Redakce Amatérská scéna; HULÁKOVÁ, Lenka. První ročník festivalu Císařovy nové šaty ve třech dnech. Online. Amatérská scéna 9. 2. 2025
První ročník festivalu Císařovy nové šaty ve třech dnech
Festival otevřeného divadelního myšlení založený na počest profesora Jana Císaře se uskutečnil 24.–26. ledna 2025 v Divadle VILA Štvanice. Akce byla postavena na myšlence otevřenosti a samozřejmě na lásce k profesoru Císařovi. K jednotlivým představením probíhaly divadelní úvody a následné diskuse o viděném. Každé představení uvedl někdo, kdo je propojený s konkrétním souborem nebo inscenací a diskuse po představení vedli také různí lidé, kteří měli úzký vztah k prof. Císařovi. Tímto děkujeme všem, kteří přispěli dramaturgickým úvodem nebo vedením diskuse: Marie Nováková, Alena Zemančíková, Vít Peřina, Jiří Havelka, Michal Zahálka, Petr Hašek, Jan Šotkovský a René Levínský. Tak vznikl nápad, že i recenze na představení festivalu pro Vás dodatečně napíše víc vybraných recenzentů z řad diváků.
PÁTEK 23. ledna 2025
V 18.00 hodin jsme se sešli u Císařovy lípy se sklenkou Modrého Janka (méně známá odrůda bílého vína) ze Znovínu a připili jsme spolu s Mirkou Císařovou a všemi přítomnými na Císařovu věčnou slávu. V 18.18 se tři nejstatečnější ponořili do Vltavy, také na počest profesora Císaře a také aby utužili kulturu (zpětně se ukázalo, že i sám profesor se sprchoval studenou vodou).
V 18:30 začala diskuse Fenomén Císař. Velmi pohotově ji moderoval Ivo Kristián Kubák. Šest příspěvků šesti oslovených odborníků, kteří přijali naši výzvu: „vyberte si jednu větu prof. Císaře a inspirujte se jí ve vašem šestiminutovém příspěvku“. Velké díky všem řečníkům, kteří šli doslova s kůži na trh: Alena Zemančíková (s Císařovou větou: „Která opera není komická?“), Eva Kyselová (s Císařovou větou: “Je to poněkud neobvyklá recenze, ale na konci právě fakt, že jste mne donutila takhle přemýšlet vydávám ze její velký, převelký klad. A na tom trvám.”), Jan Vedral (s Císařovou větou: „Dramaturgie je činnost na pomezí.“), Pavel Janoušek (s Císařovou větou: „Je to dobrý, připouštějí existenci Josefa Kajetána Tyla.“), Jakub Korčák (s Císařovou větou: „Nejhorší je, když má režisér nápad.“) a Martin Pšenička (s Císařovou větou: „Vyložit, vysvětlit její existenci lze jen jediným způsobem: jako věc, jež prezentuje, ukazuje, manifestuje, „vylévá“ svou hmotnou podstatu, definuje sama sebe svým prostým bytím.“). Bylo to krásné, dojemné i důstojné. A určitě to bylo potřebné „myšlení o divadle“.
Nyní slíbené recenze.
KRAJINA SE SKLADY, Tygr v tísni
dramaturgický úvod Marie Nováková, vedení diskuse Alena Zemančíková
KRAJINA SE SKLADY / Tygr v tísni
KRAJINA SE SKLADY / Tygr v tísni
KRAJINA JAKO DRAMATICKÝ POLYGON PAMĚTI
Na počátku je slovo: dobrý a zneklidňující text, polyfonicky vrstvený z různoběžných příběhů jedné sudetské krajiny a lidí v rozmanitých časech. Nostalgie pohraničníků nejprve možná trochu směšná zdá se, ale od první chvíle do vyprávění k živým vstupuje smrt a její mrtví, kteří tu s námi stále jsou. Krajina se sklady je kontinuálně zraňovanou adresou naší zajíkavé paměti. To, co si pamatujeme, i to, co bychom nejraději zahrnuli buldozerem do smetí jako nepotřebnou veteš. Ohře a její přítoky jako mlčenlivá řeka Lethé, řeka vytěsnění. Hřbitov zajatců z I. světové války, devadesátkové pohraniční bordely, současná pažravá logistická centra – to vše tu stále je. A v postavách stárnoucí „tety“ prostitutky a jejího „synovce“ i nalomená, chvějivá a křehká třtina naděje.
