MELÍŠKOVÁ, Vendula. Jak zpřístupnit divadelní představení nevidomým? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2024
Jak zpřístupnit divadelní představení nevidomým?
12 prosince, 2024, Vendula Melíšková
Spolek Just Monkeys, člen Asociace nezávislých divadel, který se vedle realizace činoherních a alternativních her zabývá i pořádáním vzdělávacích akcí a preventivních programů na bázi wellbeingu, uspořádal v roce 2024 projekt pro zlepšení přístupnosti divadelních institucí osobám se zrakovým postižením. Projekt „Přístupnost kultury nevidomým“ představuje ředitelka spolku Vendula Wichsová.
Vendulo, můžeš popsat vznik vašeho projektu „Přístupnost kultury nevidomým“? Kdo s nápadem přišel?
VW: Setkala jsem se s Katarzynou Peplinskou-Pietrzak a její praxí na workshopu v polské Vratislavi. Líbil se mi jak její způsob vedení workshopu, tak mě nadchl obsah. Nadchl a mírně zahanbil, pořád jsem si říkala, jak to že se u nás nerozvíjí podobné aktivity. Nějak se ke mně dostala výzva Ministerstva kultury na podporu pracovníků v kultuře, napsala jsem Katarzyně, jestli by přijela lektorovat do Čech. Souhlasila, a tak byl projekt na světě.
Spolupráce napříč kulturními organizacemi
Na vašich stránkách jsem se dočetla, že projekt Přístupnost kultury nevidomým vznikl ve spolupráci s Asociací divadelních lektorů, Národním divadlem a DAMU (Katedrou výchovné dramatiky). Jak se jednotliví spolupořadatelé projektu účastnili?
VW: Ano. Ještě před podáním projektu jsem se spojila s Danielou von Vorst, předsedkyní Asociace divadelních lektorů, která mě pozvala na jejich setkání, kde jsem projekt prezentovala a ptala se, jestli by lektorky a lektoři měli o workshop k tématu zpřístupňování divadla nevidomým zájem. Daniela také zařídila spolupráci s Národním divadlem. První workshop se odehrál v prostorách zkušeben ND. Na DAMU jsem byla v kontaktu nejdříve s ombudsmanem Petrem Polákem a následně s Romanem Černíkem z Katedry výchovné dramatiky a druhý workshop byl díky nim na světě.
Asistence nevidomým v prostoru divadla
V popisu projektu je uvedeno, že chcete „podpořit implementaci přístupnosti divadla nevidomým“. Jak takové začlenění nevidomých do divadelního prostoru může vypadat?
VW: Může nabývat nejrůznějších podob podle možností organizátorů kulturních akcí či institucí. Katarzyna často zmiňovala své začátky od malých krůčků až k dnešní podobě, která si žádá zapojení mnoha složek divadelního provozu a práci minimálně jednoho člověka na plný úvazek. Povzbuzovala nás, ať se nebojíme hledat vlastní cesty dle našich kapacit.
Základ je třeba dát na webové stránky popis prostor divadla, aby se nevidomí dokázali v interiéru orientovat. Fajn jsou také různé haptické stezky, speciální workshopy, tvůrčí dílny, vytváření audio-popisů představení, vytvořit inkluzivně přístupné představení anebo zapojit do tvorby představení nevidomé.
Vaše workshopy si daly za cíl nabídnout možnost nahlédnutí do konkrétních postupů, které umožnují prožít lidem se zrakovým handicapem divadelní představení, které jim dosud nebylo dostupné. Jde o zapojení se do divadla jako takového? Nebo jste se v projektu zaměřili na konkrétní typ představení?
VW: Lektorka se ve své praxi věnuje nejrůznějším podobám začleňování. Ono se ale nejedná jen o to, aby nevidomí diváci byli začleněni, ale dokázat jim zprostředkovat co možná nejplnohodnotnější kulturní zážitek. Účastníkům workshopů přiblížila základní principy, které lze aplikovat na divadelní počiny všeho druhu, typu, žánru. Uváděla dokonce příklady, jak je možné vytvořit audio popis tanečních představení. Povzbuzovala nás, že limity nejsou, ať se pouštíme do čehokoliv a zkoušíme hledat cesty.
