RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: POPAD 2021 v seminární podobě-AS 24.5.2021.
POPAD 2021 v seminární podobě
Letošní Pražská oblastní přehlídka amatérského divadla se konala jako obvykle v kulturním středisku U Koruny v Radotíně – a jako obvykle ji pořádala Amatérská divadelní asociace. Tím výčet obvyklého končí:
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky
Divadelní setkání bylo totiž tentokrát koncipováno jako uzavřený seminář pro přihlášené soubory s využitím videotechniky a s rozborem představení; v sále a v komorním prostoru v klubu byli přítomni pouze lektoři (Jaroslav Kodeš, Jana Stejskalová, Petra Richter Kohutová, Miroslav Pokorný a Marek Frič), organizační štáb a kameraman a dbalo se na důsledné dodržování hygienických opatření.
Z devíti původně přihlášených představení se ve dnech 20. – 22. května 2021 uskutečnila čtyři, pět souborů se omluvilo ze zdravotních a jiných důvodů. Bylo dost času – a tak se rozpravy ve všech případech přerodily ve více než hodinu a půl trvající soustředěné semináře, o práci s textem, o základech režie, o herectví… Hodilo se to, protože dvě představení byla vlastně více či méně dílčími výsledky práce hereckých kursů, Hamlet (Lehrstück) souboru Just Monkeys a Agáta hledá práci hereckého studia divadla Procity; divadlo Stay Si s inscenací Je libo whiskey? stojí na startu své divadelní cesty; jediným matadorem v letošní sestavě tak byla letos dvacetiletá Žumpa Nučice, která po loňském vynikajícím Klubu přivezla monodrama Přiznání.
Vendula Ježková, vedoucí souboru Just Monkeys, profesionální herečka, lektorka a terapeutka, využila při práci na Shakespearově Hamletovi metodiku Bertolda Brechta, se záměrem probudit ve svých svěřencích schopnost ho herecky interpretovat se smyslem pro divadelnost a hravost. Při prezentaci výsledného tvaru (zahrnoval dvojí verzi dialogu Hamleta s Gertrudou, dvojí verzi dialogu Hamleta s Ofélií a sborově pojatý monolog Být či nebýt, vše celkem na čtyřicet minut) bylo mnohé proti nim – to, že dva účinkující upadli do karantény a soubor se rozhodl k účasti na POPADu s verzí přezkoušenou pro čtyři herce místo šesti (původně zvolený princip zrcadlení přestal zcela fungovat), to, že se rozhodli hrát v klubu a zorganizovat prostor do ulice (soubor ještě není tak technicky zdatný, aby obtížný způsob hraní pro diváky ze dvou stran zvládl) a nakonec i velké množství režijních nápadů, které však byly pouze nahozeny, nikoli dotaženy. Potěšilo evidentní herecké zlepšení Kateřiny Brouk a Jakuba Římana, které jsme v minulých letech vídali v inscenacích jiného souboru, i snaha méně zkušených Věry Novákové a Evy Gerlakové. Souboru byl udělen diplom za tvůrčí pokus zbavit se ostychu před textem nejvyššího kalibru.
Sobota patřila sympatickému mladému souboru Stay Si s pětatřicetiminutovou aktovkou Je libo whiskey?, kterou napsal Tomáš Adlof a režíroval debutující Vilém Říha. Westernová minikomedie o neočekávaném setkání lovce lidí Lennyho (v podání autora) s „takovými normálními zabijáky“ Timem a Berry (Jiří Bureš a Stasy Stetsiy) v baru zemité Jodey (Petra Kolínská), na jejímž konci zůstanou dvě (až čtyři) mrtvoly, stojí na množství slovních, situačních i dějových klišé a mohla by být sofistikovanou hrou s očekáváním diváků na základě přesně prezentovaných typů a předvídatelnosti děje. Převážně konverzační ráz inscenace, nepřesné pojmenování žánru a množství nedůsledností však zatím toto neumožňují. Nicméně představení bylo vítanou inspirací k debatě o možnostech textu, o způsobech uchopení postav a nutnosti péče o všechny divadelní složky (inscenaci by např. pomohla prozatím chybějící hudba). Divadlu Stay Si byl udělen diplom za autorský přístup k vlastní tvorbě.
Herecké studio divadla Procity nabídlo inscenaci u nás téměř neuváděné groteskní komedie Dany Lukasińské Agáta hledá práci v režii Elišky Kahoun. Hra o absolventce humanitních studií Agátě, která hledá své místo ve světě a jejíž identita je podrobována těžkým zkouškám např. u majitele baru/ bordelu Styk Drsoně, pracovnice úřadu bez práce či šéfky katolických sekretářek, aby jí nakonec byla poskytnuta možnost měnit identity druhých. Nejde o dramatický skvost (navíc komedie byla původně určena pro rozhlas), ale nabízí možnost reflektovat problémy současné společnosti a z pedagogického hlediska jde o výborný podkladový materiál pro hereckou tvorbu postav. Výsledný tvar drží pohromadě, inscenace má názor, nadsázku a energii, ale brzdí ji nedovyloženost chóru (problematického už v předloze), vědomě budovaná, ale bohužel v rozličné míře užívaná stylizace u jednotlivých figur (např. představitelka Agáty Arina Kostyrya ji uplatňuje přespříliš tvrdě) a nedotaženost zlomů u vedlejších postav. Hereckému studiu divadla Procity byl udělen diplom za pokus o syntetickou stylizaci postav.
