JIRSOVÁ, Zuzana: Přehlídka dětského a loutkového divadla Svitavský dýchánek 17.–19. dubna 2015. Deník Dětské scény 2015, č. 0, s. 23-24.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO A LOUTKOVÉHO DIVADLA
SVITAVSKÝ DÝCHÁNEK
17.–19. DUBNA 2015
Během pátku až neděle 17.–19. dubna bylo všem účastníkům Svitavského dýchánku nabídnuto pobytí na celé přehlídce dětského a loutkového divadla. Bohužel většina souborů opustila Svitavy brzy poté, co své představení sehrála a co se vedoucí zúčastnili rozhovoru s porotou. Není nutné připomínat, jak podnětné pro další cestu ke komponování divadelního tvaru by mohlo být zhlédnutí vystoupení jiných skupin i účast na diskusích. Pro hrající děti z různých souborů bylo velmi příjemné, že v čase, kdy vedoucí diskutovali s porotou, dostaly příležitost se setkat a společně pracovat v dílnách vedených Berit Hönigovou, Ivetou Kocifajovou a Vítem Piskalou – studenty brněnské JAMU.
V následující zprávě o Svitavském dýchánku bude zmiňována pouze část týkající se třinácti „činoherních “ vystoupení dětských souborů.
Počet uvedených inscenací se na první pohled může jevit jako potěšující. Avšak po zhlédnutí nelze jinak, než doporučit uspořádání přehlídek v již v rámci okresu – například v Pardubicích. Na okresní přehlídku pak zvát kompetentní lektory, kteří by v přípravě inscenace včas vyslali signál, kudy je možno se při dolaďování hry ubírat dál, kudy spíš ne a kudy opravdu ne. Mnohým vedoucím by prospělo poučení o možnostech a o povinnostech, jaké mají ve smyslu kultivace dětí po stránce osobnostní, sociální, morální a umělecké. Proto bylo porotou často doporučováno další vzdělávání se v oboru.
Konkrétněji k překážkám, které vznikly výběrem látky, následnou režií a které nejenom brzdily přirozený projev hrajících dětí, ale také podporovaly vznik nežádoucích návyků a podivných představ o fungování jevištního sdělení. A co více, deformovaly estetické a někdy i mravní cítění dětí. Vnímání partnerů, využití jevištního prostoru, vědomí, že s někým o něčem důležitém právě jednám, že se děje cosi, co mění vývoj vztahů a tedy i následné dění… Podněty, které by mohly být roznětkou pro přirozené chování a jednání hráčů, pro vznik divadelních situací, byly v mnoha případech režií přehlédnuty. Kromě jiného tak byla anulována možnost vzniku potřebného napětí, kdy divák nastražen očekává, co se stane. Nabízející se akci ale nahradilo odříkání textu. Děti paměťově statečně zvládaly vše, co jim bylo určeno. Slova se jim ale stala brněním, ve kterém se nemohly hýbat, jednat, protože musely myslet na to, co mají vzápětí říci. A v tomto krunýři byly režií vystrčeny na forbínu. Odtud „čelem k divákům“ bez jakéhokoli náznaku jevištně vybudovaného důvodu a vztahu malí „herci“ oddeklamovali svůj part. Často, když domluvili, „přestali být“ a jen čekali na svou repliku. Záplavu slov snad ani nemohli významově obsáhnout a tudíž ani sdělit. Proto sklouzávali k mechanické dikci, k dělení souvětí po čárkách, k lomení vět na nepřirozené úseky.
K divadlu patří kromě jiného i hudba a zpěv. Ovšem dlouhé písně, kterými byly některé inscenace prokládány, brzdily tok hry, temporytmu. Zpěv, často velmi pěkný, avšak vysílaný z popředí jeviště, se měnil v ozdobný prvek. Vytrhoval hráče z rolí, z postav se stávali zpěváci postrádající vztahovou kontinuitu k dění.
