Ottova encyklopedie, heslo Divadlo české na venkově (J.L. Turnovský)
Divadlo - divadlo české na venkově
[Divadlo] české na venkově. Záhy po vzplanutí prvních červánků národního probuzení, poč. XIX. stol., vznikala na venkově česká [Divadlo]-la ochotnická, která působnost svou dosti rozšířila ve válkách francouzských za Napoleona I. V některých městech sousedé pořádali divadelní hry ve prospěch občanů válkou po. stižených a ochuzených, jinde ve prospěch dobrovolníků vojenských, i bylo k takovýmto dobročinným podnikům divadelním ochotně povolení udělováno, kdežto dříve činili tomu úřadové překážky. Mladší měšťané vytkli si [Divadlo]-lem dvojí účel: napomáhání bližnímu a probuzování vlastenecké. I měla v 2. desítiletí našeho věku svá [Divadlo]-la ochotnická, pokud známo, města Rakovník, Tábor, Mšeno, Sadská, Sobotka, Chrudim, Kouřim, Hradec Králové, Hlinsko, Litomyšl, Ústí n. Orl, Rychnov, Radnice, Skuteč, Žamberk, Vysoké. V repertoiru nebylo tehdy valného výběru a dávány nejvíce hry Thamovy původní a přeložené, později hry Štěpánkovy a v létech dvacátých, kdy v Králové Hradci u Pospíšila vycházel ročně Klicperův »Almanach dramatických her«, rádi sahali ochotníci k obtížnějším, za to však účinnějším hrám Klicperovým. V době té divadelnictví na českém venkově utěšeně se zmáhalo, i hrálo se po česku také v Berouně, Hoře Kutné, Plzni, Unhošti, Žebráce, Poličce, Nechanicích. Příbrami, Turnově, Králové Dvoře. I na Moravě razilo si české [Divadlo] dráhu a horliví studující hráli na soukromých [Divadlo]-lech v Brně a Olomúci Některá představení česká dávána i ve Vídni. Když pak r. 1834 v Praze české nedělní hry odpolední se jaksi ustálily a časopisy zevrubné referáty o [Divadlo]-le přinášejíce krajany k pořádání her povzbuzovaly, šířila se ochotnická [Divadlo]-la měrou prve netušenou, a pokročilejší občané rozličných měst a obcí venkovských zřizováním [Divadlo]-del se předstihovali. Nemalou působnost na rozvoj ochotnických [Divadlo]-del českých měl zvláště J K. Tyl, jenž nejen k pořádání [Divadlo]-del jakožto prostředků vzdělávacích a ušlechťujících písmem přesvědčujícím vybízel, nýbrž sám také s přáteli svými často na venek dojížděl, hry pořádal a jako herec vystupoval. Návštěva pražských herců českých na venkově mívala mocný účinek a v létech čtyřicátých bylo již málo onačejších měst českých, kde by nebyli měli [Divadlo]-la nebo kde aspoň občas některé představení se nepořádalo. Myšlénka o Národním divadle v Praze, předními vlastenci slovem i písmem šířená, přispěla nemálo k roznícení ruchu mezi venkovskými ochotníky, a měla kromě jiných zvláště také ten účinek, že upouštěno od provozování her jazykem německým, které tu a tam s českými se střídávaly a hlavně k libosti úřadníků se pořádávaly. Znenáhla tato dvojakost jazyková na ochotnických [Divadlo]-lech přestávala, ano divadelní ochotnici čeští svým působením vytlačovali také německé společnosti herecké, které po českých městech kočovaly. Avšak v létech padesátých, kdy Bachova reakce všechen život národní dusila, ochromena i snaha divadelních ochotníků potížemi činěnými ve příčině povolování her, mnohý spolek ochotnický při tom také zcela zanikl a německé společnosti herecké troufaly si opět hojněji navštěvovati města česká, což jim bylo tím snadnější, že královské náměstnictví v Praze žádných koncessí ke zřízení hereckých společností českých neudělovalo. Rokem 1860 tento stav ovšem se změnil a ochotnických [Divadlo]-del počalo opět rychle přibývati, takže r. 1867 čítalo se již v zemích koruny České ke 200 spolků ochotnických. A jakkoliv nemohlo popíráno býti, že ochotnická divadla česká pozbývala již prvotniho významu svého ve směru národního probuzování, přece podržela svou váhu jakožto ušlechťující instituce společenská. Obzvláště pak cení se dosud působení některých ochotnických jednot, které nepřestávají na poskytování pouhé kratochvíle, nýbrž jeví snahy umělecké a s duchem vytříbenější doby ke předu se berou, jako na příklad v Chrudimi. V létech osmdesátých dospělo ochotnictvo české po několika nezdařených pokusech k organisaci soustředíc se v »Matici divadelní«, později v »Matici divadelních ochotníků« přezvané, mající