JIRSOVÁ, Zuzana: DOBŘANY – DĚTSKÝ DIVADELNÍ TARTAS 15. – 17. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.
DOBŘANY – DĚTSKÝ DIVADELNÍ
TARTAS 15. – 17. DUBNA 2011
Sobotní blok nabídl celkem sedm inscenací. Po zmíněném loutkovém představení diváci sledovali vystoupení mladších žáků SZUŠ Trnka z
Plzně.
Obyčejný den
Na námět Nikity Kručenské a pod vedením Michala Stona zpracoval soubor bodový scénář příběhu, který se žánrově dotýká oblasti fantasy. Příběh je situován do školní třídy. Schyluje se k rvačce - a tu se díky kouzlu provedenému jedním z chlapců, ocitnou všichni v neznámém světě i čase. Ovšem i zde, ve změněných podmínkách se projeví jejich vzájemná nevraživost. Chlapec - kouzelník nakonec všechny svým kouzlem vrátí zpátky do školní třídy. Jednotlivé typy postav jsou čitelně exponovány, rovněž tak jsou naznačeny vztahy mezi postavami. Nejasnosti a otázky se objevují až v další části hry a v samotném vyznění příběhu. Ve změněném světě se jednotlivci zprvu nepoznávají a ani divák se ve změněných bytostech a v jejich počínání neorientuje. V této části hry je dán velký prostor improvizaci, která brzdí a rozdrobuje plynutí hry. Avšak právě improvizovanou hrou se děti učí přirozenému bytí na jevišti. V souboru je většina dětí prvním rokem a výběr námětu kouzelného světa naplněného tajemnem a „mečováním“ spolu s volností ponechanou pro projev na scéně je ze strany vedoucího šťastnou volbou. Pohybový potenciál kluků (a je jich v souboru hodně) by bylo dobré podpořit například hodinami šermu, aby radost ze hry byla umocněna vědomím skutečných dovedností, koordinace a řádu.
V tom znamení zvítězíš (aneb Příběh o plzeňských kašnách a erbu města)
Inscenace vychází ze scénáře Michala Dubničky a navazuje na školní projekt žáků čtvrté třídy 1. ZŠ Plzeň zaměřený na poznávání města a jeho historie. Díky prakticky a interaktivně získaným znalostem a zkušenostem mají hráči pevnou půdu pod nohama a mohou s nadhledem interpretovat vtipný text Dubničkův. Noc, čas, kdy postavy z kašen a erbu žijí svým životem, rámuje denní pohyb turistů prohlížejících si pamětihodnosti města. Tento rámec je v závěru hry dotažen do pointy, která koresponduje s celkovým stylem a podtrhuje „agitkovitý“ charakter hry. Pro větší srozumitelnost je ještě potřeba usnadnit divákovi orientaci v postavách a ozřejmit, ve které z rovin znaků se právě ocitáme. Skupina pracuje pod zručným vedením paní učitelky Ivany Loukotkové a nadšení dětí je víc než patrné. Za svižné uchopení netradiční látky bylo uděleno souboru čestné uznání.
O Patrikovi
Šrutovu pohádku „Jak ovčák přemohl březnový vítr“ pro soubor LDO ZUŠ Kdyně zdramatizovala vedoucí Dana Žáková. Spolu se skupinou pak vytvořila sdělnou a jemnou hru, která osloví jak děti z mateřských škol (kterým je inscenace přímo určena) tak diváky starší. Převedení Šrutova textu do jevištní podoby je zvládnuté a diváka od počátku vtahuje do děje. Proto se úvodní „dvorečkovitá“ část jeví jako nadbytečná. Kus není v souladu s nastolením uzavřen - nepotřebuje to, protože vyznění závěru pohádky je jasné a dobře divadelně zpracované. Drobné otázky vyvstaly kolem použití loutek ovčáka a jeho nevěsty. Jejich včlenění je pro hráče potřebné a funguje i divadelně, pouze je třeba vystihnout čas jejich nastolení a zdokonalit zacházení s nimi. Soubor se odvážil včlenit i momenty přímé komunikace postav s diváky - a tyto chvilky zvládl v oblasti improvizované komunikace i v rámci plynutí hry. Z projevu žáků ZUŠ Kdyně je patrné systematické vedení v oblasti rytmu, pohybu a mluvy. Inscenace si odvezla z Dobřan čestné uznání.
