VŮJTKOVÁ, Sylvie: Ostravské Buchary podeváté (27. – 31. března 2019). AS 25.5.2019.
Ostravské Buchary podeváté (27. – 31. března 2019)
Ono „podeváté“ naznačuje ročník ostravské krajské postupové přehlídky, nikoliv mé osobní účasti, protože jsem zde byla čerstvým nováčkem. Michálkovický pětidenní maraton převážně moravskoslezského amatérského divadla jsem absolvovala společně se dvěma kolegy porotci, režiséry Václavem Klemensem a Petrem Kracikem.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky
Středeční zahájení přehlídky patřilo Divadlu nad Struhou z Proskovic, které si k nastudování vybralo situační komedii Jeana-Clauda Islerta Na tohle teď není ta pravá chvíle, jejíž režie se chopil Tomáš Matlenga. Francouzský autor a herec se tomuto žánru věnuje kontinuálně, i přesto se jeho texty vyznačují týmiž nedostatky, jako tomu bylo i v případě proskovických. Na situační komedii, která pro svůj zdárný průběh potřebuje rychlé změny v situacích, se zde příliš mnoho konverzuje, což výrazně zpomaluje temporytmus a nutkání řešení situace. Zároveň se příliš nepodařilo přenést francouzské konotace do českého prostředí (stereotyp Švýcara, francouzský luxus), čemuž nepomohla ani scénografie, jež měla představovat luxusní francouzské apartmá, toho se však docílit nepodařilo. Proskovičtí herci byli jevištně evidentně zkušení, avšak často spoléhali na jednání slovem a ne konkrétní fyzické konání, na tom by – v tomto žánru obzvlášť – mohli dozajista ještě zapracovat.
Čtvrteční štafetu přebralo Dodivadlo Dobroslavice, které se představilo s ´hořkou romantickou komedií´ Perfect days skotské autorky Liz Lochheadové, režisérem byl Milan Šťastný, který se zároveň ujal role Granta. Podtitul hru vystihuje poměrně přesně, bohužel už se to nedá tak úplně říci i o inscenaci. Problémem je to, že to, co pohání postavy (a tedy i příběh) kupředu, jsou jejich vnitřní dramata – tedy to, co se odehrává zejména uvnitř postav samotných, nikoliv v jejich vzájemné interakci. A na obranu proti jejich smutku, zlobě a zoufalství, které se v jejich duších odehrává, je autorka vybavila velmi cynickým a ironickým humorem. Toho se Dodivadlo chopila zejména, a tak je výsledkem velmi srozumitelný, kousavě zábavný příběh, který zkrátka nějak odplyne, ale nijak zásadně vás nezasáhne, protože v něm chybí emoce a ona pod pokličkou bublající dramata. Je bez debat, že po herecké stránce se nejedná o jednoduchý úkol, žel právě na herecké drobnokresbě je tato hra postavena. Ani kostýmy nepomáhaly postavy dokreslit tak, jak by mohly, zato scénografie byla velmi účelná a funkční.
S pátkem začal opravdový maraton, mohli jsme se tak těšit rovnou na dvě představení během jednoho večera. Tím prvním byla Převýchova v díře divadelního spolku Na štaci z Němčic nad Hanou, což je dramatizace autobiografického románu Ladislava Vrchovského Z podzemí ke slunci. Ten se ostatně ujal i samotné dramatizace, režie a role Otce. Právě z tohoto spojení pramenily základní problémy inscenace. Být předlohou hlavního hrdiny, spisovatelem, dramatizátorem, režisérem a k tomu ještě hercem jedné z hlavních rolí totiž naprosto znemožňuje existenci jakéhokoliv odstupu. Ten chyběl jak z pozice režiséra (nejednotný herecký styl, nejasné motivace a rozehrání situací, používání různých nesourodých divadelních prostředků), tak z pozice dramatizátora (kdo je vlastně vypravěčem příběhu, zda dostane divák veškeré potřebné informace k pochopení a naopak zda některé linky nejsou zbytečně akcentované). Přesto však je příběh, který Převýchova v díře vypráví, velmi silný a herci z DS Na štaci mu slouží naprosto oddaně.
