Valašské Meziříčí, Setkání divadel - MJF

Setkání divadel malých jevištních forem na Valašsku - regionální kolo Celostátní přehlídky experimentujícího divadla Šrámkův Písek a Celostátní přehlídky studentských divadelních souborů Mladá scéna v Ústí nad Orlicí.

Pořadatel: Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí.
(Kontakt: Magda Siekliková, tel.: 739 281 416, 571 684 577, Magda Siekliková, sieklikova@kzvalmez.cz fax: 571 684 684, David Schwager schwager@kzvalmez.cz)

Soubory svými inscenacemi dokázaly zaujmout. A nejen to, zaujímaly i nadšením pro věc.

Účast třináct souborů - pořadatelé museli několik přihlášek z kapacitních důvodů odmítnout.

Ostrava, Bílé divadlo, dle Bulatoviče: Červený kohout letí k nebi.

Třinec, Psí kusy, autorský western: Tenkrát v Bobcity.

Olomouc, SADO – studentské amatérské divadlo, Karel Čapek, Josef Čapek: Ze života hmyzu, r. Tereza Melišová.

Kopřivnice, Údivadlo - Fishkulíni, autorské představení: Naše věc.

Opava, Divadlo Vysokozdvižného soumara, Jiří Karen: Paka.

Ostrava-Poruba, divadelní kroužek gymnazia Olgy Havlové (GYOHAVL), Dědictví.

Ostrava, "Z" Dividla, Opilá Piaf.

Kopřivnice, Údivadlo - Na Značky, autorské představení volně inspirované povídkou Muž shora: Ve dne spím v noci ne, ale sova nejsem ve 3D. Doporučení na CP Mladá scéna v Ústí nad Orlicí.

Rožnov pod Radhoštěm, HumBuk, podle filmu Martina Friče: A co teta? ...už není nejmladší!

Nový Jičín, Na Kraji, Ty brďo!

Frýdek-Místek, Komorní scéna 21, Norbert Závodský: Křehkosti. Doporučení na CP Mladá scéna v Ústí nad Orlicí.

Havířov, NDZŠ Tom a Jeff, Krysí nora.

Frýdek-Místek, 3V TEAM, Tři v tym. Doporučení na CP Šrámkův Písek.

Hranice, Láhor/Soundsystem, Budu jen když zaplatíš! Doporučení na CP Šrámkův Písek.

HANZELOVÁ, Jana
VĚTROVEC, Vítězslav
MIKUŠ, Ján
BRHELOVÁ, Eva, MgA., PhD.
FEKAR, Vladimír, MgA.

Doprovodný program:
Dva;
Disjockejové.

Semináře.

Festivalový zpravodaj Oponka - http://mjf.kzvalmez.cz/data/zpravodaj/OPONKA1.pdf

Plakát - http://www.uherske-hradiste.cz/akce/12622/termin/13953/

Program - http://media.agenturavia.eu/a/media/data/ostatni/ostatni-program-k-setkani-divadel-2011.doc

Výsledky - http://www.kzvalmez.cz/tiskovy-servis/Male-jevistni-formy-znaji-sve-viteze/

OPONKA - festivalové zpravodaje Setkání divadel - Malé jevištní formy r. 2010 - 2014 - viz www odkazy.