Rozvoji fantazie, růstu estetického a etického cítění bránil ve vícero případech samotný výběr látky. Nepříliš kvalitní výchozí text nedává mnoho příležitostí ke hře, o sdělení nemluvě. Známá filmovaná pohádka převodem do jevištního tvaru svádí k nápodobě. Filmový muzikál může mít ve své původní podobě určité půvaby, pokud je hrán dospělými a zkušenými herci. Kopírování zhlédnutých chytlavých momentů jistě mladé aktéry baví, avšak nikam je esteticky neposouvá, spíše je stahuje do oblasti plytké komerce. A téma? Co to je? … Škoda. Protože přes všechny vyjmenované výhrady každý uvedený tvar prošel stádiem chtění, překážek a úsilí jak ze strany hrajících, tak i vedoucích.
Šest ze třinácti zúčastněných souborů funguje při základních školách a je potřeba učitelkám poděkovat za to, že se jejich prostřednictvím do škol vrací divadlo. Inscenaci O velrybě z Modrého moře zahrál Dramatický soubor ze ZŠ Prachovice, vedoucí Eliška Ptáčníková.
Literární předlohu od Pavla Šruta Kuchař Sam a mořské panny do stejnojmenné divadelní podoby převedl Dramaťáček ZŠ Heřmanův Městec s vedoucí Kateřinou Vackovou. Dramatický kroužek při ZŠ Brněnec, který vede Jana Peterková, uvedl na jeviště Princeznu ze mlejna. Dramatický kroužek Žoužel při ZŠ Žďár na Orlicí vznikl teprve v lednu letošního roku a s vedoucí Renátou Šťastnou předvedl moderní pohádku Princezna Esemeska a Princ Email. Pod stejným vedením vystoupil i soubor Dramec Beta Pardubice s muzikálem Mamma mia.
Soubor 3. B Zámecká, Litomyšl pod vedením Jitky Bobkové potěšil diváky svou pohádkou Smutné království a byl oceněn za jevištní souhru. Představení svižně začalo, z projevů jednadvaceti dětí čišela chuť hrát a zároveň byla patrná jejich schopnost podřídit se danému řádu. Orientace se v prostoru, schopnost vnímat spoluhráče byla u této skupiny na velmi dobré úrovni.
Rytmické střídání pohybu a mluveného slova, energie a spolupráce. Tak by bylo možné charakterizovat vystoupení inspirované knihou Kornélie Němečkové a Josefa Bruknera Malí sportovci. Vedoucí, paní učitelka M. Hezká, přesně ví, co její svěřenci potřebují. Benešáčci ze ZŠ Benešovo náměstí, Pardubice byli oceněni za souhru a spolupráci na jevišti.
Divadelní kroužek DDM Heřmanův Městec spolu s vedoucí Andreou Martínkovou zvolil k divadelní adaptaci předlohu Gýges a prsten z Řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Příběh byl na jevišti zatím spíše odvyprávěn, pohybovým aktivitám by prospělo více energie a přesnosti.
Řecké báje se staly podnětem k divadelní tvorbě také souboru DS Veselé zrcadlo Gymnázia Ústí nad Orlicí a vedoucí Lence Janyšové. Scénář jejich Ifigenie vyrostl ze studia trojice literárních anebo dramatických textů – od Euripida, Rudolfa Mertlíka a Miroslava Slavíka. V dobrém smyslu slova z představení čišelo zkoumání cest k divadelnosti, hledání možností hry v aréně a zároveň cílená kultivace aktérů v oblasti osobních dovedností. Ne všechny tyto snahy byly naplněny, soubor si navíc zkomplikoval situaci ne zcela čitelným dvojím rámcem. Soubor i vedoucí jsou ale na dobré cestě. Vystoupení souboru Gymnázia Ústí nad Orlicí bylo porotou oceněno za zabývání se antickou látkou.
Další dvě inscenace uvedené na Svitavském dýchánku spojuje autorská tvorba výchozího příběhu, scénáře a jevištního zpracování. Dramatický kroužek BETA Pardubice vyšel z námětu dvou dívek ze souboru. Konečné úpravy scénáře a režijního vedení a zodpovědnosti za fungování inscenace Bomba v batohu se chopil vedoucí Václav Rybyšar. Jevištní výpověď však příliš nezapůsobila, oscilovala mezi žánry a postrádala napětí.
