Karlovy Vary- D3 - Vlast. Ondráček: Karlovarské Déčko oslavuje 45 let činnosti. AS 2007, č. 1
Karlovarské Déčko oslavuje 45 let činnosti
Vlastimil Ondráček
Často mám v rukou kroniku Divadelního studia D 3, obracím list za listem a jako bych otáčel dny, měsíce a roky. Listy těžké vysokou specifickou váhou poctivé práce, avšak lehké jako motýlí křídla láskou k divadelnímu umění, láskou k prknům, která – jak se říká – znamenají svět. Před očima mi defilují události pětačtyřiceti let života kolektivu vedeného myšlenkou dělat dobré divadlo.
Ano, dělat dobré divadlo, to byl úkol, který dala v roce 1961 do vínku novorozeněti Thálie, trojice jeho zakladatelů, manželé Honsovi a Arnošt Kasal. Novorozeněti, které dostalo při křtu jméno Divadelní soubor D 3 Závodního výboru ROH Okresního osvětového střediska v Karlových Varech, od roku 1977 pak Divadelní studio D 3. Nebylo dítětem prvorozeným, počátky českého ochotnického divadla v Karlových Varech se datují do dvacátých let 20. století a myšlenka zrodu českého ochotnického divadla již někdy do roku 1881.
Soubor vznikl dne 25. listopadu 1961 a jeho první premiéra Seifertova Píseň o Viktorce měla premiéru na jevišti toužimského kulturního domu 7. dubna 1962. Dramaturgický výběr prvních deseti let života souboru měl jednoho společného jmenovatele – žena–matka. Soubor měl, dá se říci, profesionální představitelku titulních rolí těchto inscenací Marii Honsovou, o kterou se režisér Miloš Honsa opíral a stavěl na ní základ každé inscenace. Pro nás, tehdy mladé adepty ochotnického divadla, to byla vysoká škola divadelního umění.
Za těch 45 let činnosti souboru se v jeho čele vystřídali Marie Honsová, Vlastimil Ondráček, Jiří Hlávka, Anna Ratajská a v současné době to je Petra Kohutová. „Služebně“ nejstarším členem je Jiřina Postlová, představitelka mnoha kvalitních rolí, která stála u zrodu souboru. Na místě režisérů se vystřídala řada členů, všichni vedoucí souboru a absolventi režisérské školy SČDO Petr Richter, Anička Ratajská, Hana Franková a Anna Franková, která dlouhou dobu pracovala jako dramaturgyně.
Po celou dobu své činnosti je soubor pravidelným účastníkem krajských či oblastních soutěžních přehlídek, častým účastníkem národních přehlídek a dvanáctkrát zaznamenal svoji účast na Jiráskově Hronově. Své inscenace odehrál i na Wolkrově Prostějově a Šrámkově Písku, na národní přehlídce jednoaktových her v Želči a v Holicích. I rakovničtí dětští diváci viděli jeho pohádky na Popelce. České ochotnické divadlo zastupoval soubor i na 3. mezinárodním festivalu v Sársku (1984) a v roce 2006 na slovenské Scénické žatvě v Martině.
Mezi nejúspěšnější účasti na Jiráskových Hronovech soubor považuje inscenaci Jana Schmida Třináct vůní s hlavní představitelkou Marušky Hanou Frankovou v režii Vlastimila Ondráčka. To se psal rok 1982, následovalo Jiřího Šotoly a Zdenka Potužila Kuře na rožni (režie Anna Franková), Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem (režie Vlastimil Ondráček) a v režii Anny Ratajské Mor (Boccacciovské variace) brněnského autora Karla Tachovského a další inscenace.
Ve svém rodném městě neměl soubor vždy na růžích ustláno. Za ta dlouhá léta zažil několikrát stěhování a ne vždy do vhodných prostor. Při tom přišel díky zřizovateli o veškerý fundus, texty a propagační materiály a v roce 2004 dokonce musela být zastavena činnost souboru. Nedalo se zkoušet a hrát, protože jediný pro ochotníky vhodný prostor Divadlo Husovka byl při likvidaci karlovarské profesionální scény a zrušení profesionálního souboru uzavřen a divadelní materiál Déčka byl nedostupný. Přesto se Soubor scházel, zkoušel v soukromých bytech členů souboru. Po půl roce se město Karlovy Vary rozhodlo znovu otevřít Divadlo Husovka, a tak získal prostory pro zkoušení, hraní a skladování divadelního materiálu. Město začalo ochotníky podporovat i finanční účelovou dotací na jeho činnost. Za svých čtyřicet pět let života hrál soubor v různých místech: v komorní scéně MOTÝL, divadélku KAPSA, v bývalém K-klubu, v galerii ALFA-OMEGA na Zámeckém vrchu, v Ondřejské kapli, v historické budově karlovarského divadla, na Mlýnské kolonádě, pod Chebským mostem, na původní mateřské scéně divadla DAGMAR, v lázeňském ústavu TOSCA, v divadle Husovka, ale i mimo Karlovy Vary.
V současné době Déčko připravuje již svoji 120 premiéru slovenského autora Dodo Gombára Hugo Karas, v původním slovenském znění v režii Aničky Ratajské. Při té příležitosti otevírá výstavu fotografií zobrazujících 45 let činnosti souboru v prostorách Divadla Husovka.
Za 45 let činnosti prošlo souborem na 250 členů a dnes disponuje 27 stálými členy. Má tři režiséry, dramaturga, scénografa i autory scénické hudby. Od roku 1991 je občanským sdružením a stále nese jméno Divadelní studio D 3 v Karlových Varech.
