Kreuzzieger, Milan : Text k výstavě opon Múzám, městu, národu 2003 -
MÚZÁM, MĚSTU, NÁRODU
DIVADELNÍ OPONY V ČECHÁCH A NA MORAVĚ V 19.- 21. STOLETÍ
Termín výstavy: od 11.1. do 31.1.2003
Autor koncepce a výběru dokumentace: RNDr.et Mgr Milan Kreuzzieger
Opona je často vyvrcholením výtvarné výzdoby divadla. V mnoha ohledech se liší
od tradičního obrazu. Je úzce vázána k interiéru, pro který je určena a zároveň
zprostředkovává vztah mezi hledištěm a jevištěm, k němuž se po několik minut před představením soustřeďuje pozornost diváků. Představuje jakýsi předěl, rozhraní umožňující pohled do jiného světa – světa iluze, který je obdařen schopností ukazovat iluzi věrohodněji než skutečný život nebo ukázat skutečný život jako hru iluzí.
Řekne-li se v Čechách divadelní opona, vybaví se mnohým slavná Hynaisova opona v Národním divadle a vzrušená atmosféra v Praze, s níž je spojena.
Neexistoval však jen“ chrám znovuzrození“ národa. Téměř v každém městě a mnohde i na vesnicích vznikly spolky divadelních ochotníků, které šířily nadšení a zájem o národní kulturu. Lokální zvláštnosti a různorodost, kterou ukazují jednotlivé regiony a místa svědčí o schopnosti spojit ideály národní a lokální svébytnosti a vyjádřit tak svoji sounáležitost i odlišnost.
Dokladem této skutečnosti a touhy vizuálně reprezentovat jak město, svůj region tak i národním společenstvím jsou dochované opony: Skálova opona v Třeboni, Němejcova v Plzni,Urbanova v Litomyšli, Hilšerova v Mladé Boleslavi, Radova a Rabasova v Železném Brodě, Wenigova v Kladně a mnohé další.
Na území dnešní České republiky však netvořili jen „čeští“ umělci. Prosadili se umělci z Vídně, jako například bratří Gustav a Ernst Klimkové s Franzem Matschem. Ti ještě jako studenti vytvořili „Künstlercompagnii“, která dostávala zakázky od projekčního ateliéru Kellner – Helméř při stavbě nových divadel, jak tomu bylo například v Karlových Varech a v Liberci. Firma Kellner-Helmer, zaměřená na projekty městských centrálních staveb,působila po celém území tehdejší monarchie a vyprojektovala desítky divadel. Mimo zmíněné stavby také divadla v Brně, Teplicích i dnešní budovu Státní opery Praha, tehdejší nové německé divadlo.
Zvláštní oddíl výstavy prezentují opony pro jedno představení. Tvořili je umělci známí především volnou tvorbou – Josef Čapek, Emil Filla, Bedřich Feuerstein, František Muzika, Zdeněk Seydl, Alexandr V. Hrska, Alois Fišárek a další.
Do této skupiny patří i v loňském roce dokončená opona od akademických malířů Antonína Střížka (nar. 1959) a Richarda Obůrka (nar. 1959) ve Státní opeře Praha namalovaná pro Mozartovu Kouzelnou flétnu.
Akademický malíř Václav Špale při tvorbě opony pro pardubické divadlo vycházel z odlišné koncepce. Východiskem jeho práce byla původní a do současnosti nedochovaná opona Františka Urbana z roku 1908. Nevitvořit však její věrnou kopii, což z dochované dokumentace ani nebylo možné. Vzniklo tak hodnotné dílo, které přiznává skutečnost, že bylo vytvořeno v současné době a přitom nepopírá svoji předlohu a vizuální kontex,v němž působilo.
Poděkování:
Tato výstava by nemohla vzniknout bez obětavé pomoci několika desítek pracovníků v divadlech, archivech,kulturních centrech, galeriích, muzeích.
V neposlední řadě je mou milou povinností poděkovat řediteli Národního divadla akademickému architektu Danielu Dvořákovi, zaměstnancům a vedení Státní opery Praha a Východočeského divadla v Pardubicích za podporu tohoto výstavního projektu a rovněž tak akademickému malíři Václavu Špale a jeho spolupracovníkům.