Fotka lektorky Katarzyny Peplinske-Pietrzak| Zdroj: lektorčin archiv
Katrzyna Peplinska Pietrzak
Jak jsi několikrát zmínila, lektorkou workshopů byla Katrzyna Peplinska-Pietrzak (Teatr Stary, Krakov, Polsko). Představ ji, prosím, blíže a proč právě ona? Co ji osobně k tomuto tématu přivedlo?
VW: Katarzyny impuls či motivaci bohužel neznám. V Polsku je práce s inkluzí v rámci různých institucí mnohem běžnější než u nás. Katarzyna je mezinárodně uznávanou a v Polsku oceňovanou pracovnicí divadelního zpřístupňování v Teatrze Starym v Krakově, členka sítě lídrů přístupnosti iniciované Nadací Kultura bez bariér. Stipendistka ministra kultury a národního dědictví v letech 2020 a 2021. Kromě toho je pedagožkou, režisérkou, choreografkou. Usilovně pracuje na zpřístupnění uměleckého vzdělávání nevidomým a jejich následném začlenění do divadelního provozu v Polsku.
Šíře jejího záběru práce s nevidomými je opravdu velká. Takže víkendový workshop je samozřejmě jen špička ledovce. Katarzyna velice citlivě účastníky krok po kroku vedla k hlubšímu zapoznání se se světem nevidomých. Workshopy byly koncipovány hlavně sebezkušenostně. Frekventanti měli možnost si vše vyzkoušet prakticky. Cvičení byla zároveň velmi kreativní a dovolím si tvrdit, že inspirativní pro každého tvůrce.
Průběh workshopů
Co se tedy na workshopech dělo? Jak probíhaly?
VW: Na workshopech se účastníci učili, jak provázet a komunikovat s nevidomými. Jak pro ně připravit workshop. Jak připravit v organizaci půdu pro realizaci záměru přivést na představení nevidomé diváky a mnoho, mnoho dalšího. Zároveň lektorka přiblížila, jak vznikají inkluzivní divadelní představení. O práci s nevidomými jako herci se také zmiňovala. Také hovořila o možnostech zapojení nevidomých herců do divadelního procesu v rámci souborů s „vidícími“ herci.
Audioscénář
Můžeš popsat, co je „audioscénář“, jehož tvorba byla součástí workshopů?
VW: Audio-popis slouží k zpřístupnění a prohloubení uměleckého zážitku nevidomým. Vytváří jej proškolený člověk (např. divadelní lektor, dramaturg) ve spolupráci s inscenačním týmem. Jedná se o „druhý“ scénář, který obsahuje popis toho, co se na jevišti děje, která postava kam jde, co má na sobě atd., vždy v závislosti na důležitosti pro danou scénu a porozumění celé hry. Proškolená osoba nebo herec sleduje představení a simultánně čte tento „druhý“ scénář do mikrofonu a nevidomí diváci v hledišti mají sluchátko, kterým audio-popis v hledišti při sledování inscenace poslouchají.
Proč je důležitý audio-popis? Zkuste jít na představení a sledovat jej se zavřenýma očima.
Audio-popis se stává další svébytnou uměleckou složkou inscenace. V Německu už se některé inscenační týmy posunuly tak, že tvoří dramatický text, který je v samém základu koncipován jako inkluzivní text. A není potřeba audio-popisu. Vše potřebné pro nevidomé je prosloveno na jevišti. Vzniká nové divadlo. Inkluzivní divadlo.
To nové divadlo si upřímně neumím úplně dobře představit. Zní to jako by se vše komentovalo na místo „hraní“ si s řečí těla beze slov.
VW: To chápu, taky jsem si nejdřív myslela, že to pak „nebude ono“. Lektorka nám pouštěla ukázky z německého představení a jak bych to vhodně popsala. Především tento způsob divadla klade velké nároky na samotného dramatika. Vzniká svébytný dramatický styl, který ale není zase tolik vzdálený od současné světové dramatiky. Troufla bych si to přirovnat třeba v mnohých aspektech k Schimmelpfennigovým hrám.
Z workshopu | Foto: Petr Švarc
Zájem o workshopy ze strany institucí
V projektu se uvádí, že vám jde o motivaci k vytvoření strukturovaného plánu komunikace s vedením kulturních institucí. Jaký byl zájem o vaše dva workshopy v roce 2024 (6.-7. dubna a v 30. listopadu – 1. prosince)? Zúčastnilo se více v kultuře již pracujících či více studentů? Jaké instituce se podařilo oslovit? A měli jste již čas na zpětnou vazbu?
