Popelka 2007 - Ze Zpravodaje č. 2 - Modroočko, Rozhovor s Hanou Kotyzovou
Kocórek z Prostijova
Z deníku kocourka Modroočka pánů Koláře, Prchala a Ebena (prostějovskými inscenátory z DS HUGO při ZUŠ Vladimíra Ambrose přejmenovaný na prostšího Kocourka Modroočka) je pro soubor „dramaťáckého“ (to míněno bez stopy pejorativnosti!) typu dramaturgickým požehnáním. Muzikál se silným tématem zrání a hledání svého místa ve světě, s půvabnými a inteligentními písněmi, kvalitním libretem, umožňující navíc využití velkého počtu interpretů v „kocouří company“ – toť titulová výhra! V inscenaci prostějovských bohužel ne zcela zúročená. Pár slov k tomu, proč.
Ta hra je o vývoji, o Modroočkově proměně – uvědomí si, že je třeba své pravdy hájit i před sebesilnějším soupeřem, chránit druhého i za cenu uskrovnění se ve vlastním pohodlí. Ano, na začátku vidíme kocourka tak tak se škrábajícího z pelíšku, na konci velí kocouřímu uskupení věrohodný alfa samec – ale jsou klíčové body jeho vývoje mezi tím dostatečně odstíněny? Když kocour poprvé zvládne bez problémů sestup ze střechy, je z jeviště dostatečně poznatelné, jak významný bod je to v jeho životě? A je z promluv do publika, které příběh rámují a ukotvují, dost zřejmé, že ukončují jednu „vývojovou fázi“ v Modroočkově životě a načínají novou?
Obdobně i situace s Krtkem či Křečkem, kteří přece jsou v příběhu od toho, že reprezentují dvě možnosti lidství (zaslepenou a lakotnou), které jsou Modroočkovi cizí – jsou to situace půvabné a vtipně realizované, ale jaká je jejich vazba na Modroočkův příběh, zůstává nejasné.
Režisérce Haně Kotyzové se i více daří tam, kde se může spolehnout na kvalitní hereckou práci v jednotlivých výkonech (intelektuální glosátor Zrzunda Miroslava Ondry či půvabná Kiki Niny Horákové), než tam, kde zachází s prostředky „velkého muzikálu“. Tady se přes kvalitní výkon doprovodné skupiny ocitáme v močálech často intonačně dosti přibližného zpěvu a obecných „broadwayských“ choreografií, zůstávajících bez režijní invence a významového odstínění vzhledem k jednotlivým situacím.
Přesto se prostějovský soubor vyrovnal s náročnou předlohou poměrně se ctí. Kvalitnímu textu nebyl vždy adekvátním partnerem, ale vykřesal z něho i nemálo pěkných momentů. Nemusí to být v kontextu letošní Popelky málo.
Jan Šotkovský
---
HERCI, TANEČNÍCI, MUZIKANTI A VÝTVARNÍCI V MODROOČKOVI
O zahájení rakovnického divadelního festivalu se letos postaral Divadelní soubor HUGO při ZUŠ Vl. Ambrose z Prostějova. Přivézt do Rakovníka kocourka Modroočka by se mohlo zdát jako velmi odvážné vzhledem k tomu, že rakovnický soubor s touto hrou prožil polovinu celé jedné generace a tudíž se dá s trochou nadsázky říci, že rakovnické děti jsou na Modroočka odborníci. Přesto se již během představení ozýval potlesk a na konci se herci vraceli na forbínu hned několikrát. Rozhodně se tedy dá hovořit o dobrém startu přehlídky. O souboru a hře jme hovořili s režisérkou Hanou Kotyzovou.
Proč jste si vybrali právě tento divadelní žánr? Proč právě muzikál? Proč právě Modroočko?
Všichni navštěvujeme základní uměleckou školu. Chtěli jsme tedy vytvořit představení, kde by se sešly všechny obory, které ZUŠ obsahuje. Hledali jsme tedy titul, kde by se živě hrálo, živě zpívalo, kde by se uplatnila děcka, která splňují všechny potřebné podmínky. Že umějí zpívat, tančit nebo se o to alespoň pokouší. Modroočko je navíc velmi krásná pohádka.
