RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Festival Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu (a v roce 2025 Ivanu Klímovi, Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi zvlášť). Online. Amatérská scéna 13. 11. 2025
Ve dnech 6.-10. listopadu 2025 se konal třetí ročník festivalu Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu. Jako obvykle ho pořádal Robert Kunesch v Plzni, v Divadélku JoNáš a letos také v divadle Alfa. Vzrostl počet představení – tentokrát jich bylo sedm, z toho jedno pro školy. Zůstal repertoár – inscenace, které nějakým způsobem reflektují totalitní dobu a upozorňují na totalitní rysy doby současné.
Tento ročník byl věnován nedávno zesnulému Ivanu Klímovi, který s rodinou navštívil nučický SEX a pro pořadatele „Disentu“ bylo setkání s ním životním zážitkem. Také nad festivalem poletoval duch Václava Havla (jenž byl v kuloárech často vzpomínán a citován). A bděl duch Pavla Kohouta, který tentokrát nepřijel (je očekáván na pražské derniéře SEXu v Činoherním klubu), ale byl osobou nejfrekventovanější, ať už jako autor, téma nebo inspirace.
V průběhu festivalu se odehrálo několik plzeňských premiér – např. Žebráckou operu souboru Právě začínáme z Horních Počernic či holešovského Kandidáta měli možnost plzeňští diváci vidět zcela poprvé. Také jedna regionální derniéra – SEXu autora Pavla Kohouta a nučického Žebravého UMěleckého PAnoptika, který pomalu dospívá ke konci svého divadelního života (plzeňská repríza byla padesátá). Vedle čtyř pečlivě vybraných amatérských produkcí se objevil jeden soubor na pomezí, tedy „profesionální pracující s neprofesionály“ (pražský tisíciHRAn s Tanky na plovárně) a jeden profesionální (MANA z Vršovic s hrou To nemyslíš vážně, Pavlíčku z pera Věry Maškové a v režii Viktorie Čermákové). Vedle čistě činoherních plzeňští diváci viděli jedno multimediální představení (zmiňované Tanky na plovárně s projekcí a promítáním dokumentárních záběrů nejen z Pražského jara) a jedno scénické čtení (Noční můra Dannyho Coughlina tvůrčí skupiny KaRKaŠ karlovarského Divadelního studia D3). Všechny uvedené kusy, s výjimkou Žebrácké opery, se objevily na jevištích vůbec poprvé, zúčastněné soubory je uvedly ve světové premiéře. A nejen proto stojí všechny zúčastněné spolky za pozornost.
TisíciHRAn, který obvykle hraje ve Werichově vile či v Eliadově knihovně a specializuje se zejména na představení pro školy, pro svou tvorbu zvolil motto „Minulost má tisíc hran, skládáme skutečnost z tisíců příběhů“. Významné momenty 20. století filtruje přes autentické příběhy lidí, kteří byli v dané době dětmi či dospívajícími a se kterými se nyní setkáváme na jevišti jako s vypravěči. Tanky na plovárně aneb dospívání v 60. letech stvořili Alena Laufrová, Renata Válková a Jindřich Synek v režii Terezy Durdilové, Evy Čechové a Terezy Vohryzkové, navazuje na představení Fialky a mejdlíčka stejného týmu. To nejzajímavější v představení je to osobní, zobrazované především přes slovo a promítané fotografie. To je hojně doplňováno informacemi obecnými o ne tak dávné historii a tehdejším stavu společnosti. Po představení tvůrci nabízejí besedu o zobrazovaném. Jedná se vlastně o inscenované a komentované svědectví ala Paměť národa, v němž o této době vypráví mimo jiné Ivan Klíma (https://www.pametnaroda.cz/cs/klima-ivan-1931), „optimistický fatalista“ Pavel Kohout (https://www.pametnaroda.cz/cs/kohout-pavel-1928) i Václav Havel (https://www.pametnaroda.cz/cs/havel-vaclav-1936)…
KaRKaŠ je skupina, která se věnuje téměř deset let scénickému čtení jako plnohodnotnému a pozoru hodnému divadelnímu druhu. Dostala příležitost v rámci slavnostního zahájení přehlídky. Čtení v podání Vladimíra Kalného, Petry Richter Kohutové a Báji Šmudlové s názvem Noční můra Dannyho Coughlina demonstruje příběh bídníků 21. století. Dotýká se tématu omezování svobody jednoho ve jménu vnitřní posedlosti druhého.