VW: Právě finalizujeme evaluační šetření pro účastníky workshopů. Doufáme, že nám zároveň poskytne zpětnou vazbu, kdo z frekventantů by měl zájem dále v aktivitách zpřístupňování pokračovat a jak. Na základě vyplněných dotazníků se pokusíme vytvořit spolupracující podpůrnou síť pracovníků v kultuře. Workshopů se nakonec zúčastnilo širší spektrum pracovníků v kultuře a studentů nejen z divadelního prostředí. Doufám, že ti třeba za rok budu moci popovídat o spolupráci a aktivitách, které se podařilo uskutečnit.
Amatérské divadlo přístupné nevidomým
Myslíš si, že je možné podobné zpřístupnění začlenit i v rámci amatérského divadla?
VW: Rozhodně ANO, amatérské divadlo – ochotníci, jsou přece ochotní. Řekla bych, že např. zapojit do souboru nevidomého herce je reálnější v amatérském divadle. Amatérské divadlo se prokazuje velkou vynalézavostí a často dokáže vnášet do procesu tvorby neotřelá řešení. Věřím tedy, že pokud by se někdo chtěl pustit do zpřístupnění svého představení, našel by třeba i jiný zajímavý způsob, jak toho dosáhnout. A chtěla bych to vidět!
Pokračování projektu
Plánujete pokračování projektu? Či sledování odrazu projektu v reálném prostředí divadel?
VW: Rádi bychom. V České republice jsme v začleňování dost pozadu ve srovnání třeba s Polskem. Budu ráda, jestli náš rozhovor někoho pro tyto aktivity zaujal, ozvěte se mi na: kreativ@justmonkeys.cz. Poskytnu vám další informace. Na našem webu (Just Monkeys) jsou zatím jen informace k projektu, ale budeme se je snažit rozšiřovat dál.
MELÍŠKOVÁ, Vendula. Jak zpřístupnit divadelní představení nevidomým? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2024 [cit. 2024-12-15]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-zpristupnit-divadelni-predstaveni-nevidomym/
12 prosince, 2024, Vendula Melíšková
Spolek Just Monkeys, člen Asociace nezávislých divadel, který se vedle realizace činoherních a alternativních her zabývá i pořádáním vzdělávacích akcí a preventivních programů na bázi wellbeingu, uspořádal v roce 2024 projekt pro zlepšení přístupnosti divadelních institucí osobám se zrakovým postižením. Projekt „Přístupnost kultury nevidomým“ představuje ředitelka spolku Vendula Wichsová.
Vendulo, můžeš popsat vznik vašeho projektu „Přístupnost kultury nevidomým“? Kdo s nápadem přišel?
VW: Setkala jsem se s Katarzynou Peplinskou-Pietrzak a její praxí na workshopu v polské Vratislavi. Líbil se mi jak její způsob vedení workshopu, tak mě nadchl obsah. Nadchl a mírně zahanbil, pořád jsem si říkala, jak to že se u nás nerozvíjí podobné aktivity. Nějak se ke mně dostala výzva Ministerstva kultury na podporu pracovníků v kultuře, napsala jsem Katarzyně, jestli by přijela lektorovat do Čech. Souhlasila, a tak byl projekt na světě.
Spolupráce napříč kulturními organizacemi
Na vašich stránkách jsem se dočetla, že projekt Přístupnost kultury nevidomým vznikl ve spolupráci s Asociací divadelních lektorů, Národním divadlem a DAMU (Katedrou výchovné dramatiky). Jak se jednotliví spolupořadatelé projektu účastnili?
VW: Ano. Ještě před podáním projektu jsem se spojila s Danielou von Vorst, předsedkyní Asociace divadelních lektorů, která mě pozvala na jejich setkání, kde jsem projekt prezentovala a ptala se, jestli by lektorky a lektoři měli o workshop k tématu zpřístupňování divadla nevidomým zájem. Daniela také zařídila spolupráci s Národním divadlem. První workshop se odehrál v prostorách zkušeben ND. Na DAMU jsem byla v kontaktu nejdříve s ombudsmanem Petrem Polákem a následně s Romanem Černíkem z Katedry výchovné dramatiky a druhý workshop byl díky nim na světě.