Dalším autorským textem tentokrát vytvořeným vedoucí L. Pilařovou byl detektivní příběh s přídechem humoru, v němž důležitou úlohu sehraje Ezop a jeho bajky. Vystoupení souboru Zjev Jevíčko na diváky příznivě působilo nasazením hráčů, zvládáním typového herectví, vhodně volenou hudbou a také svižnými přestavbami, v nichž hráči zůstávali v rolích a vztazích. Inscenace Jak je důležité míti Ezopa byla oceněna za jevištní projev.
Na motivy Karla Poláčka vzniklo radostné a vskutku divadelní představení nazvané Bylo nás šest aneb Napadlo hodně sněhu. Vedoucí Zdeňka Selingerová velmi dobře ví, jak využít přirozené energie a hravosti kluků ze souboru a zároveň ji udržet při vystoupení před diváky „na řetězu“. Dění na jevišti dokáže vést tak, aby vznikaly divadelní obrazy, aby hra měla spád, rytmus a neztratila kouzlo přirozenosti. Škoda jen, že diváci na svitavské přehlídce viděli jen několik drobných epizodek, které se zatím nepodařilo propojit do uzavřeného celku. Inscenace byla oceněna za souhru a energii.
Básně Shela Silversteina přivedly Dramaťáček ZUŠ Chrudim a vedoucí Renatu Klečkovou k tvorbě vystoupení Jen si tak pohrát, které bylo doporučeno do širšího výběru na Dětskou scénu 2015 a oceněno za výběr předlohy a kultivovaný projev hrajících dětí. Ze strany vedení je ještě potřeba doladit dramaturgii inscenace. A také zvážit, nakolik použité transparenty hře vskutku pomáhají (jak po stránce samotné manipulace, tak po stránce výtvarné). Dále, zejména v první části, je také třeba dopřát jednotlivým básním čas k vyznění pointy. Lesk představení dodávala zejména koncentrace hráčů, technická vybavenost spolu s chutí podělit se s diváky o svou radost z veršů, kterými se ve výuce zabývali.
Tolik ke Svitavskému dýchánku 2015. Zbývá jen poděkovat organizátorům a všem „neviditelným“, kteří zabezpečovali plynutí přehlídky. „Viditelným“ dětem a mladým lidem z Dramatické školičky pak za jejich milé a vtipné uvádění jednotlivých představení. Porota pracovala ve složení Dáda Weissová, Jakub Hulák, Michal Drtina a Zuzana Jirsová.
Zuzana Jirsová
SVITAVSKÝ DÝCHÁNEK
17.–19. DUBNA 2015
Během pátku až neděle 17.–19. dubna bylo všem účastníkům Svitavského dýchánku nabídnuto pobytí na celé přehlídce dětského a loutkového divadla. Bohužel většina souborů opustila Svitavy brzy poté, co své představení sehrála a co se vedoucí zúčastnili rozhovoru s porotou. Není nutné připomínat, jak podnětné pro další cestu ke komponování divadelního tvaru by mohlo být zhlédnutí vystoupení jiných skupin i účast na diskusích. Pro hrající děti z různých souborů bylo velmi příjemné, že v čase, kdy vedoucí diskutovali s porotou, dostaly příležitost se setkat a společně pracovat v dílnách vedených Berit Hönigovou, Ivetou Kocifajovou a Vítem Piskalou – studenty brněnské JAMU.
V následující zprávě o Svitavském dýchánku bude zmiňována pouze část týkající se třinácti „činoherních “ vystoupení dětských souborů.
Počet uvedených inscenací se na první pohled může jevit jako potěšující. Avšak po zhlédnutí nelze jinak, než doporučit uspořádání přehlídek v již v rámci okresu – například v Pardubicích. Na okresní přehlídku pak zvát kompetentní lektory, kteří by v přípravě inscenace včas vyslali signál, kudy je možno se při dolaďování hry ubírat dál, kudy spíš ne a kudy opravdu ne. Mnohým vedoucím by prospělo poučení o možnostech a o povinnostech, jaké mají ve smyslu kultivace dětí po stránce osobnostní, sociální, morální a umělecké. Proto bylo porotou často doporučováno další vzdělávání se v oboru.
