FEKAR, Vladimír. Kupec Benátský kabaretní formou. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 1
Ořechovští nezapřou jednotný styl. Roky rokoucí opírají se o rukopis režijní poetiky principála Vlastíka Pešky, který miluje divadlo lidové, divadlo se zpěvy, divadlo přímočaré s jistou mírou naivity a hravosti. Kupce benátského si Vlastík Peška ozkoušel prvně v Radosti, a to se značným úspěchem především u obecenstva, neboť byla ověnčena Cenou THÁLIE ČESKÉHO DIVADLA 1999/2000
za nejlepší inscenaci přehlídky profesionálních souborů divadel České republiky v anketě diváků.
Pro Ořechovské tuto svou hru oprášil, v poslední době rád sahá častěji takto po textech již sebou samým prověřených, ozkoušených, kterým může dát trochu pozměněnou podobu díky jinému obsazení, jiným lidem, jinému scénografovi, ale přitom se může o již dávno objevené opřít jako o jistotu pevnou, že to kdysi fungovalo. Ostatně proč ne.
Titul má tato komedie poněkud květnatý: Převýborný komedie o benátském kupci. Žánrově vymezil si Vlastik Peška komedii jako karneval kabaret a anoncuje, že se nechal inspirovat duchem doby - poetikou – s hudbou s příchutí „ježkáren“ jako z Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Přitom Benátky jako místo dění a přístup k postavám, prostředí italské i zkušenost s Goldonim nezapřou lidové divadlo inspirované komedií dell´arte. Do toho žánrového rozstřelu vstupuje pak ještě film a filmová poetika, kam se vydává i v jedné kabaretní scéně. A úvodní situace s umíráním hraběnky Solaniové je zase taková rakvičkárna.
Vlastík Peška vymyslel si do komedie postavu jakéhosi ďábla našeptávače, který usměrňuje nastavení všech postav, že o peníze, prachy, majetky, výhodné sňatky jde především, že pro tuhle touhu konají všechny postavy – je to dozajista pohádkový motiv, který však v něčem mění nastavení postav – ty jakoby nejednaly zcela ze své vůle, vystaveny pokušení jsou tak trochu řízeny shůry.
Z Kupce benátského Shakespearova uchovává Peška všechny základní a klíčové motivy, po motivacích postav se v kabaretu příliš neptá, spíše situace jen tak ukazuje a zdivadelňuje, například loutkářským rozehráváním scény soudu, rozezpívá je, roztančí v rytmu jazzovém či charlestonovém či až muzikálovém, doplní je gagy tu lepšími, tu košilatými, tu nekorektním pohledem na židy, křesťany, syřany či němce. V nadsázce kabaretu je to všechno možné. V balábile výjevu příběh se tak trochu ztrácí, ač nás dějem provádějí opovědníci, ač se snaží napojit publikum na příběh kupce benátského, přesto jádro příběhu zůstává jaksi nevyložené, neakcentované, jen jako příležitost k hravému uchopení.
V inscenaci se mísí několik typů herectví, herectví nonšalantních bardů, jimiž jsou samotný Vlastík Peška v roli Žida Shylocka a Karel Hegner v roli Opovědníka a byznysmena Antonia, dominantní, až goldoniovsky výbušné pojetí Shylockovy dcery Jessicy. Energické holčičí křepčení Kateřiny Chmelové (Porcie) a Venduly Kubešové (Nerissa a opovědnice), nebo například pohádkově ulítlé uchopení Emira Fajslla v podání Jiřího Sekaniny, nebo neposedné, vrabčácky skákavé herectví barda souboru Jaroslava Lorence v roli ženicha Vrabčáka. Energie veliká převládá, působí do jisté míry spíše neuspořádaně, ačkoliv Peškovy režie mají zpravidla až železný vnitřní řád. A kupodivu, i přes obrovskou energii, s níž soubor ke kabaretu přistupuje, jakoby v Kojetíně před sebou valili ořechovští balvan, nedařilo se hercům prolomit komunikaci s divákem, získat si je naplno na svou stranu. Pro svou hru a hravost.
Možná za to může samotné téma, samotný příběh hry o Židu Shylockovi, možná slabší orientace v příběhu, možná dojem nedotaženosti, možná jiný prostor, než na jaký jsou z Ořechova zvykli, možná to dlouhé čekání na začátek. Kdoví. Fluidum propojení jeviště s hledištěm se však rozhodně nedostavilo v takové míře, jak by si obě strany přály.
