AS 2004, č. 2, s. 72, David Kroča.
Jihomoravské kolo Wolkrova Prostějova ovládla divadla poezie
Sborová recitace, prvky voicebandu, radost z kolektivního výkonu – to jsou hlavní rysy krajského kola Wolkrova Prostějova, které proběhlo v sobotu 20. března 2004 v Brně pod záštitou zdejšího Kulturního a informačního centra, finanční podporou Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu v Praze a Ministerstva kultury ČR. Jak napovídá již titulek, v Brně tentokrát zvítězila na celé čáře divadla poezie nad sólovými recitátory, a to nejen v počtu účastníků, ale i v pověstné kvalitě, která na soutěžích této úrovně hraje nezanedbatelnou roli.
Shrňme fakta. Ve třech kategoriích sólového uměleckého přednesu vystoupilo celkem 26 recitátorů, v soutěži kolektivů se zúčastnilo 7 souborů. Zatímco ze soutěže sólistů doporučila porota k postupu pouze tři laureáty (ve III. kategorii byl oceněn jen jeden laureát a v I. kategorii dokonce tento titul nebyl udělen vůbec), mezi soubory porota vybrala rovněž trojici oceněných a navrhla je k účasti v národním kole. Končí snad po letech hegemonie brněnských sólistů na Wolkrově Prostějově? Lze z těchto soutěžních výsledků usuzovat na vyšší oblibu kolektivních forem přednesu? Při podrobnějším nahlédnutí do výkonů krajského kola v Brně se pokusíme také na tyto otázky odpovědět.
Ve všech kategoriích sólového přednesu došlo v posledních dvou letech v Brně k poklesu počtu účastníků, což do značné míry souviselo se změnami v pořadatelství krajských kol Wolkrova Prostějova. Letos se počet účastníků zvýšil, avšak zřejmě na úkor kvality. Situaci, kdy porota nemohla v některé z kategorií poslat do národního kola žádného sólového recitátora, za posledních deset let nepamatuji. Nízká úroveň výkonů se však neprojevila jen ve zmiňované I. kategorii (15-17 let), ale i mezi recitátory staršími: ačkoliv porota II. kategorie využila možnosti určit dva laureáty krajského kola, další tradiční ocenění za zajímavé výkony v podobě tzv. čestných uznání tentokrát nepoužila. Ve výkonech II. kategorie se kupodivu objevily tradiční nedostatky začínajících recitátorů, jako je ledabylá výslovnost, rezignace na význam a smysl textu či tendence k povrchní interpretaci bez vlastního, osobitého vkladu. Postupující Táňa Šamalíková z Vyškova zaujala hlavně věcným a civilním vypravěčstvím při přednesu prózy Alphonse Allaise Lex a Andrea Remiášová z Moravského Krumlova pak citem pro myšlenkově náročný text Otokara Březiny Hvězd hasnou tisíce.
V tradičně nejsilnější III. kategorii (20-35 let) zvítězil Radim Šíp, který předvedl vyzrálou, emocionálně působivou montáž z eskymácké poezie v překladu Ladislava Nováka. Dobré výkony však podali také tři jeho konkurenti (Iva Babincová, Pavel Rybička, Lukáš Tvrďoch), na ně však bohužel zbylo jen čestné uznání. Jakkoli to z výsledkové listiny nevyplývá, mezi nejstaršími recitátory má jihomoravská enkláva úroveň nadprůměrnou Výhody přímého postupu totiž letos využili loňští vítězové národního kola Dana Kachlíková a Aleš Kubík.
