MELÍŠKOVÁ, Vendula. Dotečky v Eliadově knihovně - Norway.today není jen o sebevraždě. Online. Divadelník.cz 9. 2. 2024
Dotečky v Eliadově knihovně – Norway.today není jen o sebevraždě
Vendula Melíšková
česká divadelní premiéra, divadelní premiéra, divadlo RADAR, Dotečky, Eliadova knihovna, Koralína Baňková, Michael Simandl, nově založený soubor, Rádobydivadlo Klapý, Vojtěch Machuta
Nedávno v Praze založený nový divadelní spolek Dotečky připravuje v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí premiéru inscenace švýcarského dramatika (českého původu) Igora Bauersima Norway.today. K inscenaci, jejíž premiéra se uskuteční 25. února 2024 v 19:00, a k představení spolku Dotečky vznikl tento rozhovor s Michaelem Simandlem (MS), Vojtěchem Machutou (VM) a Koralínou Baňkovou (KB), kteří se v odpovědích vzájemně prostřídali.
Kdo všechno tvoří divadelní spolek Dotečky?
MS: Dotečky zatím tvoří Koralína Baňková, Vojta Machuta a já. Náš spolek vznikl teprve v této sezóně, ale je dost pravděpodobné, že časem přibudou členové. Přejeme si, aby Dotečky byla v budoucnu taková platforma pro lidi z Radaru a okolí, kteří nemají dostačující možnosti pro tvorbu divadla ve svém domácím souboru, ať už z časových či prostorových důvodů.
Dotečky v autě z PřeMostění
Koralínu jsme v posledních letech mohli vídat na divadelních prknech Rádobydivadla Klapý a pražského Radaru. Vojta Machuta a Michael Simandl v Radaru prakticky vyrostli. Nejste tedy tak úplně divadelně „bezprizorní“. Co vás přivedlo k založení samostatného souboru?
VM: Bezprizorní rozhodně nejsme. Myslím, že máme všichni hodně prostoru pro seberealizaci v našem domovském Radaru, nicméně zatím nepřišla šance, abychom se mohli všichni tři dostatečně realizovat společně. Spolupracujeme intenzivně dlouho, ale ne všichni najednou. S Michaelem jsme toho udělali hodně, ale s Koral jsem tu šanci ještě neměl a protože jsem jí v několika věcech viděl hrát, věděl jsem, že ji chci zažít i jako kolega, ne jen jako divák a kamarád. Troufnu si tvrdit, že to Koral cítila stejně, a tak jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že si příležitost vytvoříme sami.
Osudovou se nám stala cesta z loňského PřeMostění, odkud jsme jeli všichni společně autem. Touha si zahrát s Koral dospěla po debatách během předchozí noci do fáze, kdy bylo její zhmotnění nevyhnutelné. „Náhodou“ s námi byl v autě Michael, takže jsme se na něj po potvrzení toho, že do toho opravdu jdeme, otočili se slovy: „A ty to budeš režírovat“.
I kdyby s námi v autě nejel, oslovili bychom ho, protože Mišák byl jasná volba. Tahle parta byla partou dávno před Norway. O Michaelově touze režírovat jsme věděli, chtěli jsme se svěřit do jeho rukou a objevit, co společně dokážeme. Oceňuju, že Mišák bez váhání naši nabídku (oznámení) přijal, protože hrát s kamarádem je něco jiného než režírovat kamarády.
Normálně by tenhle impulzivní nápad možná po pár dnech opadl, ale rozhodli jsme se, že to prostě uděláme. Začlo hledání a čtení možných textů a nakonec to vyhrálo Norway.today, do kterého jsme se na první pohled zamilovali.
Empatický režisér
VM: Michael to s námi neměl vždy lehké, zvlášť se mnou a mým blbnutím, ale vždycky byl perfektně připravený a protože je to velmi citlivý a empatický režisér, který správně podporuje kreativitu, pracuje se nám s ním skvěle a doufám, že naplníme jeho představu o tomhle příběhu. Je opravdu znát, že Michael nad věcmi hodně přemýšlí a patří mu velký dík za to, kolik věcí nad rámec režie pro inscenaci dělá. Jsem rád, že jsme to udělali a že se ten nápad dotáhne do konce, protože oba moji kolegové (přátelé!) jsou velcí profíci a lepší parťáky pro tenhle počin jsem si nemohl přát.
