Miletín, Muzeum českého amatérského divadla, 2006 Valenta o postupu příprav Muzea
Když jsem se na podzim v roce 2000 vypravil do Miletína zváben pozvánkou na výstavu dokumentů k 175.výročí činnosti ochotníků, nic jsem netušil o tom, že příštích šest let strávím v náručí toho líbezného městečka.
Výstavu jsem pilně prostudoval a myslel jsem, že jsem ulovil skvělé příklady pro tehdy vznikající Místopis českého amatérského divadla. Omyl. Miletín ulovil mne. Jen tak mimochodem jsem se zmínil organizátoru ochotníků Miloslavu Hýbnerovi, jak by to bylo krásné, kdyby se tak mohly posbírat památky na ochotnické divadlo a vytvořit z nich něco, co by stále připomínalo úsilí tisíců nadšenců od dávných dob do dneška. Slovo dalo slovo, našel se i sponzor - majitel zámku Ondřej Stýblo, jemuž v žilách koluje divadelní krev - a z nevinné poznámky už vznikal velkorysý plán. Libuji si v uskutečňování zdálo by se neuskutečnitelných projektů. Po Bibliografii ochotnického divadla jeho Místopis, po Místopise Databáze (www.amaterskedivadlo.cz), po Databázi první české divadelní muzeum.
K jeho realizaci ale hlavně přispěl neutuchající optimismus v té chvíli už i starosty obce Mgr.Miloslava Hýbnera a zápal členů Divadelního souboru Erben.
Úkoly jsme si přesně rozdělili. Miletínští ve spolupráci s majitelem zámku se postarají o výstavní prostory a budou zajišťovat finanční stránku věci, já se postarám o výběr a sběr exponátů, navrhnu scénář expozice a zajistím spolupráci Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Praze. A pustil jsem se do díla. Začalo to soustředěním informací získaných v souvislosti s pracemi na Místopise a pokračovalo dvěma taženími severovýchodními Čechami od muzea k muzeu, od souboru k souboru, získáváním objevených dokumentů a částí jevištního vybavení.
Do této chvíle vzpomínám na půvab divadelních skladišť, rekvizitáren, ale i půd vesnických hospod s truchlivými a zapomenutými pozůstatky práce ochotníků. A z toho ze všeho jsem navrhl scénář budoucí expozice, který posoudila skupina lektorů - zkušených historiků divadla.
Pravda, rekonstrukce příslušné části zámku se vlekla, ale urgovat se příliš nedalo, když investorem byl majitel zámku. Ale i zajištění finančních částek na realizaci samotné expozice byl tvrdý oříšek, který komplikoval a prodlužoval přípravy. Rozhodli jsme se tedy expozici budovat postupně.
Doslova trápení jsme měli s architekty, kteří měli navrhnout výtvarné řešení budoucí expozice. Finanční zajištění projektu neumožňovalo naplnit jejich požadavky. Na vizuální stránce expozice se výrazně podílel grafik Martin Taller, repliky rozměrných exponátů realizoval divadelní malíř Ivo Plass.
Ovšem bez pracovního nasazení miletínských ochotníků, zvláště Milana Lánského, by expozice nikdy nevznikla. Dá se říci, že první české divadelní muzeum vznikalo z pozůstatků dávného ochotnického nadšení, získané prostředky sotva stačily na realizaci vstupní části, kterou v srpnu otevíráme.
Jiří Valenta
Výstavu jsem pilně prostudoval a myslel jsem, že jsem ulovil skvělé příklady pro tehdy vznikající Místopis českého amatérského divadla. Omyl. Miletín ulovil mne. Jen tak mimochodem jsem se zmínil organizátoru ochotníků Miloslavu Hýbnerovi, jak by to bylo krásné, kdyby se tak mohly posbírat památky na ochotnické divadlo a vytvořit z nich něco, co by stále připomínalo úsilí tisíců nadšenců od dávných dob do dneška. Slovo dalo slovo, našel se i sponzor - majitel zámku Ondřej Stýblo, jemuž v žilách koluje divadelní krev - a z nevinné poznámky už vznikal velkorysý plán. Libuji si v uskutečňování zdálo by se neuskutečnitelných projektů. Po Bibliografii ochotnického divadla jeho Místopis, po Místopise Databáze (www.amaterskedivadlo.cz), po Databázi první české divadelní muzeum.
K jeho realizaci ale hlavně přispěl neutuchající optimismus v té chvíli už i starosty obce Mgr.Miloslava Hýbnera a zápal členů Divadelního souboru Erben.
Úkoly jsme si přesně rozdělili. Miletínští ve spolupráci s majitelem zámku se postarají o výstavní prostory a budou zajišťovat finanční stránku věci, já se postarám o výběr a sběr exponátů, navrhnu scénář expozice a zajistím spolupráci Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Praze. A pustil jsem se do díla. Začalo to soustředěním informací získaných v souvislosti s pracemi na Místopise a pokračovalo dvěma taženími severovýchodními Čechami od muzea k muzeu, od souboru k souboru, získáváním objevených dokumentů a částí jevištního vybavení.
Do této chvíle vzpomínám na půvab divadelních skladišť, rekvizitáren, ale i půd vesnických hospod s truchlivými a zapomenutými pozůstatky práce ochotníků. A z toho ze všeho jsem navrhl scénář budoucí expozice, který posoudila skupina lektorů - zkušených historiků divadla.
Pravda, rekonstrukce příslušné části zámku se vlekla, ale urgovat se příliš nedalo, když investorem byl majitel zámku. Ale i zajištění finančních částek na realizaci samotné expozice byl tvrdý oříšek, který komplikoval a prodlužoval přípravy. Rozhodli jsme se tedy expozici budovat postupně.
Doslova trápení jsme měli s architekty, kteří měli navrhnout výtvarné řešení budoucí expozice. Finanční zajištění projektu neumožňovalo naplnit jejich požadavky. Na vizuální stránce expozice se výrazně podílel grafik Martin Taller, repliky rozměrných exponátů realizoval divadelní malíř Ivo Plass.
Ovšem bez pracovního nasazení miletínských ochotníků, zvláště Milana Lánského, by expozice nikdy nevznikla. Dá se říci, že první české divadelní muzeum vznikalo z pozůstatků dávného ochotnického nadšení, získané prostředky sotva stačily na realizaci vstupní části, kterou v srpnu otevíráme.
Jiří Valenta
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.