Posledním představením a největším zážitkem bylo jednoznačně Přiznání britského autora Jamese Grahama, režiséra Jana Čížka – a Jakuba Pilaře, který obsáhl rasantní úpravu původně šedesátistránkového monodramatu, scénografii a k tomu hlavní a z velké části jedinou roli Bena (především hlasem asistovala Nikola Duchoslavová jako daňová poradkyně). Inscenace je částečně postavena na hře s diváky – těm jsou na počátku rozdány účtenky, Ben je postupně vybírá a nechává se inspirovat k vyprávění minipříběhů k účtenkám se vztahujícím. Vzhledem k tomu, že účtenky nemohou být vybírány v přesně daném pořadí, minipříběhy jsou vyprávěny v různém pořadí a každé představení je vlastně originál; z původní honby za výdajovými doklady použitelnými v daňovém přiznání se rodí emocionálně silná, tragikomická výpověď o (ne)odvaze žít, o člověku, který není přes opakované šance schopen dotyku, komunikace, vztahu. Kromě toho, že herecké schopnosti Jakuba Pilaře, jeho umění nenápadné improvizace, smysl pro gradaci a zároveň věcnost a minimalismus v projevu jsou hodny obdivu, inscenace je nabitá metaforami a velmi zábavná a napínavá. Není tajemstvím, že soubor Žumpa Nučice se v posledních letech stává respektuhodným divadelním seskupením s výrazným stylem; za Přiznání získal diplom za kolektivní práci na jedné diagnóze a doporučení k výběru do programu Divadelního Pikniku Volyně.
Nakonec patří velký dík Amatérské divadelní asociaci za uspořádání přehlídky v nelehkých podmínkách; za poskytnutí prostoru a péči kulturnímu středisku U Koruny v čele s ředitelkou Danou Radovou (kterou brzy čekají dvě významné události – narozeniny /blahopřejeme!/ a hlavně dokončení velkorysé rekonstrukce radotínského kulturního stánku) a Ministerstvu kultury za poskytnutí dotace.
V příloze najdete fotky Jindřišky Netrestové z představení Hamlet, Je libo whiskey? a Agáta hledá práci – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Letošní Pražská oblastní přehlídka amatérského divadla se konala jako obvykle v kulturním středisku U Koruny v Radotíně – a jako obvykle ji pořádala Amatérská divadelní asociace. Tím výčet obvyklého končí:
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky
Divadelní setkání bylo totiž tentokrát koncipováno jako uzavřený seminář pro přihlášené soubory s využitím videotechniky a s rozborem představení; v sále a v komorním prostoru v klubu byli přítomni pouze lektoři (Jaroslav Kodeš, Jana Stejskalová, Petra Richter Kohutová, Miroslav Pokorný a Marek Frič), organizační štáb a kameraman a dbalo se na důsledné dodržování hygienických opatření.
Z devíti původně přihlášených představení se ve dnech 20. – 22. května 2021 uskutečnila čtyři, pět souborů se omluvilo ze zdravotních a jiných důvodů. Bylo dost času – a tak se rozpravy ve všech případech přerodily ve více než hodinu a půl trvající soustředěné semináře, o práci s textem, o základech režie, o herectví… Hodilo se to, protože dvě představení byla vlastně více či méně dílčími výsledky práce hereckých kursů, Hamlet (Lehrstück) souboru Just Monkeys a Agáta hledá práci hereckého studia divadla Procity; divadlo Stay Si s inscenací Je libo whiskey? stojí na startu své divadelní cesty; jediným matadorem v letošní sestavě tak byla letos dvacetiletá Žumpa Nučice, která po loňském vynikajícím Klubu přivezla monodrama Přiznání.
Vendula Ježková, vedoucí souboru Just Monkeys, profesionální herečka, lektorka a terapeutka, využila při práci na Shakespearově Hamletovi metodiku Bertolda Brechta, se záměrem probudit ve svých svěřencích schopnost ho herecky interpretovat se smyslem pro divadelnost a hravost. Při prezentaci výsledného tvaru (zahrnoval dvojí verzi dialogu Hamleta s Gertrudou, dvojí verzi dialogu Hamleta s Ofélií a sborově pojatý monolog Být či nebýt, vše celkem na čtyřicet minut) bylo mnohé proti nim – to, že dva účinkující upadli do karantény a soubor se rozhodl k účasti na POPADu s verzí přezkoušenou pro čtyři herce místo šesti (původně zvolený princip zrcadlení přestal zcela fungovat), to, že se rozhodli hrát v klubu a zorganizovat prostor do ulice (soubor ještě není tak technicky zdatný, aby obtížný způsob hraní pro diváky ze dvou stran zvládl) a nakonec i velké množství režijních nápadů, které však byly pouze nahozeny, nikoli dotaženy. Potěšilo evidentní herecké zlepšení Kateřiny Brouk a Jakuba Římana, které jsme v minulých letech vídali v inscenacích jiného souboru, i snaha méně zkušených Věry Novákové a Evy Gerlakové. Souboru byl udělen diplom za tvůrčí pokus zbavit se ostychu před textem nejvyššího kalibru.