Myslím, že na inscenaci bude dobře vidět, že si věříme a že to od začátku bereme stoprocentně vážně. A určitě to nebude poslední věc, kterou spolu tvoříme.
Kdo někdy ucítil „calling of the void“ (volání prázdnoty)
Hra Norway.today se objevila na českých jevištích už min. pětkrát: Divadelní spolek Kašpar (2003-2012), Divadlo D21 (2013), Divadlo DISK (2013-2014), Divadlo Šumperk (2015-2016), OLDstars (2016). V roce 2004 ji dokonce natočil ČRo Vltava. Znáte některé z předchozích uvedení u nás? A Proč jste si ji vybrali jako svou prvotinu?
MS: Vybírali jsme z několika her. Hledali jsme text pro dva herce. Nebojím se říct, že jsem přečetl desítky textů a společně s Koral a Vojtou v užším výběru asi pět. Ale žádný nás nenadchnul tak, jako Norway.today. Musíme poděkovat Lukáši Křížkovi a Kačce Volánkové, kteří nám ho doporučili. Samotný příběh je drsný, ale zároveň krásný a křehký. Nechci ale moc prozrazovat. Zároveň, už když jsme ho četli, tak v nás vzbuzoval spoustu podnětů. Takže, když se Koral s Vojtou shodli, že tohle chtějí dělat, měl jsem radost.
Jiné uvedení jsem neviděl. Našel jsem na internetu fotky některých zpracování, ale především z ciziny. Pamatuji si jednu, kde opravdu postavili z prakťáku fjord. Ale na to my nemáme prostředky a ani si nemyslím, že je to potřeba.
Smile!
Nebojíte se, že synopse hry přes ono „Smile!“ zní poměrně pesimisticky? Koho chcete oslovit? Kdo jsou vaši „ideální“ diváci?
VM: Pesimisticky to možná zní, ale kdo si někdy neřekl „Smile!“? Jednoduchá odpověď na otázku o cílové skupině by asi byla, že cílovka jsou všichni, kdo pomysleli na sebevraždu. Nicméně tak to není. Ta hra není jen o sebevraždě, i když je to ústřední motiv. A dost bych nám (doufám) publikum zúžil. Svoje si v představení najdou všichni, kdo někdy ucítili „calling of the void“ – volání prázdnoty. Ten pocit, kdy stojíte ve výšce a něco vzadu Vám říká „skoč“. Nemusí jít nutně o touhu spáchat sebevraždu, ale objevit něco nového. Něco, co může ze zkušenosti jen málokdo popsat. Podobné, nebo jinak temné myšlenky měl v životě asi každý, takže teď už máme tu cílovku zase trochu moc širokou.
„…stačí potkat toho správného člověka“
Norway.today je o sebevraždě, sebevražda je ústřední motiv, ale není jediný. Jde taky o lidskost a blízkost. Jde o svědectví toho, jak se s extrémním rozhodnutím vypořádá mladý člověk. Hra je opravdu krásně napsaná a k ústřednímu tématu se staví něžně. Všem, kdo na představení přijdou, chceme ukázat, že ačkoli se může svět tvářit temně, stačí potkat toho správného člověka. Ve dvou jde všechno líp. Takže ideální divák NT je podle mě ten, kterého zajímá, jak to dopadne. Ačkoli může synopse znít depresivně, divák odejde s dobrým pocitem.
Kampaň na Hithit.cz – práva a scénografie
Text hry Norway.today spravuje agentura Aura-Pont, a tudíž k ní jsou práva. Ta v rámci jakéhokoliv amatérského souboru nebývají zanedbatelnou záležitostí. A tak vznikl projekt na Hithitu… Jak a na co vám mohou vaši příznivci přispět. A zcela materialisticky… co za to?
KB: Je to tak. Potřebovali jsme peníze především na práva a scénografii, tak jsme si nastavili cílovou částku na 20 000 Kč, tu jsme vybrali za necelé 2 dny. Ale upřímně… Jsme poseroutkové a nastavili jsme ji na minimum, které jsme potřebovali, abychom na to jeviště vůbec mohli vlézt. Čím víc peněz vybereme, tím si budeme moct zaplatit práva na delší dobu. A zároveň si dovolíme pořídit kostýmy, takže postavy nebudou oděni v oblečení, které jim já a Vojta obětujeme z našich šatníků.