Divadelní studio Viktorka je osobní záležitostí principála Romana Juráně; koneckonců spolek pojmenoval podle své dcery. Patří k těm, kteří pěstují vědomě a důsledně angažované divadlo. V Holešově byla uvedena Havlova Audience v režii Konráda Popela, která byla k vidění mimo jiné na Jiráskově Hronově, a následně Havlova Vernisáž. Do Plzně letos přijeli účinkující Roman Uwe Juráň a Pavel Valiska s Kandidátem autora a režiséra Ladislava Vrchovského. (Tento bývalý disident a nepřehlédnutelná ostravská osobnost má heslo na Wikipedii – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Vrchovský ). Představení zaujalo mimo jiné na loňské národní přehlídce seniorského divadla v České Třebové. (A pokud si chcete přečíst, jak vypadala repríza na přehlídce v Kojetíně, nahlédněte – https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=txt&id=18584. ) Přetvoření čistě komediální situace ve výpověď o korupci, manipulaci a moci se z větší části daří, navíc oba účinkující na sebe čím dál lépe slyší (v Plzni zahráli Kandidáta po dvaapadesáté).
Komediálně dramatická amoleta SEX z pera Pavla Kohouta, v režii Jaroslava Kodeše a v podání nučického souboru ŽUMPA je unikum – nejen proto, že byla uvedena na všech třech ročnících Divadelní pocty disentu. Bylo toho o ní napsáno mnoho. (Kromě recenzí napříč přehlídkami od Wintrova Rakovníka po celostátní Jiráskův Hronov třeba reflexe Jiřího P. Kříže v Přítomnosti – https://www.pritomnost.cz/2023/11/27/kohoutova-dramoleta-cili-opozdeny-sex/ – či Radmily Hrdinové na Novinkách.cz – https://www.novinky.cz/clanek/kultura-recenze-sest-disidentu-v-zemljance-40439884). Na youtube je k vidění pozoruhodný projev autora po pražské premiéře (https://www.youtube.com/watch?v=qKtWkQctDM4)… Téma propracované teorie a mizerné praxe protestu proti establishmentu, zobrazované s nadsázkou, přesto s varováním je v těchto dnech aktuálnější než kdy jindy. Mezi zobrazovanými postavami partyzánů v zemljance v pražské Stromovce se Ivan Klíma, Václav Havel a Pavel Kohout objevují „osobně“ v podání Jakuba Pilaře, Martina Kozáka a Jiřího Jahody. A s nimi Ludvík Vaculík Roberta Kunesche a (neprávem) méně známí Alexandr Kliment Romana Solčányho a Karel Kosík Miroslava Řebíčka.
Divadlo MANA vzkvétá v pražských Vršovicích pod uměleckým vedením autorky, režisérky a dramaturgyně Věry Maškové, která spolupracuje také s amatérským divadlem SUMUS. Repertoár MANY tvoří méně známé, o to silnější příběhy světové literatury (např. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno Margaret Craven v režii Petera Gábora nebo vůbec první divadelní uvedení Durrellova románu Ptáci, zvířata a moji příbuzní v režii Radovana Lipuse), respektuhodná čapkovská řada (vedle Matky či dramatizace románu Krakatit dvě životopisná díla Věry Maškové – Čapek v režii Pavla Kheka či Ve dvě na Kodaňské v režii Dodo Gombára – a také vycházka po místech Prahy 10, která jsou s jedním z největších českých humanistů spojena). Jedním z autorů, které vršovické zajímá, je právě Pavel Kohout. Vloni MANA na „Disent“ do Plzně přivezla jeho aktovky Pech pod střechou a Požár v suterénu. Letos nabídla hru s podobnou ambicí jako tisíciHRAn, ovšem s větší dávkou stylizace a nadsázky – zachytit československé dějiny druhé poloviny 20. století, tentokrát přes Kohoutův osud. Hlavní roli v uhrančivé inscenaci To nemyslíš vážně, Pavlíčku autorky Věry Maškové v režii Viktorie Čermákové hraje jeho poctivost v hledání, schopnost se nadchnout, zachytit hlavní proudy té které doby – a také fascinující tendence činit na životních křižovatkách téměř bez výjimky špatná rozhodnutí.