ŠRÁMKŮV PÍSEK 2011, Písek
DOPORUČENÉ PŘEDSTAVENÍ DO PROGRAMU
Soubor LÁHOR/Soundsystem
Soubor LÁHOR/Soundsystem se svou novou inscenací Budu jen když zaplatíš se sice předvedl svým typickým způsobem inscenování /tradiční formou improvizovaného divadla na předem vyfabulovaný příběh/, ale díky výrazné sdělnosti vysoce silného a úzkostného příběhu patřila jejich inscenace k nejvýraznějším počinům letošní přehlídky MJF. Soubor předvedl vysoce autentickým způsobem kolektivní výpověď. Inscenace vypráví příběh velké, křesťansky založené rodiny /bez matky a otce/, která se setkává na křtu dvou jednoročních dětí. /V inscenaci jsou přítomny skutečné děti/. Tato mnohočlenná rodina /sester a bratrů/ se setkává ve vyhrocených situacích. Zejména mezi nejstarším, silně katolicky /i autoritativně/ založeným bratrem (Marian Moštík) a jeho sestrou, psychicky vyčerpanou, neúspěšnou herečkou (Johana Švarcová), dochází ke konfliktu o životní styl. Do příběhu mimo jiné vstupuje postava kněze, který ztratil víru, a rozhodne se na žádost jedné ze sester početné rodiny pokřtít její dítě takovým /až okultistickým/ způsobem, aby se křesťanský akt znegoval. Ráno jsme v kostele svědky posvátného zázraku, během něhož se Bůh „reinkarnuje“ do jedné z postav a potrestá špatné členy rodiny.
Tento příběh je nesporně zajímavý nejen překvapivými dějovými zvraty, ale i postavami, které jsou díky vnitřním rozporům bohatě vybudovány. Soubor ojedinělých osobností dokáže společným nasloucháním potvrdit, že patří ke špičce v žánru improvizovaného divadla. Jejich letošní inscenace je výjimečná svým ojedinělým a výrazným aktuálně-apokalyptickým příběhem. Jak už to u tohoto typu inscenování bývá zvykem, není jisté, zda se aktérům povede ve správném divadelním čas příběh sdělit stejně důrazně, tak jako jsme toho byli svědky na letošní přehlídce MJF.
3 V TEAM
Inscenace TŘI V TYM
Na národní přehlídku experimentálního divadla doporučujeme inscenaci TŘI V TYM z těchto důvodů:
Tři herci skloubili tři paralelní příběhy, které spojovala nikoli fabule, ale tematická příbuznost. V jednom příběhu řeší syn svou nespokojenost s autoritativním otcem a s majetkem (je vlastníkem statků a dobytka), o který postupně přicházejí, přestože sní o rozšíření podnikání. Ve druhém příběhu řeší mladý architekt nenaplněné architektonické vize (budova ve tvaru obrácené pyramidy), které se kvůli pragmatickému uvažování sponzora promění v tuctovou architekturu, ve třetím příběhu se jedná o nepodařený útěk vězňů z uzavřených stěn vězení.
Příběhy jsou rozděleny do několika fragmentů a vyprávěny v krátkých, úsečných situacích.
Inscenaci uvádí jeden z herců větou Zdi. Kolem. V nás. Je to hra o překonávání vnitřních bariér (sbírání odvahy odejít od otce), ale hraje se i se zdmi konkrétními (zdi cely, nově navržené betonové zdi v původně transparentní skleněné architektuře), o nenaplněných vizích a snech .
Tato trojhru symbolicky završuje schopnost překonávat skutečné zdi cely. Hrdina vězeňského příběhu je schopen „proskočit stěnou“ a osvobodit se z vězení. Diváka drží v pozornosti a imaginaci to, co je nedořečeno popisnými divadelními prostředky, přestože jde veskrze o realistické situace.
Herci si ovšem pro vytvoření prostředí vystačí s prázdným prostorem (pouze tři bedny) a s jemnou, velmi střídmou kresbou postav, která se vyznačuje snahou o co největší autentičnost situací. Nevýhodou tohoto způsobu herectví je nebezpečí jisté monotónnosti, unylý a neproměnlivý temporytmus a někdy splývající charaktery v jednotlivých příbězích.

