KRÁL, Karel. O kouzlu loutek a jiných maličkostí. Národní kulturní dědictví a bohatství. Online. Když se láme chleba 11. 11. 2025
Hlasování do ankety kritiků mě naučilo psát si v průběhu roku, co se mi líbilo. Tenhle rok ještě neskončil, zaráží mě ovšem, že z devíti mých tipů na inscenaci roku je hned pět loutkových, dvě další příbuzné, tzv. předmětové, tři lze zařadit mezi hudební a nic není činohra. Jistěže je v tom vepsáno, co mě těší víc a co méně, přesto mě převaha loutkáren udivila. Po posledním, čerstvém zážitku z dvojice produkcí rázu „ohromných maličkostí“, nacházím pro ten úkaz vysvětlení. Jde o Jabka Hany Voříškové a Markéty Stránské a Maryšu Vávrovou Tomáše Hájka a jeho Bažantovy loutkářské družiny. Nevznikly sice jako párové, po lednových premiérách na festivalu Císařovy nové šaty se však v páru uvádějí. Spojují je jablka a radost, která z tvůrců vyzařuje. Nejde o náležitě vyškolené divadelní profíky, divadlo dělají víc z libosti, než že by je živilo. Nemálo profíků jim ale tu zjevnou radost závidí. Leč vysvětlení pro výše zmíněný úkaz nacházím přeci jen v něčem jiném.
Maryša Vávrová je do značné míry typická povedená loutkárna. Česká loutková divadla, která myslí na tzv. rodinného diváka, s oblibou uvádějí k parodii posunutá zpracování tradičních předloh. Tentokrát režie používá jako klíč pocit, který postihl leckterého diváka při sledování původní Maryši. Cítí, že je to nepatřičné, leč pociťuje víc pochopení pro Vávru než pro Maryšu. O Franckovi nemluvě. V tom viděli asi i Mrštíci frocka. Divák tedy zcela chápe, proč mu Vávra, chci říct Hájek tak říká a proč jeho loutce ksicht nevyřezal, stačilo, když mu udělal vzadu jágrovskou deku a přední část špalku prostě usekl. Maryša je negativní rafinovaněji. Napřed nakrknutá netykavka, která ani o svatební noci neplní své povinnosti. Pak – když se Francek vrátil z vojny – sice na muže jako na muže dál peče, jinak je ovšem mílius. Polehoučku totiž Vávru jedem tráví. Leč nedootráví. Pointu není třeba prozrazovat, co trochu prozrazovat musím jsou loutkářské a jiné fóry. Nářečí je „kerkonošské“, Vávra je úspěšný podnikatel, výrobce jablečného moštu, který dává koštovat i divákům a co chvíli na něj „odvysílá“ v přenosné scéně i reklamu. Pro uklidnění. Hájek, jenž tentokrát nepoužívá svůj oblíbený meotar, předvede loutkově leccos nečekaného, třeba pohřeb Vávrovy první ženy v téměř zaplněném kostele a s loutkou sebe sama i přípravu taženého štrůdlu, což už je ovšem aluze k Jabkám, na něž ve dvojáku navazuje.
Jabka příběh mají-nemají. Babička Hana vykrajuje a na dílky porcuje titulní ovoce, které jí ze sklepa přináší vnučka Markétka, která, když nejde pro jablka, trénuje hraní na klarinet. Vykrajování jablek i cvičení na klarinet je reálné, cesta do sklepa má podobu stínového divadla, kde plošinková figurka jde dolů-nahoru po schodech a z regálů bere jablka, ve skutečnosti jejich malé barevné siluety. Opravdová jablka jsou vskutku všelijaká, lze tedy předvést i rozmačkání těch špatných: to, když je řeč o bitvách, které v dětství s horšími pořádali a pak je vozili na kraj vesnice a házeli do „louže“, do jámy, kde se mísily s dešťovou vodou a voněly hnilobou. Další jablečné akce vystačí s gesty, ubrouskem a miskou. Gesta vytvoří obraz strojků na strouhání a lisování těch nastrouhaných jablek na mošt, ruce uhnětou iluzi těsta, které pak kyne v díži, nakrájí jej, rozválí, na ubrousku vytáhnou do podoby tenké blány, na níž nakladou dílem skutečná, dílem pomyslná jablka, a vše pak několikrát přeloží do šišky závinu. Myslím, že talent špičkových loutkářů je totožný s talentem chirurgů, hodinářů, domácích hospodyněk… Loutkáři díky tomu mohou učinit co zde Hana Voříšková (za nenápadné a citlivé asistence své spoluhráčky), že jen úžasně jemným a přesným pohybem svých prstů nám před očima stvoří to, o čem mluví. Jsou to obrázky kreslené na vodu, umění, které je plně v souladu s moudrostí obsaženou v činnosti předávané z generace na generaci. Na vykrajování jablek nebo třeba brambor – stejně jako na loutkovém divadle – není v podstatě nic vznešeného, lyrického, patetického, bombastického. Je to prostě jen krásné umění.
