VRCHOVSKÝ, Ladislav: Útěkem se Statické divadlo snaží rozhýbat stojaté, kalné a smrduté vody. Online. Ostravan.cz 12. 2. 2018
Útěkem se Statické divadlo snaží rozhýbat stojaté, kalné a smrduté vody
Stará aréna v Ostravě nabízí vedle svých vlastních inscenací i produkce hostujících souborů. Tou nejnovější je projekt Statického divadla z Frýdku-Místku hraný pod názvem Útěk. Režisérem představení a autorem hry je Jakub Tichý, který v inscenaci hraje i jednu z rolí.
Statické divadlo se může pochlubit oceněním za nejlepší autorský text a nejlepší jevištní tvar na krajské přehlídce studentského a experimentálního divadla v Ostravě v roce 2016. Charakter studentského a experimentálního divadla má i inscenace Útěk. Tématem je atmosféra současné společnosti, není řečeno, zda v České republice, nebo někde jinde, kde panují podobné poměry. Aktéři se ale soustřeďují na existenciální rovinu života lidského jedince, a tím je tato inscenace internacionální.
Představení hry Útěk se skládá ze tří na sebe navazujících obrazů, provázaných převážně stejnými aktéry ve stejných rolích. V prvním obraze jsou na scéně tři vězni vykonávající úmornou práci (lakování dřevěných desek bezbarvým lakem), ve druhém obraze se trojice vydává na útěk z vězení a ve třetím obraze se uprchlíci dostávají do hospody, provozované bachařem z prvního obrazu a vybavené deskami, které byly natírány.
Podstatné je, že společnost, kterou si Statické divadlo bere na paškál, je charakterizována zbytečnou, monotónní a obecně neprospěšnou prací, pocitem potřeby utéci z prostředí, které nenabízí možnost smysluplného života. Nicméně poukázání na to, že utíkat a nevědět kam, pouze věřit, že samotný útěk je řešením, žádným řešením není, to je také součástí názoru inscenace. Nechybí ani zmínka o intelektuálech ve společnosti, kterým nikdo nerozumí.
Text je plný méně i více vtipných slovních hříček, jsou v něm opakované banality, mediální floskule, fráze. Text jako takový je zde základem celé produkce. Přesto nelze říci, že by představení bylo upovídané. A rozhodně mu nelze upřít srozumitelnost co se projeveného názoru týká.
Pokud bychom měli měřit kvalitu jednotlivých inscenačních složek, měřili bychom něco, o co Statické divadlo neusiluje. Není zde herectví opírající se o schopnost vytvoření postavy, není zde promyšlená práce s mimikou, pohybem a gestem. Není zde ani výrazná výtvarná složka. Celek působí velmi minimalisticky. I charakter živé hudby v podání harmonikáře Jana Lörincze odpovídá tématu – hudba je záměrně primitivní a monotónní.
I když se skupinka herců (Radoslav Piekelnicki v rolích bachaře a hospodského a Jakub Tichý, Ondřej Turoň a Josef Jusku v rolích tří vězňů na útěku) snaží své postavy od sebe poněkud odlišit a vybavit osobitým charakterem, tato snaha je úspěšná pouze v případě Radoslava Piekelnického.
Inscenace je, jak již bylo řečeno, srozumitelná v odsudku dnešní atmosféry ve společnosti a lidí, kteří jsou schopni jen nadávat, aniž by našli způsob a osobní odvahu něco s touto atmosférou udělat. Jednoznačně se trefuje do prázdného klábosení u piva, které nikam nevede. Dále cílí na všechny, kteří nejsou schopni formulovat myšlenku, která by se mohla stát základem procesu nápravy, případně najít způsob realizace něčeho smysluplného. Nechybí ani zmínka o rodičovské výchově, která ale nevybaví děti schopností žít vlastní úspěšný a veřejně prospěšný život.
Publiku, které navštěvuje Starou arénu, se Útěk může líbit. A svým způsobem může tato inscenace i dávat návod k jednání v situaci, kdy nestačí jen říkat „stojí to všechno za h…o“!