Asistence nevidomým v prostoru divadla
V popisu projektu je uvedeno, že chcete „podpořit implementaci přístupnosti divadla nevidomým“. Jak takové začlenění nevidomých do divadelního prostoru může vypadat?
VW: Může nabývat nejrůznějších podob podle možností organizátorů kulturních akcí či institucí. Katarzyna často zmiňovala své začátky od malých krůčků až k dnešní podobě, která si žádá zapojení mnoha složek divadelního provozu a práci minimálně jednoho člověka na plný úvazek. Povzbuzovala nás, ať se nebojíme hledat vlastní cesty dle našich kapacit.
Základ je třeba dát na webové stránky popis prostor divadla, aby se nevidomí dokázali v interiéru orientovat. Fajn jsou také různé haptické stezky, speciální workshopy, tvůrčí dílny, vytváření audio-popisů představení, vytvořit inkluzivně přístupné představení anebo zapojit do tvorby představení nevidomé.
Vaše workshopy si daly za cíl nabídnout možnost nahlédnutí do konkrétních postupů, které umožnují prožít lidem se zrakovým handicapem divadelní představení, které jim dosud nebylo dostupné. Jde o zapojení se do divadla jako takového? Nebo jste se v projektu zaměřili na konkrétní typ představení?
VW: Lektorka se ve své praxi věnuje nejrůznějším podobám začleňování. Ono se ale nejedná jen o to, aby nevidomí diváci byli začleněni, ale dokázat jim zprostředkovat co možná nejplnohodnotnější kulturní zážitek. Účastníkům workshopů přiblížila základní principy, které lze aplikovat na divadelní počiny všeho druhu, typu, žánru. Uváděla dokonce příklady, jak je možné vytvořit audio popis tanečních představení. Povzbuzovala nás, že limity nejsou, ať se pouštíme do čehokoliv a zkoušíme hledat cesty.
Fotka lektorky Katarzyny Peplinske-Pietrzak| Zdroj: lektorčin archiv
Katrzyna Peplinska Pietrzak
Jak jsi několikrát zmínila, lektorkou workshopů byla Katrzyna Peplinska-Pietrzak (Teatr Stary, Krakov, Polsko). Představ ji, prosím, blíže a proč právě ona? Co ji osobně k tomuto tématu přivedlo?
VW: Katarzyny impuls či motivaci bohužel neznám. V Polsku je práce s inkluzí v rámci různých institucí mnohem běžnější než u nás. Katarzyna je mezinárodně uznávanou a v Polsku oceňovanou pracovnicí divadelního zpřístupňování v Teatrze Starym v Krakově, členka sítě lídrů přístupnosti iniciované Nadací Kultura bez bariér. Stipendistka ministra kultury a národního dědictví v letech 2020 a 2021. Kromě toho je pedagožkou, režisérkou, choreografkou. Usilovně pracuje na zpřístupnění uměleckého vzdělávání nevidomým a jejich následném začlenění do divadelního provozu v Polsku.
Šíře jejího záběru práce s nevidomými je opravdu velká. Takže víkendový workshop je samozřejmě jen špička ledovce. Katarzyna velice citlivě účastníky krok po kroku vedla k hlubšímu zapoznání se se světem nevidomých. Workshopy byly koncipovány hlavně sebezkušenostně. Frekventanti měli možnost si vše vyzkoušet prakticky. Cvičení byla zároveň velmi kreativní a dovolím si tvrdit, že inspirativní pro každého tvůrce.
Průběh workshopů
Co se tedy na workshopech dělo? Jak probíhaly?
VW: Na workshopech se účastníci učili, jak provázet a komunikovat s nevidomými. Jak pro ně připravit workshop. Jak připravit v organizaci půdu pro realizaci záměru přivést na představení nevidomé diváky a mnoho, mnoho dalšího. Zároveň lektorka přiblížila, jak vznikají inkluzivní divadelní představení. O práci s nevidomými jako herci se také zmiňovala. Také hovořila o možnostech zapojení nevidomých herců do divadelního procesu v rámci souborů s „vidícími“ herci.
Audioscénář
Můžeš popsat, co je „audioscénář“, jehož tvorba byla součástí workshopů?
