Vzpomínka Jana Joukla.

Iniciátorkou byla paní Poláčková, která “spíš nechala hospodářství a věnovala se divadlu”. Objednala si knihy, vybrala “vhodný kus”, rozepsala role, herci se je naučili doma zpaměti a pak chodívali na zkoušky – nejprve k Poláčkovům domů a pak, když už potřebovali cvičit pohyby na jevišti, ke Kunstovům do hospody. Paní Poláčková byla režisérkou dosti přísnou, ale její rady a pokyny každý rád respektoval a řídil se jimi. Nacvičovala hry i se školními dětmi - pro ně bývala představení odpoledne. Kostýmy pro herce se půjčovaly v Jičíně. A jak vypadalo starohradské divadlo? V hospodě se postavilo jeviště, srovnaly se asi čtyřmetrové dlouhé dřevěné lavice se železnými opěradly do několika řad, za ně se postavily židle (obojí si koupil divadelní spolek za peníze ze vstupného). Někdo ze spolku vybíral u dveří vstupné. Na představení se upozorňovalo plakáty. Sešlo se vždy hodně diváků, a to nejen místních, ale i ze Sedliště, Libáně a okolí.