sídlo své v Praze. Veřejným orgánem tohoto sdružení byl časopis Jana Ladeckého »Česká Thalia«, r. 1892 zaniklý. Tato jednota divadelních ochotníků má dle stanov svých za účel podporovati zájmy ochotnických jednot českoslovanských a tím pak napomáhati ku povznesení a rozvoji českoslovanského ochotnictva divadelního vůbec. Mezi prostředky k dosažení účelu jest také vypisování cen a udílení odměn za dobré divadelní hry. Při vzniku svém r. 1880 podala Matice divadelní poctu 200 zl. Ant Sokolovi za hru »Starý vlastenec« a r. 1881 vydala nákladem Ottovým »Almanach Matice divadelní« k slavnému otevření Národního [Divadlo]-la. Po své přeměně jala se Matice div. ochot. konati sbírky a pořádati představení ke zřízení pomníku J. K. Tylovi, později však utvořeno z fondu tím sebraného Tylovo nadání k vypisování cen za dobré hry vyhovující požadavkům aesthetickým a národním Tylovu cenu 200 zl. obdržel první Polykarp Starý za drama »Magdalena«. V čelo Matice divadelních ochotníků povolán dramatický spisovatel dr. K. Pippich. Před velké obecenstvo vystoupilo ochotnictvo českoslovanské při pátém sjezdu svém v Praze dne 15. kv. 1892 v Národ. [Divadlo]-le představením Kolárovy tragédie »Smiřičtí«. Ochotnických spolků divad, na základě stanov řádně ustanovených, bylo r. 1892 přes půltřetího sta; avšak v některých místech ochotníci působí ve volném sdružení bez všelikých stanov a řádů spolkových. Později než [Divadlo]-la ochotnická vznikly herecké společností, mající dramatické umění za své povolání. Předchůdci českých společností hereckých byli horalé Jan Petruška z Vysokého, který již koncem XVIII. století na Vysokém se žáky divadelní hry pořádal, a mladší stoupenci jeho Fr. Vodseďálek a Jan Nypl z Nové Paky. Vodseďálek s některými pomocníky hráli v prvé čtvrti našeho věku ve Staré Vsi, avšak i do okolí blízkého i vzdálenějšího docházeli hrát hlavně kusy biblické, kdežto Nypl sestavil si společnost a putoval s ní v létech třicátých po městech i dědinách, kde představoval hlavně hry ze života Spasitelova. Avšak i některé hrubozrnné frašky měli tito principálové na repertoiru. Trochu pokročilejší byl ředitel Šmíd, jenž míval zprvu společnost německou, znenáhla však v létech čtyřicátých české hry přibíral a s německými střídal, avšak valných úspěchů se nedočinil. Zřízení řádné české společnosti herecké vážně uvedl na přetřes vlastenecký spisovatel farář Fr. Sláma (Bojenický) pojednáním ve »Květech« r. 1837. Myšlénka zalíbila se, avšak okolnosti tehdejší nedopouštěly, aby se skutkem stala. Ani otázka redakce »Květů«, přičiněná k vídeňskému dopisu V. B. Nebeského r. 1845 »Udržela-li by se česká herecká společnost na venku ?« nebyla zodpověděna kladně, jakož praktického účinku neměla zevrubná agitační brošurka J. K. Tyla t. r. u Pospíšila vydaná a »Cestující společnosti herecké« nazvaná. Avšak Tyl, jenž jižr. 1829 s přáteli svými Prokopem a Bílem k německé venkovské společnosti herecké se odebral v úmyslu, aby ji v českou změnil, nebyl nezdarem odstrašen a obíral se záměrem o zřízení herecké společnosti české tím horlivěji, čím více zmáhala se naděje, že v Praze postaveno bude české národní [Divadlo] »Bude-li v Praze jednou samostatné [Divadlo] české státi, jakového jsme posud neměli, bude i menších [Divadlo]-del potřebí, která by velkému za počáteční školu sloužila,« psal Tyl ve své brošurce a za tímto heslem přikročeno ve volnější době r. 1848 ke skutku. Tyl sám, poután jsa jako dramaturg k [Divadlo]-lu v Praze, nemohl oblíbenou myšlénku svou provésti, přiměl však k tomu přítele svého J. A. Prokopa, operního pěvce i herce, jenž toho času v Praze bez engagementu meškal. Prostředky ke zřízení společnosti opatřeny veřejnou subskripcí v Národních Novinách Havlíčkových, a v listopadu 1849 vypravila se z Prahy Prokopova »První česká divadelní společnost pro venkov« za svým posláním. Cestovala ve východních Čechách a v jihozáp. Moravě a r. 1851 odebrala se do Vídně, kde téměř tři měsíce pobyla. Prokopova společnost v prvních dobách svého působení byla všude vřele vítána. Druhou českou společnost hereckou zařídil koncem r. 1850 někdejší pražský, potom vídeňský herec J. Svoboda