Nyní se snažíme motivovat přispěvatele, aby klidně přispívali dál. Přidali jsme milníky 40 000 Kč, za který se jména všech přispěvatelů objeví na zadním plánu naší scénografie. A pokud zvládneme vybrat 60 000 Kč, tak vlezeme v zimě do Vltavy a já s Vojtou odříkáme na video naše úvodní monology. Je to trochu za trest, ale věříme, že naši kamarádi nám přejí jen to nejlepší, tak uvidíme… V odměnách se dá ještě z čeho vybírat. Mohou nás navštívit na zkoušce; jít s Míšou na hokej; vybrat větu, kterou řekneme při představení; nebo si mohou koupit výlet či divadelní zájezd…
CHCI PŘISPĚT NORWYAY.TODAY na HITHITu!
Výtvarná koncepce
Za výtvarnou stránkou inscenace Norway.today jsou podepsaní Michael Simandl (zároveň režisér), Ivana Simandlová a Koralína Baňková. Čím jste se nechali inspirovat? Jak bude výroba scény a kostýmů náročná?
KB: Prvotní vize toho, jak by mohla vypadat scéna, napadla mě (dokonce myslím, že na první čtené zkoušce), Míša mě v tom hodně podpořil a zároveň přidal něco ze své hlavy – především zadní plán a vymazlenej light design. Já miluju funkční minimalisticko-maximalistické scénografie.
Teď by se asi hodilo říct, co pro nás tenhle nonsens znamená… Vymyslela jsem jeden prvek, který v první scéně působí jako maličký kousek scénografie, poté se hereckou akcí přemění v jinou část scénografie a zaneřádí celé jeviště. A zároveň to následně bude náš kostým.
Museli jsme vypátrat nějakou šikovnou švadlenku, která nám to zrealizuje. Tou se stala Míšova maminka a musím říct, že nechápu, co nám dokázala u šicího stroje vykouzlit. Je to boží! Tu megalomanskou část scénografie ještě nemáme, ale na Hithitu asi jde dopátrat, co to bude… ÁÁÁááá… Zkrátka musíte přijít, protože nechci být konkrétní a prozradit to.
Lightdesign a osvětlovačka Běla
Michael je díky Radaru známý jako velice šikovný osvětlovač. Kromě režie, plánuješ si i svítit?
MS: Tak to moc děkuji. Dostala jsi mě trochu do rozpaků. Je pravda, že jsem nad tím dlouho přemýšlel. Nicméně si myslím, že by se člověk měl soustředit vždy na jednu věc, a to je v mém případě právě režie. Proto jsem oslovil taktéž radaračku Bělu Bílkovou, která už z Radaru zkušenost se svícením má. Běla se rozhodla, že do toho s námi půjde a za to jí moc děkujeme! Co se týče samotného, řekněme, lightdesignu, tak ten jsem si vymyslel sám, protože jde ruku v ruce se samotnou režií. Ale nečekejte žádnou šílenou světelnou show.
Přehlídkové plány
Jak jste se vlastně octli s inscenací v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí?
Na Zábradlí máme spoustu kamarádů, díky nim jsme tu cestu k pronájmu měli docela snadnou. Chceme moc poděkovat za důvěru Lukáši Křížkovi a Helence Bartošové. Ti nám pomohli se tam dostat, i přes to, že jsme amatéři a prostor je docela vytížený.
Uvidíme Vás i mimo Eliadovu knihovnu? Plánujete nějaká výjezdová představení, případně přehlídky?
VM: Určitě ano. Po přehlídce jsme vznikli! Takže přehlídek bychom se rádi zúčastnili, až se na to budeme cítit. Celou inscenaci zároveň Míša s Koral koncipovali tak, aby byla snadno přenesitelná i do jiných prostorů. Takže výjezdová představení jsou v plánu od začátku. Uvidíme, kam se nám povede s NT dojet.
Kam na Dotečky?
K dnešnímu dni je premiéra 25. února 2024 je již vyprodaná. Kam všude lze koukat, abychom neminuli Vaše další představení Norway.today?
KB: Budeme rádi za sledování našeho Instagramu, což je zatím jediný kanál, který pro Dotečky existuje. Premiéru už máme vyprodanou. Ale další reprízy si určitě vyslouží i události na Facebooku, které vytvoříme. A určitě se vyplatí sledovat Divadlo Na zábradlí, kde už nás vystavují, tam termíny repríz taky budou. Děkujeme!
MELÍŠKOVÁ, Vendula. Dotečky v Eliadově knihovně - Norway.today není jen o sebevraždě. Online. In: Divadelník.cz 9. 2. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/dotecky-v-eliadove-knihovne-norway-today-nejen-o-sebevrazde/ [citováno 2024-02-12].
