FEKAR, Vladimír: Modelky Elky ovládly Kroměříž - Holky Elky. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 49 - 50.
Suverénně nejúspěšnější se stala inscenace Holky Elky souboru Semtamfór ze Slavičína v režii Jana Julínka. Ta získala Hlavní cenu festivalu za nejlepší inscenaci s nominací na Femad Poděbrady, ale také Cenu novinářské poroty. Jana Žáčková excelovala v roli Ely 3 a její výkon ohodnotili mluvčí souborů jako nejlepší ženský herecký výkon. Navíc od Klubu mladých divadelníků obdržela uznání pro umělce do 25 let. Zkrátka nepřišly ani další dvě inscenace: nejlepším mužským hereckým výkonem zaujal Jiří Hanzlík ze souboru Opona Zlín. Diváckou porotu si nejvíce získala inscenace Květ kaktusu divadelního souboru Zmatkaři Dobronín. Právě u těchto třech oceněných inscenací se chvíli pozastavíme.
Přesvědčivý výkon Jany Žáčkové skutečně vévodí Holkám Elkám. V první půli, která má anekdotický charakter, jsou charaktery modelek představeny až v karikaturní bizarnosti: tři dívky, které si říkají shodou okolností stejně (Ele), ačkoliv každá z nich má své vlastní jméno, se sešly jako v čekárně u fotografa. Tlachají a každá z nich chce jiným způsobem ukázat svou suverenitu. Nakonec není na fotce, na které pózují stejně všechny tři, vůbec důležitá jejich podoba, protože jsou od hlavy až k patě zahaleny. Místo nich mohl pózovat kdokoliv. Jana Žáčková dokonale zvládá vnějškovou pózu, za níž skrývá modelka svou pravou identitu, s vtipem a nadhledem. Druhá půle jako mávnutím proutku ukazuje úplně jinou tvář současného modelingu, nesmlouvavý psychologický ponor do toho, jak je modelka necitlivá vůči své matce, která ji v mládí týrala a odebírala jí od úst, jak se kvůli odlidštěnému světu dostala tato dívka k drogám, jak se upnula k lesbické lásce, která jí, snad, supluje lásku mateřskou atd. Podle mého názoru na uměle vybudované a černobílé textové konstrukci Radmily Adamové nelze vytvořit mimořádnou inscenaci, nicméně přesvědčivé herecké výkony zživotněly a zživotňují charaktery v této jinak velmi diskutabilní hře, která se však bezesporu poctivě pokouší věnovat velmi aktuálnímu genderovému a feministickému (?) problému.
Přesvědčivý výkon Jany Žáčkové skutečně vévodí Holkám Elkám. V první půli, která má anekdotický charakter, jsou charaktery modelek představeny až v karikaturní bizarnosti: tři dívky, které si říkají shodou okolností stejně (Ele), ačkoliv každá z nich má své vlastní jméno, se sešly jako v čekárně u fotografa. Tlachají a každá z nich chce jiným způsobem ukázat svou suverenitu. Nakonec není na fotce, na které pózují stejně všechny tři, vůbec důležitá jejich podoba, protože jsou od hlavy až k patě zahaleny. Místo nich mohl pózovat kdokoliv. Jana Žáčková dokonale zvládá vnějškovou pózu, za níž skrývá modelka svou pravou identitu, s vtipem a nadhledem. Druhá půle jako mávnutím proutku ukazuje úplně jinou tvář současného modelingu, nesmlouvavý psychologický ponor do toho, jak je modelka necitlivá vůči své matce, která ji v mládí týrala a odebírala jí od úst, jak se kvůli odlidštěnému světu dostala tato dívka k drogám, jak se upnula k lesbické lásce, která jí, snad, supluje lásku mateřskou atd. Podle mého názoru na uměle vybudované a černobílé textové konstrukci Radmily Adamové nelze vytvořit mimořádnou inscenaci, nicméně přesvědčivé herecké výkony zživotněly a zživotňují charaktery v této jinak velmi diskutabilní hře, která se však bezesporu poctivě pokouší věnovat velmi aktuálnímu genderovému a feministickému (?) problému.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.