a zahájil hry v Karlíně, odkud společnost do Příbramě se odebrala, tam však byla nucena se rozejíti, poněvadž ředitel nevyhověl podmínce v koncessi předepsané, že osobně společnost svou říditi má. Třetí společnost hereckou pro venkov hodlal zříditi Jos. Kaj. Tyl, jenž rozličnými pletichami svých odpůrců nucen byl od pražského divadla r. 1851 odstoupiti. I žádal dvakráte o povolení, avšak bylo mu odepřeno pod záminkou, že českých společností divadelních rozmnožovati nelze. Smluvil se tudíž Tyl s ředitelem německé společnosti Jos. Kullasem, převzal koncessi jeho najmem a sestaviv společnost z členů jednak od pražského [Divadlo]-la propuštěných, jednak od Prokopovy a Svobodovy společnosti se přihlásivších, počal v listopadu r. 1851 hráti v Jindřichově Hradci. Tyl měl ovšem k řízení [Divadlo]-la náležitou způsobilost a jeho společnost docházela úspěchů všude, kamkoli zavítala. Hrála dále v Třeboni, Táboře, Písku, Vodňanech, Netolicích, Strakonicích a Klatovech. Tu však bylo u náměstnictv v Praze od kohos udáno, že Tyl koncessi drží nájmem, i byla mu další činnost zapověděna. Tyl podal žádost o vlastní koncessi potřetí a došel si v té příčině sám do Prahy k náměstkovi bar Mecseryovi, avšak všechno namáhání bylo marno, žádost byla zamítnuta a Tyl donucen společnost svou v březnu 1853 v Domažlicích rozpustiti. Brzo potom nahradila tuto společnost jiná. Tylovi podařilo se přemluviti v Praze režiséra při něm. [Divadlo]-le Filipa Zöllnera, jenž byl vlastníkem koncesse divadelní, ke zřízení společnosti, vlastně k povolení, aby jeho jménem společnost českou zříditi mohl měšťan královéhradecký Josef Štandera, který Tyla přibral jakožto režiséra. Tato společnost počala hráti v červnu 1853 v Hradci Kr. a stala se brzo oblíbenou. Putovala s počátku ve vých. Čechách, později uchýlila se k severu a konečně na jih. Avšak již po třech létech pozbyla společnost své duševní hlavy úmrtím J. K. Tyla (11. čce 1856 v Plzni) a za režiséra povolán ke společnosti herec Grau, později Čížek. Společnost měla u obecenstva přízeň tím větší, čím hlouběji klesala společnost Prokopova, jejíž ředitel, jinak muž vzdělaný a herec i dramatický učitel schopný, právem býval viněn z nedbalosti. R. 1860 Zöllner a Štandera se rozešli. Zöllner ujal řízení společnosti sám, kdežto Štandera převzal nájmem koncessi od Kullasa jako druhdy Tyl, a jako ve stopách Tylových počala tato společnost hráti v Jindřichově Hradci. Co nebylo povoleno Tylovi, strpěno Štanderovi a později i jiným. Zatím změnil r. 1859 řiditel J. Stránský (vlastně Šemerer) svou něm. společnost v českou a postavil jí v čelo Kramuele jako režiséra. Byly tudíž počátkem let šedesátých české společnosti herecké čtyři, kdežto počátkem let devadesátých vzrostl jejich počet na osmatřicet. Stran udělování koncessí divadelních zavládla zásada opačná; kdežto dříve odpíralo se povolení lidem nejpovolanějším, udělováno za éry ústavní napořád. Na jisté výši udržovali své společnosti ředitelové: Čížek, Jos. Jelínek, Krämer, Kramuele, Pokorný, Václ. Svoboda, zvláště pak Pištěk, jenž letní divadlo na Král. Vinohradech pořídil. Nade všechny vynikl však Pavel Švanda ze Semčic, který jako vrchní režisér a dramaturg [Divadlo] la pražského v podzimu roku 1865 zřídil si společnost pro Plzeň. Skončiv zimní saisonu v Plzni, hrál Švanda v Písku, v Táboře, Hradci Jindřich., Vodňanech, Sedlčanech a j., a opět po několik let v zimní době v Plzni. Působením Švandovým [Divadlo]-venkovské se povzneslo, obecenstvu dostávalo se i nákladného požitku zpěvoherního. Zdárný podnik Švandův byl zpružinou jiným ředitelům, kteří snažili se kráčeti po stopě Švandově, čím venkovská divadla ceny nabývala a jistě byla by dosáhla slušné výše, kdyby nebylo vzniklo společností příliš mnoho. Za jednu zaniklou vyskytly se hned dvě i tři nové společnosti, a již počátkem let osmdesátých nebylo pro ně v zemích koruny České dosti prostranství Kromě již jmenovaných stali se od r. 1865 do r. 1892 řediteli českých společností hereckých: V. Braun, Vendelín Budil, Ond. Červíček, J. Faltys, V. Hübner, Jan Hurt, V. Choděra, L. Chmelenský, Vil. Jelínek, Ter. Knížková, M. Kodetová, J. Košner, M. Kozlanská, T. Kratochvíl, A. Libická (Nápravníková), Fr. Ludvík, A. Mušek, J. Mušek, V. Pázdral, Ig. Posejpal, T. Postlová, Rajmund Příbramský, Em. Rott, J. A. Soliman, Jan Stehlík, J. V. Suk, Ant. Štandera, Em. Suma, Jos. Stekr, Fr. Trnka, Fr. Vratislav. Pomíjíme držitele divadelních koncessí, kteří po kratičkém působení ředitelství se zřekli nebo vůbec ani koncessí svých nepoužili. Stoupáním mnohosti přirozeně poklesávala jakost společností hereckých. Není dostatek herců, kteří jména toho zasluhují, ani obecenstva. Při tom všem dospěly herecké společnosti rokem 1885 ke chvalné organisaci zřízením Ústřední jednoty českého herectva, která má sídlo své v Praze. Tato jednota založena byla za účelem hmotného podporování svých členů, kteří k další činnosti herecké bez vlastní viny neschopnými by se stali nebo se roznemohli, i aby pěstovala a hájila vůbec zájmy českého herectva. V první valné schůzi jednoty herecké dne 14. srpna 1885 byl zvolen za předsedu pražský herec J. Vojta Slukov, jenž byl její původcem a na léta její duší zůstával. Protektorem stal se Emilian rytíř Skramlík, předseda družstva Národního divadla v Praze. Zakládajících členů měla jednota při svém vzniku 26, přispívajících, totiž přátel a podporovatelů 206, kdežto herců jakožto členů řádných přihlásilo se 377. V prvém roce trvání svého měla jednota 6198 zl. příjmů. Prodlením času zvoleni za čestné členy Jos. Jiří Kolár a Jan Neruda. Po trvání sedmiletém koncem r. 1892 měla jednota 14 činných odborů; odbor tvoří jedna společnost herecká. Jmění jednoty vzrostlo do konce r. 1892 na 40.000 zl. V list. 1891 počala Jednota herecká prováděti úkol svůj prakticky udělováním stálých podpor členům invalidním a dočasně nemocným. Správu její roku 1892 měli: předseda J. V. Slukov, náměstek Karel Šimanovský, pokladník Ad. Pštros, jednatel Pr. Řada, členové výboru Bittner, Viktorin, Nebeský, Hurt a Suk. V noremních dnech velikonočních mívá Jednota herecká svou výroční valnou schůzi v Praze. Při schůzi r. 1891 rokovalo se o škodlivosti přílišného udělování koncessí ředitelských a tudíž přibývání hereckého proletariátu, jenž je na ujmu důstojnosti stavu, i dáno na uváženou, mělo-li by se v té příčině zakročiti u vlády a vymáhati Jednotě herecké právo, aby při úřadním řízení o žádostech za koncessi ředitelskou platnost mělo její vyjádření o způsobilosti žadatelově, čím by se zamezilo udělování koncessí žadatelům neschopným. Některé větší obce, uznávajíce prospěšnost a potřebu [Divadlo]-la k rozvoji kulturnímu, přinášejí [Divadlo]-dlu značné oběti a budují divadelní domy. I honosí se pěknými budovami divadelními Boleslav Mladá, Brod Německý, Čáslav, Dvůr Králové, Hořice, Hradec Kr., Chrudim, Plzeň, Příbram, Slaný, Tábor, Telč, Turnov, Zbraslav a j. V jiných městech není sice pro [Divadlo] budov zvláštních, avšak jsou tu stálá jeviště v obecních nebo soukromých domech. Znenáhla upouští se také od obyčeje vybírati poplatky od hereckých společností za propůjčení [Divadlo]-la, ano v Plzni dospěla obec k poskytování slušné subvence řediteli městského [Divadlo]-la. Za to jest ředitel zavázán kromě činoher dávati také některé zpěvohry. Z hereckých společností současných drží přední místa společnost Lad. Chmelenského, vzniklá v dubnu 1892 a odebravší se v květnu 1893 na řadu představení do Vídně; Švandova, jížto po smrti ředitele Pavla Švandy ze Semčic (5. ledna 1891 v Brně) ujal se syn jeho Pavel; Budilova, pobývající nejvíce v Plzni, kde ředitel svým nákladem letní [Divadlo] postavil; Pištěkova, dávající letní dobou představení v aréně na Král. Vinohradech; Choděrova, putující hlavně po Moravě, a Ludvíkova, která v dubnu 1893 odvážila se do severní Ameriky a dávala s výsledkem če ské hry v Novém Yorce, Clevelandu, Chicagu v době světové výstavy a jinde. Ze starších společností má dobré jméno společnost El. Zöllnerové, k nížto řadí se solidním řízením několik společností jiných, kdežto o ostatních lze říci, že většinou snaží se dostáti slušnějším požadavkům, co jim však z příčin výše uvedených jen částečně se dařívá. Toho uznání neodepře venkovským [Divadlo] lům nikdo, že byla i jsou důležitým činitelem v kulturním rozvoji českého národa. JL T.