Jako druhý přišel v páteční večer na řadu soubor Lidového divadla Krnov s dobře známou situační komedií Mátový nebo citron? francouzské dvojice autorů Patricka a Danielle Haudecoeurových. Krnovští v čele s režisérem Tomášem Markem prokázali, že se u situační komedie vyplatí nejen vlastní invence, ale stejně tak i věřit (a důsledně poslouchat) autora. Inscenace má svižné tempo, takže velmi dobře ubíhá, zejména v druhé půlce (v té první, kde se střídá hraní a civil, jsou některé postavy v civilu trochu podehrané), veškeré gagy naprosto přirozeně zapadají do stanoveného řádu věcí, přesto díky naprosto preciznímu provedení diváka zaručeně překvapí a pobaví. Správně výstižné jsou i jednotlivé typy u divadla se vyskytujících charakterů v čele s představiteli dvou hlavních rolí, Denisou Strnadovou coby divou Sofií a Janem Pirklem coby neumětelským producentským synkem Julienem, jejichž naprosto přesný komediální nadhled a nadsázka ve ztvárnění těchto rolí nepoleví ani na vteřinu. Scéna i kostýmy velice funkčně slouží potřebě této inscenace.
Druhou polovinu a zároveň nejnabitější den přehlídky zahájilo Divadlo Grunt z Háje ve Slezsku s divadelní adaptací filmové komedie Světáci. Režisér Roman Moravec si pro svou inscenaci vybral úpravu Jiřího Vobeckého, která celý děj posouvá do 90. let. Tato „touha po aktualizaci“ však jednak není zcela důsledná, ale zejména ani příliš funkční. Po stránce divadelní je problém v tom, co film umí velmi dobře a divadlo nikoliv – střih a rychlé střídání prostředí. To příliš neumožňuje scénografie – na to, aby umožnila rychlou změnu do jiného prostředí, je příliš konkrétní, a přestavby rovněž nejsou zrovna sehrané a zabírají dlouhý čas. Po herecké stránce se háječtí spoléhají zejména na konverzaci, charakterizace postav je v mnoha případech spíš náznakově opatrná. Celé představení je doprovázeno živou hudbou, písně propojující jednotlivé scény (mimo Diplomat Grill) jsou pojednány spíš na forbíně a málokdy napomáhají rozvoji situace, což je škoda.
Sobotní odpoledne patřilo nově založenému souboru Venkovské divadlo s.r.o. a na přehlídce se představil se třemi etudami souhrnně nazvanými Kdo je tu za blázna?, jejichž autorem je se souborem spolupracující spisovatel Dušan Pirník a režisérem vedoucí souboru Martin Korbáš. V každé ze tří etud (EU, Notebudka a Blbka) vystupují dva herci a jedna herečka a jejich tématem je absurdita dnešní doby, která se vymyká logickému chápání. Krom společného tématu se všechny tři vyznačovaly i společným problémem – přetékaly slovním humorem a příliš mnoha slovy obecně, na což doplácel rozvoj situace. Přitom každá z nich by měla co říct, avšak na poloviční až třetinové délce by byla mnohem údernější a efektivnější. Tam kde absurdita vycházela ze situace, se dařilo podstatně lépe, atak příliš mnoha slov však nepomáhal hercům k rozehrání (než se dostali k věci) a diváka otupil. Asi nejlépe se dařilo v poslední etudě z manželské poradny, kde situace převládla nad slovním humorem. I přesto je chvályhodné, že si nový soubor vybral pro své směřování pole autorského divadla, a pokud se mu do budoucna podaří se svým autorem více kooperovat a redukovat nápady, dozajista se jim v dalších inscenacích bude dařit lépe.