VW: Audio-popis slouží k zpřístupnění a prohloubení uměleckého zážitku nevidomým. Vytváří jej proškolený člověk (např. divadelní lektor, dramaturg) ve spolupráci s inscenačním týmem. Jedná se o „druhý“ scénář, který obsahuje popis toho, co se na jevišti děje, která postava kam jde, co má na sobě atd., vždy v závislosti na důležitosti pro danou scénu a porozumění celé hry. Proškolená osoba nebo herec sleduje představení a simultánně čte tento „druhý“ scénář do mikrofonu a nevidomí diváci v hledišti mají sluchátko, kterým audio-popis v hledišti při sledování inscenace poslouchají.
Proč je důležitý audio-popis? Zkuste jít na představení a sledovat jej se zavřenýma očima.
Audio-popis se stává další svébytnou uměleckou složkou inscenace. V Německu už se některé inscenační týmy posunuly tak, že tvoří dramatický text, který je v samém základu koncipován jako inkluzivní text. A není potřeba audio-popisu. Vše potřebné pro nevidomé je prosloveno na jevišti. Vzniká nové divadlo. Inkluzivní divadlo.
To nové divadlo si upřímně neumím úplně dobře představit. Zní to jako by se vše komentovalo na místo „hraní“ si s řečí těla beze slov.
VW: To chápu, taky jsem si nejdřív myslela, že to pak „nebude ono“. Lektorka nám pouštěla ukázky z německého představení a jak bych to vhodně popsala. Především tento způsob divadla klade velké nároky na samotného dramatika. Vzniká svébytný dramatický styl, který ale není zase tolik vzdálený od současné světové dramatiky. Troufla bych si to přirovnat třeba v mnohých aspektech k Schimmelpfennigovým hrám.
Z workshopu | Foto: Petr Švarc
Zájem o workshopy ze strany institucí
V projektu se uvádí, že vám jde o motivaci k vytvoření strukturovaného plánu komunikace s vedením kulturních institucí. Jaký byl zájem o vaše dva workshopy v roce 2024 (6.-7. dubna a v 30. listopadu – 1. prosince)? Zúčastnilo se více v kultuře již pracujících či více studentů? Jaké instituce se podařilo oslovit? A měli jste již čas na zpětnou vazbu?
VW: Právě finalizujeme evaluační šetření pro účastníky workshopů. Doufáme, že nám zároveň poskytne zpětnou vazbu, kdo z frekventantů by měl zájem dále v aktivitách zpřístupňování pokračovat a jak. Na základě vyplněných dotazníků se pokusíme vytvořit spolupracující podpůrnou síť pracovníků v kultuře. Workshopů se nakonec zúčastnilo širší spektrum pracovníků v kultuře a studentů nejen z divadelního prostředí. Doufám, že ti třeba za rok budu moci popovídat o spolupráci a aktivitách, které se podařilo uskutečnit.
Amatérské divadlo přístupné nevidomým
Myslíš si, že je možné podobné zpřístupnění začlenit i v rámci amatérského divadla?
VW: Rozhodně ANO, amatérské divadlo – ochotníci, jsou přece ochotní. Řekla bych, že např. zapojit do souboru nevidomého herce je reálnější v amatérském divadle. Amatérské divadlo se prokazuje velkou vynalézavostí a často dokáže vnášet do procesu tvorby neotřelá řešení. Věřím tedy, že pokud by se někdo chtěl pustit do zpřístupnění svého představení, našel by třeba i jiný zajímavý způsob, jak toho dosáhnout. A chtěla bych to vidět!
Pokračování projektu
Plánujete pokračování projektu? Či sledování odrazu projektu v reálném prostředí divadel?
VW: Rádi bychom. V České republice jsme v začleňování dost pozadu ve srovnání třeba s Polskem. Budu ráda, jestli náš rozhovor někoho pro tyto aktivity zaujal, ozvěte se mi na: kreativ@justmonkeys.cz. Poskytnu vám další informace. Na našem webu (Just Monkeys) jsou zatím jen informace k projektu, ale budeme se je snažit rozšiřovat dál.
MELÍŠKOVÁ, Vendula. Jak zpřístupnit divadelní představení nevidomým? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2024 [cit. 2024-12-15]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-zpristupnit-divadelni-predstaveni-nevidomym/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.