Chlum, jeviště DS Sboru dobrovolných hasičů, opona Oldřich a Božena, autor Jan (Josef?) Horký podle obrazu Josefa Mathausera, 1923, restaurována 2012 Radanou a Dagmarou Hamsíkovými, depozitář OÚ, kulturní památka

Oldřich a Božena

"Na lícové straně je žánrová scénka Oldřicha a Boženy ze Starých pověstí českých. Vpravo u potoka sedí pět žen - pradlen. Božena stojí v potoce, kolem těla šál, jehož okraje se smáčí ve vodě. Skupinka vzhlíží vlevo ke třem mužům. Nejvýraznější z nich je Oldřich, sedící na bílém koni. V pozadí výjevu jsou vzrostlé stromy a kvetoucí keře. Námětem byl obraz malíře Věnceslava Černého (1865-1936), uznávaného ilustrátora historické literatury. Na rubové straně, používané zřejmě jako kulisa, pohled pravděpodobně z královského letohrádku přes sloupoví na Pražský hrad (chrám sv. Víta, Daliborku).
Opona je navinutá na dřevěném válci, je sešita ze čtyř pruhů plátna, přičemž pro levý krajní pruh (z lícové strany) je použito plátna s modročerveným vetkaným pruhem, používaného původně pro výrobu matrací. Plocha opony o rozměrech cca 3 x 4,5 m je oboustranně malována technikou tempery na plátně... Opona je signována na lícové straně v pravém dolním rohu “Jan Horký 19/6 23”... Byla nalezena při vyklízení obecní sýpky, kterou má obec v užívání."
(Z návrhu Státního památkového ústavu v Plzni na prohlášení opony za kulturní památku, 2001.) Pozn. red.: Námětem nebyl obraz Věnceslava Černého nýbrž Josefa Mathausera.

Opona prohlášena kulturní památkou na základě rozhodnutí MK ČR čj. 5155/2001 ze dne 1.11. 2001.
Národní památkový ústav ev. list č. 6814.

Oboustranná, na rubu prospekt Hradčany mezi dvěma sloupy (viz druhý záznam).

---

Oponu pro divadelní odbor sboru dobrovolných hasičů, scénu setkání knížete Oldřicha se selkou Boženou, namaloval volně podle barvotiskové reprodukce obrazu Josefa Mathausera Jan nebo Josef Horký na hrubé plátno o rozměrech 450 x 300 cm roku 1923. Malbu signoval vpravo dole jen jako Jxx. Horký 19/6..23. Opona byla roku 2001 zapsána pod č. 6814 jako kulturní památka. Roku 2012 ji restaurovaly Radana a Dagmar Hamsíkovy.
Příběh přemyslovského knížete Oldřicha a selky Boženy (Křesinovy) zaznamenávají už nejstarší české kroniky, latinsky Kosmova, česky Dalimilova a značně přebásněný a zpopularizovaný kronika Hájkova. Stal se námětem literárních, dramatických a hudebních děl a filmu. Zvlášť v devatenáctém století inspiroval i malíře, mimo jiné Jana Antonína Gareise, Antonína Machka, Josefa Mánesa, Františka Ženíška, Josefa Mathausera, Adolfa Liebschera, Františka Horníka Lánského, Antonína Brunnera.
Mathauserův obraz malovaný v duchu akademické manýry konce století Horký převedl na plátno téměř doslovně v rámci daném jeho schopnostmi.
Zleva doprava: Zachoval postavu psáře v červených kalhotách se třemi psy, černým, bílým, hnědým. I chlapec vedoucí Oldřichova bělouše je oblečen také stejně jako u Mathausera, ale rukou Horkého se z něj stala jakási připosražená postavička. Bělouš a na něm sedící Oldřich se stali dominantou kompozice díky znásobení proporcí. Z jezdeckého koně na oponě vyšel obšírný tahoun s pokroucenýma nohama a ze štíhlého knížete zavalitý černovlasý a černovousý tlouštík. Pro další čtyři muže z knížecí družiny pak už nevybylo místo. Ve středu formátu v dolní polovině propojuje mužskou část se ženskou obrácená masivní postava pradleny s nohama v rybníčku, ve kterém stojí ve vodě i Božena oblečená jen v bílé košili se zpola odhaleným ňadrem a prádlem v ruce. Její bílá postava odrážející se od tmavých stromů v pozadí je téměř úplně otočená zády k Oldřichovi, ale přes rameno se mu dívá do očí.
Na Mathauserově obraze byl asi ten kontakt pohledů hlavních postav nejdůležitější, tady se Oldřich dívá trochu níž, asi na selčino ňadro. Ani postava Boženy nebyla ušetřena nesouladu proporcí a jiných deformit. Torzo ženské postavy za Boženou zachoval, ale dítě vpředu vynechal. Skupinu tří žen vpravo dole překreslil celkem věrně, při malbě temnými inkarnáty nepřirozeně podtrhl jejich košile a tím jen zdůraznil přízračné vnitřní světlo v kompozici.
Dá se říci, že tak vzniklo svébytné monumentální dílo. Bylo vnímáno ve specifických podmínkách, především v nepříliš intenzivním umělém osvětlení, a tak je ta kontrastnost pochopitelná.

(Akad. malíř Václav Zoubek, srpen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
STROTZER, Milan (ed.) Malované opony divadel českých zemí II. Praha, NIPOS 2017. Komentář Václav Zoubek, s. 82 - 83.

090310 foto Ivo Mičkal

STROTZER, Milan (ed.) Malované opony divadel českých zemí II. Praha, NIPOS 2017. Komentář Václav Zoubek, s. 82 - 83.

VALENTA, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 110, 111

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chlum_-_předválečná_opona_kočovné_společnosti_na_OÚ.JPG

Národní památkový ústav, evidenční karta kulturní památky (viz Obrázky)

DS hasiči

2009 v depozitáři OÚ, jedná se o restaurování

2010 usnesení z jednání zastupitelstva obce 25.8.2010:
ad9/ starosta obce seznámil přítomné s návrhem na restaurování kulturní památky – oboustranné opony
Nabídky – č.1 – ak. malíř Rataj, Helena Kastlová – 365.000 Kč
č.2 - Mgr. Hamsíková, Mgr. Foltýnová - 429.000 Kč
ZO souhlasí s restaurováním opony
S ohledem na skutečnost, že nabídka č.1 byla zpracována v roce 2008 a
neřeší způsob zavěšení, zajistí starosta její aktualizaci. Přednost dostane
cenově výhodnější nabídka s dobou realizace v roce 2011.

2012 restaurována

2011 místostarosta F. Jansa
2014 starosta Jiří Rys