Sokol

1893 malovaná opona Kde domov můj, podle Liebschera namaloval Ota Brož.
---
Od 1922 divadelní představení provozována pod patronací Sokola, člen ÚMDOČ.
Bylo nutno zcela renovovat jeviště, které převzal Sokol od Kroužku ochotníků - dřevem na ně přispěli téměř všichni členové jednoty i někteří další občané. Přesto náklad na jeho zřízení činil víc než 2000 Kč.
Vše bylo před Vánoci dokončeno a na Štěpána se na něm hrálo poprvé - Ant. Šíma: Nezvedená Lída, režie Karel Pinka, na Silvestra veselohra K. Horkého Srážka vlaků.

1922 - 28. 10. sehrána legionářská hra místního rodáka Rudolfa Robla: Zvony. 29. 10. na všobecnou žádost opakována.
1923 dramatický odbor řízený Ed. Brožem prospíval - sehrána divadla dospělých i dětská.
1924 - Lešetínský kovář, dramatizace dle Sv. Čecha, úspěch značný.
1926 - 21. 3. - J. M. Koubek: Viktorka, hra se zpěvy;
1928 - 9. 4. - Jiří Balda: Karel Poslední, režie K. Pinka, při představení hry vznikl ve stodole oheň, který se rychle šířil dřevěnými prostorami staré budovy. Přestože byl sál zcela zaplněn obecenstvem, nikdo nebyl vážně zraněn. Shořelo jeviště s cennou oponou, knihovna a staré kroje. Tím skončila jedna etapa ochotnického divadla. (Později hra pohostinsky sehrána v Borovnici.)

Bylo rozhodnuto rychle postavit rychtu novou.
1928 - 28. 10. byla otevřena hrou Srdcem a pěstí.
1928 - sokolové O. Kašpar, Vořech, Štěpánek, Tamele, Petr a Jan Sionové, Véna, Josef Kovář ml, a Ludva Štenger stále ochotně pracovali nejprve na zprovoznění nouzově upraveného jeviště,
což se podařilo do vánočních svátků. Nové kvalitní jeviště objednáno u fy Fert z Brna za 8200,- Kč.
1929 - 18. 8. - byla na novém kvalitním jevišti činnost slavnostně zahájena hrou Al. Jiráska: Otec.
1929 - 28. 10. - na oslavu dne státní samostatnosti nacvičena opereta Románek krásné Toničky,
1929 - 16. 12. - uv. Lad Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic.
Nové prostornější jeviště umožnilo studovat náročnější a složitější hry - např. Lucerna, Vojnarka, Kolébka, Strakonický dudák, Jedenácté přikázání, Naši furianti, Chudý písničkář, Cestou křížovou a operet Viktorka, Z českých mlýnů...