Vendula Melíšková
česká divadelní premiéra, divadelní premiéra, divadlo RADAR, Dotečky, Eliadova knihovna, Koralína Baňková, Michael Simandl, nově založený soubor, Rádobydivadlo Klapý, Vojtěch Machuta
Nedávno v Praze založený nový divadelní spolek Dotečky připravuje v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí premiéru inscenace švýcarského dramatika (českého původu) Igora Bauersima Norway.today. K inscenaci, jejíž premiéra se uskuteční 25. února 2024 v 19:00, a k představení spolku Dotečky vznikl tento rozhovor s Michaelem Simandlem (MS), Vojtěchem Machutou (VM) a Koralínou Baňkovou (KB), kteří se v odpovědích vzájemně prostřídali.
Kdo všechno tvoří divadelní spolek Dotečky?
MS: Dotečky zatím tvoří Koralína Baňková, Vojta Machuta a já. Náš spolek vznikl teprve v této sezóně, ale je dost pravděpodobné, že časem přibudou členové. Přejeme si, aby Dotečky byla v budoucnu taková platforma pro lidi z Radaru a okolí, kteří nemají dostačující možnosti pro tvorbu divadla ve svém domácím souboru, ať už z časových či prostorových důvodů.
Dotečky v autě z PřeMostění
Koralínu jsme v posledních letech mohli vídat na divadelních prknech Rádobydivadla Klapý a pražského Radaru. Vojta Machuta a Michael Simandl v Radaru prakticky vyrostli. Nejste tedy tak úplně divadelně „bezprizorní“. Co vás přivedlo k založení samostatného souboru?
VM: Bezprizorní rozhodně nejsme. Myslím, že máme všichni hodně prostoru pro seberealizaci v našem domovském Radaru, nicméně zatím nepřišla šance, abychom se mohli všichni tři dostatečně realizovat společně. Spolupracujeme intenzivně dlouho, ale ne všichni najednou. S Michaelem jsme toho udělali hodně, ale s Koral jsem tu šanci ještě neměl a protože jsem jí v několika věcech viděl hrát, věděl jsem, že ji chci zažít i jako kolega, ne jen jako divák a kamarád. Troufnu si tvrdit, že to Koral cítila stejně, a tak jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že si příležitost vytvoříme sami.
Osudovou se nám stala cesta z loňského PřeMostění, odkud jsme jeli všichni společně autem. Touha si zahrát s Koral dospěla po debatách během předchozí noci do fáze, kdy bylo její zhmotnění nevyhnutelné. „Náhodou“ s námi byl v autě Michael, takže jsme se na něj po potvrzení toho, že do toho opravdu jdeme, otočili se slovy: „A ty to budeš režírovat“.
I kdyby s námi v autě nejel, oslovili bychom ho, protože Mišák byl jasná volba. Tahle parta byla partou dávno před Norway. O Michaelově touze režírovat jsme věděli, chtěli jsme se svěřit do jeho rukou a objevit, co společně dokážeme. Oceňuju, že Mišák bez váhání naši nabídku (oznámení) přijal, protože hrát s kamarádem je něco jiného než režírovat kamarády.
Normálně by tenhle impulzivní nápad možná po pár dnech opadl, ale rozhodli jsme se, že to prostě uděláme. Začlo hledání a čtení možných textů a nakonec to vyhrálo Norway.today, do kterého jsme se na první pohled zamilovali.
Empatický režisér
VM: Michael to s námi neměl vždy lehké, zvlášť se mnou a mým blbnutím, ale vždycky byl perfektně připravený a protože je to velmi citlivý a empatický režisér, který správně podporuje kreativitu, pracuje se nám s ním skvěle a doufám, že naplníme jeho představu o tomhle příběhu. Je opravdu znát, že Michael nad věcmi hodně přemýšlí a patří mu velký dík za to, kolik věcí nad rámec režie pro inscenaci dělá. Jsem rád, že jsme to udělali a že se ten nápad dotáhne do konce, protože oba moji kolegové (přátelé!) jsou velcí profíci a lepší parťáky pro tenhle počin jsem si nemohl přát.
Myslím, že na inscenaci bude dobře vidět, že si věříme a že to od začátku bereme stoprocentně vážně. A určitě to nebude poslední věc, kterou spolu tvoříme.