Nabitý sobotní program završil zkušený divadelní soubor K.V.A.S. Karviná s komedií Tomáše Kovandy Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A., která se v rukou režisérky Luce Ráczové proměnila ve velmi efektní, nápaditou a hravou parodii. Jde o příběh skupiny astronautů, na níž se sovětští vědci rozhodli zkoumat sociální projevy skupiny lidí v izolaci – členové posádky jsou tedy přesvědčeni, že letí na Mars, aniž by měli nejmenší tušení, že jsou celou dobu zavření v jedné laboratoři. Byť je vývoj samotného textu po čase již celkem předvídatelný, K.V.A.S. dosahuje toho, že se divák ani chvíli nenudí, jako spíš těší, na to, co přijde, byť dobře tuší, co to asi bude. A to hned z několika důvodu: velmi dobré herecké uchopení jednotlivých typů rolí, včetně sovětských vědkyň (jejich přednáška celým projektem diváky provází a komentuje jeho průběh, takže by mohla působit monotónně, avšak ani na moment tomu tak není); hravost a divadelnost celé inscenace, režisérka prokázala značnou režijní nápaditost; výborná výprava – vnitřek laboratoře / kosmické lodi, kostýmy i jednotlivé rekvizity, se kterými si soubory evidentně dal obrovské množství práce a přesně trefují onu parodickou „lacinost a úsměvnost“ dané techniky. Lehce problematický je dvojí závěr inscenace a postava údržbáře, která je od autora napsaná místy až příliš psychologicky a do celku tak úplně nezapadá, to na celkovém dojmu však příliš nemění.
Posledním soutěžním představením se v neděli dopoledne stala hudební komedie Babička v trenkách Vlastimila Pešky, se kterou přehlídku završil divadelní soubor Boban z Bohumína. Tento soubor se hudebnímu divadlu věnuje opakovaně, ostatně pěvecky je na tom velmi dobře a má ve svých řadách výtečného hudebníka Otu Maňáka, který složil hudbu i pro tuto inscenaci a navíc ji (v Michálkovicích výjimečně sám) živě doprovázel. Tuto hudební komedii napsal Vlastimil Peška pro vlastní amatérský soubor – s velmi jasnou představou, který herec (a jak) bude hrát každou z postav, proto některé situace spíš načrtnul, než aby je důsledně rozvinul… na což při interpretaci tohoto textu narážel jak režisér Petr Bielan, tak členové Bobanu. Některé situace nebyly vůbec zřejmé, nebyly vidět důležité akce nebo chyběly motivace postav, které si tak divák musel domýšlet, a celý příběh (jakkoliv bláznivý) se pro něj znepřehledňoval. Místy byl ze zápletky zřetelný spíš autorský kalkul, než logika vývoje příběhu. Ne zrovna funkčně byla rozvržena hudební čísla – na začátku byla nahuštěná jedno za druhým a zhruba ve třetině hry se od nich na dlouhou dobu upustí, což neprospívá temporytmu inscenace. Přitom členové souboru jsou hudebně velmi disponovaní – byť v jednotlivých číslech by mohli zapracovat na výraze (jako se jim to vydařilo v závěru) a na choreografiích.
Výsledky Ostravských Bucharů 2019
Čestná uznání: • Martinu Kowalikovi za herecký výkon v roli Matyáše v inscenaci Na tohle teď není ta pravá chvíle! • Olze Vávrové za herecký výkon v roli Sadie v inscenaci Perfect days • Rostislavu Holmanovi za hereckou proměnlivost v inscenaci Převýchova v díře • Romanu Moravcovi za herecký výkon v roli Antonína Skopce v inscenaci Světáci • Venkovskému divadlu s.r.o. za práci s textem • Pavle Skokanové za herecký výkon v roli Tety Berty v inscenaci Babička v trenkách
Ceny: • Tomáši Markovi za režii inscenace Mátový nebo citron? • Denise Strnadové za herecký výkon v roli Sofie v inscenaci Mátový nebo citron? • Janu Pirklovi za herecký výkon v roli Juliena v inscenaci Mátový nebo citron? • Lucii Ráczové za režii inscenace Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Divadelnímu souboru K.V.A.S. za výpravu k inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Aleši Vaštíkovi za herecký výkon v roli Vladimira Sergejeviče v inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Radce Zapletalové za herecký výkon v roli Tatiany Kordakovové v inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Nominaci na Divadelní Piknik Volyně 2019 získala inscenace Mátový nebo citron?, doporučení inscenace Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A..
