KUBÁK, Ivo Kristián. Roztržený komiks. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci POMONA. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025
Britský dramatik Alistair McDowall (*1987) rozhodně nepatří na českých jevištích mezi nejhranější, přestože je autorem desítky her a držitelem několika ocenění. Jediná Pomona si v roce 2016 odbyla plnokrevnou českou premiéru v Divadle DISK v režii Jana Holce (spolu s dramaturgem a překladatelem Davidem Košťákem), jinak je možné jeho tvorbu znát pouze ze scénických čtení a skic. Logicky se nabízí domněnka, že tato polozapadlá detektivní hra plná vyšinutých postav a trendy témat (napsaná na objednávku Královské velšské akademie múzických umění), určená pro young adult publikum, musí mít v podání souboru Načerno pražského Radaru úspěch zaručen.
Hra je strukturována jako série asynchronně řazených komiksových situací, v nichž v rychlém sledu v expozici poznáme in medias res téměř všechny postavy, a obrys základní zápletky: jistá Ollie (ve 2. nedělní repríze Koralína Baňková) pátrá po své sestře. Dozví se o existenci podivného brownfieldu jménem Pomona ležícího uprostřed Manchesteru, v kterém se její dvojče patrně ztratilo. A protože až potud se v příběhu dá ještě jakž takž orientovat, začne nám to autor svévolně komplikovat. Začne se skoky v čase, jednání postav na chvíli přestane dávat smysl, pohřešovaná vlastně možná ani neexistuje a do dramixéru začne přimíchávat ingredience ve formě vulgarit, drog, prostituce, nájemných vrahů, snuff filmů a továren na embrya a na orgány. A aby toho nebylo málo, tak to ve skutečnosti není mixér, ale jen taková hra na mixér. Poměrně záhy se totiž ve špionážním fikčním světě Pomony objeví další fikční svět fantasy her na hrdiny inspirovaný třetím fikčním světem hororových povídek H. P. Lovecrafta a jeho kultem Cthulhu. Mezi všemi těmito světy postavy prostupují a pohybují se ve smyčkách. U každé situace je třeba se na začátku rychle zorientovat na časové ose (a autor k tomu dává relativně málo nápověd), vzpomenout si na všechno, co se stalo předtím nebo už potom, a panel komiksu si tak správně zasadit do nekončícího stripu.
Režiséři inscenace Jakub Heřmánek a Lukáš Křížek se nám spolu s celým uměleckým týmem v této orientaci snaží napomáhat. Scéna Vojtěcha Jelínka je členěna na několik výškových levelů, tvořících s ubíhající vzestupnou horizontálou praktikáblů podivnou kubistickou caveu. Na ní, a dokonce i pod ní jsou umístěny jednotlivé situace a prostředí je podpořeno ještě příslušnými ambientními zvuky. Prostor je navíc prošpikován zeleným světelným hadem, který se rozsvěcí a zhasíná patrně podle toho, v jaké hloubce fikčních světů se nalézáme, většinu času však spíše trochu překáží herectvu v pohybu po scéně. Ostatně celý světelný design Michaela Simandla je onomu multilevel principu podřízen, střídá se ploché svícení s fokusovaným, sprchy se spodním světlem a ke slovu přijdou i baterky. Prázdné místo mezi panely komiksu, odborně zvané žlab, je v přestavbách (či spíše jen hereckých rekonfiguracích) nahrazeno elektronickou a rockovou hudbou.