(Marie Nováková: Krajina se sklady, Tygr v tísni, režie: I. K. Kubák)
Radovan Lipus
SOBOTA 24. ledna 2025
ČERVENÝ BALÓNEK, Naivní divadlo Liberec
dramaturgický úvod Vít Peřina, vedení diskuse Jiří Havelka
ČERVENÝ BALÓNEK / Naivní divadlo Liberec
ČERVENÝ BALÓNEK / Naivní divadlo Liberec
Pamětníci si možná ještě vzpomenou na francouzský film režiséra Alberta Lamorisse Červený balónek, který měl premiéru v roce 1956 a hrál se i v našich kinech. Film se stal inspirací pro stejnojmennou inscenaci Naivního divadla Liberec, která je určena pro nejmenší děti. Ale to sobotní odpoledne ve Vile Štvanice si na své rozhodně přišli i dospělí diváci. Poetické představení o přátelství malého kluka s oživlým červeným balónkem nás – alespoň pro ten čas, kdy jsme ho sledovali – přimělo zpomalit, zahledět se a zaposlouchat, prožít s hlavními postavami příběh osamělosti ve velkém městě, hledání přátelství a jeho nalézání, prvních ztrát, ale i nadějí. Vtáhlo nás do světa, kde víc než slova (kterými se zde šetřilo), hrála roli atmosféra, vytvářená obrazy, barvou, světlem, zvukem a hudbou. Ale aby nebylo mýlky, pro poetično se zde nezapomínalo ani na humor, někdy laskavý, někdy až groteskní. Většinu prostoru, ve kterém se hrálo, zabírala točna zastavěná šedými domy. Jeden vedle druhého vytvářely zdánlivě neprostupnou hradbu, která jakoby nepřála ničemu živému. Ale pak se stal zázrak. Město se nám otevíralo, objevovali jsme jeho nejrůznější zákoutí, v nichž se odehrávaly jednotlivé situace. Nešlo než obdivovat jak velmi přesně, ale zároveň nenásilně a s lehkostí živí herci rozkládají a přeskupují tuto skládačku, i jejich soustředěný a citlivý projev při oživování světa hry. V závěru se město zdánlivě opět uzavře. Ale my v něm nyní už vidíme život za rozsvícenými okny, i naději ve zvolna stoupajících barevných balóncích, kterých je nakonec plné nebe.
(Pod inscenací jsou podepsáni: dramaturg Vít Peřina, režisérka Michaela Homolová, výtvarnice Berta Doubková, hudebník Filip Homola a herci Veronika Khomová, Jakub Müller, Petr Štěpánek a Pavel Pfeifer.)
Irina Ulrychová
JABKA, Hana Voříšková a Matěj Pospíšil
MARYŠKA, Frgál na nitkách, Brno
MARYŠA VÁVROVÁ, Bažantova loutkářská družina
3× dramaturgický úvod a vedení diskuse Michal Zahálka
Tři premiéry v jednom odpoledni
„Loutkářské odpoledne“ ve Vile Štvanice v rámci akce Císařovy nové šaty bylo ryzím potěšením. Notu určil na počátku Červený balónek – inscenace Naivního divadla Liberec, čerstvě ověnčená cenou ERIK českého střediska UNIMA, ale premiérový triptych tří amatérských seskupení z Chocně, Brna a Poniklé uvedený v pozdním odpoledni a v podvečer a spojený venkovským prostředím a folklorními motivy, byl příjemným diváckým překvapením. Někde na počátku byl samozřejmě prof. Císař a jeho nápad napsat studii o roli jablek na scéně, a tento nápad proměnili organizátoři v zadání pro tři na sobě nezávislé soubory spojené, jak jinak, vztahem k panu profesorovi, jehož jméno, odkaz, náměty a příhody byly srdcem celého víkendového setkání na Štvanici.
Nezůstalo ale jen u jablek, a to v jejich nejrůznější podobě a zpracování, ale zadaným úkolem se ještě prolínala také Maryša bratří Mrštíků, a to v nejpodivuhodnějších variantách počítajících samozřejmě s diváckou znalostí předlohy.
První se s jablky utkala performerka Hanka Voříšková (hudební doprovod: Matěj Pospíšil) ze všech tří inscenací v nejsevřenějším a strukturou nejpřehlednějším příběhu pod názvem Jabka. Začíná nekonečným až rituálním vykrajováním jablek, kterému se věnovala od nepaměti celá její rodina, a pokračuje historií jejich dalšího zpracování – od štrůdlu (včetně názorné prezentace celého postupu) až po popis využití všeho, co postupně z jablek zbylo. Po názorném výkladu během vykrajování, obdařeném i lehkým nadhledem nad popisy tradičních venkovských prací a řemesel a okořeněném autentičností hereččina projevu, následovalo divadelní překvapení. Byla to stínohra ve spodní části hracího prostoru, kde doposud probíhalo komentované vykrajování jablek. Stínoherní partie ve spodní části jeviště s výmluvným a vtipným hudebním doprovodem je příběhem o zbytečnosti odkládání věcí „na pak“, včetně závěrečné pointy, která jako by překvapivě souzněla s tématem dalších dvou uvedených inscenací – s revoltou postavit se proti zaběhlým rituálům a svazujícím tradicím.
