SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Neverending. AS 4/2012, s. 26-32.
Tate iyumni Praha
Neverending
Minimalistická hříčka Tate Iyumni tentokrát více než předchozí drobničky vsadila na poetickou notu a na scéně si vystačila s elegantní kombinací černé a bílé. Scénu tvoří černým sametem obalený „řečnický pult“, za nímž se pochybují herci, jedinými scénickými prvky se pak stávají černý kvádřík alias lavička a plápolající svíčka. Nekončící (neverending) story o namlouvání, o přijetí i nepřijetí, zklamání, nepochopení, flirtu zkušeného svůdníka či naopak ňoumy, tak jak to ve vší trapnosti a nepopsatelné kráse zažil párkrát v životě každý z nás, je podán v krystalicky čisté, jednoduché formě. Na černém pozadí se pohybují bílé hadrové loutky muže a ženy bez výrazných charakterizačních znaků, a jednotlivé krátké etudy prozrazují smysl autorů pro slovní i situační zkratku a pro gag. Ale zároveň i poučenost žánry a styly minulosti. Je tu dramatická klasika (milostná scéna z Romea a Julie v závěru), ale i punk, citace nejrůznějších žánrů od činohry přes balet k pantomimě. Poetickým prvkem je také přítomnost můr (či ptáků?), vytvořených jemnými papírky upevněnými na špejli, jejich let tvoří předěly mezi scénami. Na závěr shoří v žánru plamene (Jsme můry, které se bez rozmyslu vrhají do zkázy? Nebo se jako ptáci fénixové znovu rodíme v plameni lásky?). Ať už si tedy tuto symboliku vysvětlit každý po svém, soubor získal Cenu za koncepci inscenace.
Neverending
Minimalistická hříčka Tate Iyumni tentokrát více než předchozí drobničky vsadila na poetickou notu a na scéně si vystačila s elegantní kombinací černé a bílé. Scénu tvoří černým sametem obalený „řečnický pult“, za nímž se pochybují herci, jedinými scénickými prvky se pak stávají černý kvádřík alias lavička a plápolající svíčka. Nekončící (neverending) story o namlouvání, o přijetí i nepřijetí, zklamání, nepochopení, flirtu zkušeného svůdníka či naopak ňoumy, tak jak to ve vší trapnosti a nepopsatelné kráse zažil párkrát v životě každý z nás, je podán v krystalicky čisté, jednoduché formě. Na černém pozadí se pohybují bílé hadrové loutky muže a ženy bez výrazných charakterizačních znaků, a jednotlivé krátké etudy prozrazují smysl autorů pro slovní i situační zkratku a pro gag. Ale zároveň i poučenost žánry a styly minulosti. Je tu dramatická klasika (milostná scéna z Romea a Julie v závěru), ale i punk, citace nejrůznějších žánrů od činohry přes balet k pantomimě. Poetickým prvkem je také přítomnost můr (či ptáků?), vytvořených jemnými papírky upevněnými na špejli, jejich let tvoří předěly mezi scénami. Na závěr shoří v žánru plamene (Jsme můry, které se bez rozmyslu vrhají do zkázy? Nebo se jako ptáci fénixové znovu rodíme v plameni lásky?). Ať už si tedy tuto symboliku vysvětlit každý po svém, soubor získal Cenu za koncepci inscenace.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.