Kostelec nad Orlicí, CÍSAŘ, Jan: Červenokostelecké táčky - Cechy krásné, cechy mé aneb Jak si vytesat Jezulátko. AS 2007, č. 2, s. 26-28.

Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí se opět představili ve hře Josefa Tejkla, kterou si – také opět – autor sám režíroval. Jde o hru starší, jež se před Listopadem 1989 jmenovala Cesta z hlíny do hlíny a byla tehdy na historickém půdorysu přesně a dychtivě chápanou alegorií o potlačované leč nepotlačitelné svobodě. Josef Tejkl věren své koncepci společensky kritického a apelativního divadla zřejmě předpokládal, že tato alegorie bude fungovat – pod názvem Cechy krásné, cechy mé aneb Jak si vytesat Jezulátko – i dnes; snad jako metafora neschopnosti nás všech vytvořit skutečně svobodnou demokratickou občanskou společnost a všech zlořádů, které si sami působíme. Jenže text ani jeho dnešní inscenace takto nefungují. A kromě toho: Černým švihákům nesvědčí historická látka vyžadující zcela jiný způsob scénování, než přinášela a přináší jejich poetika drsné syrovosti, parodující divoce nadsazené frašky, v níž se vyjevuje deformace pokrouceného bytí. Zůstalo tak jen u pokusu, jenž ukázal nesnadnost, ne-li nemožnost převést Černé šviháky do jiné divadelní polohy.