GREGAR, Alexandr: OKNA MĚLA „VOKNO“. Divadelní HROMADA 2006 - léto.
OKNA MĚLA „VOKNO“
Zástupci našeho regionu utrpěli na letošním Písku malý šrámek, tedy na Šrámkově Písku se jim představení trochu nevyvedla - přesto, že o pár týdnů byl opus královéhradeckých Jesliček, Okna v režii Emy Zámečníkové a dramaturgii Martiny Erbsové, ozdoben vavříny Wolkrova Prostějova. - Proč to? V čem je problém? - Podle mě v zacházení s jevištním prostorem, který svou velikostí natolik pohltil křehké představení a křehké herectví křehkých dívek. Vladimír Hulec o tom napsal, že to byla zaumná, vážně se tvářící, ale v podstatě patetická „jevištní výpověď sedmi mladých lidí“ - a všimněte si, tato slova dal pochybovačně do uvozovek. Hulec pokračoval, že „sled čísel na milostná a existenciální témata působil v černém jevišti velkého divadla nepatřičně“. Takže tato parodická a ironická inscenace, jak se nám jevila v Jesličkách, dostala poněkud na frak.
Výhrady k Nepokojíčkům v podání Divadla Dno zněly trochu jinak – oceněno hledačství a odvážná snaha ztvárnit jevištně subtilní dívčí intimnosti – avšak nedotaženost, herecké limity a dosud ne přesně nalezená forma toto představení také ovlivnila. Ale mě se to představení zdálo stejně čisté a imaginativní jako o premiéře v hradeckém Klubu mladých. Režisér Jiří Jelínek při svém náhlém odskoku do brněnské Husy na provázku se poctivě přihlásil ke “zbytkovému“, tedy dívčímu Dnu a přichystal divákovi komplexní performanci na téma dívčí duše, v kreacích sic nazkoušených, ale prezentovaných ve volném, improvizačním herectví, kde samozřejmě nějaká ta vteřina přebývá nebo zase chybí. Skvělá hudba a zvuk je možná trochu k jiné inscenaci, ale celek nikoho nenechá chladným, včetně hereckých výkonů Zuzky Vítkové a Markéty Stránské.
Náchodští Dredi přivezli opět avantgardisticky se tvářící výtvarně hudební performanci (Lehká zemitá plocha, Smirk), bílé nalíčeni, nahá těla, kýble hlíny a skvělý polský hlavní interpret, ovšem zcela nesrozumitelné konání. Jak opět napsal Vladimír Hulec, konec se poznal jen podle toho, že se zatáhla opona a nastalo rozpačité ticho… Ani na diskuzi nikdo z Dredů nepřišel, zdá se mi, že Pumrova squadra je dost nad věcí, bohužel ale i nad divákem, pokud vůbec diváka potřebuje. Nerozumím Ondrově urputnosti hráti před divákem, dokonce na různých přehlídkách…
Loni jsem měl o Šrámkově Písku pochybnosti. Uvažoval jsem, co je to vlastně za přehlídku, kde jsou ty experimenty, v čem spočívá autorství – je-li uloženo v herectví, v textu nebo v čem? Měl jsem pocit, že se spíše jedná o jakousi generační sešlost s inscenacemi nejrůznějšího žánrového zaměření-, konečně loňský laureát, do Hronova postoupivši Hamlet, byl zcela regulérní činohrou hodnou Třebíče. Letos ale jakoby došlo k renesanci píseckého poslání. Sešla se řada inscenací, která pracovala poněkud jinak než činoherní soubory, bylo méně průšvihů, kdy diváci „poučení“ se nenechají zmást prťáctvím, neschopností se divadelně projevit, zaměňovaným za experiment. Letošní Písek byl plný obludárií, marmelády a surových lásek, jak si můžete přečíst v Amatérské scéně č. 3. Do Hronova písecká porota v čele s prof. Císařem, který na ŠP zavítal po mnoha desetiletích, poslala jakousi supergrupu, v níž najdete lidi z DD Beruška, ze Dna, členy Divadla V soukolí, divadel z Hranic a jiných… Říkají si „kolektivní jevištní úderka“ a nabídli Písku Divadlo krutosti, takže v Hronově čekejme skandál, jak opět podotkl guru netradičního a experimentáního divadla, Vláďa Hulec.