Žebrácká opera je vynikající materiál, hra z první čtvrtiny 18. století z pera Johna Gaye s hudbou Johanna Christopha Pepusche inspirovala třeba Bertolta Brechta s Kurtem Weillem, operního skladatele Benjamina Brittena či nigerijského nositele Nobelovy ceny za literaturu Wole Soyinku. Václav Havel ji upravil v roce 1972 na objednávku Činoherního klubu, později vznikl stejnojmenný film v režii Jiřího Menzela. Žebráckou operu se rozhodl DS Právě začínáme uvést padesát let od jejího prvního uvedení, jež proběhlo v listopadu 1975 v hospodě Čelikovský – právě v Horních Počernicích. (Podrobnosti najdete na https://www.pravezaciname.cz/novinky/50-let-zebracke-opery-v-hornich-pocernicich. ) Režisér Ondřej Krásný definoval aktuálnost jejího tématu: „Kdo, s kým, proti komu a kdo to ví? To jsou otázky, které se mohou objevovat stejně tak v totalitní společnosti, jako v anonymizovaném prostředí soukromé korporace.” Počerničtí také již dříve uvedli Kohoutovu hru Dvanáct, jeho čapkovskou dramatizaci Válka s mloky a ve světové premiéře jevištní adaptaci románu Katyně pod něžným názvem Lízinka – a každý rok uvádějí jednu Havlovu hru. „Žebrandu“ inscenují víceméně klasicky, i když se na jevišti objevují moderní technologie (tablet, mobily…) a potěšili i nejnáročnější diváky, kteří do plzeňské Alfy zavítali.
Divadelní hold disentu Plzeň 2025_program. Ilustrační fotografie článku: Petra Richter Kohutová.
(Děti zase nadchla Vitamínová pohádka Jakuba Pilaře v JoNáši, která sice byla součástí Pohádkové neděle, nikoli „Disentu“, ale vzhledem k prolnutí časovému a prostorovému ji spousta účastníků Bez zbytečnejch řečí navštívila.)
Další informace, ať už o Žebrácké opeře či skutečném životě disidentů nejen v Plzni před sametovým převratem, se dočtete v programové brožuře festivalu, samizdatově graficky stylizované (k nahlédnutí na Databázi českého amatérského divadla). Na přehlídce se také prodávala objevná studie Jany Petrové Zapomenutá generace osmdesátých let 20. století. Nezávislé aktivity a samizdat na Plzeňsku. A věřte, že stojí za přečtení.
Přehlídka Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu se neobejde bez „svých lidí“ z DS Ragueneau i odjinud, kteří se podílejí na organizaci, produkci a propagaci. Dušanu Bělohradskému, Andree Dufkové, Jakubu Herzogovi, Aleně Klichové, Mirce Kubové, Magdě Mikešové, Jiřímu Pošovi, Míše Seghmanové, Hance Šroubové patří velký dík. Stejně jako Pavlu Hurychovi, který zaskočil za ochořelého technika divadélka Jonáš.