Kolovrat
Ke svéráznému uchopení Erbenovy balady Zlatý kolovrat se uchýlil soubor HYJTA z 5.a 6. ročníku LDO ZUŠ Domažlice. Vybavenost dospívajících potřebná k jevištnímu projevu je na velmi dobré úrovni. V oblasti dovednostní je zřejmé kvalitní vedení ze strany vedoucí, Dany Žákové. Velkou otázkou se však stává zvolené pojetí. Všechny postavy vystupují ve více či méně slušivých nočních úborech, které snad – spolu s losováním, kdo bude kterou postavou – mají naznačit, že jde pouze o hru „mezi námi děvčaty“. Snaha souboru o odlehčené ztvárnění není vedena důsledně, objevují se lyrické pasáže a znaky metaforického rázu se mísí s jakoby nahodilou volbou rekvizit. Nadbytečnou akcí je trhán text a magická rytmičnost Erbenových slov se vytrácí. Z inscenace není patrný postoj hráčů k tomu, co hrají – tedy: Proč zrovna tuto látku hrajeme takto a co tím chceme sdělit divákům. A také – v jaký žánr jsme chtěli baladu proměnit.
Jak již bylo řečeno, jde o zkušenou a dobře vybavenou skupinu. Doufejme, že se nenechá kritikou odradit a my se v další sezóně se souborem HYJTA opět setkáme.
Léčba neklidem
Název vystihuje poselství inscenace a zároveň zahrnuje klima dalších ztvárněných povídek, kterými jsou: Haraburďárna, Chvilka klidu, Schartz Metterkulmova metoda, Sredni Vaštar - a také Vlčice. Složitou a zároveň tematicky ucelenou kompozici na motivy Sakiho povídek vytvořili starší žáci z plzeňské SZUŠ Trnka spolu s vedoucím Michalem Stonem. Osu inscenace tvoří děj z prostředí školy, kde se žáci a učitelé setkávají se spisovatelem Sakim. Osa (inspirovaná povídkou Vlčice) nejenže odděluje jednotlivé příběhy, ale má svůj děj a vyznění. Dění ve škole by tedy mělo tvořit tematickou paralelu s hranými příběhy. A právě tento aspekt je potřeba ještě posílit – například odlišit žáky od učitelů znakem (aby více vynikl vztah dospělý – dítě) nebo divadelně zdůvodnit kratičké výstupy žáků u piana. Odvážný dramaturgicko režijní počin klade velké nároky na hráče a někdy naráží na míru jejich hereckých dovedností. Prospělo by využít příležitostí k bezeslovnému jednání, úspornému hereckému projevu a zkratce. Všechny vybrané povídky jsou výrazně kráceny. Kupodivu tato úprava celku prospívá, zřetelně vyzní společný rys – rozpor světa dětí a světa dospělých. Hráči přesně vědí, co hrají, jaká je poetika, jaké je téma a toto vědomí z nich vyzařuje. Proto se jim jistě povede posílit pointy jednotlivých příběhů a dotvořit divadelní tečku inscenace. Léčba neklidem byla doporučena k příměmu postupu na Dětskou scénu 2011 zejména pro zajímavý přístup k literárním předlohám a dramaturgii a také pro poctivé hledání prostředků k vyjádření tématu.