Císařovy nové šaty 2025 / Hana Voříšková / Jabka
Císařovy nové šaty 2025 / Hana Voříšková / Jabka
Na Štvanici nebyla o překvapení nouze. Tím dalším byl nesporně mladý brněnský soubor Frgál na nitkách, který předvedl svou autorskou verzi klasického textu nazvanou Maryška za použití předmětů – v tomto případě nejrůznějších hrnků a hrnečků. Z dané předlohy nerezignuje soubor na napětí dané milostným trojúhelníkem, ale především akcentuje vztah mezi Maryšou a jejím okolím (působivá je scéna topení Maryši/hrnečku ve vodě „vesnického rybníčku“, v tomto případě „kamarádkami“ nalévané a přidávané vody do akvária). S předměty realizovaná dramatická scéna je zároveň výmluvnou metaforou omezeného prostoru měnícího se s přiléváním vody v situaci Maryščina života ve vesnici. Hlavním motorem Maryšina chování a postoje jejího okolí k ní je totiž především její touha vymanit se z omezujícího prostředí a dostat se výš, v tomto případě v inscenaci s trochou ironie několikrát zmiňovaného Brna. Jemná ironie a narážky na folklorní zázemí ale není jen v převyprávění známého příběhu, ale objevuje se např. i v kostýmu dívek, které mají na vrchní části nápis Kroj, ironie se objeví i ve zpěvních partech a doprovodu. Premiérový křest Frgálu s velkým diváckým ohlasem byl určitě výzvou ke sledování jeho dalších cest.
Císařovy nové šaty 2025 / Frgál na nitkách / Maryška
Císařovy nové šaty 2025 / Frgál na nitkách / Maryška
Oblíbený protagonista Bažantovy loutkářské družiny Tomáš Hájek před sebe inscenací Maryša Vávrová postavil náročný úkol. Nejen že si zvolil jako předlohu tzv. „pevný text“, ale rozhodl se dobrovolně pracovat tentokráte bez svého oblíbeného prostředku, kterým se zapsal už před lety do povědomí veřejnosti – meotaru. Na rozevláté a rozbíhavé scéně pracuje ve scénografii i v plošných loutkách s miniaturami a kombinuje příběh Maryši a nešťastného vdovce – podnikatele Vávry – s reklamami na jeho pověstný jablečný mošt. Ty se objevují jako výrazné pauzy v ději a upozorňují v nich kromě Vávrova moštu na jablka ve spojení s jejich úlohou v dějinách – od biblického příběhu Evy, přes Viléma Tella atd… Destrukce Vávrova života, která je částečně destrukcí hracího prostoru, má závěrečnou pointu v dominanci dvou na scéně zbylých kanystrů jablečného moštu, které reprezentují Vávrovu živnost. Nabízené ochutnávání jejich obsahu je zároveň i posledním atakem publika, které s úsměvem a nedočkavostí a pobaveně sledovalo všechny proměny a variace známého příběhu. Hájkova inscenace se vyznačují vtipem, detailní promyšleností a někdy až přebujelostí nápadů, které nelze při jediném zhlédnutí zodpovědně postihnout. Musím tedy počkat, až si všechno ještě jednou vychutnám při nejbližší repríze.
Císařovy nové šaty 2025 / Bažantova loutkářská družina / Maryša Vávrová
Císařovy nové šaty 2025 / Bažantova loutkářská družina / Maryša Vávrová
Nina Malíková
NEDĚLE 25. ledna 2025
ZELENAVÝ PTÁČEK, Geisslers hofcomoedianten
dramaturgický úvod Petr Hašek, vedení diskuse Jan Šotkovský
ZELENAVÝ PTÁČEK / Geisslers hofcomoedianten
ZELENAVÝ PTÁČEK / Geisslers hofcomoedianten
Geisslers Hofcomoedianten se na festivalu představili pohádkou Carla Gozziho Zelenavý ptáček, která je v jejich repertoáru de facto pokračováním Lásky ke třem pomerančům z pera téhož benátského hraběte. Starobylou pohádku, ve které princ a princezna pátrají po svém původu a na konci putování nacházejí nejen rodiče, ale i lásku, kdy čelí intrikám čarodějnice, a vyváznou díky ochraně kouzelníka, hrají Geisslers s temperamentem, jenž budí úžas i smích. Příběh odehrají v kulisách obrovských tašek, v jakých šmelináři převážejí své zboží a návštěvníci výprodejů své získané výhodné koupě, v těch modrobíločerveně pruhovaných taškách se přenášejí, zjevují i mizí, staví z nich hrad i pohodlné lože a nakonec s pomocí jedné z těch kabel promění zlou čarodějnici Kreontu v želvu.