„Cítím potřebu burcovat a alarmovat ohledně nových totalitních hrozeb. A nezapomínat, co se dělo za komunismu,“ řekl organizátor Robert Kunesch při příležitosti prvního ročníku přehlídky Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu v roce 2023. „Osobnosti disentu i dění v době temna je nutné neustále připomínat… Někteří mí studenti nedělají rozdílu mezi lety 1918, 1948 a 1968… Mladá generace je z hlediska náchylnosti totalitám neuvěřitelně naivní,“ dodává letos. Mimochodem, studenti měli na festivalová představení vstup zdarma. A potřebnost přehlídky tohoto typu je neoddiskutovatelná.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Festival Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu (a v roce 2025 Ivanu Klímovi, Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi zvlášť). Online. Amatérská scéna 13. 11. 2025 [cit. 2025-11-13]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/festival-bez-zbytecnejch-reci-divadelni-hold-disentu/
Tento ročník byl věnován nedávno zesnulému Ivanu Klímovi, který s rodinou navštívil nučický SEX a pro pořadatele „Disentu“ bylo setkání s ním životním zážitkem. Také nad festivalem poletoval duch Václava Havla (jenž byl v kuloárech často vzpomínán a citován). A bděl duch Pavla Kohouta, který tentokrát nepřijel (je očekáván na pražské derniéře SEXu v Činoherním klubu), ale byl osobou nejfrekventovanější, ať už jako autor, téma nebo inspirace.
V průběhu festivalu se odehrálo několik plzeňských premiér – např. Žebráckou operu souboru Právě začínáme z Horních Počernic či holešovského Kandidáta měli možnost plzeňští diváci vidět zcela poprvé. Také jedna regionální derniéra – SEXu autora Pavla Kohouta a nučického Žebravého UMěleckého PAnoptika, který pomalu dospívá ke konci svého divadelního života (plzeňská repríza byla padesátá). Vedle čtyř pečlivě vybraných amatérských produkcí se objevil jeden soubor na pomezí, tedy „profesionální pracující s neprofesionály“ (pražský tisíciHRAn s Tanky na plovárně) a jeden profesionální (MANA z Vršovic s hrou To nemyslíš vážně, Pavlíčku z pera Věry Maškové a v režii Viktorie Čermákové). Vedle čistě činoherních plzeňští diváci viděli jedno multimediální představení (zmiňované Tanky na plovárně s projekcí a promítáním dokumentárních záběrů nejen z Pražského jara) a jedno scénické čtení (Noční můra Dannyho Coughlina tvůrčí skupiny KaRKaŠ karlovarského Divadelního studia D3). Všechny uvedené kusy, s výjimkou Žebrácké opery, se objevily na jevištích vůbec poprvé, zúčastněné soubory je uvedly ve světové premiéře. A nejen proto stojí všechny zúčastněné spolky za pozornost.
TisíciHRAn, který obvykle hraje ve Werichově vile či v Eliadově knihovně a specializuje se zejména na představení pro školy, pro svou tvorbu zvolil motto „Minulost má tisíc hran, skládáme skutečnost z tisíců příběhů“. Významné momenty 20. století filtruje přes autentické příběhy lidí, kteří byli v dané době dětmi či dospívajícími a se kterými se nyní setkáváme na jevišti jako s vypravěči. Tanky na plovárně aneb dospívání v 60. letech stvořili Alena Laufrová, Renata Válková a Jindřich Synek v režii Terezy Durdilové, Evy Čechové a Terezy Vohryzkové, navazuje na představení Fialky a mejdlíčka stejného týmu. To nejzajímavější v představení je to osobní, zobrazované především přes slovo a promítané fotografie. To je hojně doplňováno informacemi obecnými o ne tak dávné historii a tehdejším stavu společnosti. Po představení tvůrci nabízejí besedu o zobrazovaném. Jedná se vlastně o inscenované a komentované svědectví ala Paměť národa, v němž o této době vypráví mimo jiné Ivan Klíma (https://www.pametnaroda.cz/cs/klima-ivan-1931), „optimistický fatalista“ Pavel Kohout (https://www.pametnaroda.cz/cs/kohout-pavel-1928) i Václav Havel (https://www.pametnaroda.cz/cs/havel-vaclav-1936)…
KaRKaŠ je skupina, která se věnuje téměř deset let scénickému čtení jako plnohodnotnému a pozoru hodnému divadelnímu druhu. Dostala příležitost v rámci slavnostního zahájení přehlídky. Čtení v podání Vladimíra Kalného, Petry Richter Kohutové a Báji Šmudlové s názvem Noční můra Dannyho Coughlina demonstruje příběh bídníků 21. století. Dotýká se tématu omezování svobody jednoho ve jménu vnitřní posedlosti druhého.