Je mi čtrnáct
Soubor z Gymnázia J. Křižíka Plzni, jinak Sedum divů světa, přivezl do Dobřan autorskou výpověď - úsměvně vážný pohled na sebe, vrstevníky a rodiče. Signál o tématu i žánru dostává divák hned v úvodu, kdy jsou spolu s nastolováním postav prezentovány myšlenky dospívajících, citovány výroky rodičů. Expozici uzavírá píseň. Její slova spolu s civilním způsobem projevu účinkujících jsou dalším prostředkem k vyjádření jejich postojů. Po výrazném a zobecňujícím úvodu následuje zaostření v podobě zpracování konkrétních modelových situací, ve kterých se dostává čtrnáctiletý člověk do střetu s dospělými, sourozenci, vrstevníky i se sebou samým. Náměty na situace literárně zpracovali členové souboru a pod výborným vedením Františka Kasky vytvořili na principech divadelní koláže autentický tvar. Jednotlivé epizody nejsou pouhou realisticky podanou scénkou, ale kombinováním divadelních prostředků dostávají lehkost a poskytují vícevrstevný obraz. Příkladem může být situace „U televize - Můj přítel tmavší pleti“, kdy se prolíná prosba čtrnáctileté dcery, otcovo neustálé přepínání televize, útržky z televizních programů, zamítavé reakce rodičů a nevinné poznámky mladší sestry. Každá ze šesti epizod zobrazuje problém, se kterým se člověk tohoto věku může potkat. A jistě v počáteční fázi byly i další náměty. Muselo být těžké (při počtu osmnácti členů souboru) vybírat a koncipovat inscenaci pro takto početnou skupinu. Mnohé určitě zůstalo „v šuplíku“. Přesto by celku prospělo ještě úspornější zacházení se slovem - krácení či „zhuštění“ některých momentů (například omezení dialogů a „klipovitost“ ve výstupu „Jak je někdy tupé balit holku v kupé“). V poslední třetině představení dochází k poklesu temporytmu. Selekce a v některých případech úspornost by tomuto jevu mohla zabránit. Ovšem: pohled „Do deníku introvertního mimoně“ a sílící příval energie ze strany všech členů souboru opět probudí divákovu pozornost. Vkusná a energií nabitá autorská výpověď byla oceněna čestným uznáním.
Za lektorský sbor ve složení Jakub Doubrava, Zuzana Jirsová, Veronika Rodriguezová zapsala Zuzana Jirsová
TARTAS 15. – 17. DUBNA 2011
Sobotní blok nabídl celkem sedm inscenací. Po zmíněném loutkovém představení diváci sledovali vystoupení mladších žáků SZUŠ Trnka z
Plzně.
Obyčejný den
Na námět Nikity Kručenské a pod vedením Michala Stona zpracoval soubor bodový scénář příběhu, který se žánrově dotýká oblasti fantasy. Příběh je situován do školní třídy. Schyluje se k rvačce - a tu se díky kouzlu provedenému jedním z chlapců, ocitnou všichni v neznámém světě i čase. Ovšem i zde, ve změněných podmínkách se projeví jejich vzájemná nevraživost. Chlapec - kouzelník nakonec všechny svým kouzlem vrátí zpátky do školní třídy. Jednotlivé typy postav jsou čitelně exponovány, rovněž tak jsou naznačeny vztahy mezi postavami. Nejasnosti a otázky se objevují až v další části hry a v samotném vyznění příběhu. Ve změněném světě se jednotlivci zprvu nepoznávají a ani divák se ve změněných bytostech a v jejich počínání neorientuje. V této části hry je dán velký prostor improvizaci, která brzdí a rozdrobuje plynutí hry. Avšak právě improvizovanou hrou se děti učí přirozenému bytí na jevišti. V souboru je většina dětí prvním rokem a výběr námětu kouzelného světa naplněného tajemnem a „mečováním“ spolu s volností ponechanou pro projev na scéně je ze strany vedoucího šťastnou volbou. Pohybový potenciál kluků (a je jich v souboru hodně) by bylo dobré podpořit například hodinami šermu, aby radost ze hry byla umocněna vědomím skutečných dovedností, koordinace a řádu.