Pokud jde o divadla poezie, ta v Brně předvedla nejen různé přístupy k interpretaci literární předlohy, ale i širokou škálu výrazových prostředků a metod, které se na vytváření výsledného jevištního tvaru podílejí. Do soutěže se přihlásily takřka činoherní adaptace klasických literárních předloh (Márquezův Nejkrásnější utopenec na světě v podání břeclavského divadla Regina, Hrubínova Romance pro křídlovku, kterou nastudoval Divadelní spolek Haná), ale i hraniční divadelní tvary, které kladly vysoké nároky na jevištní techniku (tanečně-dramatické zpracování sbírky Sezóna v pekle v podání brněnského souboru Rimbaud). Vystoupení naznačila (a pohovor se soutěžícími potvrdil), že v souborech se uplatňuje řada někdejších sólových recitátorů a že kolektivní formy přednesu mají význam hlavně pro budování vztahů uvnitř skupiny.
„Své“ tvůrčí metody mají i kolektivy navržené na postup. Trojice brněnských gymnazistek vystupující pod názvem Trilek Chameleon dokázala v inscenaci Pach nul propojit cit pro literární předlohu Otty Klempíře s vlastním tvůrčím vkladem a schopností slovní i pohybové improvizace. Dramatický kroužek Naboso z Gymnázia v Boskovicích překvapil nejen dovedně sestaveným pásmem z tvorby moderních českých básníků, ale i funkčními výtvarnými prvky. Patří mezi ně zvláště symbolické černobílé kostýmování a vymezení hracího prostoru, jímž se stává čtverec v podobě šachovnice. Mezi nejzajímavější představení ovšem patřilo vystoupení divadelního spolku ÚstaF Brno. Zkušený soubor pod vedením Zdeňka Šturmy nastudoval inscenaci Píseň písní, v níž využil různých překladů biblického textu i několika přebásnění (Nováková, Hus, Komenský, Olbracht, Fischl aj.). Zároveň v padesátiminutovém představení zajímavě propojil sborovou deklamaci se zpívanými party sólistů.
Ačkoliv zvláště mezi nejmladšími sólovými recitátory se v moravské metropoli letos neurodilo, bohatá nadílka souborů nakonec divákům vše vynahradila. Když v podvečerním šeru mizeli v brněnských „šalinách“, znělo jim možná ještě v uších mohutné finále „voicebandové“ Písně písní…
David Kroča
Sborová recitace, prvky voicebandu, radost z kolektivního výkonu – to jsou hlavní rysy krajského kola Wolkrova Prostějova, které proběhlo v sobotu 20. března 2004 v Brně pod záštitou zdejšího Kulturního a informačního centra, finanční podporou Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu v Praze a Ministerstva kultury ČR. Jak napovídá již titulek, v Brně tentokrát zvítězila na celé čáře divadla poezie nad sólovými recitátory, a to nejen v počtu účastníků, ale i v pověstné kvalitě, která na soutěžích této úrovně hraje nezanedbatelnou roli.
Shrňme fakta. Ve třech kategoriích sólového uměleckého přednesu vystoupilo celkem 26 recitátorů, v soutěži kolektivů se zúčastnilo 7 souborů. Zatímco ze soutěže sólistů doporučila porota k postupu pouze tři laureáty (ve III. kategorii byl oceněn jen jeden laureát a v I. kategorii dokonce tento titul nebyl udělen vůbec), mezi soubory porota vybrala rovněž trojici oceněných a navrhla je k účasti v národním kole. Končí snad po letech hegemonie brněnských sólistů na Wolkrově Prostějově? Lze z těchto soutěžních výsledků usuzovat na vyšší oblibu kolektivních forem přednesu? Při podrobnějším nahlédnutí do výkonů krajského kola v Brně se pokusíme také na tyto otázky odpovědět.