Kdo někdy ucítil „calling of the void“ (volání prázdnoty)
Hra Norway.today se objevila na českých jevištích už min. pětkrát: Divadelní spolek Kašpar (2003-2012), Divadlo D21 (2013), Divadlo DISK (2013-2014), Divadlo Šumperk (2015-2016), OLDstars (2016). V roce 2004 ji dokonce natočil ČRo Vltava. Znáte některé z předchozích uvedení u nás? A Proč jste si ji vybrali jako svou prvotinu?
MS: Vybírali jsme z několika her. Hledali jsme text pro dva herce. Nebojím se říct, že jsem přečetl desítky textů a společně s Koral a Vojtou v užším výběru asi pět. Ale žádný nás nenadchnul tak, jako Norway.today. Musíme poděkovat Lukáši Křížkovi a Kačce Volánkové, kteří nám ho doporučili. Samotný příběh je drsný, ale zároveň krásný a křehký. Nechci ale moc prozrazovat. Zároveň, už když jsme ho četli, tak v nás vzbuzoval spoustu podnětů. Takže, když se Koral s Vojtou shodli, že tohle chtějí dělat, měl jsem radost.
Jiné uvedení jsem neviděl. Našel jsem na internetu fotky některých zpracování, ale především z ciziny. Pamatuji si jednu, kde opravdu postavili z prakťáku fjord. Ale na to my nemáme prostředky a ani si nemyslím, že je to potřeba.
Smile!
Nebojíte se, že synopse hry přes ono „Smile!“ zní poměrně pesimisticky? Koho chcete oslovit? Kdo jsou vaši „ideální“ diváci?
VM: Pesimisticky to možná zní, ale kdo si někdy neřekl „Smile!“? Jednoduchá odpověď na otázku o cílové skupině by asi byla, že cílovka jsou všichni, kdo pomysleli na sebevraždu. Nicméně tak to není. Ta hra není jen o sebevraždě, i když je to ústřední motiv. A dost bych nám (doufám) publikum zúžil. Svoje si v představení najdou všichni, kdo někdy ucítili „calling of the void“ – volání prázdnoty. Ten pocit, kdy stojíte ve výšce a něco vzadu Vám říká „skoč“. Nemusí jít nutně o touhu spáchat sebevraždu, ale objevit něco nového. Něco, co může ze zkušenosti jen málokdo popsat. Podobné, nebo jinak temné myšlenky měl v životě asi každý, takže teď už máme tu cílovku zase trochu moc širokou.
„…stačí potkat toho správného člověka“
Norway.today je o sebevraždě, sebevražda je ústřední motiv, ale není jediný. Jde taky o lidskost a blízkost. Jde o svědectví toho, jak se s extrémním rozhodnutím vypořádá mladý člověk. Hra je opravdu krásně napsaná a k ústřednímu tématu se staví něžně. Všem, kdo na představení přijdou, chceme ukázat, že ačkoli se může svět tvářit temně, stačí potkat toho správného člověka. Ve dvou jde všechno líp. Takže ideální divák NT je podle mě ten, kterého zajímá, jak to dopadne. Ačkoli může synopse znít depresivně, divák odejde s dobrým pocitem.
Kampaň na Hithit.cz – práva a scénografie
Text hry Norway.today spravuje agentura Aura-Pont, a tudíž k ní jsou práva. Ta v rámci jakéhokoliv amatérského souboru nebývají zanedbatelnou záležitostí. A tak vznikl projekt na Hithitu… Jak a na co vám mohou vaši příznivci přispět. A zcela materialisticky… co za to?
KB: Je to tak. Potřebovali jsme peníze především na práva a scénografii, tak jsme si nastavili cílovou částku na 20 000 Kč, tu jsme vybrali za necelé 2 dny. Ale upřímně… Jsme poseroutkové a nastavili jsme ji na minimum, které jsme potřebovali, abychom na to jeviště vůbec mohli vlézt. Čím víc peněz vybereme, tím si budeme moct zaplatit práva na delší dobu. A zároveň si dovolíme pořídit kostýmy, takže postavy nebudou oděni v oblečení, které jim já a Vojta obětujeme z našich šatníků.