V představení máte okolo třiceti herců. Jak se dařilo je držet pohromadě, jaké byly problémy se zkoušením při takovém počtu účinkujících?
Například s baletkami příliš mnoho problémů nebylo, ale ve větších rolích byli především vysokoškoláci. S jejich vytížeností občas během zkoušení problém byl. Občas to bylo těžké, ale chtěli jsme, tak jsme představení nazkoušeli.
Jak dlouho trvá nazkoušet umělecké škole muzikál? Kolikáté reprízy byli svědci rakovničtí diváci?
Začali jsme v říjnu a premiéra byla v únoru, takže jsme zkoušeli zhruba půl roku. Co se týče repríz, tak nevím přesně kolik jich dohromady bylo, ale určitě už jedeme druhou desítku. V umělecké škole nemáme adekvátní sálek. Hrajeme tedy v prostějovském divadle, které podobně jako u vás v Rakovníku nemá stálou divadelní scénu. Na jeho jevišti jsme hráli pro školy a podobně. Lidem se představení líbí – musím říct, že mezi malými diváky máme fanoušky, kteří přišli hned několikrát.
Vrátil bych se k tomu, že se na představení účastní všechny obory ZUŠ. Jde o první představení tohoto typu?
Jde o první představení, při kterém se spojily všechny obory. Nikdy jsme nic podobného nedělali. Pochopitelně existují v průběhu roku školní akce, adventní koncerty a podobně, při kterých vystupují vždy všichni. Komplexní představení typu Modroočka jsme však dělali poprvé. Chtěla jsem, aby se napojili muzikanti na tanečníky a herce, aby se všechno propojilo, aby vznikla dobrá parta.
Budete tímto stylem i pokračovat? Máte připravený nějaký další titul?
Zatím nemáme, ale z reakcí účinkujících cítím, že by chtěli. Je však zapotřebí najít něco takového, aby se nám to líbilo a splňovalo to podmínky účasti všech oborů. Navíc teď máme problémy s mužskou částí souboru. Je málo chlapů. Těch mladších, kteří by uměli zpívat a hrát a třeba se i pohybovat. Takže titul teprve hledáme.
Jan Švácha
Z deníku kocourka Modroočka pánů Koláře, Prchala a Ebena (prostějovskými inscenátory z DS HUGO při ZUŠ Vladimíra Ambrose přejmenovaný na prostšího Kocourka Modroočka) je pro soubor „dramaťáckého“ (to míněno bez stopy pejorativnosti!) typu dramaturgickým požehnáním. Muzikál se silným tématem zrání a hledání svého místa ve světě, s půvabnými a inteligentními písněmi, kvalitním libretem, umožňující navíc využití velkého počtu interpretů v „kocouří company“ – toť titulová výhra! V inscenaci prostějovských bohužel ne zcela zúročená. Pár slov k tomu, proč.
Ta hra je o vývoji, o Modroočkově proměně – uvědomí si, že je třeba své pravdy hájit i před sebesilnějším soupeřem, chránit druhého i za cenu uskrovnění se ve vlastním pohodlí. Ano, na začátku vidíme kocourka tak tak se škrábajícího z pelíšku, na konci velí kocouřímu uskupení věrohodný alfa samec – ale jsou klíčové body jeho vývoje mezi tím dostatečně odstíněny? Když kocour poprvé zvládne bez problémů sestup ze střechy, je z jeviště dostatečně poznatelné, jak významný bod je to v jeho životě? A je z promluv do publika, které příběh rámují a ukotvují, dost zřejmé, že ukončují jednu „vývojovou fázi“ v Modroočkově životě a načínají novou?
Obdobně i situace s Krtkem či Křečkem, kteří přece jsou v příběhu od toho, že reprezentují dvě možnosti lidství (zaslepenou a lakotnou), které jsou Modroočkovi cizí – jsou to situace půvabné a vtipně realizované, ale jaká je jejich vazba na Modroočkův příběh, zůstává nejasné.