S rozkoší sledujeme putující pohádkové motivy jako je zpívající zlaté jablko, tančící živá voda, otec proměněný v sochu a čarodějnice v želvu a především zázračný zelenavý ptáček, tradiční pohádkový rádce hrdiny na cestě plné nástrah. Tradiční postavy commedie dell´arte se pohybují v současném světě výprodejů jako doma, namyšlená a trochu i krutá princeznička diktuje, co pro ni má její milý udělat, aniž by pomyslela na to, co to udělá s ním, královna zavrhne své děti a pradlena je, už vychované, ztratí. Upřímně řečeno, filozofii této „filozofické pohádky“, jak je uváděna v podtitulu knižního vydání (kterého se Geisslers ovšem drží jen velmi volně), člověk po jednom zhlédnutí v množství gagů, dějových zvratů, záměn a zdvojení osob snadno nerozluští. Zlo je potrestáno, láska vítězí: takový je i v této pohádce s komplikovaným dějem základní étos. Filozofické sdělení hovoří o marném bažení po věcech, o pyšném podmiňování lásky zkouškou, o tom, že krásné a efektní věci se získávají za cenu života: bohužel ten život nasazuje místo toho, kdo po věcech baží, někdo jiný, kdo pro ně jde z lásky.
Geisslers ve spektru českého divadla nemají obdoby, jejich všestranná herecká vybavenost, tak samozřejmá, že i akrobatické výkony působí hravě a kouzla se dějí před očima publika, je mimořádná. V preambuli směřování souboru mají rozvíjení barokní inspirace: commedia dell´arte s pevnou typologií postav, zhruba načrtnutým dějem a akcí, založenou na herecké improvizaci do ní patří a Geisslers ji rozvíjejí a aktualizují na nejvyšší úrovni.
Alena Zemančíková
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
dramaturgický úvod Alena Zemančíková, vedení diskuse René Levínský
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
Přitažlivost improvizace
Podobně jako známá inscenace Společenstvo vlastníků, generačně a poeticky spřízněného (improvizačními postupy, humorem a společenskými tématy) souboru Vosto5, i nová „láhoří“ komedie nazvaná Perfektní den situačně těží z prostředí schůze, byť v tomto případě je jich několik a schůzují zde členové akademického senátu pedagogické fakulty. Každý účastník kolektivně sdíleného rituálu, zvaného schůze, sleduje své víceméně skrývané zájmy a preference. Humor vyplývá z povědomosti, divák nemusí mít přímou zkušenost se schůzováním, aby rozpoznal stereotypy, do nichž se herci/autoři strefují. Nenuceně se ale poukazuje i na deformaci související s přijetím dané sociální role, v níž napodobujeme zkušenější „hráče“ a jsme vedeni k určitému typu chování a jednání, jež nám osobně nemusí být zcela vlastní. Schůze se stává modelovou situací, v níž se zrcadlí stav společnosti, její hierarchizace, (ne)ochota či (ne)schopnost se vzájemně, přes vzájemné rozdíly, domluvit, pochopit a dojít do kompromisu. Nebo se naopak do „kompromisu“ ne(ne)chat vmanipulovat. Účastníci se, dle očekávání, hádají, hají své pozice, aby posléze zjistili, že jeden z nich je ďábel, opravdový ďábel… Podobný motiv může, což je pro naši současnost asi příznačné, fungovat pouze v žánru záměrně fraškovité komedie. Skrze nevážnost se uvěřitelněji vyjevuje, jak s poznáním „absolutního zla“ nakládáme a nakolik máme potřebu, možná až nutkavost hledat „ďábla“ v každé situaci a vždy v těch druhých. Nedokonalost lidského jednání zpřítomňuje zákonitá nedokonalost „řízené“ improvizace, která je pro LÁHOR/Soundsytem charakteristická. Předem je dané prostředí, výchozí situace, charaktery a cíle postav, případně několik málo pevných zlomových momentů (v podobě replik nebo hudebních tracků). Zbytek, tj. samotný průběh dění a jednotlivé interakce mezi postavami, vznikají teď a tady. Z toho plyne nevyhnutelná přítomnost hlušších míst či „chyb“. Občasné tápání však v sobě nese, i ve své trapnosti, punc živé situační spontánnosti, nepředvídatelnosti, umožňuje vznik neopakovatelného a nepřipravitelného, čímž se nám připomíná jeden ze základních rysů naší existence.
Miloš Kameník
Císařovy nové šaty pořádali NIPOS, útvar ARTAMA (Lenka Huláková), ve spolupráci s Divadlem VILA Štvanice (Žaneta Špánková), Geisslers Hofcomoedianten (Kateřina Bohadlová, Petr Hašek), Tygr v tísni (Marie Nováková, Ivo Kristián Kubák), VOSTO5 (respektive Jiří Havelka), DAMU a Michal Zahálka
Akce se uskutečnila také díky všem přispěvatelům, kteří se rozhodli pomoct sbírce na donio.cz Oblékněte Císařovy nové šaty, vybralo se 34 804 Kč, všem velké díky!
Příští ročník je naplánovaný na 23.–25. ledna 2026.
