Milan Lešek
se narodil v početné rodině chalupníka - muzikanta.
1945 se v rámci osidlování pohraničí se rodina přestěhovala do obce Svinná nedaleko Hostouně.
1958 ukončil školní docházku, ale tehdejší režim mu nedovolil pokračovat ve vzdělání (otec hospodařil na 10 ha. půdy a odmítal vstoupit do tehdy se zakládajících JZD. Za to byl - prý pro pobuřování - uvězněn.)
Bylo mu nabídnuto stát se havířem, což odmítl a nastoupil pracovat ke Státnímu statku Hostouň (kam se po skončení vojenské služby v roce 1964 přestěhoval) a po sloučení se Státními statky Domažlice, pracoval tam v různých profesích a funkcích až do roku 1990.
1973 maturita SZTŠ ( střední zemědělská technická škola) v Horšovském Týně, kde studoval při zaměstnání.
Od 1990 až do odchodu do důchodu v roce 2006 pracoval ve státní správě v Domažlicích.
K práci v amatérském souboru v Hostouni ho zlákal spolupracovník a kamarád František Mitala, herec a později režisér souboru.
1968 se tedy stal členem divadelního souboru KOZINA, který byl v Hostouni založen na jaře 1947.
Zpočátku pomáhal vyrábět a stavět kulisy, svážel kolegů z okolí na zkoušky a představení, působil jako inspicient a dělal jiné organizační práce.
1970 začal hrát,
1973 byl členy souboru zvolen za vedoucího a tuto funkci vykonává prakticky až do současné doby. Stal se oporou dvou souborů regionu, které svou vytrvalostí zachránil před zánikem.
Do 1990 pod Leškovým vedením si soubor Kozina - i řada jeho členů - z přehlídek odvezl řadu diplomů a ocenění jak za práci v souboru, tak za herecké výkony, scénografii a režii.
1987 Milan Lešek získal ocenění KNV ZPČ za dlouholeté působení v souboru a přínos kulturnímu životu v příhraniční oblasti okresu Domažlice.
Soubor každoročně nastudoval novou inscenaci - různého žánru. Připravil i estrádní pořad, s nímž vystupoval na různých akcích organizací a podniků okresu.
Od roku 1980 se soubor pravidelně účastnil okresních divadelních přehlídek ochotnických souborů v Poběžovicích. Zde získal v roce
V letech 1984, 1985, 1986, 1987, 1988 a 1989 ceny za scénografii a několik cen za herecké výkony a režii.
1981 se soubor poprvé zúčastnil X. oblastní divadelní přehlídky ve Žluticích se hrou Jiřího Pocha Kočka ve vile, následně v roce
1987 s hrou Oldřicha Daňka Dva na koni jeden na oslu,
1988 s hrou Jiřího Hubače Generálka,
1989 s hrou Miroslava Horníčka Tři Alberti a slečna Matylda. S touto hrou soubor hostoval na mnoha místech okresu, ale i mimo něj. (Za nastudování Generálky získal cenu za režii František Mitala a soubor s ní poprvé postoupil na XIX. NP vesnických a zemědělských souborů do Vysokého nad Jizerou.)
Milan Lešek jako herec za ta léta ztvárnil desítky kladných a záporných rolí. Např. Antonína v Paličově dceři, Rybu v Noci pastýřů, Antonína ve Vojnarce nebo Števu v Její pastorkyni.
----
1991 krátce po sametové revoluci v roce ze souboru z různých důvodů odešlo několik členů včetně režiséra. Poté několik členů na krátkou dobu, včetně M. Leška, přešlo hostovat do divadelního souboru v nedalekých Poběžovicích, kde soubor vedl jeho tchán, pedagog, spisovatel a vynikající režisér v jedné osobě, Jiří Pelikán, který byl Leškovým velkým vzorem a učitelem.
Milan Lešek s Jiřím Pelikánem v roce 1979, 1980 a 1981 absolvoval při Krakonošově podzimu ve Vysokém nad JIzerou kurz prakticé režie, vedený Milanem Schejbalem. Získal v něm mnoho zkušeností, které následně přenášel na členy souborů.
S Jiřím Pelikánem, pokud to šlo, se každoročně účastnil Krakonošova podzimu Na této přehlídce, ale také přátelském setkání divadelníků z celé ČR, pro něho byly velkým přínosem byly rozbory odborné poroty.
V poběžovickém souboru pod vedením Jiřího Pelikána ztvárnil
v letech 1991 až 1994 několik rolí ve hrách -
1991 A. Christie: Deset malých černoušků,
1992 P. Goldberg: Krysy na víkendu,
1993 A. Jirásek: Vojnarka (role Antonína, soubor s hrou z oblastní přehlídy postoupil na NP Vysokého nad Jizerou),
1994 J. Bouček: Noc pastýřů.
Poslední hrou J. Pelikána byla jím upravená hra H. Kleista Rozbitý džbán, tu však pro nemoc nedokončil a v srpnu roku 1996 zemřel.
Po této události se v roce 1997 na doporučení Milana Leška režie v Poběžovicích ujal František Mitala z Hostouně, bohužel jen do roku 1998, činnost musel pro nemoc ukončit. Poté se režie v Poběžovicích ujal Stanislav Hrda. (Bohužel ani tato spolupráce však netrvala dlouho a Hrda v roce 2003 umírá.)
Pod vedením těchto režisérů sehrál v Poběžovicích několik dalších rolí -
v inscenaci hry A. Millera Všichni moji synové, J. Hubače Generálka, S. Radešínského Císař pán o ničem neví ad.
Po ukončení těchto režisérů se Milan Lešek, aby zabránil zániku souboru, ujal jeho vedení a režie. Režijně připravil několik inscenací a sehrál i několik rolí. Nejúspěšnější byly inscenace J. Patricka Opalu má každý rád" a Manžel pro Opalu. V této hře ztvárnil roli kapitána, za kterou v roce 2007 na Divadelním létě ve Žluticících získal cenu za herecký výkon.
2008 však musel pro nemoc režii předal své nástupkyni a v témže roce ještě sehrál v její režii svou poslední roli v poběžovickém souboru - otce v incenaci hry J. Hubače Dům na nebesích..
Za svou hereckou dráhu a působení v obou souborech získal několik ocenění -
1989 cenu za herecký výkon v roli profesora v inscenaci Tři Alberti a slečna Matylda na Okresní divadelní # přehlídce v Poběžovicích,
2005 cenu za scénografii ke hře J. Patricka Opalu má každý rád na Žlutickém divadelním létě.
2009 opět ve Žluticích získal za dlouholetou divadelní činnost ocenění SČDO Západočeské oblasti v Plzni (členem je od roku 1994) nazvané KOLOMBÍNA.
---
Po celou dobu jeho hostování v divadelním souboru v Poběžovicích však Milana Leška nikdy neopustila myšlenka, obnovit činnost souboru doma v Hostouni.
2009 se to po jednání na Městském úřadě v Hostouni, kde mu byla nabídnuta veškerá materiální pomoc, podařilo. Po získání dostatečného počtu zájemců z řad někdejších členů souboru, ale úplných nováčků ("startovní počet" byl 21 osob) byla činnost souboru v Hostouni obnovena. Pro rok 2010 byla pro začátek vybrána k nastudování hra s menším obsazením - Jiřího Hubače Dům na nebesích.
Další etapa divadelní práce Milana Leška začala.