Jenže ať se všichni snaží, jak se snaží, celé se to skládá hodně klopotně. Tři herci a čtveřice hereček ve futuristických kostýmech Barbory Heřmánkové se v osmdesátiminutové inscenaci téměř nazastaví, text ubíhá zběsilým tempem, absurdita D&D RPG gangsta grotesky se fraktálně umocňuje a Uroboros se zakusuje do vlastního ocasu, protože ti nejnenápadnější celému tomuhle cirkusu možná šéfují a jim zase možná šefují okřídlení hlavonožci a kostky jsou vrženy a pak… A pak už nám to vlastně celé začne být trochu jedno, protože to nejsou reálné postavy, ale jen vyosené karikatury hry ve hře na hru – a těm už je povoleno vše a nic zde nemusí mít zákonitosti našeho světa. Někde hluboko uvnitř je v Pomoně uloženo téma násilí, vykořisťování a hrůz, které se odehrávají pod povrchem naší zdánlivě civilizované společnosti, a lhostejnosti, kterou vůči nim svět zaujímá. Jenže tohle zůstalo uvězněno za zbytečně komplikovaným fantasy cimbuřím.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Roztržený komiks. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci POMONA. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/roztrzeny-komiks [cit. 2025-08-06]
Hra je strukturována jako série asynchronně řazených komiksových situací, v nichž v rychlém sledu v expozici poznáme in medias res téměř všechny postavy, a obrys základní zápletky: jistá Ollie (ve 2. nedělní repríze Koralína Baňková) pátrá po své sestře. Dozví se o existenci podivného brownfieldu jménem Pomona ležícího uprostřed Manchesteru, v kterém se její dvojče patrně ztratilo. A protože až potud se v příběhu dá ještě jakž takž orientovat, začne nám to autor svévolně komplikovat. Začne se skoky v čase, jednání postav na chvíli přestane dávat smysl, pohřešovaná vlastně možná ani neexistuje a do dramixéru začne přimíchávat ingredience ve formě vulgarit, drog, prostituce, nájemných vrahů, snuff filmů a továren na embrya a na orgány. A aby toho nebylo málo, tak to ve skutečnosti není mixér, ale jen taková hra na mixér. Poměrně záhy se totiž ve špionážním fikčním světě Pomony objeví další fikční svět fantasy her na hrdiny inspirovaný třetím fikčním světem hororových povídek H. P. Lovecrafta a jeho kultem Cthulhu. Mezi všemi těmito světy postavy prostupují a pohybují se ve smyčkách. U každé situace je třeba se na začátku rychle zorientovat na časové ose (a autor k tomu dává relativně málo nápověd), vzpomenout si na všechno, co se stalo předtím nebo už potom, a panel komiksu si tak správně zasadit do nekončícího stripu.
Režiséři inscenace Jakub Heřmánek a Lukáš Křížek se nám spolu s celým uměleckým týmem v této orientaci snaží napomáhat. Scéna Vojtěcha Jelínka je členěna na několik výškových levelů, tvořících s ubíhající vzestupnou horizontálou praktikáblů podivnou kubistickou caveu. Na ní, a dokonce i pod ní jsou umístěny jednotlivé situace a prostředí je podpořeno ještě příslušnými ambientními zvuky. Prostor je navíc prošpikován zeleným světelným hadem, který se rozsvěcí a zhasíná patrně podle toho, v jaké hloubce fikčních světů se nalézáme, většinu času však spíše trochu překáží herectvu v pohybu po scéně. Ostatně celý světelný design Michaela Simandla je onomu multilevel principu podřízen, střídá se ploché svícení s fokusovaným, sprchy se spodním světlem a ke slovu přijdou i baterky. Prázdné místo mezi panely komiksu, odborně zvané žlab, je v přestavbách (či spíše jen hereckých rekonfiguracích) nahrazeno elektronickou a rockovou hudbou.
Jenže ať se všichni snaží, jak se snaží, celé se to skládá hodně klopotně. Tři herci a čtveřice hereček ve futuristických kostýmech Barbory Heřmánkové se v osmdesátiminutové inscenaci téměř nazastaví, text ubíhá zběsilým tempem, absurdita D&D RPG gangsta grotesky se fraktálně umocňuje a Uroboros se zakusuje do vlastního ocasu, protože ti nejnenápadnější celému tomuhle cirkusu možná šéfují a jim zase možná šefují okřídlení hlavonožci a kostky jsou vrženy a pak… A pak už nám to vlastně celé začne být trochu jedno, protože to nejsou reálné postavy, ale jen vyosené karikatury hry ve hře na hru – a těm už je povoleno vše a nic zde nemusí mít zákonitosti našeho světa. Někde hluboko uvnitř je v Pomoně uloženo téma násilí, vykořisťování a hrůz, které se odehrávají pod povrchem naší zdánlivě civilizované společnosti, a lhostejnosti, kterou vůči nim svět zaujímá. Jenže tohle zůstalo uvězněno za zbytečně komplikovaným fantasy cimbuřím.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Roztržený komiks. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci POMONA. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/roztrzeny-komiks [cit. 2025-08-06]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.