Sobota patřila sympatickému mladému souboru Stay Si s pětatřicetiminutovou aktovkou Je libo whiskey?, kterou napsal Tomáš Adlof a režíroval debutující Vilém Říha. Westernová minikomedie o neočekávaném setkání lovce lidí Lennyho (v podání autora) s „takovými normálními zabijáky“ Timem a Berry (Jiří Bureš a Stasy Stetsiy) v baru zemité Jodey (Petra Kolínská), na jejímž konci zůstanou dvě (až čtyři) mrtvoly, stojí na množství slovních, situačních i dějových klišé a mohla by být sofistikovanou hrou s očekáváním diváků na základě přesně prezentovaných typů a předvídatelnosti děje. Převážně konverzační ráz inscenace, nepřesné pojmenování žánru a množství nedůsledností však zatím toto neumožňují. Nicméně představení bylo vítanou inspirací k debatě o možnostech textu, o způsobech uchopení postav a nutnosti péče o všechny divadelní složky (inscenaci by např. pomohla prozatím chybějící hudba). Divadlu Stay Si byl udělen diplom za autorský přístup k vlastní tvorbě.
Herecké studio divadla Procity nabídlo inscenaci u nás téměř neuváděné groteskní komedie Dany Lukasińské Agáta hledá práci v režii Elišky Kahoun. Hra o absolventce humanitních studií Agátě, která hledá své místo ve světě a jejíž identita je podrobována těžkým zkouškám např. u majitele baru/ bordelu Styk Drsoně, pracovnice úřadu bez práce či šéfky katolických sekretářek, aby jí nakonec byla poskytnuta možnost měnit identity druhých. Nejde o dramatický skvost (navíc komedie byla původně určena pro rozhlas), ale nabízí možnost reflektovat problémy současné společnosti a z pedagogického hlediska jde o výborný podkladový materiál pro hereckou tvorbu postav. Výsledný tvar drží pohromadě, inscenace má názor, nadsázku a energii, ale brzdí ji nedovyloženost chóru (problematického už v předloze), vědomě budovaná, ale bohužel v rozličné míře užívaná stylizace u jednotlivých figur (např. představitelka Agáty Arina Kostyrya ji uplatňuje přespříliš tvrdě) a nedotaženost zlomů u vedlejších postav. Hereckému studiu divadla Procity byl udělen diplom za pokus o syntetickou stylizaci postav.
Posledním představením a největším zážitkem bylo jednoznačně Přiznání britského autora Jamese Grahama, režiséra Jana Čížka – a Jakuba Pilaře, který obsáhl rasantní úpravu původně šedesátistránkového monodramatu, scénografii a k tomu hlavní a z velké části jedinou roli Bena (především hlasem asistovala Nikola Duchoslavová jako daňová poradkyně). Inscenace je částečně postavena na hře s diváky – těm jsou na počátku rozdány účtenky, Ben je postupně vybírá a nechává se inspirovat k vyprávění minipříběhů k účtenkám se vztahujícím. Vzhledem k tomu, že účtenky nemohou být vybírány v přesně daném pořadí, minipříběhy jsou vyprávěny v různém pořadí a každé představení je vlastně originál; z původní honby za výdajovými doklady použitelnými v daňovém přiznání se rodí emocionálně silná, tragikomická výpověď o (ne)odvaze žít, o člověku, který není přes opakované šance schopen dotyku, komunikace, vztahu. Kromě toho, že herecké schopnosti Jakuba Pilaře, jeho umění nenápadné improvizace, smysl pro gradaci a zároveň věcnost a minimalismus v projevu jsou hodny obdivu, inscenace je nabitá metaforami a velmi zábavná a napínavá. Není tajemstvím, že soubor Žumpa Nučice se v posledních letech stává respektuhodným divadelním seskupením s výrazným stylem; za Přiznání získal diplom za kolektivní práci na jedné diagnóze a doporučení k výběru do programu Divadelního Pikniku Volyně.
Nakonec patří velký dík Amatérské divadelní asociaci za uspořádání přehlídky v nelehkých podmínkách; za poskytnutí prostoru a péči kulturnímu středisku U Koruny v čele s ředitelkou Danou Radovou (kterou brzy čekají dvě významné události – narozeniny /blahopřejeme!/ a hlavně dokončení velkorysé rekonstrukce radotínského kulturního stánku) a Ministerstvu kultury za poskytnutí dotace.
V příloze najdete fotky Jindřišky Netrestové z představení Hamlet, Je libo whiskey? a Agáta hledá práci – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.