Konkrétněji k překážkám, které vznikly výběrem látky, následnou režií a které nejenom brzdily přirozený projev hrajících dětí, ale také podporovaly vznik nežádoucích návyků a podivných představ o fungování jevištního sdělení. A co více, deformovaly estetické a někdy i mravní cítění dětí. Vnímání partnerů, využití jevištního prostoru, vědomí, že s někým o něčem důležitém právě jednám, že se děje cosi, co mění vývoj vztahů a tedy i následné dění… Podněty, které by mohly být roznětkou pro přirozené chování a jednání hráčů, pro vznik divadelních situací, byly v mnoha případech režií přehlédnuty. Kromě jiného tak byla anulována možnost vzniku potřebného napětí, kdy divák nastražen očekává, co se stane. Nabízející se akci ale nahradilo odříkání textu. Děti paměťově statečně zvládaly vše, co jim bylo určeno. Slova se jim ale stala brněním, ve kterém se nemohly hýbat, jednat, protože musely myslet na to, co mají vzápětí říci. A v tomto krunýři byly režií vystrčeny na forbínu. Odtud „čelem k divákům“ bez jakéhokoli náznaku jevištně vybudovaného důvodu a vztahu malí „herci“ oddeklamovali svůj part. Často, když domluvili, „přestali být“ a jen čekali na svou repliku. Záplavu slov snad ani nemohli významově obsáhnout a tudíž ani sdělit. Proto sklouzávali k mechanické dikci, k dělení souvětí po čárkách, k lomení vět na nepřirozené úseky.
K divadlu patří kromě jiného i hudba a zpěv. Ovšem dlouhé písně, kterými byly některé inscenace prokládány, brzdily tok hry, temporytmu. Zpěv, často velmi pěkný, avšak vysílaný z popředí jeviště, se měnil v ozdobný prvek. Vytrhoval hráče z rolí, z postav se stávali zpěváci postrádající vztahovou kontinuitu k dění.
Rozvoji fantazie, růstu estetického a etického cítění bránil ve vícero případech samotný výběr látky. Nepříliš kvalitní výchozí text nedává mnoho příležitostí ke hře, o sdělení nemluvě. Známá filmovaná pohádka převodem do jevištního tvaru svádí k nápodobě. Filmový muzikál může mít ve své původní podobě určité půvaby, pokud je hrán dospělými a zkušenými herci. Kopírování zhlédnutých chytlavých momentů jistě mladé aktéry baví, avšak nikam je esteticky neposouvá, spíše je stahuje do oblasti plytké komerce. A téma? Co to je? … Škoda. Protože přes všechny vyjmenované výhrady každý uvedený tvar prošel stádiem chtění, překážek a úsilí jak ze strany hrajících, tak i vedoucích.
Šest ze třinácti zúčastněných souborů funguje při základních školách a je potřeba učitelkám poděkovat za to, že se jejich prostřednictvím do škol vrací divadlo. Inscenaci O velrybě z Modrého moře zahrál Dramatický soubor ze ZŠ Prachovice, vedoucí Eliška Ptáčníková.
Literární předlohu od Pavla Šruta Kuchař Sam a mořské panny do stejnojmenné divadelní podoby převedl Dramaťáček ZŠ Heřmanův Městec s vedoucí Kateřinou Vackovou. Dramatický kroužek při ZŠ Brněnec, který vede Jana Peterková, uvedl na jeviště Princeznu ze mlejna. Dramatický kroužek Žoužel při ZŠ Žďár na Orlicí vznikl teprve v lednu letošního roku a s vedoucí Renátou Šťastnou předvedl moderní pohádku Princezna Esemeska a Princ Email. Pod stejným vedením vystoupil i soubor Dramec Beta Pardubice s muzikálem Mamma mia.
Soubor 3. B Zámecká, Litomyšl pod vedením Jitky Bobkové potěšil diváky svou pohádkou Smutné království a byl oceněn za jevištní souhru. Představení svižně začalo, z projevů jednadvaceti dětí čišela chuť hrát a zároveň byla patrná jejich schopnost podřídit se danému řádu. Orientace se v prostoru, schopnost vnímat spoluhráče byla u této skupiny na velmi dobré úrovni.
Rytmické střídání pohybu a mluveného slova, energie a spolupráce. Tak by bylo možné charakterizovat vystoupení inspirované knihou Kornélie Němečkové a Josefa Bruknera Malí sportovci. Vedoucí, paní učitelka M. Hezká, přesně ví, co její svěřenci potřebují. Benešáčci ze ZŠ Benešovo náměstí, Pardubice byli oceněni za souhru a spolupráci na jevišti.