[Divadlo] české na venkově. Záhy po vzplanutí prvních červánků národního probuzení, poč. XIX. stol., vznikala na venkově česká [Divadlo]-la ochotnická, která působnost svou dosti rozšířila ve válkách francouzských za Napoleona I. V některých městech sousedé pořádali divadelní hry ve prospěch občanů válkou po. stižených a ochuzených, jinde ve prospěch dobrovolníků vojenských, i bylo k takovýmto dobročinným podnikům divadelním ochotně povolení udělováno, kdežto dříve činili tomu úřadové překážky. Mladší měšťané vytkli si [Divadlo]-lem dvojí účel: napomáhání bližnímu a probuzování vlastenecké. I měla v 2. desítiletí našeho věku svá [Divadlo]-la ochotnická, pokud známo, města Rakovník, Tábor, Mšeno, Sadská, Sobotka, Chrudim, Kouřim, Hradec Králové, Hlinsko, Litomyšl, Ústí n. Orl, Rychnov, Radnice, Skuteč, Žamberk, Vysoké. V repertoiru nebylo tehdy valného výběru a dávány nejvíce hry Thamovy původní a přeložené, později hry Štěpánkovy a v létech dvacátých, kdy v Králové Hradci u Pospíšila vycházel ročně Klicperův »Almanach dramatických her«, rádi sahali ochotníci k obtížnějším, za to však účinnějším hrám Klicperovým. V době té divadelnictví na českém venkově utěšeně se zmáhalo, i hrálo se po česku také v Berouně, Hoře Kutné, Plzni, Unhošti, Žebráce, Poličce, Nechanicích. Příbrami, Turnově, Králové Dvoře. I na Moravě razilo si české [Divadlo] dráhu a horliví studující hráli na soukromých [Divadlo]-lech v Brně a Olomúci Některá představení česká dávána i ve Vídni. Když pak r. 1834 v Praze české nedělní hry odpolední se jaksi ustálily a časopisy zevrubné referáty o [Divadlo]-le přinášejíce krajany k pořádání her povzbuzovaly, šířila se ochotnická [Divadlo]-la měrou prve netušenou, a pokročilejší občané rozličných měst a obcí venkovských zřizováním [Divadlo]-del se předstihovali. Nemalou působnost na rozvoj ochotnických [Divadlo]-del českých měl zvláště J K. Tyl, jenž nejen k pořádání [Divadlo]-del jakožto prostředků vzdělávacích a ušlechťujících písmem přesvědčujícím vybízel, nýbrž sám také s přáteli svými často na venek dojížděl, hry pořádal a jako herec vystupoval. Návštěva pražských herců českých na venkově mívala mocný účinek a v létech čtyřicátých bylo již málo onačejších měst českých, kde by nebyli měli [Divadlo]-la nebo kde aspoň občas některé představení se nepořádalo. Myšlénka o Národním divadle v Praze, předními vlastenci slovem i písmem šířená, přispěla nemálo k roznícení ruchu mezi venkovskými ochotníky, a měla kromě jiných zvláště také ten účinek, že upouštěno od provozování her jazykem německým, které tu a tam s českými se střídávaly a hlavně k libosti úřadníků se pořádávaly. Znenáhla tato dvojakost jazyková na ochotnických [Divadlo]-lech přestávala, ano divadelní ochotnici čeští svým působením vytlačovali také německé společnosti herecké, které po českých městech kočovaly. Avšak v létech padesátých, kdy Bachova reakce všechen život národní dusila, ochromena i snaha divadelních ochotníků potížemi činěnými ve příčině povolování her, mnohý spolek ochotnický při tom také zcela zanikl a německé společnosti herecké troufaly si opět hojněji navštěvovati města česká, což jim bylo tím snadnější, že královské náměstnictví v Praze žádných koncessí ke zřízení hereckých společností českých neudělovalo. Rokem 1860 tento stav ovšem se změnil a ochotnických [Divadlo]-del počalo opět rychle přibývati, takže r. 1867 čítalo se již v zemích koruny České ke 200 spolků ochotnických. A jakkoliv nemohlo popíráno býti, že ochotnická divadla česká pozbývala již prvotniho významu svého ve směru národního probuzování, přece podržela svou váhu jakožto ušlechťující instituce společenská. Obzvláště pak cení se dosud působení některých ochotnických jednot, které nepřestávají na poskytování pouhé kratochvíle, nýbrž jeví snahy umělecké a s duchem vytříbenější doby ke předu se berou, jako na příklad v Chrudimi. V létech osmdesátých dospělo ochotnictvo české po několika nezdařených pokusech k organisaci soustředíc se v »Matici divadelní«, později v »Matici divadelních ochotníků« přezvané, mající sídlo své v Praze. Veřejným orgánem tohoto sdružení byl časopis