TEJNOROVÁ, Petra: 57. Loutkářská Chrudim – kapitoly z loutkorybaření - Nádherný letní den. AS 2008, č. 4, s. 34-35.

Jedním z mála „sovětských“ beletristů, kteří u nás vzbudili širší pozornost po listopadu 1989, je Daniil Charms. I Rusko jej dlouho znalo jen jako autora knížek pro děti, jejichž psaním se pokoušel uživit. Na texty z pozůstalosti upozornil sice už v šedesátých letech Anatolij Alexandrov, knižní výbor však v Rusku vyšel až roku 1988. Představení Nádherný letní den (podle Daniila Charmse) LS Na holou Hořovice vyvolalo z jedné strany spokojenost s tímto pojetím „zdivadelnění“ Charmse a na druhé straně nevoli. Obecně si myslím, že tak to musí být – buď se vám to líbí, anebo ne. Nejsem zastáncem dvoj-dojmů, které v podstatě neříkají ani jedno z toho. Oproti tzv. „plutí nad vodami“ si Na holou zvolili živočišně syrový klíč jevištní realizace jeho textů. Byl to jakýsi výjev z reality vesnice. Věci tím pádem nekomplikovali, ale přímo je předváděli. Oproti jiným jevištním realizacím textů Charmse, které jsem mohla doposud vidět – a které v podstatě mnoho naznačovaly, ale vlastně to nemělo hlavu ani patu – mi tenhle klíč přišel dobrý. (A to nejsem zastáncem doslovnosti na divadle). V Nádherném letním dni byl pro mě prostě „elementární grunt“, a to například z hlediska herecké složky – herci hrají, na co stačí, jejich herectví má energii, dokážou na jevišti prostě jen „být“. Nemůžu si pomoct, ale tenhle Charms byl pro mě příjemným osvěžením. A záměrně používám označení „tenhle Charms“, protože existuje nespočetně mnoho názorů a „vizí“, jak Charmse inscenovat a vůbec jak jeho texty vnímat. Stejně jako existuje nespočet názorů na to, jak vůbec divadlo „dělat“. Mé „psaní“ může vyhovovat tvému „čtení“. Jedná se vždy o osobní výpověď inscenátora nebo té či oné skupiny lidí. Sama si vzpomínám na diskuzi po jednom ze svých představení. Jeden názor říkal, že v tom není nic z toho, „co chtěl autor říct“. Nic z jeho „poetiky“. Druhý zas „tohle je přesně ono, to je jeho styl, přesně jste vystihla autora“. Ještěže „dál psát nebudu, není už o čem, navíc mi došel v kalamáři inkoust“ (slovy Daniila Charmse).