Klášterec nad Ohří, ZAJÍC, Vladimír: Bistro. Prvé Dačické kejklování 2001. AS 2001, č. 2, s. 9-10.

DS Klas Klášterec na Ohří - P. Fiala: BISTRO aneb NESMRTELNÍ. Podívat se kritickým byť laskavě ironickým okem na dějiny a povahu vlastního národa každý nedokáže. Oč je země menší, o to bývají tyto pokusy nesnadnější. Po Peškově „Encyklopedickém heslu XX. století", se o podobné pokusil Pavel Fiala scénickou groteskou Bistro. Co se týče doby uplynulé, to jest od protektorátu do roku 1989, zde se mu groteskně kabaretní pohled vydařil, především díky dvojici hlavních protagonistů Pepy a Edity. Jistě, tato doba již byla probrána, zhodnocena, jaksi ofrankována - a to bez ohledu na to zda správně či ne - je tedy na čem a proti čemu výklad a postoje prezentovat konkrétně i metaforicky. Bavíme se opakováním známého i předpokládaného, bavíme se nastoleným národním klišé. Je pouze škoda, že s klišé jako vyjadřovacím prostředkem se více divadelně nepracuje, neboť zůstává povětšinou jen jako klišé - což je dáno už v textu. Ale nakonec, proč ne. Kolotoč politického času roztáčí štamgasty Bistra docela odpoutaně a osvobozeně. Jiná věc je, že doba po roce 1989, tedy historie zcela nedávná, ba právě prožívaná, nemá odstup. Ono vůbec v naší zemi není tradice hodnotit právě žité, neboť ke každému názoru se přistupuje jako ke konečnému a danému, tudíž snadno napadnutelnému jak fakticky, tak emotivně - což právě v Čechách většinou bývá vydáváno za nejobjektivnější přístup. U nás se průběžné a proměnné hodnocení právě probíhající doby, jako třeba v Anglii, nenosí, a je na nás, divácích, zda za zhodnocení považujeme či nepovažujeme právě Bistro. Otázkou je, zda poslední roky jsou skutečně tak vypečeně negativní, jak je nám z jeviště předkládáno, a zda se prostředky, kterými nám Pavel Fiala současnost ukazuje, se ve své obsahové, a především divadelní kvalitě neproměňují v totéž, co mají kritizovat - především TV NOVU za prostředky a přístup ke skutečnosti. Lze konstatovat, že ztvárnění současnosti, včetně časové plochy, se ukazuje vzhledem k celku, a především divadelní poetice předchozích částí, jako problematické.