Jana Ladeckého »Česká Thalia«, r. 1892 zaniklý. Tato jednota divadelních ochotníků má dle stanov svých za účel podporovati zájmy ochotnických jednot českoslovanských a tím pak napomáhati ku povznesení a rozvoji českoslovanského ochotnictva divadelního vůbec. Mezi prostředky k dosažení účelu jest také vypisování cen a udílení odměn za dobré divadelní hry. Při vzniku svém r. 1880 podala Matice divadelní poctu 200 zl. Ant Sokolovi za hru »Starý vlastenec« a r. 1881 vydala nákladem Ottovým »Almanach Matice divadelní« k slavnému otevření Národního [Divadlo]-la. Po své přeměně jala se Matice div. ochot. konati sbírky a pořádati představení ke zřízení pomníku J. K. Tylovi, později však utvořeno z fondu tím sebraného Tylovo nadání k vypisování cen za dobré hry vyhovující požadavkům aesthetickým a národním Tylovu cenu 200 zl. obdržel první Polykarp Starý za drama »Magdalena«. V čelo Matice divadelních ochotníků povolán dramatický spisovatel dr. K. Pippich. Před velké obecenstvo vystoupilo ochotnictvo českoslovanské při pátém sjezdu svém v Praze dne 15. kv. 1892 v Národ. [Divadlo]-le představením Kolárovy tragédie »Smiřičtí«. Ochotnických spolků divad, na základě stanov řádně ustanovených, bylo r. 1892 přes půltřetího sta; avšak v některých místech ochotníci působí ve volném sdružení bez všelikých stanov a řádů spolkových. Později než [Divadlo]-la ochotnická vznikly herecké společností, mající dramatické umění za své povolání. Předchůdci českých společností hereckých byli horalé Jan Petruška z Vysokého, který již koncem XVIII. století na Vysokém se žáky divadelní hry pořádal, a mladší stoupenci jeho Fr. Vodseďálek a Jan Nypl z Nové Paky. Vodseďálek s některými pomocníky hráli v prvé čtvrti našeho věku ve Staré Vsi, avšak i do okolí blízkého i vzdálenějšího docházeli hrát hlavně kusy biblické, kdežto Nypl sestavil si společnost a putoval s ní v létech třicátých po městech i dědinách, kde představoval hlavně hry ze života Spasitelova. Avšak i některé hrubozrnné frašky měli tito principálové na repertoiru. Trochu pokročilejší byl ředitel Šmíd, jenž míval zprvu společnost německou, znenáhla však v létech čtyřicátých české hry přibíral a s německými střídal, avšak valných úspěchů se nedočinil. Zřízení řádné české společnosti herecké vážně uvedl na přetřes vlastenecký spisovatel farář Fr. Sláma (Bojenický) pojednáním ve »Květech« r. 1837. Myšlénka zalíbila se, avšak okolnosti tehdejší nedopouštěly, aby se skutkem stala. Ani otázka redakce »Květů«, přičiněná k vídeňskému dopisu V. B. Nebeského r. 1845 »Udržela-li by se česká herecká společnost na venku ?« nebyla zodpověděna kladně, jakož praktického účinku neměla zevrubná agitační brošurka J. K. Tyla t. r. u Pospíšila vydaná a »Cestující společnosti herecké« nazvaná. Avšak Tyl, jenž jižr. 1829 s přáteli svými Prokopem a Bílem k německé venkovské společnosti herecké se odebral v úmyslu, aby ji v českou změnil, nebyl nezdarem odstrašen a obíral se záměrem o zřízení herecké společnosti české tím horlivěji, čím více zmáhala se naděje, že v Praze postaveno bude české národní [Divadlo] »Bude-li v Praze jednou samostatné [Divadlo] české státi, jakového jsme posud neměli, bude i menších [Divadlo]-del potřebí, která by velkému za počáteční školu sloužila,« psal Tyl ve své brošurce a za tímto heslem přikročeno ve volnější době r. 1848 ke skutku. Tyl sám, poután jsa jako dramaturg k [Divadlo]-lu v Praze, nemohl oblíbenou myšlénku svou provésti, přiměl však k tomu přítele svého J. A. Prokopa, operního pěvce i herce, jenž toho času v Praze bez engagementu meškal. Prostředky ke zřízení společnosti opatřeny veřejnou subskripcí v Národních Novinách Havlíčkových, a v listopadu 1849 vypravila se z Prahy Prokopova »První česká divadelní společnost pro venkov« za svým posláním. Cestovala ve východních Čechách a v jihozáp. Moravě a r. 1851 odebrala se do Vídně, kde téměř tři měsíce pobyla. Prokopova společnost v prvních dobách svého působení byla všude vřele vítána. Druhou českou společnost hereckou zařídil koncem r. 1850 někdejší pražský, potom vídeňský herec J. Svoboda a zahájil hry v Karlíně, odkud společnost do Příbramě se odebrala, tam však