Nyní se snažíme motivovat přispěvatele, aby klidně přispívali dál. Přidali jsme milníky 40 000 Kč, za který se jména všech přispěvatelů objeví na zadním plánu naší scénografie. A pokud zvládneme vybrat 60 000 Kč, tak vlezeme v zimě do Vltavy a já s Vojtou odříkáme na video naše úvodní monology. Je to trochu za trest, ale věříme, že naši kamarádi nám přejí jen to nejlepší, tak uvidíme… V odměnách se dá ještě z čeho vybírat. Mohou nás navštívit na zkoušce; jít s Míšou na hokej; vybrat větu, kterou řekneme při představení; nebo si mohou koupit výlet či divadelní zájezd…
CHCI PŘISPĚT NORWYAY.TODAY na HITHITu!
Výtvarná koncepce
Za výtvarnou stránkou inscenace Norway.today jsou podepsaní Michael Simandl (zároveň režisér), Ivana Simandlová a Koralína Baňková. Čím jste se nechali inspirovat? Jak bude výroba scény a kostýmů náročná?
KB: Prvotní vize toho, jak by mohla vypadat scéna, napadla mě (dokonce myslím, že na první čtené zkoušce), Míša mě v tom hodně podpořil a zároveň přidal něco ze své hlavy – především zadní plán a vymazlenej light design. Já miluju funkční minimalisticko-maximalistické scénografie.
Teď by se asi hodilo říct, co pro nás tenhle nonsens znamená… Vymyslela jsem jeden prvek, který v první scéně působí jako maličký kousek scénografie, poté se hereckou akcí přemění v jinou část scénografie a zaneřádí celé jeviště. A zároveň to následně bude náš kostým.
Museli jsme vypátrat nějakou šikovnou švadlenku, která nám to zrealizuje. Tou se stala Míšova maminka a musím říct, že nechápu, co nám dokázala u šicího stroje vykouzlit. Je to boží! Tu megalomanskou část scénografie ještě nemáme, ale na Hithitu asi jde dopátrat, co to bude… ÁÁÁááá… Zkrátka musíte přijít, protože nechci být konkrétní a prozradit to.
Lightdesign a osvětlovačka Běla
Michael je díky Radaru známý jako velice šikovný osvětlovač. Kromě režie, plánuješ si i svítit?
MS: Tak to moc děkuji. Dostala jsi mě trochu do rozpaků. Je pravda, že jsem nad tím dlouho přemýšlel. Nicméně si myslím, že by se člověk měl soustředit vždy na jednu věc, a to je v mém případě právě režie. Proto jsem oslovil taktéž radaračku Bělu Bílkovou, která už z Radaru zkušenost se svícením má. Běla se rozhodla, že do toho s námi půjde a za to jí moc děkujeme! Co se týče samotného, řekněme, lightdesignu, tak ten jsem si vymyslel sám, protože jde ruku v ruce se samotnou režií. Ale nečekejte žádnou šílenou světelnou show.
Přehlídkové plány
Jak jste se vlastně octli s inscenací v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí?
Na Zábradlí máme spoustu kamarádů, díky nim jsme tu cestu k pronájmu měli docela snadnou. Chceme moc poděkovat za důvěru Lukáši Křížkovi a Helence Bartošové. Ti nám pomohli se tam dostat, i přes to, že jsme amatéři a prostor je docela vytížený.
Uvidíme Vás i mimo Eliadovu knihovnu? Plánujete nějaká výjezdová představení, případně přehlídky?
VM: Určitě ano. Po přehlídce jsme vznikli! Takže přehlídek bychom se rádi zúčastnili, až se na to budeme cítit. Celou inscenaci zároveň Míša s Koral koncipovali tak, aby byla snadno přenesitelná i do jiných prostorů. Takže výjezdová představení jsou v plánu od začátku. Uvidíme, kam se nám povede s NT dojet.
Kam na Dotečky?
K dnešnímu dni je premiéra 25. února 2024 je již vyprodaná. Kam všude lze koukat, abychom neminuli Vaše další představení Norway.today?
KB: Budeme rádi za sledování našeho Instagramu, což je zatím jediný kanál, který pro Dotečky existuje. Premiéru už máme vyprodanou. Ale další reprízy si určitě vyslouží i události na Facebooku, které vytvoříme. A určitě se vyplatí sledovat Divadlo Na zábradlí, kde už nás vystavují, tam termíny repríz taky budou. Děkujeme!
MELÍŠKOVÁ, Vendula. Dotečky v Eliadově knihovně - Norway.today není jen o sebevraždě. Online. In: Divadelník.cz 9. 2. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/dotecky-v-eliadove-knihovne-norway-today-nejen-o-sebevrazde/ [citováno 2024-02-12].
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.