Režisérce Haně Kotyzové se i více daří tam, kde se může spolehnout na kvalitní hereckou práci v jednotlivých výkonech (intelektuální glosátor Zrzunda Miroslava Ondry či půvabná Kiki Niny Horákové), než tam, kde zachází s prostředky „velkého muzikálu“. Tady se přes kvalitní výkon doprovodné skupiny ocitáme v močálech často intonačně dosti přibližného zpěvu a obecných „broadwayských“ choreografií, zůstávajících bez režijní invence a významového odstínění vzhledem k jednotlivým situacím.
Přesto se prostějovský soubor vyrovnal s náročnou předlohou poměrně se ctí. Kvalitnímu textu nebyl vždy adekvátním partnerem, ale vykřesal z něho i nemálo pěkných momentů. Nemusí to být v kontextu letošní Popelky málo.
Jan Šotkovský
---
HERCI, TANEČNÍCI, MUZIKANTI A VÝTVARNÍCI V MODROOČKOVI
O zahájení rakovnického divadelního festivalu se letos postaral Divadelní soubor HUGO při ZUŠ Vl. Ambrose z Prostějova. Přivézt do Rakovníka kocourka Modroočka by se mohlo zdát jako velmi odvážné vzhledem k tomu, že rakovnický soubor s touto hrou prožil polovinu celé jedné generace a tudíž se dá s trochou nadsázky říci, že rakovnické děti jsou na Modroočka odborníci. Přesto se již během představení ozýval potlesk a na konci se herci vraceli na forbínu hned několikrát. Rozhodně se tedy dá hovořit o dobrém startu přehlídky. O souboru a hře jme hovořili s režisérkou Hanou Kotyzovou.
Proč jste si vybrali právě tento divadelní žánr? Proč právě muzikál? Proč právě Modroočko?
Všichni navštěvujeme základní uměleckou školu. Chtěli jsme tedy vytvořit představení, kde by se sešly všechny obory, které ZUŠ obsahuje. Hledali jsme tedy titul, kde by se živě hrálo, živě zpívalo, kde by se uplatnila děcka, která splňují všechny potřebné podmínky. Že umějí zpívat, tančit nebo se o to alespoň pokouší. Modroočko je navíc velmi krásná pohádka.
V představení máte okolo třiceti herců. Jak se dařilo je držet pohromadě, jaké byly problémy se zkoušením při takovém počtu účinkujících?
Například s baletkami příliš mnoho problémů nebylo, ale ve větších rolích byli především vysokoškoláci. S jejich vytížeností občas během zkoušení problém byl. Občas to bylo těžké, ale chtěli jsme, tak jsme představení nazkoušeli.
Jak dlouho trvá nazkoušet umělecké škole muzikál? Kolikáté reprízy byli svědci rakovničtí diváci?
Začali jsme v říjnu a premiéra byla v únoru, takže jsme zkoušeli zhruba půl roku. Co se týče repríz, tak nevím přesně kolik jich dohromady bylo, ale určitě už jedeme druhou desítku. V umělecké škole nemáme adekvátní sálek. Hrajeme tedy v prostějovském divadle, které podobně jako u vás v Rakovníku nemá stálou divadelní scénu. Na jeho jevišti jsme hráli pro školy a podobně. Lidem se představení líbí – musím říct, že mezi malými diváky máme fanoušky, kteří přišli hned několikrát.
Vrátil bych se k tomu, že se na představení účastní všechny obory ZUŠ. Jde o první představení tohoto typu?
Jde o první představení, při kterém se spojily všechny obory. Nikdy jsme nic podobného nedělali. Pochopitelně existují v průběhu roku školní akce, adventní koncerty a podobně, při kterých vystupují vždy všichni. Komplexní představení typu Modroočka jsme však dělali poprvé. Chtěla jsem, aby se napojili muzikanti na tanečníky a herce, aby se všechno propojilo, aby vznikla dobrá parta.
Budete tímto stylem i pokračovat? Máte připravený nějaký další titul?
Zatím nemáme, ale z reakcí účinkujících cítím, že by chtěli. Je však zapotřebí najít něco takového, aby se nám to líbilo a splňovalo to podmínky účasti všech oborů. Navíc teď máme problémy s mužskou částí souboru. Je málo chlapů. Těch mladších, kteří by uměli zpívat a hrát a třeba se i pohybovat. Takže titul teprve hledáme.
Jan Švácha
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.