Za tým Císařových nových šatů Lenka Huláková
Redakce Amatérská scéna; HULÁKOVÁ, Lenka. První ročník festivalu Císařovy nové šaty ve třech dnech. Online. Amatérská scéna 9. 2. 2025 [cit. 20250218]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/prvni-rocnik-festivalu-cisarovy-nove-saty-ve-trech-dnech/
Festival otevřeného divadelního myšlení založený na počest profesora Jana Císaře se uskutečnil 24.–26. ledna 2025 v Divadle VILA Štvanice. Akce byla postavena na myšlence otevřenosti a samozřejmě na lásce k profesoru Císařovi. K jednotlivým představením probíhaly divadelní úvody a následné diskuse o viděném. Každé představení uvedl někdo, kdo je propojený s konkrétním souborem nebo inscenací a diskuse po představení vedli také různí lidé, kteří měli úzký vztah k prof. Císařovi. Tímto děkujeme všem, kteří přispěli dramaturgickým úvodem nebo vedením diskuse: Marie Nováková, Alena Zemančíková, Vít Peřina, Jiří Havelka, Michal Zahálka, Petr Hašek, Jan Šotkovský a René Levínský. Tak vznikl nápad, že i recenze na představení festivalu pro Vás dodatečně napíše víc vybraných recenzentů z řad diváků.
PÁTEK 23. ledna 2025
V 18.00 hodin jsme se sešli u Císařovy lípy se sklenkou Modrého Janka (méně známá odrůda bílého vína) ze Znovínu a připili jsme spolu s Mirkou Císařovou a všemi přítomnými na Císařovu věčnou slávu. V 18.18 se tři nejstatečnější ponořili do Vltavy, také na počest profesora Císaře a také aby utužili kulturu (zpětně se ukázalo, že i sám profesor se sprchoval studenou vodou).
V 18:30 začala diskuse Fenomén Císař. Velmi pohotově ji moderoval Ivo Kristián Kubák. Šest příspěvků šesti oslovených odborníků, kteří přijali naši výzvu: „vyberte si jednu větu prof. Císaře a inspirujte se jí ve vašem šestiminutovém příspěvku“. Velké díky všem řečníkům, kteří šli doslova s kůži na trh: Alena Zemančíková (s Císařovou větou: „Která opera není komická?“), Eva Kyselová (s Císařovou větou: “Je to poněkud neobvyklá recenze, ale na konci právě fakt, že jste mne donutila takhle přemýšlet vydávám ze její velký, převelký klad. A na tom trvám.”), Jan Vedral (s Císařovou větou: „Dramaturgie je činnost na pomezí.“), Pavel Janoušek (s Císařovou větou: „Je to dobrý, připouštějí existenci Josefa Kajetána Tyla.“), Jakub Korčák (s Císařovou větou: „Nejhorší je, když má režisér nápad.“) a Martin Pšenička (s Císařovou větou: „Vyložit, vysvětlit její existenci lze jen jediným způsobem: jako věc, jež prezentuje, ukazuje, manifestuje, „vylévá“ svou hmotnou podstatu, definuje sama sebe svým prostým bytím.“). Bylo to krásné, dojemné i důstojné. A určitě to bylo potřebné „myšlení o divadle“.
Nyní slíbené recenze.
KRAJINA SE SKLADY, Tygr v tísni
dramaturgický úvod Marie Nováková, vedení diskuse Alena Zemančíková
KRAJINA SE SKLADY / Tygr v tísni
KRAJINA SE SKLADY / Tygr v tísni
KRAJINA JAKO DRAMATICKÝ POLYGON PAMĚTI
Na počátku je slovo: dobrý a zneklidňující text, polyfonicky vrstvený z různoběžných příběhů jedné sudetské krajiny a lidí v rozmanitých časech. Nostalgie pohraničníků nejprve možná trochu směšná zdá se, ale od první chvíle do vyprávění k živým vstupuje smrt a její mrtví, kteří tu s námi stále jsou. Krajina se sklady je kontinuálně zraňovanou adresou naší zajíkavé paměti. To, co si pamatujeme, i to, co bychom nejraději zahrnuli buldozerem do smetí jako nepotřebnou veteš. Ohře a její přítoky jako mlčenlivá řeka Lethé, řeka vytěsnění. Hřbitov zajatců z I. světové války, devadesátkové pohraniční bordely, současná pažravá logistická centra – to vše tu stále je. A v postavách stárnoucí „tety“ prostitutky a jejího „synovce“ i nalomená, chvějivá a křehká třtina naděje.
