Voskovec, Werich, Ježek: Těžká Barbora, r. Ladislav Tomm - 18.11.2005
PLNÉ JEVIŠTĚ, HLEDIŠTĚ I NÁMĚSTÍ
Úpické náměstí se proměnilo v parkoviště. Auta stála spořádaně v odstupech a v řadách. Zeptala jsem se, co se to proboha děje. Dostalo se mi odpovědi, že přece úpičtí ochotníci mají premiéru. A opravdu: na premiéru hry Voskovce a Wericha Těžká Barbora bylo vyprodáno. Diváci natěšení, společensky svátečně odění; sjeli se i z nejbližšího okolí. Úpičtí ochotníci mají prostě své diváky.
Uvádět hry V&W je vždycky trochu riskantní. Všechno to vypadá zdánlivě lehce. Ale opak je pravdou, jen málokterá inscenace se opravdu podaří. Viděla jsem jich hodně špatných. Musím hned v úvodu říci, že ta úpická patří k těm, které se poměrně velkým zdarem s úskalími vyrovnaly. Hlavní problém bývá vždycky v interpretaci textů autorské dvojice V&W. Myslím, že úpickým se podařilo – alespoň o premiéře – vyhnout se úspěšně tomuto sugestivnímu vzoru známému a odposlouchanému ze záznamů. Ve vzájemném partnerství (Ladislav Tomm a Jaroslav Jebousek) se podařilo objevovat humor ze sebe a pro sebe jakoby po prvé. V několika místech to dokonce vypadalo, že teď právě oni dva na něco úplně nově přišli a rozvíjejí to nezávisle na tom, že to znají nejen oni, ale samozřejmě i řada diváků. Nacházená rovina je ale velmi křehká a obávám se, aby se se zvyšujícím počtem repríz nesvezla zpět k neopakovatelným zejména werichovským intonacím. Myslím, že i proto by bylo lépe kdyby tvůrci inscenace zvážili množství zařazených předscén, které nejen že představení prodlužují o něco více, než je zdrávo, ale kladou ve svém množství na oba interprety značné nároky.
Beze sporu velkou předností premiéry bylo i velké nasazení celého vystupujícího souboru; v inscenaci hraje skoro třicet herců. Energie, která se z jeviště přenášela, vesměs dobré výkony všech herců, radost ze hry a určitá herecká i režijní vynalézavost způsobily, že příběh městečka Eidamu rezonoval s hledištěm a nebyl jen trpěným časem mezi předscénami, jak se v těchto inscenacích často stává. Dokonce si myslím, že právě celá ta rovina hemžení eidamských, která tak často připomínala i to známé ze života dnešních dnů, byla tím nejsoučasnějším co v inscenaci zaznělo. A ani moc nevadilo, že se tak trochu ztratilo to původně aktuálně politické téma o napadení malého státu velkým agresivním sousedem. Aktuálnost se přesunula do nebezpečí, které nosíme každý sám v sobě a mezi sebou v těch nejobyčejnějších věcech lidských.
Láďa Tomm patří k těm talentovaným hráčům, kteří režírují především proto, aby si zahráli; není ostatně jediný, je to v amatérském divadle často. Přesto si myslím, že tentokrát jeho „herecká režie“ tyt parametry v několika aspektech přesáhla. Šťastné je např. řešení, kdy se všechno jako by odehrává přímo na rynku s horizontem města Eidamu za zády, v němž můžeme za každým oknem tušit jeho lidičky. Naddimenzovanými fortelnými dveřmi se vchází do děje. Z oken je vidět i do postele, která se ostatně v jedné z režijně povedených scén stává centrem všeho dění. Určitá výtvarná kvalita scény koresponduje i se svěžím kostýmním rukopisem Ireny Vylíčilové. Jednotlivé situace jsou řešeny přehledně, mají svou dynamiku i významotvornost. K nejzdařilejším patří scéna rvačky, která při premiéře dosáhla při svém řemeslném zpracování a stylizovanosti až určité ozvěny profesionálního provedení. Choreografická spolupráce těží z jednoduchosti a hravosti, která může ale působit v průběhu představení přece jen trochu monotónně. Hudební složku jako celek si neodvažuji posuzovat. V každém případě však problémem zůstává využití playbacku. Zdůvodnitelné je snad všude tam, kde podporuje živý zpěv, trapně však působí tam, kde živý zpěv nahrazuje. Takovou situaci by bylo třeba povýšit na vtip nebo ji zcela vynechat. Přesto, že inscenace je zábavná a zejména v první polovině plně udrží pozornost diváka, druhá polovina by vyžadovala nejen krácení, ale asi i hledání divadelně vynalézavějších řešení.
V Úpici vzniklo zábavné, živé, režijně uspořádané a herecky příjemné představení, ze kterého si můžete na cestu domů odnést ještě některá drobná ponaučení. Myslím, že i to je dost. Úpičtí své diváky nezklamali. Vyprázdněné náměstí se auty zase jistě zaplní při některé z dalších repríz.