Saša Gregar
Zástupci našeho regionu utrpěli na letošním Písku malý šrámek, tedy na Šrámkově Písku se jim představení trochu nevyvedla - přesto, že o pár týdnů byl opus královéhradeckých Jesliček, Okna v režii Emy Zámečníkové a dramaturgii Martiny Erbsové, ozdoben vavříny Wolkrova Prostějova. - Proč to? V čem je problém? - Podle mě v zacházení s jevištním prostorem, který svou velikostí natolik pohltil křehké představení a křehké herectví křehkých dívek. Vladimír Hulec o tom napsal, že to byla zaumná, vážně se tvářící, ale v podstatě patetická „jevištní výpověď sedmi mladých lidí“ - a všimněte si, tato slova dal pochybovačně do uvozovek. Hulec pokračoval, že „sled čísel na milostná a existenciální témata působil v černém jevišti velkého divadla nepatřičně“. Takže tato parodická a ironická inscenace, jak se nám jevila v Jesličkách, dostala poněkud na frak.
Výhrady k Nepokojíčkům v podání Divadla Dno zněly trochu jinak – oceněno hledačství a odvážná snaha ztvárnit jevištně subtilní dívčí intimnosti – avšak nedotaženost, herecké limity a dosud ne přesně nalezená forma toto představení také ovlivnila. Ale mě se to představení zdálo stejně čisté a imaginativní jako o premiéře v hradeckém Klubu mladých. Režisér Jiří Jelínek při svém náhlém odskoku do brněnské Husy na provázku se poctivě přihlásil ke “zbytkovému“, tedy dívčímu Dnu a přichystal divákovi komplexní performanci na téma dívčí duše, v kreacích sic nazkoušených, ale prezentovaných ve volném, improvizačním herectví, kde samozřejmě nějaká ta vteřina přebývá nebo zase chybí. Skvělá hudba a zvuk je možná trochu k jiné inscenaci, ale celek nikoho nenechá chladným, včetně hereckých výkonů Zuzky Vítkové a Markéty Stránské.
Náchodští Dredi přivezli opět avantgardisticky se tvářící výtvarně hudební performanci (Lehká zemitá plocha, Smirk), bílé nalíčeni, nahá těla, kýble hlíny a skvělý polský hlavní interpret, ovšem zcela nesrozumitelné konání. Jak opět napsal Vladimír Hulec, konec se poznal jen podle toho, že se zatáhla opona a nastalo rozpačité ticho… Ani na diskuzi nikdo z Dredů nepřišel, zdá se mi, že Pumrova squadra je dost nad věcí, bohužel ale i nad divákem, pokud vůbec diváka potřebuje. Nerozumím Ondrově urputnosti hráti před divákem, dokonce na různých přehlídkách…
Loni jsem měl o Šrámkově Písku pochybnosti. Uvažoval jsem, co je to vlastně za přehlídku, kde jsou ty experimenty, v čem spočívá autorství – je-li uloženo v herectví, v textu nebo v čem? Měl jsem pocit, že se spíše jedná o jakousi generační sešlost s inscenacemi nejrůznějšího žánrového zaměření-, konečně loňský laureát, do Hronova postoupivši Hamlet, byl zcela regulérní činohrou hodnou Třebíče. Letos ale jakoby došlo k renesanci píseckého poslání. Sešla se řada inscenací, která pracovala poněkud jinak než činoherní soubory, bylo méně průšvihů, kdy diváci „poučení“ se nenechají zmást prťáctvím, neschopností se divadelně projevit, zaměňovaným za experiment. Letošní Písek byl plný obludárií, marmelády a surových lásek, jak si můžete přečíst v Amatérské scéně č. 3. Do Hronova písecká porota v čele s prof. Císařem, který na ŠP zavítal po mnoha desetiletích, poslala jakousi supergrupu, v níž najdete lidi z DD Beruška, ze Dna, členy Divadla V soukolí, divadel z Hranic a jiných… Říkají si „kolektivní jevištní úderka“ a nabídli Písku Divadlo krutosti, takže v Hronově čekejme skandál, jak opět podotkl guru netradičního a experimentáního divadla, Vláďa Hulec.
Saša Gregar
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.