Autor: Sylvie Vůjtková
Ono „podeváté“ naznačuje ročník ostravské krajské postupové přehlídky, nikoliv mé osobní účasti, protože jsem zde byla čerstvým nováčkem. Michálkovický pětidenní maraton převážně moravskoslezského amatérského divadla jsem absolvovala společně se dvěma kolegy porotci, režiséry Václavem Klemensem a Petrem Kracikem.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky
Středeční zahájení přehlídky patřilo Divadlu nad Struhou z Proskovic, které si k nastudování vybralo situační komedii Jeana-Clauda Islerta Na tohle teď není ta pravá chvíle, jejíž režie se chopil Tomáš Matlenga. Francouzský autor a herec se tomuto žánru věnuje kontinuálně, i přesto se jeho texty vyznačují týmiž nedostatky, jako tomu bylo i v případě proskovických. Na situační komedii, která pro svůj zdárný průběh potřebuje rychlé změny v situacích, se zde příliš mnoho konverzuje, což výrazně zpomaluje temporytmus a nutkání řešení situace. Zároveň se příliš nepodařilo přenést francouzské konotace do českého prostředí (stereotyp Švýcara, francouzský luxus), čemuž nepomohla ani scénografie, jež měla představovat luxusní francouzské apartmá, toho se však docílit nepodařilo. Proskovičtí herci byli jevištně evidentně zkušení, avšak často spoléhali na jednání slovem a ne konkrétní fyzické konání, na tom by – v tomto žánru obzvlášť – mohli dozajista ještě zapracovat.
Čtvrteční štafetu přebralo Dodivadlo Dobroslavice, které se představilo s ´hořkou romantickou komedií´ Perfect days skotské autorky Liz Lochheadové, režisérem byl Milan Šťastný, který se zároveň ujal role Granta. Podtitul hru vystihuje poměrně přesně, bohužel už se to nedá tak úplně říci i o inscenaci. Problémem je to, že to, co pohání postavy (a tedy i příběh) kupředu, jsou jejich vnitřní dramata – tedy to, co se odehrává zejména uvnitř postav samotných, nikoliv v jejich vzájemné interakci. A na obranu proti jejich smutku, zlobě a zoufalství, které se v jejich duších odehrává, je autorka vybavila velmi cynickým a ironickým humorem. Toho se Dodivadlo chopila zejména, a tak je výsledkem velmi srozumitelný, kousavě zábavný příběh, který zkrátka nějak odplyne, ale nijak zásadně vás nezasáhne, protože v něm chybí emoce a ona pod pokličkou bublající dramata. Je bez debat, že po herecké stránce se nejedná o jednoduchý úkol, žel právě na herecké drobnokresbě je tato hra postavena. Ani kostýmy nepomáhaly postavy dokreslit tak, jak by mohly, zato scénografie byla velmi účelná a funkční.
S pátkem začal opravdový maraton, mohli jsme se tak těšit rovnou na dvě představení během jednoho večera. Tím prvním byla Převýchova v díře divadelního spolku Na štaci z Němčic nad Hanou, což je dramatizace autobiografického románu Ladislava Vrchovského Z podzemí ke slunci. Ten se ostatně ujal i samotné dramatizace, režie a role Otce. Právě z tohoto spojení pramenily základní problémy inscenace. Být předlohou hlavního hrdiny, spisovatelem, dramatizátorem, režisérem a k tomu ještě hercem jedné z hlavních rolí totiž naprosto znemožňuje existenci jakéhokoliv odstupu. Ten chyběl jak z pozice režiséra (nejednotný herecký styl, nejasné motivace a rozehrání situací, používání různých nesourodých divadelních prostředků), tak z pozice dramatizátora (kdo je vlastně vypravěčem příběhu, zda dostane divák veškeré potřebné informace k pochopení a naopak zda některé linky nejsou zbytečně akcentované). Přesto však je příběh, který Převýchova v díře vypráví, velmi silný a herci z DS Na štaci mu slouží naprosto oddaně.