1930 - 21. 4. - Luděk Archleb: Osudný manévr,
1930 - 28. 10. Ot. Pospíšil: A přece se vrátil,
1930 - 26. 12. - Chudý písničkář, režie K. Pinka. "Kus sehrán bezvadně."
Citát ze sokolské kroniky: Biograf hraje dosti často, ale na závadu divadla. Nutno bude poměr biografu k divadlu upravit."
1931 Ferdinand Oliva: Pojď na mé srdce, Jan Kouba: Když děla zahřmí, prapor zavlaje, Alois Jarý: Jeho poslední hřích.
1932 - odehráno 5 divadelních her v režii K. Pinky a náčelníka Sokola Jana Pinky. Účinkovali ochotníci - Al. Trnka, rolník, Ot. Kašpar, rolník, Jos. Soukal, hostinský, bratři Jan a Petr Sionovi, Marie Machová, choť truhláře, Jos. Kašparová, domkářka, Jos. Kovář ml., studující, Václav Sion, učitel, Ludvík Štegner, syn rolníka, Rud. Pecka, dělník, Václav Bobek, dělník, sestra Kašparová, Boh. Hrnčíř, syn rol., Václav Střílek, kovář, Anna Sionová, Anna Štěpánková, dcera truhláře, Jan Hegr, syn koláře, Jan Věstínský, domkář.
"Korouhev byla vedle Poličky první obcí, která měla divadelní scénu, a divadlo se tak stalo nedílnou součástí života korouhevských občanů."
(Stanislava Michlová: Obec Korouhev, 2000.)
1932 Ples, Jiří Balda: Románek z české vesničky (Měšťáci na venkově), Karel Fořt: Tulácká krev, Božena Rajská-Smolíková: To za Rakouska nebylo, Mikulášská zábava, František Lašek-Lukovič: Osiřelo dítě, Silvestrovská zábava.
1933 odehráno 5 titulů, režii převzal Jar. Pavliš, Ples, 2. 4. - Jiří Balda: Zločin matky Bernáškové, - 16. a 17. 4. Jiří Mahen: Jánošík, Taneční zábava, 1. 10. - Josef Skružný: Ta naše Máňa, 28. 10. - J. K. Tyl: Marijánka, matka pluku, 26. 12. - Otokar Pospíšil: Kletba pýchy.
1934 - 4 hry, opět režie Pavliš - 1- 5. - Cestou křížovou, v červnu - F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, 28. 10. - Terezínští katané, svátky vánoční - Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Miloš Veselý: Cestou křížovou, Emanuel Eugen Lauseger: Terezínští katané.
1935 o Velikonocích Karel Burian: Na otavském klepáči, 28. 10. - Jar. Maria Veselský: Paprsky smrti, 26. 11. - Jar. Maria Veselský: Evropa hoří, o Vánocích - Karel Balák: Anton, nezlob, veselohra, režie a hrál Josef Soukal, Jaroslav Maria Veselský: Paprsky smrti, Karel Balák: Anton, nezlob!.
1936 nechal hostinský Josef Soukal Jar. M. Veselskému zdramatizovat povídku Pokuta, kterou napsal korouhevský rodák František Votava a odehrávala se v Korouhvi. Soukal ji sám režíroval, 31. 1. také převzal funkci režiséra, Jan Šelle: Pan Rampula pošmistrem, Božena Rajská-Smolíková: Zelené království.
1937 František Votava: Pokuta byla uvedena 2x o Velikonocích, v tomto roce sehrány ještě 2 tituly - J. Skružný: Románek na horách a F. Cover: Vyzvědači mezi námi (Vlast - nejvyšší zákon), hra o 3 jednáních. Celkem 6 představení, např. Jiří Balda, Josef Piskáček (hudba): Slovácká princezna.
1938 Karel Piskoř: Šťastní otcové, v režiii J. Soukala.
1939 Májový věneček, Viktor Franěk: Rodné hnízdo.

Za druhé světové války byla činnost obou divadelních odborů - Sokola i Orla - zastavena.

1940 Ples, Gabriela Preissová: Její pastorkyňa, Májový věneček, Karel Piskoř: radostná událost.
1946 zahájil divadelní spolek pod vedením J. Soukala a budoucího ředitele školy Emila Přikryla.
V první poválečné sezoně korouhevskými ochotníky sehrány tituly: Lešetínský kovář, J. Skalka: Kozí mléko, Vrah jsem já, Lucerna, v dalších letech byla činnost bohatá - režie opět Jos. Soukal nebo Emil Přikryl.
1947 - F. X. Svoboda: Poslední muž, Lad. Stroupežnický: Naši furianti, J. Kvapil: Oblaka, J. B. Pristley: Inspektor se vrací, Srdce na uzdě, L. Lahola: Naši šli tudy, A. Jirásek: Lucerna, Domov. Hry uvedeny na Rychtě.
194x Perly panny Serafínky.

1952 Dramatický soubor Sokola přešel jako Divadelní kroužek k Osvětové besedě.

2011 ochotníci opět obnovili činnost.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 376.

Svitavy, Státní okresní archiv se sídlem v Litomyšli:
olička, Okresní úřad, Spolkový katastr, Kn 775
Polička, Okresní úřad, Policejní záležitosti, Ka 587

Zdroj: výpisy z obecní a školní kroniky, kronika Sokola