Poděbrady, STROTZER, Milan: Pohádkový mlejnek ve Žďáru nad Sázavou 2010 - Sněhová královna. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 49 - 50.

Divadelní soubor Jiří z Poděbrad si volbou Sněhové královny H.CH. Andersena dal pomyslnou laťku náročnosti hodně vysoko. Režisér Ladislav Langer vyšel z dramatizace Jevgenije Švarce, sám hru razantně krátil a provedl řadu úprav včetně jazykové. Tím došlo k přijatelné délce představení určenému dětskému publiku, ale také k již méně přijatelnému odklonu od poetiky výchozích textových předloh směrem ke zpřítomnění až zpřízemnění. Jevištní realizace se vydala cestou hledání neobvyklých inscenačních prostředků při scénování náročné dramatické předlohy (cena). Soubor připravil multidruhovou podívanou využívající vedle základních prostředků hereckého divadla, filmové dotáčky, černé divadlo, ba i cosi z muzikálového rezervoáru. K pozitivům inscenace patřily nepochybně filmové dotáčky, jejichž tvůrcem byl Radim Jurčeka (cena). Byly jednak dějotvorným či náladotvorným prvkem, především však účinným rytmizujícím prostředkem inscenace. Ke kladům patřily nepochybně herecké výkony, především Jany Langerové v roli Gerdy a Martina Šípka coby Káje (ceny). Celkový dojem z inscenace byl však dosti dilematický. Kromě diskutabilní textové úpravy bylo největším úskalím řady obrazů, počínaje „loupežnickou scénou“, nedůsledné budování dramatických situací či jejich absence vůbec, což se nejcitelněji projevilo v závěrečném obraze. Zajímavý inscenační záměr, slibně nakročený ve vlastní realizaci v začátku hry, tak zůstal někde vpůli cesty. Škoda přeškoda, neboť Poděbradští svou dramaturgickou volbou a odvahou vydat se neběžnou cestou jevištního ztvárnění mohli v daleko větší míře dát dětskému publiku, co se mu žalostně nedostává. Totiž zážitek z velkého a obsažného příběhu plného tajemství a napětí, ústícího do závěrečné katarze.