Velkobystřický soubor se léta Páně soustředí na uvádění lehkých komedií, v lepším případě s přesahem. Režisér Tomáš Hradil se snaží vycházet především z možností souboru, soustředí se na kvalitní příležitosti pro své herce. Letos zvolil francouzskou komedii Sbohem, zůstávám! francouzské herečky, scenáristky, dramatičky a režisérky Isabelle Mergault. Autorka je známá českým divákům např. z filmů Šok s Alainem Delonem, Prachy v prachu s Danielem Auteuilem či Příští léto s Philippem Noiretem. Její komedie je v Paříži hitem, u nás byla uvedena v Kalichu v roce 2013 a udržela se na repertoáru celých devět let, zejména díky skvostnému hereckému obsazení (Iva Janžurová, Jana Paulová, Pavel Zedníček, Jaromír Dulava).
Sbohem, zůstávám! je na webu DILIA charakterizována jako moderní černá komedie, bláznivá francouzská konverzačka, v níž navnadí první situace – malíř s tvůrčím blokem Jean-Charles instruuje svou prostou milenku Gigi, jak zabít manželku, slavnou spisovatelku Barbaru, s tím, že bude dědit, následně se s Gigi ožení a budou žít spolu šťastně až do smrti. Následně se ukáže, že ve skutečnosti má Gigi plnit roli obětního beránka, Jean-Charles má ještě jednu milenku, o kterou skutečně stojí – a jeho žena Barbara se chce zabít sama, protože se domnívá, že svého muže brzdí v jeho tvůrčím rozletu. Do děje vstupuje také soused, roztomilý loser Gildas. A mezi čtyřmi postavami se uzavírají různá spiklenectví a pakty, polykají se prášky, střílí se z pistole a vše nakonec dopadne oproti očekávání, protože tak to prostě ve francouzských bláznivých komediích chodí.
Tomáš Hradil vsadil na výkvět svého hereckého souboru. Pavel Dorazil je robustním představitelem různorodých postav, např. exceloval jako Boris v Sigarevově Detektoru lži, svých fyzických daností výborně využil coby Romeo v předloňském evergreenu Byl to skřivan, vynikající smysl pro nadsázku využil jako doktor Mortimer v amadisovském Pozor zlý pes! Ludmila Bergová získala čestné uznání za roli Julie, disponuje příjemným vzhledem a potenciálem, který čeká na své naplnění ve velké komické roli. Martin Vráblík ovládl loňský FEMAD coby pucholtovsky něžný Henry, získal tam cenu za nejlepší mužský herecký výkon přehlídky. A Sára Kanioková s temně přitažlivým exteriérem, temperamentem a smyslem pro pointování nás nepochybně ještě překvapí. V této chvíli jí patří velký dík, neboť představení na Divadelním Kojetíně odehrála vysoké horečce a celkové slabosti navzdory (a kdyby to publiku nebylo po děkovačce sděleno, myslím, že nikdo nic nepoznal).
Bohužel se domnívám, že speciálně tato komedie by mohla fungovat celkově a uvěřitelně pouze za předpokladu, že by byla obsazena starší generací. Má v sobě hořkost a dvojlomnost, která by si zasloužila odhalit a naplnit, a to bez ztráty své zábavnosti. A pokud by byla hrána o poslední šanci na smysluplný vztah, o který postavy bojují, s přesnými akcenty, důsledným naplňováním až tragikomických situací a průběžným jednáním (to bohužel absentovalo zcela), dočkali bychom se právě oné komedie s přesahem, o něž se Tomáš Hradil tu a tam pokouší. Tuto ambici ale v této inscenaci neměl, stavěl ji tzv. „na první dobrou“ – jako čistou zábavu, jež nepotřebuje hlubší analýzu, ba ani vnitřní logiku.
Není dostatečně promyšlen půdorys scény – pravou stranu zabírá těžký psací stůl, takže doleva se chodí do ložnice, do kuchyně, do předsíně a do bytu souseda a rozehrání na plnou scénu je prakticky nemožné. Roll upy místo horizontu představují vtipné řešení pro zájezdová uvedení, chtělo by to ale zacházet s nimi důsledně. Podobně se zvukem – jestliže zvonění mobilních telefonů, které hrají v ději velkou roli, je hlasitější než předělová hudba, ruší to. Herečky by potřebovaly jiný typ účesu – Lidy Bergové prakticky nebylo vidět do obličeje, pokud neseděla čelem. A tak by se dalo pokračovat.
Komedie Sbohem, zůstávám! velkobystřického souboru funguje v základu jako čistá zábava – jako hlášková komedie, jež rozesmává diváky. Což vůbec není málo. Ale od velkobystřických a Tomáše Hradila je možné žádat víc.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sbohem, zůstávám! DS OB Velká Bystřice. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 2