(Marie Nováková: Krajina se sklady, Tygr v tísni, režie: I. K. Kubák)
Radovan Lipus
SOBOTA 24. ledna 2025
ČERVENÝ BALÓNEK, Naivní divadlo Liberec
dramaturgický úvod Vít Peřina, vedení diskuse Jiří Havelka
ČERVENÝ BALÓNEK / Naivní divadlo Liberec
ČERVENÝ BALÓNEK / Naivní divadlo Liberec
Pamětníci si možná ještě vzpomenou na francouzský film režiséra Alberta Lamorisse Červený balónek, který měl premiéru v roce 1956 a hrál se i v našich kinech. Film se stal inspirací pro stejnojmennou inscenaci Naivního divadla Liberec, která je určena pro nejmenší děti. Ale to sobotní odpoledne ve Vile Štvanice si na své rozhodně přišli i dospělí diváci. Poetické představení o přátelství malého kluka s oživlým červeným balónkem nás – alespoň pro ten čas, kdy jsme ho sledovali – přimělo zpomalit, zahledět se a zaposlouchat, prožít s hlavními postavami příběh osamělosti ve velkém městě, hledání přátelství a jeho nalézání, prvních ztrát, ale i nadějí. Vtáhlo nás do světa, kde víc než slova (kterými se zde šetřilo), hrála roli atmosféra, vytvářená obrazy, barvou, světlem, zvukem a hudbou. Ale aby nebylo mýlky, pro poetično se zde nezapomínalo ani na humor, někdy laskavý, někdy až groteskní. Většinu prostoru, ve kterém se hrálo, zabírala točna zastavěná šedými domy. Jeden vedle druhého vytvářely zdánlivě neprostupnou hradbu, která jakoby nepřála ničemu živému. Ale pak se stal zázrak. Město se nám otevíralo, objevovali jsme jeho nejrůznější zákoutí, v nichž se odehrávaly jednotlivé situace. Nešlo než obdivovat jak velmi přesně, ale zároveň nenásilně a s lehkostí živí herci rozkládají a přeskupují tuto skládačku, i jejich soustředěný a citlivý projev při oživování světa hry. V závěru se město zdánlivě opět uzavře. Ale my v něm nyní už vidíme život za rozsvícenými okny, i naději ve zvolna stoupajících barevných balóncích, kterých je nakonec plné nebe.
(Pod inscenací jsou podepsáni: dramaturg Vít Peřina, režisérka Michaela Homolová, výtvarnice Berta Doubková, hudebník Filip Homola a herci Veronika Khomová, Jakub Müller, Petr Štěpánek a Pavel Pfeifer.)
Irina Ulrychová
JABKA, Hana Voříšková a Matěj Pospíšil
MARYŠKA, Frgál na nitkách, Brno
MARYŠA VÁVROVÁ, Bažantova loutkářská družina
3× dramaturgický úvod a vedení diskuse Michal Zahálka
Tři premiéry v jednom odpoledni
„Loutkářské odpoledne“ ve Vile Štvanice v rámci akce Císařovy nové šaty bylo ryzím potěšením. Notu určil na počátku Červený balónek – inscenace Naivního divadla Liberec, čerstvě ověnčená cenou ERIK českého střediska UNIMA, ale premiérový triptych tří amatérských seskupení z Chocně, Brna a Poniklé uvedený v pozdním odpoledni a v podvečer a spojený venkovským prostředím a folklorními motivy, byl příjemným diváckým překvapením. Někde na počátku byl samozřejmě prof. Císař a jeho nápad napsat studii o roli jablek na scéně, a tento nápad proměnili organizátoři v zadání pro tři na sobě nezávislé soubory spojené, jak jinak, vztahem k panu profesorovi, jehož jméno, odkaz, náměty a příhody byly srdcem celého víkendového setkání na Štvanici.
Nezůstalo ale jen u jablek, a to v jejich nejrůznější podobě a zpracování, ale zadaným úkolem se ještě prolínala také Maryša bratří Mrštíků, a to v nejpodivuhodnějších variantách počítajících samozřejmě s diváckou znalostí předlohy.
První se s jablky utkala performerka Hanka Voříšková (hudební doprovod: Matěj Pospíšil) ze všech tří inscenací v nejsevřenějším a strukturou nejpřehlednějším příběhu pod názvem Jabka. Začíná nekonečným až rituálním vykrajováním jablek, kterému se věnovala od nepaměti celá její rodina, a pokračuje historií jejich dalšího zpracování – od štrůdlu (včetně názorné prezentace celého postupu) až po popis využití všeho, co postupně z jablek zbylo. Po názorném výkladu během vykrajování, obdařeném i lehkým nadhledem nad popisy tradičních venkovských prací a řemesel a okořeněném autentičností hereččina projevu, následovalo divadelní překvapení. Byla to stínohra ve spodní části hracího prostoru, kde doposud probíhalo komentované vykrajování jablek. Stínoherní partie ve spodní části jeviště s výmluvným a vtipným hudebním doprovodem je příběhem o zbytečnosti odkládání věcí „na pak“, včetně závěrečné pointy, která jako by překvapivě souzněla s tématem dalších dvou uvedených inscenací – s revoltou postavit se proti zaběhlým rituálům a svazujícím tradicím.
