2007: Past na myši;

Tři slepé myšky v pasti
Domácí soubor DS bří Mrštíků Boleradice uvedl v režii
hostujícího Jiřího Merlíčka patrně nejslavnější
detektivní drama všech dob – Past na myši Agathy
Christie. Zkušený a herecky vyzrálý soubor po velkých
plátnech (Lucerna, Rok na vsi, My Fair Lady ze
Zelňáku, Zvonokosy) sáhl tentokrát po komorní hře.
Agatha Christie ve svých románech i divadelních hrách
vypovídá o tom, jak zločiny vyrůstají z každodenního
života a jak nás naše hříchy dostihnou. Boleradičtí toto
téma rozšiřují o ještě jeden úhel pohledu. V každém
z nás z různých důvodů sídlí běsi, které z nás mohou
udělat šílence. Jiří Merlíček buduje pestré panoptikum
postav a pracuje zejména s nadsázkou a stylizací
postavenou často na detailech. Velmi přesvědčivé je to
zejména u Kryštofa Wrena (Luboš Straka) a paní
Boylové (Iva Hrabcová). Někde (zejména Giles
v podání Radka Omasty) však stylizace vede až do
podoby roztržitého a trochu potrhlého muže, je příliš
povrchní a utápí se ve verbálním jednání. Vznikají sice
komické situace, avšak spíše jako odbočky hlavní linie.
Největší rozpaky vzbuzuje klíčová postava detektiva
(Zbyněk Háder). Duševně vyšinutý muž, který se chce
pomstít za bratra i za sebe, si sadisticky pohrává se
skupinou lidí uvízlých v penzionu. Háder působí jako
dobrák – vlastně sympatický muž a divák je tak
připraven o napětí vyrůstající z vědomí, že tuší na
rozdíl od postav, že něco není v pořádku.
Komplikovaný charakter této postavy musí být
budován od začátku. Jinak se oslabuje žánr. Boleradičtí
mají určitě nakročeno k dobrému divadlu. Musí však
přesněji a důsledněji budovat hlavní linii hry, tj.
detektivky, a poměřovat všechny prostředky tímto
žánrem. V některých případech (např. použití hudby,
gagy s kladívkem apod.) je méně někdy více.
Lenka Lázňovská