Mirka Císařová
Divadlo A. Jiráska Úpice, Voskovec, Werich, Ježek: TĚŽKÁ BARBORA
režie : Ladislav TOMM, premiéra: 18. listopadu 2005
Kontakt: Zina Rýgrová, telefon: 605 514 212, 499 811 297
E-mailová adresa: rygrova@dktrutnov.cz:
Úpické náměstí se proměnilo v parkoviště. Auta stála spořádaně v odstupech a v řadách. Zeptala jsem se, co se to proboha děje. Dostalo se mi odpovědi, že přece úpičtí ochotníci mají premiéru. A opravdu: na premiéru hry Voskovce a Wericha Těžká Barbora bylo vyprodáno. Diváci natěšení, společensky svátečně odění; sjeli se i z nejbližšího okolí. Úpičtí ochotníci mají prostě své diváky.
Uvádět hry V&W je vždycky trochu riskantní. Všechno to vypadá zdánlivě lehce. Ale opak je pravdou, jen málokterá inscenace se opravdu podaří. Viděla jsem jich hodně špatných. Musím hned v úvodu říci, že ta úpická patří k těm, které se poměrně velkým zdarem s úskalími vyrovnaly. Hlavní problém bývá vždycky v interpretaci textů autorské dvojice V&W. Myslím, že úpickým se podařilo – alespoň o premiéře – vyhnout se úspěšně tomuto sugestivnímu vzoru známému a odposlouchanému ze záznamů. Ve vzájemném partnerství (Ladislav Tomm a Jaroslav Jebousek) se podařilo objevovat humor ze sebe a pro sebe jakoby po prvé. V několika místech to dokonce vypadalo, že teď právě oni dva na něco úplně nově přišli a rozvíjejí to nezávisle na tom, že to znají nejen oni, ale samozřejmě i řada diváků. Nacházená rovina je ale velmi křehká a obávám se, aby se se zvyšujícím počtem repríz nesvezla zpět k neopakovatelným zejména werichovským intonacím. Myslím, že i proto by bylo lépe kdyby tvůrci inscenace zvážili množství zařazených předscén, které nejen že představení prodlužují o něco více, než je zdrávo, ale kladou ve svém množství na oba interprety značné nároky.
Beze sporu velkou předností premiéry bylo i velké nasazení celého vystupujícího souboru; v inscenaci hraje skoro třicet herců. Energie, která se z jeviště přenášela, vesměs dobré výkony všech herců, radost ze hry a určitá herecká i režijní vynalézavost způsobily, že příběh městečka Eidamu rezonoval s hledištěm a nebyl jen trpěným časem mezi předscénami, jak se v těchto inscenacích často stává. Dokonce si myslím, že právě celá ta rovina hemžení eidamských, která tak často připomínala i to známé ze života dnešních dnů, byla tím nejsoučasnějším co v inscenaci zaznělo. A ani moc nevadilo, že se tak trochu ztratilo to původně aktuálně politické téma o napadení malého státu velkým agresivním sousedem. Aktuálnost se přesunula do nebezpečí, které nosíme každý sám v sobě a mezi sebou v těch nejobyčejnějších věcech lidských.
Láďa Tomm patří k těm talentovaným hráčům, kteří režírují především proto, aby si zahráli; není ostatně jediný, je to v amatérském divadle často. Přesto si myslím, že tentokrát jeho „herecká režie“ tyt parametry v několika aspektech přesáhla. Šťastné je např. řešení, kdy se všechno jako by odehrává přímo na rynku s horizontem města Eidamu za zády, v němž můžeme za každým oknem tušit jeho lidičky. Naddimenzovanými fortelnými dveřmi se vchází do děje. Z oken je vidět i do postele, která se ostatně v jedné z režijně povedených scén stává centrem všeho dění. Určitá výtvarná kvalita scény koresponduje i se svěžím kostýmním rukopisem Ireny Vylíčilové. Jednotlivé situace jsou řešeny přehledně, mají svou dynamiku i významotvornost. K nejzdařilejším patří scéna rvačky, která při premiéře dosáhla při svém řemeslném zpracování a stylizovanosti až určité ozvěny profesionálního provedení. Choreografická spolupráce těží z jednoduchosti a hravosti, která může ale působit v průběhu představení přece jen trochu monotónně. Hudební složku jako celek si neodvažuji posuzovat. V každém případě však problémem zůstává využití playbacku. Zdůvodnitelné je snad všude tam, kde podporuje živý zpěv, trapně však působí tam, kde živý zpěv nahrazuje. Takovou situaci by bylo třeba povýšit na vtip nebo ji zcela vynechat. Přesto, že inscenace je zábavná a zejména v první polovině plně udrží pozornost diváka, druhá polovina by vyžadovala nejen krácení, ale asi i hledání divadelně vynalézavějších řešení.
V Úpici vzniklo zábavné, živé, režijně uspořádané a herecky příjemné představení, ze kterého si můžete na cestu domů odnést ještě některá drobná ponaučení. Myslím, že i to je dost. Úpičtí své diváky nezklamali. Vyprázdněné náměstí se auty zase jistě zaplní při některé z dalších repríz.
Mirka Císařová
Divadlo A. Jiráska Úpice, Voskovec, Werich, Ježek: TĚŽKÁ BARBORA
režie : Ladislav TOMM, premiéra: 18. listopadu 2005
Kontakt: Zina Rýgrová, telefon: 605 514 212, 499 811 297
E-mailová adresa: rygrova@dktrutnov.cz:
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.