Císařovy nové šaty 2025 / Hana Voříšková / Jabka
Císařovy nové šaty 2025 / Hana Voříšková / Jabka
Na Štvanici nebyla o překvapení nouze. Tím dalším byl nesporně mladý brněnský soubor Frgál na nitkách, který předvedl svou autorskou verzi klasického textu nazvanou Maryška za použití předmětů – v tomto případě nejrůznějších hrnků a hrnečků. Z dané předlohy nerezignuje soubor na napětí dané milostným trojúhelníkem, ale především akcentuje vztah mezi Maryšou a jejím okolím (působivá je scéna topení Maryši/hrnečku ve vodě „vesnického rybníčku“, v tomto případě „kamarádkami“ nalévané a přidávané vody do akvária). S předměty realizovaná dramatická scéna je zároveň výmluvnou metaforou omezeného prostoru měnícího se s přiléváním vody v situaci Maryščina života ve vesnici. Hlavním motorem Maryšina chování a postoje jejího okolí k ní je totiž především její touha vymanit se z omezujícího prostředí a dostat se výš, v tomto případě v inscenaci s trochou ironie několikrát zmiňovaného Brna. Jemná ironie a narážky na folklorní zázemí ale není jen v převyprávění známého příběhu, ale objevuje se např. i v kostýmu dívek, které mají na vrchní části nápis Kroj, ironie se objeví i ve zpěvních partech a doprovodu. Premiérový křest Frgálu s velkým diváckým ohlasem byl určitě výzvou ke sledování jeho dalších cest.
Císařovy nové šaty 2025 / Frgál na nitkách / Maryška
Císařovy nové šaty 2025 / Frgál na nitkách / Maryška
Oblíbený protagonista Bažantovy loutkářské družiny Tomáš Hájek před sebe inscenací Maryša Vávrová postavil náročný úkol. Nejen že si zvolil jako předlohu tzv. „pevný text“, ale rozhodl se dobrovolně pracovat tentokráte bez svého oblíbeného prostředku, kterým se zapsal už před lety do povědomí veřejnosti – meotaru. Na rozevláté a rozbíhavé scéně pracuje ve scénografii i v plošných loutkách s miniaturami a kombinuje příběh Maryši a nešťastného vdovce – podnikatele Vávry – s reklamami na jeho pověstný jablečný mošt. Ty se objevují jako výrazné pauzy v ději a upozorňují v nich kromě Vávrova moštu na jablka ve spojení s jejich úlohou v dějinách – od biblického příběhu Evy, přes Viléma Tella atd… Destrukce Vávrova života, která je částečně destrukcí hracího prostoru, má závěrečnou pointu v dominanci dvou na scéně zbylých kanystrů jablečného moštu, které reprezentují Vávrovu živnost. Nabízené ochutnávání jejich obsahu je zároveň i posledním atakem publika, které s úsměvem a nedočkavostí a pobaveně sledovalo všechny proměny a variace známého příběhu. Hájkova inscenace se vyznačují vtipem, detailní promyšleností a někdy až přebujelostí nápadů, které nelze při jediném zhlédnutí zodpovědně postihnout. Musím tedy počkat, až si všechno ještě jednou vychutnám při nejbližší repríze.
Císařovy nové šaty 2025 / Bažantova loutkářská družina / Maryša Vávrová
Císařovy nové šaty 2025 / Bažantova loutkářská družina / Maryša Vávrová
Nina Malíková
NEDĚLE 25. ledna 2025
ZELENAVÝ PTÁČEK, Geisslers hofcomoedianten
dramaturgický úvod Petr Hašek, vedení diskuse Jan Šotkovský
ZELENAVÝ PTÁČEK / Geisslers hofcomoedianten
ZELENAVÝ PTÁČEK / Geisslers hofcomoedianten
Geisslers Hofcomoedianten se na festivalu představili pohádkou Carla Gozziho Zelenavý ptáček, která je v jejich repertoáru de facto pokračováním Lásky ke třem pomerančům z pera téhož benátského hraběte. Starobylou pohádku, ve které princ a princezna pátrají po svém původu a na konci putování nacházejí nejen rodiče, ale i lásku, kdy čelí intrikám čarodějnice, a vyváznou díky ochraně kouzelníka, hrají Geisslers s temperamentem, jenž budí úžas i smích. Příběh odehrají v kulisách obrovských tašek, v jakých šmelináři převážejí své zboží a návštěvníci výprodejů své získané výhodné koupě, v těch modrobíločerveně pruhovaných taškách se přenášejí, zjevují i mizí, staví z nich hrad i pohodlné lože a nakonec s pomocí jedné z těch kabel promění zlou čarodějnici Kreontu v želvu.
S rozkoší sledujeme putující pohádkové motivy jako je zpívající zlaté jablko, tančící živá voda, otec proměněný v sochu a čarodějnice v želvu a především zázračný zelenavý ptáček, tradiční pohádkový rádce hrdiny na cestě plné nástrah. Tradiční postavy commedie dell´arte se pohybují v současném světě výprodejů jako doma, namyšlená a trochu i krutá princeznička diktuje, co pro ni má její milý udělat, aniž by pomyslela na to, co to udělá s ním, královna zavrhne své děti a pradlena je, už vychované, ztratí. Upřímně řečeno, filozofii této „filozofické pohádky“, jak je uváděna v podtitulu knižního vydání (kterého se Geisslers ovšem drží jen velmi volně), člověk po jednom zhlédnutí v množství gagů, dějových zvratů, záměn a zdvojení osob snadno nerozluští. Zlo je potrestáno, láska vítězí: takový je i v této pohádce s komplikovaným dějem základní étos. Filozofické sdělení hovoří o marném bažení po věcech, o pyšném podmiňování lásky zkouškou, o tom, že krásné a efektní věci se získávají za cenu života: bohužel ten život nasazuje místo toho, kdo po věcech baží, někdo jiný, kdo pro ně jde z lásky.