Snad jim to vyjde na příští štaci více podle jejich představ.
FEKAR, Vladimír. Kupec Benátský kabaretní formou. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 1
za nejlepší inscenaci přehlídky profesionálních souborů divadel České republiky v anketě diváků.
Pro Ořechovské tuto svou hru oprášil, v poslední době rád sahá častěji takto po textech již sebou samým prověřených, ozkoušených, kterým může dát trochu pozměněnou podobu díky jinému obsazení, jiným lidem, jinému scénografovi, ale přitom se může o již dávno objevené opřít jako o jistotu pevnou, že to kdysi fungovalo. Ostatně proč ne.
Titul má tato komedie poněkud květnatý: Převýborný komedie o benátském kupci. Žánrově vymezil si Vlastik Peška komedii jako karneval kabaret a anoncuje, že se nechal inspirovat duchem doby - poetikou – s hudbou s příchutí „ježkáren“ jako z Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Přitom Benátky jako místo dění a přístup k postavám, prostředí italské i zkušenost s Goldonim nezapřou lidové divadlo inspirované komedií dell´arte. Do toho žánrového rozstřelu vstupuje pak ještě film a filmová poetika, kam se vydává i v jedné kabaretní scéně. A úvodní situace s umíráním hraběnky Solaniové je zase taková rakvičkárna.
Vlastík Peška vymyslel si do komedie postavu jakéhosi ďábla našeptávače, který usměrňuje nastavení všech postav, že o peníze, prachy, majetky, výhodné sňatky jde především, že pro tuhle touhu konají všechny postavy – je to dozajista pohádkový motiv, který však v něčem mění nastavení postav – ty jakoby nejednaly zcela ze své vůle, vystaveny pokušení jsou tak trochu řízeny shůry.
Z Kupce benátského Shakespearova uchovává Peška všechny základní a klíčové motivy, po motivacích postav se v kabaretu příliš neptá, spíše situace jen tak ukazuje a zdivadelňuje, například loutkářským rozehráváním scény soudu, rozezpívá je, roztančí v rytmu jazzovém či charlestonovém či až muzikálovém, doplní je gagy tu lepšími, tu košilatými, tu nekorektním pohledem na židy, křesťany, syřany či němce. V nadsázce kabaretu je to všechno možné. V balábile výjevu příběh se tak trochu ztrácí, ač nás dějem provádějí opovědníci, ač se snaží napojit publikum na příběh kupce benátského, přesto jádro příběhu zůstává jaksi nevyložené, neakcentované, jen jako příležitost k hravému uchopení.
V inscenaci se mísí několik typů herectví, herectví nonšalantních bardů, jimiž jsou samotný Vlastík Peška v roli Žida Shylocka a Karel Hegner v roli Opovědníka a byznysmena Antonia, dominantní, až goldoniovsky výbušné pojetí Shylockovy dcery Jessicy. Energické holčičí křepčení Kateřiny Chmelové (Porcie) a Venduly Kubešové (Nerissa a opovědnice), nebo například pohádkově ulítlé uchopení Emira Fajslla v podání Jiřího Sekaniny, nebo neposedné, vrabčácky skákavé herectví barda souboru Jaroslava Lorence v roli ženicha Vrabčáka. Energie veliká převládá, působí do jisté míry spíše neuspořádaně, ačkoliv Peškovy režie mají zpravidla až železný vnitřní řád. A kupodivu, i přes obrovskou energii, s níž soubor ke kabaretu přistupuje, jakoby v Kojetíně před sebou valili ořechovští balvan, nedařilo se hercům prolomit komunikaci s divákem, získat si je naplno na svou stranu. Pro svou hru a hravost.
Možná za to může samotné téma, samotný příběh hry o Židu Shylockovi, možná slabší orientace v příběhu, možná dojem nedotaženosti, možná jiný prostor, než na jaký jsou z Ořechova zvykli, možná to dlouhé čekání na začátek. Kdoví. Fluidum propojení jeviště s hledištěm se však rozhodně nedostavilo v takové míře, jak by si obě strany přály.
Snad jim to vyjde na příští štaci více podle jejich představ.
FEKAR, Vladimír. Kupec Benátský kabaretní formou. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 1
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.