Divadelní studio Viktorka je osobní záležitostí principála Romana Juráně; koneckonců spolek pojmenoval podle své dcery. Patří k těm, kteří pěstují vědomě a důsledně angažované divadlo. V Holešově byla uvedena Havlova Audience v režii Konráda Popela, která byla k vidění mimo jiné na Jiráskově Hronově, a následně Havlova Vernisáž. Do Plzně letos přijeli účinkující Roman Uwe Juráň a Pavel Valiska s Kandidátem autora a režiséra Ladislava Vrchovského. (Tento bývalý disident a nepřehlédnutelná ostravská osobnost má heslo na Wikipedii – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Vrchovský ). Představení zaujalo mimo jiné na loňské národní přehlídce seniorského divadla v České Třebové. (A pokud si chcete přečíst, jak vypadala repríza na přehlídce v Kojetíně, nahlédněte – https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=txt&id=18584. ) Přetvoření čistě komediální situace ve výpověď o korupci, manipulaci a moci se z větší části daří, navíc oba účinkující na sebe čím dál lépe slyší (v Plzni zahráli Kandidáta po dvaapadesáté).
Komediálně dramatická amoleta SEX z pera Pavla Kohouta, v režii Jaroslava Kodeše a v podání nučického souboru ŽUMPA je unikum – nejen proto, že byla uvedena na všech třech ročnících Divadelní pocty disentu. Bylo toho o ní napsáno mnoho. (Kromě recenzí napříč přehlídkami od Wintrova Rakovníka po celostátní Jiráskův Hronov třeba reflexe Jiřího P. Kříže v Přítomnosti – https://www.pritomnost.cz/2023/11/27/kohoutova-dramoleta-cili-opozdeny-sex/ – či Radmily Hrdinové na Novinkách.cz – https://www.novinky.cz/clanek/kultura-recenze-sest-disidentu-v-zemljance-40439884). Na youtube je k vidění pozoruhodný projev autora po pražské premiéře (https://www.youtube.com/watch?v=qKtWkQctDM4)… Téma propracované teorie a mizerné praxe protestu proti establishmentu, zobrazované s nadsázkou, přesto s varováním je v těchto dnech aktuálnější než kdy jindy. Mezi zobrazovanými postavami partyzánů v zemljance v pražské Stromovce se Ivan Klíma, Václav Havel a Pavel Kohout objevují „osobně“ v podání Jakuba Pilaře, Martina Kozáka a Jiřího Jahody. A s nimi Ludvík Vaculík Roberta Kunesche a (neprávem) méně známí Alexandr Kliment Romana Solčányho a Karel Kosík Miroslava Řebíčka.
Divadlo MANA vzkvétá v pražských Vršovicích pod uměleckým vedením autorky, režisérky a dramaturgyně Věry Maškové, která spolupracuje také s amatérským divadlem SUMUS. Repertoár MANY tvoří méně známé, o to silnější příběhy světové literatury (např. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno Margaret Craven v režii Petera Gábora nebo vůbec první divadelní uvedení Durrellova románu Ptáci, zvířata a moji příbuzní v režii Radovana Lipuse), respektuhodná čapkovská řada (vedle Matky či dramatizace románu Krakatit dvě životopisná díla Věry Maškové – Čapek v režii Pavla Kheka či Ve dvě na Kodaňské v režii Dodo Gombára – a také vycházka po místech Prahy 10, která jsou s jedním z největších českých humanistů spojena). Jedním z autorů, které vršovické zajímá, je právě Pavel Kohout. Vloni MANA na „Disent“ do Plzně přivezla jeho aktovky Pech pod střechou a Požár v suterénu. Letos nabídla hru s podobnou ambicí jako tisíciHRAn, ovšem s větší dávkou stylizace a nadsázky – zachytit československé dějiny druhé poloviny 20. století, tentokrát přes Kohoutův osud. Hlavní roli v uhrančivé inscenaci To nemyslíš vážně, Pavlíčku autorky Věry Maškové v režii Viktorie Čermákové hraje jeho poctivost v hledání, schopnost se nadchnout, zachytit hlavní proudy té které doby – a také fascinující tendence činit na životních křižovatkách téměř bez výjimky špatná rozhodnutí.