V tom znamení zvítězíš (aneb Příběh o plzeňských kašnách a erbu města)
Inscenace vychází ze scénáře Michala Dubničky a navazuje na školní projekt žáků čtvrté třídy 1. ZŠ Plzeň zaměřený na poznávání města a jeho historie. Díky prakticky a interaktivně získaným znalostem a zkušenostem mají hráči pevnou půdu pod nohama a mohou s nadhledem interpretovat vtipný text Dubničkův. Noc, čas, kdy postavy z kašen a erbu žijí svým životem, rámuje denní pohyb turistů prohlížejících si pamětihodnosti města. Tento rámec je v závěru hry dotažen do pointy, která koresponduje s celkovým stylem a podtrhuje „agitkovitý“ charakter hry. Pro větší srozumitelnost je ještě potřeba usnadnit divákovi orientaci v postavách a ozřejmit, ve které z rovin znaků se právě ocitáme. Skupina pracuje pod zručným vedením paní učitelky Ivany Loukotkové a nadšení dětí je víc než patrné. Za svižné uchopení netradiční látky bylo uděleno souboru čestné uznání.
O Patrikovi
Šrutovu pohádku „Jak ovčák přemohl březnový vítr“ pro soubor LDO ZUŠ Kdyně zdramatizovala vedoucí Dana Žáková. Spolu se skupinou pak vytvořila sdělnou a jemnou hru, která osloví jak děti z mateřských škol (kterým je inscenace přímo určena) tak diváky starší. Převedení Šrutova textu do jevištní podoby je zvládnuté a diváka od počátku vtahuje do děje. Proto se úvodní „dvorečkovitá“ část jeví jako nadbytečná. Kus není v souladu s nastolením uzavřen - nepotřebuje to, protože vyznění závěru pohádky je jasné a dobře divadelně zpracované. Drobné otázky vyvstaly kolem použití loutek ovčáka a jeho nevěsty. Jejich včlenění je pro hráče potřebné a funguje i divadelně, pouze je třeba vystihnout čas jejich nastolení a zdokonalit zacházení s nimi. Soubor se odvážil včlenit i momenty přímé komunikace postav s diváky - a tyto chvilky zvládl v oblasti improvizované komunikace i v rámci plynutí hry. Z projevu žáků ZUŠ Kdyně je patrné systematické vedení v oblasti rytmu, pohybu a mluvy. Inscenace si odvezla z Dobřan čestné uznání.
Kolovrat
Ke svéráznému uchopení Erbenovy balady Zlatý kolovrat se uchýlil soubor HYJTA z 5.a 6. ročníku LDO ZUŠ Domažlice. Vybavenost dospívajících potřebná k jevištnímu projevu je na velmi dobré úrovni. V oblasti dovednostní je zřejmé kvalitní vedení ze strany vedoucí, Dany Žákové. Velkou otázkou se však stává zvolené pojetí. Všechny postavy vystupují ve více či méně slušivých nočních úborech, které snad – spolu s losováním, kdo bude kterou postavou – mají naznačit, že jde pouze o hru „mezi námi děvčaty“. Snaha souboru o odlehčené ztvárnění není vedena důsledně, objevují se lyrické pasáže a znaky metaforického rázu se mísí s jakoby nahodilou volbou rekvizit. Nadbytečnou akcí je trhán text a magická rytmičnost Erbenových slov se vytrácí. Z inscenace není patrný postoj hráčů k tomu, co hrají – tedy: Proč zrovna tuto látku hrajeme takto a co tím chceme sdělit divákům. A také – v jaký žánr jsme chtěli baladu proměnit.
Jak již bylo řečeno, jde o zkušenou a dobře vybavenou skupinu. Doufejme, že se nenechá kritikou odradit a my se v další sezóně se souborem HYJTA opět setkáme.