Ve všech kategoriích sólového přednesu došlo v posledních dvou letech v Brně k poklesu počtu účastníků, což do značné míry souviselo se změnami v pořadatelství krajských kol Wolkrova Prostějova. Letos se počet účastníků zvýšil, avšak zřejmě na úkor kvality. Situaci, kdy porota nemohla v některé z kategorií poslat do národního kola žádného sólového recitátora, za posledních deset let nepamatuji. Nízká úroveň výkonů se však neprojevila jen ve zmiňované I. kategorii (15-17 let), ale i mezi recitátory staršími: ačkoliv porota II. kategorie využila možnosti určit dva laureáty krajského kola, další tradiční ocenění za zajímavé výkony v podobě tzv. čestných uznání tentokrát nepoužila. Ve výkonech II. kategorie se kupodivu objevily tradiční nedostatky začínajících recitátorů, jako je ledabylá výslovnost, rezignace na význam a smysl textu či tendence k povrchní interpretaci bez vlastního, osobitého vkladu. Postupující Táňa Šamalíková z Vyškova zaujala hlavně věcným a civilním vypravěčstvím při přednesu prózy Alphonse Allaise Lex a Andrea Remiášová z Moravského Krumlova pak citem pro myšlenkově náročný text Otokara Březiny Hvězd hasnou tisíce.
V tradičně nejsilnější III. kategorii (20-35 let) zvítězil Radim Šíp, který předvedl vyzrálou, emocionálně působivou montáž z eskymácké poezie v překladu Ladislava Nováka. Dobré výkony však podali také tři jeho konkurenti (Iva Babincová, Pavel Rybička, Lukáš Tvrďoch), na ně však bohužel zbylo jen čestné uznání. Jakkoli to z výsledkové listiny nevyplývá, mezi nejstaršími recitátory má jihomoravská enkláva úroveň nadprůměrnou Výhody přímého postupu totiž letos využili loňští vítězové národního kola Dana Kachlíková a Aleš Kubík.
Pokud jde o divadla poezie, ta v Brně předvedla nejen různé přístupy k interpretaci literární předlohy, ale i širokou škálu výrazových prostředků a metod, které se na vytváření výsledného jevištního tvaru podílejí. Do soutěže se přihlásily takřka činoherní adaptace klasických literárních předloh (Márquezův Nejkrásnější utopenec na světě v podání břeclavského divadla Regina, Hrubínova Romance pro křídlovku, kterou nastudoval Divadelní spolek Haná), ale i hraniční divadelní tvary, které kladly vysoké nároky na jevištní techniku (tanečně-dramatické zpracování sbírky Sezóna v pekle v podání brněnského souboru Rimbaud). Vystoupení naznačila (a pohovor se soutěžícími potvrdil), že v souborech se uplatňuje řada někdejších sólových recitátorů a že kolektivní formy přednesu mají význam hlavně pro budování vztahů uvnitř skupiny.
„Své“ tvůrčí metody mají i kolektivy navržené na postup. Trojice brněnských gymnazistek vystupující pod názvem Trilek Chameleon dokázala v inscenaci Pach nul propojit cit pro literární předlohu Otty Klempíře s vlastním tvůrčím vkladem a schopností slovní i pohybové improvizace. Dramatický kroužek Naboso z Gymnázia v Boskovicích překvapil nejen dovedně sestaveným pásmem z tvorby moderních českých básníků, ale i funkčními výtvarnými prvky. Patří mezi ně zvláště symbolické černobílé kostýmování a vymezení hracího prostoru, jímž se stává čtverec v podobě šachovnice. Mezi nejzajímavější představení ovšem patřilo vystoupení divadelního spolku ÚstaF Brno. Zkušený soubor pod vedením Zdeňka Šturmy nastudoval inscenaci Píseň písní, v níž využil různých překladů biblického textu i několika přebásnění (Nováková, Hus, Komenský, Olbracht, Fischl aj.). Zároveň v padesátiminutovém představení zajímavě propojil sborovou deklamaci se zpívanými party sólistů.
Ačkoliv zvláště mezi nejmladšími sólovými recitátory se v moravské metropoli letos neurodilo, bohatá nadílka souborů nakonec divákům vše vynahradila. Když v podvečerním šeru mizeli v brněnských „šalinách“, znělo jim možná ještě v uších mohutné finále „voicebandové“ Písně písní…
David Kroča
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.