Divadelní kroužek DDM Heřmanův Městec spolu s vedoucí Andreou Martínkovou zvolil k divadelní adaptaci předlohu Gýges a prsten z Řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Příběh byl na jevišti zatím spíše odvyprávěn, pohybovým aktivitám by prospělo více energie a přesnosti.
Řecké báje se staly podnětem k divadelní tvorbě také souboru DS Veselé zrcadlo Gymnázia Ústí nad Orlicí a vedoucí Lence Janyšové. Scénář jejich Ifigenie vyrostl ze studia trojice literárních anebo dramatických textů – od Euripida, Rudolfa Mertlíka a Miroslava Slavíka. V dobrém smyslu slova z představení čišelo zkoumání cest k divadelnosti, hledání možností hry v aréně a zároveň cílená kultivace aktérů v oblasti osobních dovedností. Ne všechny tyto snahy byly naplněny, soubor si navíc zkomplikoval situaci ne zcela čitelným dvojím rámcem. Soubor i vedoucí jsou ale na dobré cestě. Vystoupení souboru Gymnázia Ústí nad Orlicí bylo porotou oceněno za zabývání se antickou látkou.
Další dvě inscenace uvedené na Svitavském dýchánku spojuje autorská tvorba výchozího příběhu, scénáře a jevištního zpracování. Dramatický kroužek BETA Pardubice vyšel z námětu dvou dívek ze souboru. Konečné úpravy scénáře a režijního vedení a zodpovědnosti za fungování inscenace Bomba v batohu se chopil vedoucí Václav Rybyšar. Jevištní výpověď však příliš nezapůsobila, oscilovala mezi žánry a postrádala napětí.
Dalším autorským textem tentokrát vytvořeným vedoucí L. Pilařovou byl detektivní příběh s přídechem humoru, v němž důležitou úlohu sehraje Ezop a jeho bajky. Vystoupení souboru Zjev Jevíčko na diváky příznivě působilo nasazením hráčů, zvládáním typového herectví, vhodně volenou hudbou a také svižnými přestavbami, v nichž hráči zůstávali v rolích a vztazích. Inscenace Jak je důležité míti Ezopa byla oceněna za jevištní projev.
Na motivy Karla Poláčka vzniklo radostné a vskutku divadelní představení nazvané Bylo nás šest aneb Napadlo hodně sněhu. Vedoucí Zdeňka Selingerová velmi dobře ví, jak využít přirozené energie a hravosti kluků ze souboru a zároveň ji udržet při vystoupení před diváky „na řetězu“. Dění na jevišti dokáže vést tak, aby vznikaly divadelní obrazy, aby hra měla spád, rytmus a neztratila kouzlo přirozenosti. Škoda jen, že diváci na svitavské přehlídce viděli jen několik drobných epizodek, které se zatím nepodařilo propojit do uzavřeného celku. Inscenace byla oceněna za souhru a energii.
Básně Shela Silversteina přivedly Dramaťáček ZUŠ Chrudim a vedoucí Renatu Klečkovou k tvorbě vystoupení Jen si tak pohrát, které bylo doporučeno do širšího výběru na Dětskou scénu 2015 a oceněno za výběr předlohy a kultivovaný projev hrajících dětí. Ze strany vedení je ještě potřeba doladit dramaturgii inscenace. A také zvážit, nakolik použité transparenty hře vskutku pomáhají (jak po stránce samotné manipulace, tak po stránce výtvarné). Dále, zejména v první části, je také třeba dopřát jednotlivým básním čas k vyznění pointy. Lesk představení dodávala zejména koncentrace hráčů, technická vybavenost spolu s chutí podělit se s diváky o svou radost z veršů, kterými se ve výuce zabývali.
Tolik ke Svitavskému dýchánku 2015. Zbývá jen poděkovat organizátorům a všem „neviditelným“, kteří zabezpečovali plynutí přehlídky. „Viditelným“ dětem a mladým lidem z Dramatické školičky pak za jejich milé a vtipné uvádění jednotlivých představení. Porota pracovala ve složení Dáda Weissová, Jakub Hulák, Michal Drtina a Zuzana Jirsová.
Zuzana Jirsová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.