Žebrácká opera je vynikající materiál, hra z první čtvrtiny 18. století z pera Johna Gaye s hudbou Johanna Christopha Pepusche inspirovala třeba Bertolta Brechta s Kurtem Weillem, operního skladatele Benjamina Brittena či nigerijského nositele Nobelovy ceny za literaturu Wole Soyinku. Václav Havel ji upravil v roce 1972 na objednávku Činoherního klubu, později vznikl stejnojmenný film v režii Jiřího Menzela. Žebráckou operu se rozhodl DS Právě začínáme uvést padesát let od jejího prvního uvedení, jež proběhlo v listopadu 1975 v hospodě Čelikovský – právě v Horních Počernicích. (Podrobnosti najdete na https://www.pravezaciname.cz/novinky/50-let-zebracke-opery-v-hornich-pocernicich. ) Režisér Ondřej Krásný definoval aktuálnost jejího tématu: „Kdo, s kým, proti komu a kdo to ví? To jsou otázky, které se mohou objevovat stejně tak v totalitní společnosti, jako v anonymizovaném prostředí soukromé korporace.” Počerničtí také již dříve uvedli Kohoutovu hru Dvanáct, jeho čapkovskou dramatizaci Válka s mloky a ve světové premiéře jevištní adaptaci románu Katyně pod něžným názvem Lízinka – a každý rok uvádějí jednu Havlovu hru. „Žebrandu“ inscenují víceméně klasicky, i když se na jevišti objevují moderní technologie (tablet, mobily…) a potěšili i nejnáročnější diváky, kteří do plzeňské Alfy zavítali.
Divadelní hold disentu Plzeň 2025_program. Ilustrační fotografie článku: Petra Richter Kohutová.
(Děti zase nadchla Vitamínová pohádka Jakuba Pilaře v JoNáši, která sice byla součástí Pohádkové neděle, nikoli „Disentu“, ale vzhledem k prolnutí časovému a prostorovému ji spousta účastníků Bez zbytečnejch řečí navštívila.)
Další informace, ať už o Žebrácké opeře či skutečném životě disidentů nejen v Plzni před sametovým převratem, se dočtete v programové brožuře festivalu, samizdatově graficky stylizované (k nahlédnutí na Databázi českého amatérského divadla). Na přehlídce se také prodávala objevná studie Jany Petrové Zapomenutá generace osmdesátých let 20. století. Nezávislé aktivity a samizdat na Plzeňsku. A věřte, že stojí za přečtení.
Přehlídka Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu se neobejde bez „svých lidí“ z DS Ragueneau i odjinud, kteří se podílejí na organizaci, produkci a propagaci. Dušanu Bělohradskému, Andree Dufkové, Jakubu Herzogovi, Aleně Klichové, Mirce Kubové, Magdě Mikešové, Jiřímu Pošovi, Míše Seghmanové, Hance Šroubové patří velký dík. Stejně jako Pavlu Hurychovi, který zaskočil za ochořelého technika divadélka Jonáš.
„Cítím potřebu burcovat a alarmovat ohledně nových totalitních hrozeb. A nezapomínat, co se dělo za komunismu,“ řekl organizátor Robert Kunesch při příležitosti prvního ročníku přehlídky Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu v roce 2023. „Osobnosti disentu i dění v době temna je nutné neustále připomínat… Někteří mí studenti nedělají rozdílu mezi lety 1918, 1948 a 1968… Mladá generace je z hlediska náchylnosti totalitám neuvěřitelně naivní,“ dodává letos. Mimochodem, studenti měli na festivalová představení vstup zdarma. A potřebnost přehlídky tohoto typu je neoddiskutovatelná.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Festival Bez zbytečnejch řečí – Divadelní hold disentu (a v roce 2025 Ivanu Klímovi, Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi zvlášť). Online. Amatérská scéna 13. 11. 2025 [cit. 2025-11-13]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/festival-bez-zbytecnejch-reci-divadelni-hold-disentu/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.