. Po válce si loutkáři vybudovali provizorní dřevěnou BOUDU, jež dala jejich divadlu později název. Bouda vydržela až do r. 1989, kdy byla zbořena a loutkáři se stěhují do Domu kultury ROH, přejmenovaného na DK Inwest. Vedení přebírá Roman Bečka (1991-94) a od 1994 opět Jiří Fiala. Znovu se musí stěhovat - nejprve do Měšťanské besedy a koncem století do odbočky knihovny ve Skvrňanech.
Zatímco v počátcích hrával soubor prakticky bez zkoušek každou neděli novou hru a ještě do začátku 80. let téměř 30 představení ročně při 14 titulech, tedy zhruba 2 reprízy na inscenaci, po r. 1983 se zvyšuje reprízovost na 3 (31/11) a v 90. letech se průměrně 10 inscenací reprízuje v téměř 40 představeních za rok. Většinou jde o představení pro menší děti, ale nechybějí tituly pro starší a dospělé. Marionetářský soubor, hrající často i v odkrytém vedení v kombinaci s hercem, si úspěšně odskočil i k manekýnům; v předválečných počátcích se objevovali i maňásci. Počet hrajících se v posledních letech pohybuje mezi 7-8.
Větší péče o přípravu inscenací od pol. 80. let přináší kvalitnější výsledky. Dobou velkého vzepětí jsou 90. léta, kdy se soubor 7x propracová na LCH. Úspěchu dociluje už 1989 drobničkou Don Šajn. Pozoruhodným ozvláštněním je pro Boudu Příběh prvopočátku (1991), kolektivní režijní zpracování Kiplingových bajek s manekýny. Marionetářské kvality souboru a úsilí o moderní projev jsou oceněny i v inscenacích Poslechněte jak bývalo (1990), Blázen Pabo (1992), Jossile Golem (1993) a Žito a jeho ďábel (1996). Méně úspěšný byl Gambrinus, král piva (1998). 2001 - Kašpar u čarodějnice.
Divadlo v Boudě je z těch marionetářských souborů, které dokázaly překročit svůj stín, a aniž "nejloutkovatější" loutku opustilo, hledá pro ni současné účinné uplatnění. K poctivému zvládání řemesla přidává i tvořivé hledání nových cest a moderní divadelní myšlení.
LD TJ SOKOL Plzeň III. na Borech poprvé hrálo r. 1928 pod vedením Josefa Kašpara, od nějž převzal 1935 vedení František Landergott. 1953 převzal soubor ZK ROH Průmstav (později Pozemní stavby a poté Odborový dům) a divadlu se říká BORSKÁ TROJKA. Pod vedením Karla Balty (1958-77) se soubor začal odvažovat i konfrontací na přehlídkách a postupně se omlazoval. V letech 1977-83 a 1985-88 jej vedl Květoslav Schmiedhuber ml., 1983-85 Jiří Fiala, 1988-91 Pavel Bernášek. Přibyly i nové osobnosti: muzikant Zdeněk Čížek a jeho sestra, režisérka a scénografka Hana, velmi soubor ovlivnil také režírující scénograf plzeňské Alfy Ivan Nesveda. Po válce si loutkáři vybudovali provizorní dřevěnou BOUDU, jež dala jejich divadlu později název. Bouda vydržela až do r. 1989, kdy byla zbořena a loutkáři se stěhují do Domu kultury ROH, přejmenovaného na DK Inwest. Vedení přebírá Roman Bečka (1991-94) a od 1994 opět Jiří Fiala. Znovu se musí stěhovat - nejprve do Měšťanské besedy a koncem století do odbočky knihovny ve Skvrňanech.
Zatímco v počátcích hrával soubor prakticky bez zkoušek každou neděli novou hru a ještě do začátku 80. let téměř 30 představení ročně při 14 titulech, tedy zhruba 2 reprízy na inscenaci, po r. 1983 se zvyšuje reprízovost na 3 (31/11) a v 90. letech se průměrně 10 inscenací reprízuje v téměř 40 představeních za rok. Většinou jde o představení pro menší děti, ale nechybějí tituly pro starší a dospělé. Marionetářský soubor, hrající často i v odkrytém vedení v kombinaci s hercem, si úspěšně odskočil i k manekýnům; v předválečných počátcích se objevovali i maňásci. Počet hrajících se v posledních letech pohybuje mezi 7-8.
Větší péče o přípravu inscenací od pol. 80. let přináší kvalitnější výsledky. Dobou velkého vzepětí jsou 90. léta, kdy se soubor 7x propracová na LCH. Úspěchu dociluje už 1989 drobničkou Don Šajn. Pozoruhodným ozvláštněním je pro Boudu Příběh prvopočátku (1991), kolektivní režijní zpracování Kiplingových bajek s manekýny. Marionetářské kvality souboru a úsilí o moderní projev jsou oceněny i v inscenacích Poslechněte jak bývalo (1990), Blázen Pabo (1992), Jossile Golem (1993) a Žito a jeho ďábel (1996). Méně úspěšný byl Gambrinus, král piva (1998). 2001 - Kašpar u čarodějnice.
Divadlo v Boudě je z těch marionetářských souborů, které dokázaly překročit svůj stín, a aniž "nejloutkovatější" loutku opustilo, hledá pro ni současné účinné uplatnění. K poctivému zvládání řemesla přidává i tvořivé hledání nových cest a moderní divadelní myšlení.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.