Ladislav Vrchovský
VRCHOVSKÝ, Ladislav: Útěkem se Statické divadlo snaží rozhýbat stojaté, kalné a smrduté vody. Online. Ostravan.cz 12. 2. 2018 [cit. 2018-06-18]. Dostupné z http://www.ostravan.cz/46309/utekem-se-staticke-divadlo-snazi-rozhybat-stojate-kalne-a-smrdute-vody/
Stará aréna v Ostravě nabízí vedle svých vlastních inscenací i produkce hostujících souborů. Tou nejnovější je projekt Statického divadla z Frýdku-Místku hraný pod názvem Útěk. Režisérem představení a autorem hry je Jakub Tichý, který v inscenaci hraje i jednu z rolí.
Statické divadlo se může pochlubit oceněním za nejlepší autorský text a nejlepší jevištní tvar na krajské přehlídce studentského a experimentálního divadla v Ostravě v roce 2016. Charakter studentského a experimentálního divadla má i inscenace Útěk. Tématem je atmosféra současné společnosti, není řečeno, zda v České republice, nebo někde jinde, kde panují podobné poměry. Aktéři se ale soustřeďují na existenciální rovinu života lidského jedince, a tím je tato inscenace internacionální.
Představení hry Útěk se skládá ze tří na sebe navazujících obrazů, provázaných převážně stejnými aktéry ve stejných rolích. V prvním obraze jsou na scéně tři vězni vykonávající úmornou práci (lakování dřevěných desek bezbarvým lakem), ve druhém obraze se trojice vydává na útěk z vězení a ve třetím obraze se uprchlíci dostávají do hospody, provozované bachařem z prvního obrazu a vybavené deskami, které byly natírány.
Podstatné je, že společnost, kterou si Statické divadlo bere na paškál, je charakterizována zbytečnou, monotónní a obecně neprospěšnou prací, pocitem potřeby utéci z prostředí, které nenabízí možnost smysluplného života. Nicméně poukázání na to, že utíkat a nevědět kam, pouze věřit, že samotný útěk je řešením, žádným řešením není, to je také součástí názoru inscenace. Nechybí ani zmínka o intelektuálech ve společnosti, kterým nikdo nerozumí.
Text je plný méně i více vtipných slovních hříček, jsou v něm opakované banality, mediální floskule, fráze. Text jako takový je zde základem celé produkce. Přesto nelze říci, že by představení bylo upovídané. A rozhodně mu nelze upřít srozumitelnost co se projeveného názoru týká.
Pokud bychom měli měřit kvalitu jednotlivých inscenačních složek, měřili bychom něco, o co Statické divadlo neusiluje. Není zde herectví opírající se o schopnost vytvoření postavy, není zde promyšlená práce s mimikou, pohybem a gestem. Není zde ani výrazná výtvarná složka. Celek působí velmi minimalisticky. I charakter živé hudby v podání harmonikáře Jana Lörincze odpovídá tématu – hudba je záměrně primitivní a monotónní.
I když se skupinka herců (Radoslav Piekelnicki v rolích bachaře a hospodského a Jakub Tichý, Ondřej Turoň a Josef Jusku v rolích tří vězňů na útěku) snaží své postavy od sebe poněkud odlišit a vybavit osobitým charakterem, tato snaha je úspěšná pouze v případě Radoslava Piekelnického.
Inscenace je, jak již bylo řečeno, srozumitelná v odsudku dnešní atmosféry ve společnosti a lidí, kteří jsou schopni jen nadávat, aniž by našli způsob a osobní odvahu něco s touto atmosférou udělat. Jednoznačně se trefuje do prázdného klábosení u piva, které nikam nevede. Dále cílí na všechny, kteří nejsou schopni formulovat myšlenku, která by se mohla stát základem procesu nápravy, případně najít způsob realizace něčeho smysluplného. Nechybí ani zmínka o rodičovské výchově, která ale nevybaví děti schopností žít vlastní úspěšný a veřejně prospěšný život.
Publiku, které navštěvuje Starou arénu, se Útěk může líbit. A svým způsobem může tato inscenace i dávat návod k jednání v situaci, kdy nestačí jen říkat „stojí to všechno za h…o“!
Ladislav Vrchovský
VRCHOVSKÝ, Ladislav: Útěkem se Statické divadlo snaží rozhýbat stojaté, kalné a smrduté vody. Online. Ostravan.cz 12. 2. 2018 [cit. 2018-06-18]. Dostupné z http://www.ostravan.cz/46309/utekem-se-staticke-divadlo-snazi-rozhybat-stojate-kalne-a-smrdute-vody/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.