Jako druhý přišel v páteční večer na řadu soubor Lidového divadla Krnov s dobře známou situační komedií Mátový nebo citron? francouzské dvojice autorů Patricka a Danielle Haudecoeurových. Krnovští v čele s režisérem Tomášem Markem prokázali, že se u situační komedie vyplatí nejen vlastní invence, ale stejně tak i věřit (a důsledně poslouchat) autora. Inscenace má svižné tempo, takže velmi dobře ubíhá, zejména v druhé půlce (v té první, kde se střídá hraní a civil, jsou některé postavy v civilu trochu podehrané), veškeré gagy naprosto přirozeně zapadají do stanoveného řádu věcí, přesto díky naprosto preciznímu provedení diváka zaručeně překvapí a pobaví. Správně výstižné jsou i jednotlivé typy u divadla se vyskytujících charakterů v čele s představiteli dvou hlavních rolí, Denisou Strnadovou coby divou Sofií a Janem Pirklem coby neumětelským producentským synkem Julienem, jejichž naprosto přesný komediální nadhled a nadsázka ve ztvárnění těchto rolí nepoleví ani na vteřinu. Scéna i kostýmy velice funkčně slouží potřebě této inscenace.
Druhou polovinu a zároveň nejnabitější den přehlídky zahájilo Divadlo Grunt z Háje ve Slezsku s divadelní adaptací filmové komedie Světáci. Režisér Roman Moravec si pro svou inscenaci vybral úpravu Jiřího Vobeckého, která celý děj posouvá do 90. let. Tato „touha po aktualizaci“ však jednak není zcela důsledná, ale zejména ani příliš funkční. Po stránce divadelní je problém v tom, co film umí velmi dobře a divadlo nikoliv – střih a rychlé střídání prostředí. To příliš neumožňuje scénografie – na to, aby umožnila rychlou změnu do jiného prostředí, je příliš konkrétní, a přestavby rovněž nejsou zrovna sehrané a zabírají dlouhý čas. Po herecké stránce se háječtí spoléhají zejména na konverzaci, charakterizace postav je v mnoha případech spíš náznakově opatrná. Celé představení je doprovázeno živou hudbou, písně propojující jednotlivé scény (mimo Diplomat Grill) jsou pojednány spíš na forbíně a málokdy napomáhají rozvoji situace, což je škoda.
Sobotní odpoledne patřilo nově založenému souboru Venkovské divadlo s.r.o. a na přehlídce se představil se třemi etudami souhrnně nazvanými Kdo je tu za blázna?, jejichž autorem je se souborem spolupracující spisovatel Dušan Pirník a režisérem vedoucí souboru Martin Korbáš. V každé ze tří etud (EU, Notebudka a Blbka) vystupují dva herci a jedna herečka a jejich tématem je absurdita dnešní doby, která se vymyká logickému chápání. Krom společného tématu se všechny tři vyznačovaly i společným problémem – přetékaly slovním humorem a příliš mnoha slovy obecně, na což doplácel rozvoj situace. Přitom každá z nich by měla co říct, avšak na poloviční až třetinové délce by byla mnohem údernější a efektivnější. Tam kde absurdita vycházela ze situace, se dařilo podstatně lépe, atak příliš mnoha slov však nepomáhal hercům k rozehrání (než se dostali k věci) a diváka otupil. Asi nejlépe se dařilo v poslední etudě z manželské poradny, kde situace převládla nad slovním humorem. I přesto je chvályhodné, že si nový soubor vybral pro své směřování pole autorského divadla, a pokud se mu do budoucna podaří se svým autorem více kooperovat a redukovat nápady, dozajista se jim v dalších inscenacích bude dařit lépe.