Poznámka:
Fotografie jednotlivých opon z výstavy spolu s příslušnými texty jsou připojeny k místům a jsou označeny jako součást výstavy. JV
DIVADELNÍ OPONY V ČECHÁCH A NA MORAVĚ V 19.- 21. STOLETÍ
Termín výstavy: od 11.1. do 31.1.2003
Autor koncepce a výběru dokumentace: RNDr.et Mgr Milan Kreuzzieger
Opona je často vyvrcholením výtvarné výzdoby divadla. V mnoha ohledech se liší
od tradičního obrazu. Je úzce vázána k interiéru, pro který je určena a zároveň
zprostředkovává vztah mezi hledištěm a jevištěm, k němuž se po několik minut před představením soustřeďuje pozornost diváků. Představuje jakýsi předěl, rozhraní umožňující pohled do jiného světa – světa iluze, který je obdařen schopností ukazovat iluzi věrohodněji než skutečný život nebo ukázat skutečný život jako hru iluzí.
Řekne-li se v Čechách divadelní opona, vybaví se mnohým slavná Hynaisova opona v Národním divadle a vzrušená atmosféra v Praze, s níž je spojena.
Neexistoval však jen“ chrám znovuzrození“ národa. Téměř v každém městě a mnohde i na vesnicích vznikly spolky divadelních ochotníků, které šířily nadšení a zájem o národní kulturu. Lokální zvláštnosti a různorodost, kterou ukazují jednotlivé regiony a místa svědčí o schopnosti spojit ideály národní a lokální svébytnosti a vyjádřit tak svoji sounáležitost i odlišnost.
Dokladem této skutečnosti a touhy vizuálně reprezentovat jak město, svůj region tak i národním společenstvím jsou dochované opony: Skálova opona v Třeboni, Němejcova v Plzni,Urbanova v Litomyšli, Hilšerova v Mladé Boleslavi, Radova a Rabasova v Železném Brodě, Wenigova v Kladně a mnohé další.
Na území dnešní České republiky však netvořili jen „čeští“ umělci. Prosadili se umělci z Vídně, jako například bratří Gustav a Ernst Klimkové s Franzem Matschem. Ti ještě jako studenti vytvořili „Künstlercompagnii“, která dostávala zakázky od projekčního ateliéru Kellner – Helméř při stavbě nových divadel, jak tomu bylo například v Karlových Varech a v Liberci. Firma Kellner-Helmer, zaměřená na projekty městských centrálních staveb,působila po celém území tehdejší monarchie a vyprojektovala desítky divadel. Mimo zmíněné stavby také divadla v Brně, Teplicích i dnešní budovu Státní opery Praha, tehdejší nové německé divadlo.
Zvláštní oddíl výstavy prezentují opony pro jedno představení. Tvořili je umělci známí především volnou tvorbou – Josef Čapek, Emil Filla, Bedřich Feuerstein, František Muzika, Zdeněk Seydl, Alexandr V. Hrska, Alois Fišárek a další.
Do této skupiny patří i v loňském roce dokončená opona od akademických malířů Antonína Střížka (nar. 1959) a Richarda Obůrka (nar. 1959) ve Státní opeře Praha namalovaná pro Mozartovu Kouzelnou flétnu.
Akademický malíř Václav Špale při tvorbě opony pro pardubické divadlo vycházel z odlišné koncepce. Východiskem jeho práce byla původní a do současnosti nedochovaná opona Františka Urbana z roku 1908. Nevitvořit však její věrnou kopii, což z dochované dokumentace ani nebylo možné. Vzniklo tak hodnotné dílo, které přiznává skutečnost, že bylo vytvořeno v současné době a přitom nepopírá svoji předlohu a vizuální kontex,v němž působilo.
Poděkování:
Tato výstava by nemohla vzniknout bez obětavé pomoci několika desítek pracovníků v divadlech, archivech,kulturních centrech, galeriích, muzeích.
V neposlední řadě je mou milou povinností poděkovat řediteli Národního divadla akademickému architektu Danielu Dvořákovi, zaměstnancům a vedení Státní opery Praha a Východočeského divadla v Pardubicích za podporu tohoto výstavního projektu a rovněž tak akademickému malíři Václavu Špale a jeho spolupracovníkům.
Poznámka:
Fotografie jednotlivých opon z výstavy spolu s příslušnými texty jsou připojeny k místům a jsou označeny jako součást výstavy. JV
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.