byla nucena se rozejíti, poněvadž ředitel nevyhověl podmínce v koncessi předepsané, že osobně společnost svou říditi má. Třetí společnost hereckou pro venkov hodlal zříditi Jos. Kaj. Tyl, jenž rozličnými pletichami svých odpůrců nucen byl od pražského divadla r. 1851 odstoupiti. I žádal dvakráte o povolení, avšak bylo mu odepřeno pod záminkou, že českých společností divadelních rozmnožovati nelze. Smluvil se tudíž Tyl s ředitelem německé společnosti Jos. Kullasem, převzal koncessi jeho najmem a sestaviv společnost z členů jednak od pražského [Divadlo]-la propuštěných, jednak od Prokopovy a Svobodovy společnosti se přihlásivších, počal v listopadu r. 1851 hráti v Jindřichově Hradci. Tyl měl ovšem k řízení [Divadlo]-la náležitou způsobilost a jeho společnost docházela úspěchů všude, kamkoli zavítala. Hrála dále v Třeboni, Táboře, Písku, Vodňanech, Netolicích, Strakonicích a Klatovech. Tu však bylo u náměstnictv v Praze od kohos udáno, že Tyl koncessi drží nájmem, i byla mu další činnost zapověděna. Tyl podal žádost o vlastní koncessi potřetí a došel si v té příčině sám do Prahy k náměstkovi bar Mecseryovi, avšak všechno namáhání bylo marno, žádost byla zamítnuta a Tyl donucen společnost svou v březnu 1853 v Domažlicích rozpustiti. Brzo potom nahradila tuto společnost jiná. Tylovi podařilo se přemluviti v Praze režiséra při něm. [Divadlo]-le Filipa Zöllnera, jenž byl vlastníkem koncesse divadelní, ke zřízení společnosti, vlastně k povolení, aby jeho jménem společnost českou zříditi mohl měšťan královéhradecký Josef Štandera, který Tyla přibral jakožto režiséra. Tato společnost počala hráti v červnu 1853 v Hradci Kr. a stala se brzo oblíbenou. Putovala s počátku ve vých. Čechách, později uchýlila se k severu a konečně na jih. Avšak již po třech létech pozbyla společnost své duševní hlavy úmrtím J. K. Tyla (11. čce 1856 v Plzni) a za režiséra povolán ke společnosti herec Grau, později Čížek. Společnost měla u obecenstva přízeň tím větší, čím hlouběji klesala společnost Prokopova, jejíž ředitel, jinak muž vzdělaný a herec i dramatický učitel schopný, právem býval viněn z nedbalosti. R. 1860 Zöllner a Štandera se rozešli. Zöllner ujal řízení společnosti sám, kdežto Štandera převzal nájmem koncessi od Kullasa jako druhdy Tyl, a jako ve stopách Tylových počala tato společnost hráti v Jindřichově Hradci. Co nebylo povoleno Tylovi, strpěno Štanderovi a později i jiným. Zatím změnil r. 1859 řiditel J. Stránský (vlastně Šemerer) svou něm. společnost v českou a postavil jí v čelo Kramuele jako režiséra. Byly tudíž počátkem let šedesátých české společnosti herecké čtyři, kdežto počátkem let devadesátých vzrostl jejich počet na osmatřicet. Stran udělování koncessí divadelních zavládla zásada opačná; kdežto dříve odpíralo se povolení lidem nejpovolanějším, udělováno za éry ústavní napořád. Na jisté výši udržovali své společnosti ředitelové: Čížek, Jos. Jelínek, Krämer, Kramuele, Pokorný, Václ. Svoboda, zvláště pak Pištěk, jenž letní divadlo na Král. Vinohradech pořídil. Nade všechny vynikl však Pavel Švanda ze Semčic, který jako vrchní režisér a dramaturg [Divadlo] la pražského v podzimu roku 1865 zřídil si společnost pro Plzeň. Skončiv zimní saisonu v Plzni, hrál Švanda v Písku, v Táboře, Hradci Jindřich., Vodňanech, Sedlčanech a j., a opět po několik let v zimní době v Plzni. Působením Švandovým [Divadlo]-venkovské se povzneslo, obecenstvu dostávalo se i nákladného požitku zpěvoherního. Zdárný podnik Švandův byl zpružinou jiným ředitelům, kteří snažili se kráčeti po stopě Švandově, čím venkovská divadla ceny nabývala a jistě byla by dosáhla slušné výše, kdyby nebylo vzniklo společností příliš mnoho. Za jednu zaniklou vyskytly se hned dvě i tři nové společnosti, a již počátkem let osmdesátých nebylo pro ně v zemích koruny České dosti prostranství Kromě již jmenovaných stali se od r. 1865 do r. 1892 řediteli českých společností hereckých: V. Braun, Vendelín Budil, Ond. Červíček, J. Faltys, V. Hübner, Jan Hurt, V. Choděra, L. Chmelenský, Vil. Jelínek, Ter. Knížková, M. Kodetová, J. Košner, M. Kozlanská, T. Kratochvíl, A. Libická (Nápravníková), Fr. Ludvík, A. Mušek, J. Mušek, V. Pázdral, Ig. Posejpal, T. Postlová, Rajmund Příbramský, Em. Rott, J. A. Soliman, Jan Stehlík, J. V. Suk, Ant. Štandera, Em. Suma, Jos. Stekr, Fr. Trnka, Fr. Vratislav. Pomíjíme držitele divadelních koncessí, kteří po kratičkém působení ředitelství se zřekli nebo vůbec ani koncessí svých nepoužili. Stoupáním mnohosti přirozeně poklesávala jakost společností hereckých. Není dostatek herců, kteří jména toho zasluhují, ani obecenstva. Při tom všem dospěly herecké společnosti rokem 1885 ke chvalné organisaci zřízením Ústřední jednoty českého herectva, která má sídlo své v Praze. Tato jednota založena byla za účelem hmotného podporování svých členů, kteří k další činnosti herecké bez vlastní viny neschopnými by se stali nebo se roznemohli, i aby pěstovala a hájila vůbec zájmy českého herectva. V první valné schůzi jednoty herecké dne 14. srpna 1885 byl zvolen za předsedu pražský herec J. Vojta Slukov, jenž byl její původcem a na léta její duší zůstával. Protektorem stal se Emilian rytíř Skramlík, předseda družstva Národního divadla v Praze. Zakládajících členů měla jednota při svém vzniku 26, přispívajících, totiž přátel a podporovatelů 206, kdežto herců jakožto členů řádných přihlásilo se 377. V prvém roce trvání svého měla jednota 6198 zl. příjmů. Prodlením času zvoleni za čestné členy Jos. Jiří Kolár a Jan Neruda. Po trvání sedmiletém koncem r. 1892 měla jednota 14 činných odborů; odbor tvoří jedna společnost herecká. Jmění jednoty vzrostlo do konce r. 1892 na 40.000 zl. V list. 1891 počala Jednota herecká prováděti úkol svůj prakticky udělováním stálých podpor členům invalidním a dočasně nemocným. Správu její roku 1892 měli: předseda J. V. Slukov, náměstek Karel Šimanovský, pokladník Ad. Pštros, jednatel Pr. Řada, členové výboru Bittner, Viktorin, Nebeský, Hurt a Suk. V noremních dnech velikonočních mívá Jednota herecká svou výroční valnou schůzi v Praze. Při schůzi r. 1891 rokovalo se o škodlivosti přílišného udělování koncessí ředitelských a tudíž přibývání hereckého proletariátu, jenž je na ujmu důstojnosti stavu, i dáno na uváženou, mělo-li by se v té příčině zakročiti u vlády a vymáhati Jednotě herecké právo, aby při úřadním řízení o žádostech za koncessi ředitelskou platnost mělo její vyjádření o způsobilosti žadatelově, čím by se zamezilo udělování koncessí žadatelům neschopným. Některé větší obce, uznávajíce prospěšnost a potřebu [Divadlo]-la k rozvoji kulturnímu, přinášejí [Divadlo]-dlu značné oběti a budují divadelní domy. I honosí se pěknými budovami divadelními Boleslav Mladá, Brod Německý, Čáslav, Dvůr Králové, Hořice, Hradec Kr., Chrudim, Plzeň, Příbram, Slaný, Tábor, Telč, Turnov, Zbraslav a j. V jiných městech není sice pro [Divadlo] budov zvláštních, avšak jsou tu stálá jeviště v obecních nebo soukromých domech. Znenáhla upouští se také od obyčeje vybírati poplatky od hereckých společností za propůjčení [Divadlo]-la, ano v Plzni dospěla obec k poskytování slušné subvence řediteli městského [Divadlo]-la. Za to jest ředitel zavázán kromě činoher dávati také některé zpěvohry. Z hereckých společností současných drží přední místa společnost Lad. Chmelenského, vzniklá v dubnu 1892 a odebravší se v květnu 1893 na řadu představení do Vídně; Švandova, jížto po smrti ředitele Pavla Švandy ze Semčic (5. ledna 1891 v Brně) ujal se syn jeho Pavel; Budilova, pobývající nejvíce v Plzni, kde ředitel svým nákladem letní [Divadlo] postavil; Pištěkova, dávající letní dobou představení v aréně na Král. Vinohradech; Choděrova, putující hlavně po Moravě, a Ludvíkova, která v dubnu 1893 odvážila se do severní Ameriky a dávala s výsledkem če ské hry v Novém Yorce, Clevelandu, Chicagu v době světové výstavy a jinde. Ze starších společností má dobré jméno společnost El. Zöllnerové, k nížto řadí se solidním řízením několik společností jiných, kdežto o ostatních lze říci, že většinou snaží se dostáti slušnějším požadavkům, co jim však z příčin výše uvedených jen částečně se dařívá. Toho uznání neodepře venkovským [Divadlo] lům nikdo, že byla i jsou důležitým činitelem v kulturním rozvoji českého národa. JL T.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.