Nabitý sobotní program završil zkušený divadelní soubor K.V.A.S. Karviná s komedií Tomáše Kovandy Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A., která se v rukou režisérky Luce Ráczové proměnila ve velmi efektní, nápaditou a hravou parodii. Jde o příběh skupiny astronautů, na níž se sovětští vědci rozhodli zkoumat sociální projevy skupiny lidí v izolaci – členové posádky jsou tedy přesvědčeni, že letí na Mars, aniž by měli nejmenší tušení, že jsou celou dobu zavření v jedné laboratoři. Byť je vývoj samotného textu po čase již celkem předvídatelný, K.V.A.S. dosahuje toho, že se divák ani chvíli nenudí, jako spíš těší, na to, co přijde, byť dobře tuší, co to asi bude. A to hned z několika důvodu: velmi dobré herecké uchopení jednotlivých typů rolí, včetně sovětských vědkyň (jejich přednáška celým projektem diváky provází a komentuje jeho průběh, takže by mohla působit monotónně, avšak ani na moment tomu tak není); hravost a divadelnost celé inscenace, režisérka prokázala značnou režijní nápaditost; výborná výprava – vnitřek laboratoře / kosmické lodi, kostýmy i jednotlivé rekvizity, se kterými si soubory evidentně dal obrovské množství práce a přesně trefují onu parodickou „lacinost a úsměvnost“ dané techniky. Lehce problematický je dvojí závěr inscenace a postava údržbáře, která je od autora napsaná místy až příliš psychologicky a do celku tak úplně nezapadá, to na celkovém dojmu však příliš nemění.
Posledním soutěžním představením se v neděli dopoledne stala hudební komedie Babička v trenkách Vlastimila Pešky, se kterou přehlídku završil divadelní soubor Boban z Bohumína. Tento soubor se hudebnímu divadlu věnuje opakovaně, ostatně pěvecky je na tom velmi dobře a má ve svých řadách výtečného hudebníka Otu Maňáka, který složil hudbu i pro tuto inscenaci a navíc ji (v Michálkovicích výjimečně sám) živě doprovázel. Tuto hudební komedii napsal Vlastimil Peška pro vlastní amatérský soubor – s velmi jasnou představou, který herec (a jak) bude hrát každou z postav, proto některé situace spíš načrtnul, než aby je důsledně rozvinul… na což při interpretaci tohoto textu narážel jak režisér Petr Bielan, tak členové Bobanu. Některé situace nebyly vůbec zřejmé, nebyly vidět důležité akce nebo chyběly motivace postav, které si tak divák musel domýšlet, a celý příběh (jakkoliv bláznivý) se pro něj znepřehledňoval. Místy byl ze zápletky zřetelný spíš autorský kalkul, než logika vývoje příběhu. Ne zrovna funkčně byla rozvržena hudební čísla – na začátku byla nahuštěná jedno za druhým a zhruba ve třetině hry se od nich na dlouhou dobu upustí, což neprospívá temporytmu inscenace. Přitom členové souboru jsou hudebně velmi disponovaní – byť v jednotlivých číslech by mohli zapracovat na výraze (jako se jim to vydařilo v závěru) a na choreografiích.
Výsledky Ostravských Bucharů 2019
Čestná uznání: • Martinu Kowalikovi za herecký výkon v roli Matyáše v inscenaci Na tohle teď není ta pravá chvíle! • Olze Vávrové za herecký výkon v roli Sadie v inscenaci Perfect days • Rostislavu Holmanovi za hereckou proměnlivost v inscenaci Převýchova v díře • Romanu Moravcovi za herecký výkon v roli Antonína Skopce v inscenaci Světáci • Venkovskému divadlu s.r.o. za práci s textem • Pavle Skokanové za herecký výkon v roli Tety Berty v inscenaci Babička v trenkách
Ceny: • Tomáši Markovi za režii inscenace Mátový nebo citron? • Denise Strnadové za herecký výkon v roli Sofie v inscenaci Mátový nebo citron? • Janu Pirklovi za herecký výkon v roli Juliena v inscenaci Mátový nebo citron? • Lucii Ráczové za režii inscenace Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Divadelnímu souboru K.V.A.S. za výpravu k inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Aleši Vaštíkovi za herecký výkon v roli Vladimira Sergejeviče v inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Radce Zapletalové za herecký výkon v roli Tatiany Kordakovové v inscenaci Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. • Nominaci na Divadelní Piknik Volyně 2019 získala inscenace Mátový nebo citron?, doporučení inscenace Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A..
Autor: Sylvie Vůjtková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.