Léčba neklidem
Název vystihuje poselství inscenace a zároveň zahrnuje klima dalších ztvárněných povídek, kterými jsou: Haraburďárna, Chvilka klidu, Schartz Metterkulmova metoda, Sredni Vaštar - a také Vlčice. Složitou a zároveň tematicky ucelenou kompozici na motivy Sakiho povídek vytvořili starší žáci z plzeňské SZUŠ Trnka spolu s vedoucím Michalem Stonem. Osu inscenace tvoří děj z prostředí školy, kde se žáci a učitelé setkávají se spisovatelem Sakim. Osa (inspirovaná povídkou Vlčice) nejenže odděluje jednotlivé příběhy, ale má svůj děj a vyznění. Dění ve škole by tedy mělo tvořit tematickou paralelu s hranými příběhy. A právě tento aspekt je potřeba ještě posílit – například odlišit žáky od učitelů znakem (aby více vynikl vztah dospělý – dítě) nebo divadelně zdůvodnit kratičké výstupy žáků u piana. Odvážný dramaturgicko režijní počin klade velké nároky na hráče a někdy naráží na míru jejich hereckých dovedností. Prospělo by využít příležitostí k bezeslovnému jednání, úspornému hereckému projevu a zkratce. Všechny vybrané povídky jsou výrazně kráceny. Kupodivu tato úprava celku prospívá, zřetelně vyzní společný rys – rozpor světa dětí a světa dospělých. Hráči přesně vědí, co hrají, jaká je poetika, jaké je téma a toto vědomí z nich vyzařuje. Proto se jim jistě povede posílit pointy jednotlivých příběhů a dotvořit divadelní tečku inscenace. Léčba neklidem byla doporučena k příměmu postupu na Dětskou scénu 2011 zejména pro zajímavý přístup k literárním předlohám a dramaturgii a také pro poctivé hledání prostředků k vyjádření tématu.
Je mi čtrnáct
Soubor z Gymnázia J. Křižíka Plzni, jinak Sedum divů světa, přivezl do Dobřan autorskou výpověď - úsměvně vážný pohled na sebe, vrstevníky a rodiče. Signál o tématu i žánru dostává divák hned v úvodu, kdy jsou spolu s nastolováním postav prezentovány myšlenky dospívajících, citovány výroky rodičů. Expozici uzavírá píseň. Její slova spolu s civilním způsobem projevu účinkujících jsou dalším prostředkem k vyjádření jejich postojů. Po výrazném a zobecňujícím úvodu následuje zaostření v podobě zpracování konkrétních modelových situací, ve kterých se dostává čtrnáctiletý člověk do střetu s dospělými, sourozenci, vrstevníky i se sebou samým. Náměty na situace literárně zpracovali členové souboru a pod výborným vedením Františka Kasky vytvořili na principech divadelní koláže autentický tvar. Jednotlivé epizody nejsou pouhou realisticky podanou scénkou, ale kombinováním divadelních prostředků dostávají lehkost a poskytují vícevrstevný obraz. Příkladem může být situace „U televize - Můj přítel tmavší pleti“, kdy se prolíná prosba čtrnáctileté dcery, otcovo neustálé přepínání televize, útržky z televizních programů, zamítavé reakce rodičů a nevinné poznámky mladší sestry. Každá ze šesti epizod zobrazuje problém, se kterým se člověk tohoto věku může potkat. A jistě v počáteční fázi byly i další náměty. Muselo být těžké (při počtu osmnácti členů souboru) vybírat a koncipovat inscenaci pro takto početnou skupinu. Mnohé určitě zůstalo „v šuplíku“. Přesto by celku prospělo ještě úspornější zacházení se slovem - krácení či „zhuštění“ některých momentů (například omezení dialogů a „klipovitost“ ve výstupu „Jak je někdy tupé balit holku v kupé“). V poslední třetině představení dochází k poklesu temporytmu. Selekce a v některých případech úspornost by tomuto jevu mohla zabránit. Ovšem: pohled „Do deníku introvertního mimoně“ a sílící příval energie ze strany všech členů souboru opět probudí divákovu pozornost. Vkusná a energií nabitá autorská výpověď byla oceněna čestným uznáním.
Za lektorský sbor ve složení Jakub Doubrava, Zuzana Jirsová, Veronika Rodriguezová zapsala Zuzana Jirsová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.