MLADÁ SCÉNA 2011, Ústí nad Orlicí
DOPORUČENÉ PŘEDSTAVENÍ DO PROGRAMU
Soubor Na značky - Údivadlo, DDM Kopřivnice (nebylo zařazeno)
Na národní přehlídku Mladá scéna 2011 doporučujeme inscenaci „Ve dne spím, v noci ne, ale sova nejsem ve 3D“ souboru Na značky (Údivadlo, DDM Kopřivnice).
Inscenace vypráví hororově laděný příběh o záhadných úmrtích v tajemném hotelu, ve kterém se schází bizarní postavičky, rozehrávající sled nečekaných událostí, absurdních point a zvratů, kterým přijde na kloub postava dívky Emily, neteř majitelky hotelu.
Soubor si vybral kvalitní literární předlohu – povídku R. Bradburyho „Muž shora“; zároveň je ale volba autora v tvorbě režiséra ověřená (v loňské inscenaci Kolo pana Croogera), a tudíž méně originální. Inscenace zprostředkovává silnou atmosféru (inspirace D.Lynchem) nejen vizuálními a akustickými prostředky (hudba, kostýmy, práce se světlem), ale především přesným a precizním stylizovaným hereckým projevem představitelů jednotlivých postav, ve kterém je patrné promyšlené režijní vedení.
Souboru bylo doporučeno zvážit dramaturgickou úpravu textu, která by zajímavou fabuli a text přizpůsobila více hereckému souboru a vnesla do dramatizace více autorského vkladu. Některé informace zprostředkované pouze slovem by mohly být rozehrány v situacích, ve vztazích, aby byly motivace postav a jejich pointy v příběhu divadelně bohatší. V příběhu jednou naznačené motivy lze důsledněji vyvíjet a vrcholit, aby netvořily pouze předěly situací (např. umývání rukou ad.).
Komorní scéna 21
KŘEHKOSTI (nebylo zařazeno)
Inscenace Křehkosti v sobě prostřednictvím jednoduchého rámce (mladý pár zažívá autonehodu, při níž on umírá) spojuje tři povídky/ scénáře Norberta Závodského (rovněž člena souboru). Každá z povídek je od ostatních odlišná jak tématem, tak i způsobem scénování. V první sledujeme skupinu tří filmových kritiků a jedné filmové kritičky při sledování a kritické reflexi švédského pornofilmu, ve druhé posloucháme a prostřednictvím osobní výpovědi/ monologu se vciťujeme do světa nevidomé dívky a třetí představuje příběh přátelství dvou mimů a scénována je rovněž pantomimicky.
Na přehlídce byla oceněna zejména odvaha spojit v jeden celek zdánlivě neslučitelná témata a způsoby jejich ztvárnění. Ve výsledném tvaru je právě ona rozmanitost, která divákovi umožňuje vybírat si, porovnávat, ale i hledat v jednotlivých tématech či je rovnou vylučovat, pro inscenaci snad nejtypičtějším znakem a oceněníhodným prvkem. Členové souboru jsou sehraní a tyto proměny zvládají a nedělají jim sebemenší potíže (za zmínku rozhodně stojí výkon herce představujícího chlapce v rámcových situacích inscenace a rovněž v roli jednoho z filmových kritiků) – zde je patrný posun od předchozího roku. Zvládají uhrát i situace, které by při čtení samotného textu vyzněly pateticky.
Souboru, který posunem v herectví oproti předchozímu roku prokázal svou vůli na sobě dále pracovat, může účast na Mladé scéně dodat odvahu pouštět se jak do náročnějších a tematicky závažnějších projektů a inscenací, ale zejména jej díky získané reflexi posunout v jeho práci dál.
Jako problém může vyvstat nedostatečná péče věnovaná dramaturgické přípravě, a to zejména v potřebě spojit jednotlivé povídky jedním rámcem. Ten v inscenaci není dopracován a zbytečně se snaží propojit povídky v jeden tematický celek, přičemž právě rozmanitost v jednotlivých tématech je jedním z kladně ohodnocených specifik inscenace. Snadno odstranitelným problémem je dále vzhledem k tématu neuměřená délka inscenovaných povídek, zejména pak té filmově- kritické, jež sklouzává do přihlouplé estrádní zábavy, a pantomimické, jejíž příběh se díky nedokonalému provedení postupně rozplývá.