Geisslers ve spektru českého divadla nemají obdoby, jejich všestranná herecká vybavenost, tak samozřejmá, že i akrobatické výkony působí hravě a kouzla se dějí před očima publika, je mimořádná. V preambuli směřování souboru mají rozvíjení barokní inspirace: commedia dell´arte s pevnou typologií postav, zhruba načrtnutým dějem a akcí, založenou na herecké improvizaci do ní patří a Geisslers ji rozvíjejí a aktualizují na nejvyšší úrovni.
Alena Zemančíková
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
dramaturgický úvod Alena Zemančíková, vedení diskuse René Levínský
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
PERFEKTNÍ DEN, LÁHOR/SOUNDSYSTEM
Přitažlivost improvizace
Podobně jako známá inscenace Společenstvo vlastníků, generačně a poeticky spřízněného (improvizačními postupy, humorem a společenskými tématy) souboru Vosto5, i nová „láhoří“ komedie nazvaná Perfektní den situačně těží z prostředí schůze, byť v tomto případě je jich několik a schůzují zde členové akademického senátu pedagogické fakulty. Každý účastník kolektivně sdíleného rituálu, zvaného schůze, sleduje své víceméně skrývané zájmy a preference. Humor vyplývá z povědomosti, divák nemusí mít přímou zkušenost se schůzováním, aby rozpoznal stereotypy, do nichž se herci/autoři strefují. Nenuceně se ale poukazuje i na deformaci související s přijetím dané sociální role, v níž napodobujeme zkušenější „hráče“ a jsme vedeni k určitému typu chování a jednání, jež nám osobně nemusí být zcela vlastní. Schůze se stává modelovou situací, v níž se zrcadlí stav společnosti, její hierarchizace, (ne)ochota či (ne)schopnost se vzájemně, přes vzájemné rozdíly, domluvit, pochopit a dojít do kompromisu. Nebo se naopak do „kompromisu“ ne(ne)chat vmanipulovat. Účastníci se, dle očekávání, hádají, hají své pozice, aby posléze zjistili, že jeden z nich je ďábel, opravdový ďábel… Podobný motiv může, což je pro naši současnost asi příznačné, fungovat pouze v žánru záměrně fraškovité komedie. Skrze nevážnost se uvěřitelněji vyjevuje, jak s poznáním „absolutního zla“ nakládáme a nakolik máme potřebu, možná až nutkavost hledat „ďábla“ v každé situaci a vždy v těch druhých. Nedokonalost lidského jednání zpřítomňuje zákonitá nedokonalost „řízené“ improvizace, která je pro LÁHOR/Soundsytem charakteristická. Předem je dané prostředí, výchozí situace, charaktery a cíle postav, případně několik málo pevných zlomových momentů (v podobě replik nebo hudebních tracků). Zbytek, tj. samotný průběh dění a jednotlivé interakce mezi postavami, vznikají teď a tady. Z toho plyne nevyhnutelná přítomnost hlušších míst či „chyb“. Občasné tápání však v sobě nese, i ve své trapnosti, punc živé situační spontánnosti, nepředvídatelnosti, umožňuje vznik neopakovatelného a nepřipravitelného, čímž se nám připomíná jeden ze základních rysů naší existence.
Miloš Kameník
Císařovy nové šaty pořádali NIPOS, útvar ARTAMA (Lenka Huláková), ve spolupráci s Divadlem VILA Štvanice (Žaneta Špánková), Geisslers Hofcomoedianten (Kateřina Bohadlová, Petr Hašek), Tygr v tísni (Marie Nováková, Ivo Kristián Kubák), VOSTO5 (respektive Jiří Havelka), DAMU a Michal Zahálka
Akce se uskutečnila také díky všem přispěvatelům, kteří se rozhodli pomoct sbírce na donio.cz Oblékněte Císařovy nové šaty, vybralo se 34 804 Kč, všem velké díky!
Příští ročník je naplánovaný na 23.–25. ledna 2026.
Za tým Císařových nových šatů Lenka Huláková
Redakce Amatérská scéna; HULÁKOVÁ, Lenka. První ročník festivalu Císařovy nové šaty ve třech dnech. Online. Amatérská scéna 9. 2. 2025 [cit. 20250218]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/prvni-rocnik-festivalu-cisarovy-nove-saty-ve-trech-dnech/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.