FEKAR, Vladimír: Modelky Elky ovládly Kroměříž - Poručík z Inishmoru. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 49 - 50.
Suverénně nejúspěšnější se stala inscenace Holky Elky souboru Semtamfór ze Slavičína v režii Jana Julínka. Ta získala Hlavní cenu festivalu za nejlepší inscenaci s nominací na Femad Poděbrady, ale také Cenu novinářské poroty. Jana Žáčková excelovala v roli Ely 3 a její výkon ohodnotili mluvčí souborů jako nejlepší ženský herecký výkon. Navíc od Klubu mladých divadelníků obdržela uznání pro umělce do 25 let. Zkrátka nepřišly ani další dvě inscenace: nejlepším mužským hereckým výkonem zaujal Jiří Hanzlík ze souboru Opona Zlín. Diváckou porotu si nejvíce získala inscenace Květ kaktusu divadelního souboru Zmatkaři Dobronín. Právě u těchto třech oceněných inscenací se chvíli pozastavíme.
McDonaghův Poručík z Inishmoru je novým startem zlínské Opony, která se dlouhá léta zaměřovala na pohádky. A nutno podotknout: startem velmi vydařeným a šťastným. Je objevem poetiky, která se jeví jako přiléhavá souboru, jehož jádro tvoří především poměrně dobře herecky vybavení pánové. V režii Karla Semeráda vznikla inscenace, která se s největší pravděpodobností herecky stmeluje: od jejího uvedení v Karolince, které jsem měl možnost také zhlédnout, došlo v Kroměříži k výraznému kvalitativnímu posunu. Snad za to mohlo také komorní jeviště kroměřížského Starého pivovaru, větší pozornost herců k rekvizitnímu jednání, vývoji jednotlivých postav a proměny atmosfér v situacích. Tato krvavá černá komedie o absurdní lásce ke kocourům, o groteskně trpké revoluční odhodlanosti irských nacionalistů vyžaduje v tom, jak je režijně vystavěna Karlem Semerádem, velkou hereckou preciznost. Inscenace byla pro mě svým posunem nejpříjemnějším překvapením festivalu. Uvědomil jsem si, jak vrtkavé může být hodnocení inscenací a proč se na národních přehlídkách občas stává, že některé soubory zcela propadnou, nebo naopak ty, které nevynikly na krajské přehlídce, postupem času mohou nečekaně dozrávat.
McDonaghův Poručík z Inishmoru je novým startem zlínské Opony, která se dlouhá léta zaměřovala na pohádky. A nutno podotknout: startem velmi vydařeným a šťastným. Je objevem poetiky, která se jeví jako přiléhavá souboru, jehož jádro tvoří především poměrně dobře herecky vybavení pánové. V režii Karla Semeráda vznikla inscenace, která se s největší pravděpodobností herecky stmeluje: od jejího uvedení v Karolince, které jsem měl možnost také zhlédnout, došlo v Kroměříži k výraznému kvalitativnímu posunu. Snad za to mohlo také komorní jeviště kroměřížského Starého pivovaru, větší pozornost herců k rekvizitnímu jednání, vývoji jednotlivých postav a proměny atmosfér v situacích. Tato krvavá černá komedie o absurdní lásce ke kocourům, o groteskně trpké revoluční odhodlanosti irských nacionalistů vyžaduje v tom, jak je režijně vystavěna Karlem Semerádem, velkou hereckou preciznost. Inscenace byla pro mě svým posunem nejpříjemnějším překvapením festivalu. Uvědomil jsem si, jak vrtkavé může být hodnocení inscenací a proč se na národních přehlídkách občas stává, že některé soubory zcela propadnou, nebo naopak ty, které nevynikly na krajské přehlídce, postupem času mohou nečekaně dozrávat.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.