Myslím, že je to dostatek důvodů ke konstatování, že karlovarští ochotníci jsou významnou součástí místního kulturního života. A proto, přátelé, vydržte další dlouhá léta ve své činnosti.
Vlastimil Ondráček
Často mám v rukou kroniku Divadelního studia D 3, obracím list za listem a jako bych otáčel dny, měsíce a roky. Listy těžké vysokou specifickou váhou poctivé práce, avšak lehké jako motýlí křídla láskou k divadelnímu umění, láskou k prknům, která – jak se říká – znamenají svět. Před očima mi defilují události pětačtyřiceti let života kolektivu vedeného myšlenkou dělat dobré divadlo.
Ano, dělat dobré divadlo, to byl úkol, který dala v roce 1961 do vínku novorozeněti Thálie, trojice jeho zakladatelů, manželé Honsovi a Arnošt Kasal. Novorozeněti, které dostalo při křtu jméno Divadelní soubor D 3 Závodního výboru ROH Okresního osvětového střediska v Karlových Varech, od roku 1977 pak Divadelní studio D 3. Nebylo dítětem prvorozeným, počátky českého ochotnického divadla v Karlových Varech se datují do dvacátých let 20. století a myšlenka zrodu českého ochotnického divadla již někdy do roku 1881.
Soubor vznikl dne 25. listopadu 1961 a jeho první premiéra Seifertova Píseň o Viktorce měla premiéru na jevišti toužimského kulturního domu 7. dubna 1962. Dramaturgický výběr prvních deseti let života souboru měl jednoho společného jmenovatele – žena–matka. Soubor měl, dá se říci, profesionální představitelku titulních rolí těchto inscenací Marii Honsovou, o kterou se režisér Miloš Honsa opíral a stavěl na ní základ každé inscenace. Pro nás, tehdy mladé adepty ochotnického divadla, to byla vysoká škola divadelního umění.
Za těch 45 let činnosti souboru se v jeho čele vystřídali Marie Honsová, Vlastimil Ondráček, Jiří Hlávka, Anna Ratajská a v současné době to je Petra Kohutová. „Služebně“ nejstarším členem je Jiřina Postlová, představitelka mnoha kvalitních rolí, která stála u zrodu souboru. Na místě režisérů se vystřídala řada členů, všichni vedoucí souboru a absolventi režisérské školy SČDO Petr Richter, Anička Ratajská, Hana Franková a Anna Franková, která dlouhou dobu pracovala jako dramaturgyně.
Po celou dobu své činnosti je soubor pravidelným účastníkem krajských či oblastních soutěžních přehlídek, častým účastníkem národních přehlídek a dvanáctkrát zaznamenal svoji účast na Jiráskově Hronově. Své inscenace odehrál i na Wolkrově Prostějově a Šrámkově Písku, na národní přehlídce jednoaktových her v Želči a v Holicích. I rakovničtí dětští diváci viděli jeho pohádky na Popelce. České ochotnické divadlo zastupoval soubor i na 3. mezinárodním festivalu v Sársku (1984) a v roce 2006 na slovenské Scénické žatvě v Martině.
Mezi nejúspěšnější účasti na Jiráskových Hronovech soubor považuje inscenaci Jana Schmida Třináct vůní s hlavní představitelkou Marušky Hanou Frankovou v režii Vlastimila Ondráčka. To se psal rok 1982, následovalo Jiřího Šotoly a Zdenka Potužila Kuře na rožni (režie Anna Franková), Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem (režie Vlastimil Ondráček) a v režii Anny Ratajské Mor (Boccacciovské variace) brněnského autora Karla Tachovského a další inscenace.
Ve svém rodném městě neměl soubor vždy na růžích ustláno. Za ta dlouhá léta zažil několikrát stěhování a ne vždy do vhodných prostor. Při tom přišel díky zřizovateli o veškerý fundus, texty a propagační materiály a v roce 2004 dokonce musela být zastavena činnost souboru. Nedalo se zkoušet a hrát, protože jediný pro ochotníky vhodný prostor Divadlo Husovka byl při likvidaci karlovarské profesionální scény a zrušení profesionálního souboru uzavřen a divadelní materiál Déčka byl nedostupný. Přesto se Soubor scházel, zkoušel v soukromých bytech členů souboru. Po půl roce se město Karlovy Vary rozhodlo znovu otevřít Divadlo Husovka, a tak získal prostory pro zkoušení, hraní a skladování divadelního materiálu. Město začalo ochotníky podporovat i finanční účelovou dotací na jeho činnost. Za svých čtyřicet pět let života hrál soubor v různých místech: v komorní scéně MOTÝL, divadélku KAPSA, v bývalém K-klubu, v galerii ALFA-OMEGA na Zámeckém vrchu, v Ondřejské kapli, v historické budově karlovarského divadla, na Mlýnské kolonádě, pod Chebským mostem, na původní mateřské scéně divadla DAGMAR, v lázeňském ústavu TOSCA, v divadle Husovka, ale i mimo Karlovy Vary.
V současné době Déčko připravuje již svoji 120 premiéru slovenského autora Dodo Gombára Hugo Karas, v původním slovenském znění v režii Aničky Ratajské. Při té příležitosti otevírá výstavu fotografií zobrazujících 45 let činnosti souboru v prostorách Divadla Husovka.
Za 45 let činnosti prošlo souborem na 250 členů a dnes disponuje 27 stálými členy. Má tři režiséry, dramaturga, scénografa i autory scénické hudby. Od roku 1991 je občanským sdružením a stále nese jméno Divadelní studio D 3 v Karlových Varech.
Myslím, že je to dostatek důvodů ke konstatování, že karlovarští ochotníci jsou významnou součástí místního kulturního života. A proto, přátelé, vydržte další dlouhá léta ve své činnosti.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.