Tomáš Hájek podle bratří Mrštíků: Maryša Vávrová, překladatel (z hanáčtiny do kerkonoštiny), režie, výprava a hraje T.Hájek, hudba lidové písně, Bažantova loutkářská družina (Poniklá), premiéra 25.1.2025 (festival Císařovy nové šaty) /psáno z uvedení na Přeletu nad loutkářským hnízdem 8.11.2025/
Hana Voříšková a Markéta Stránská: Jabka, délka představení 25 minut, režie soubor, výprava H.Voříšková, hudba M.Stránská, hrají Hana Voříšková a Markéta Stránská (Choceň), premiéra 25.1.2025 (festival Císařovy nové šaty) /psáno z uvedení na Přeletu nad loutkářským hnízdem 8.11.2025/
KRÁL, Karel. O kouzlu loutek a jiných maličkostí. Národní kulturní dědictví a bohatství. Online. Když se láme chleba 11. 11. 2025 [cit. 2025-11-11]. Dostupné z: https://www.karel-kral.cz/index.php/2025/11/11/narodni-kulturni-dedictvi-a-bohatstvi
Maryša Vávrová je do značné míry typická povedená loutkárna. Česká loutková divadla, která myslí na tzv. rodinného diváka, s oblibou uvádějí k parodii posunutá zpracování tradičních předloh. Tentokrát režie používá jako klíč pocit, který postihl leckterého diváka při sledování původní Maryši. Cítí, že je to nepatřičné, leč pociťuje víc pochopení pro Vávru než pro Maryšu. O Franckovi nemluvě. V tom viděli asi i Mrštíci frocka. Divák tedy zcela chápe, proč mu Vávra, chci říct Hájek tak říká a proč jeho loutce ksicht nevyřezal, stačilo, když mu udělal vzadu jágrovskou deku a přední část špalku prostě usekl. Maryša je negativní rafinovaněji. Napřed nakrknutá netykavka, která ani o svatební noci neplní své povinnosti. Pak – když se Francek vrátil z vojny – sice na muže jako na muže dál peče, jinak je ovšem mílius. Polehoučku totiž Vávru jedem tráví. Leč nedootráví. Pointu není třeba prozrazovat, co trochu prozrazovat musím jsou loutkářské a jiné fóry. Nářečí je „kerkonošské“, Vávra je úspěšný podnikatel, výrobce jablečného moštu, který dává koštovat i divákům a co chvíli na něj „odvysílá“ v přenosné scéně i reklamu. Pro uklidnění. Hájek, jenž tentokrát nepoužívá svůj oblíbený meotar, předvede loutkově leccos nečekaného, třeba pohřeb Vávrovy první ženy v téměř zaplněném kostele a s loutkou sebe sama i přípravu taženého štrůdlu, což už je ovšem aluze k Jabkám, na něž ve dvojáku navazuje.
Jabka příběh mají-nemají. Babička Hana vykrajuje a na dílky porcuje titulní ovoce, které jí ze sklepa přináší vnučka Markétka, která, když nejde pro jablka, trénuje hraní na klarinet. Vykrajování jablek i cvičení na klarinet je reálné, cesta do sklepa má podobu stínového divadla, kde plošinková figurka jde dolů-nahoru po schodech a z regálů bere jablka, ve skutečnosti jejich malé barevné siluety. Opravdová jablka jsou vskutku všelijaká, lze tedy předvést i rozmačkání těch špatných: to, když je řeč o bitvách, které v dětství s horšími pořádali a pak je vozili na kraj vesnice a házeli do „louže“, do jámy, kde se mísily s dešťovou vodou a voněly hnilobou. Další jablečné akce vystačí s gesty, ubrouskem a miskou. Gesta vytvoří obraz strojků na strouhání a lisování těch nastrouhaných jablek na mošt, ruce uhnětou iluzi těsta, které pak kyne v díži, nakrájí jej, rozválí, na ubrousku vytáhnou do podoby tenké blány, na níž nakladou dílem skutečná, dílem pomyslná jablka, a vše pak několikrát přeloží do šišky závinu. Myslím, že talent špičkových loutkářů je totožný s talentem chirurgů, hodinářů, domácích hospodyněk… Loutkáři díky tomu mohou učinit co zde Hana Voříšková (za nenápadné a citlivé asistence své spoluhráčky), že jen úžasně jemným a přesným pohybem svých prstů nám před očima stvoří to, o čem mluví. Jsou to obrázky kreslené na vodu, umění, které je plně v souladu s moudrostí obsaženou v činnosti předávané z generace na generaci. Na vykrajování jablek nebo třeba brambor – stejně jako na loutkovém divadle – není v podstatě nic vznešeného, lyrického, patetického, bombastického. Je to prostě jen krásné umění.
Tomáš Hájek podle bratří Mrštíků: Maryša Vávrová, překladatel (z hanáčtiny do kerkonoštiny), režie, výprava a hraje T.Hájek, hudba lidové písně, Bažantova loutkářská družina (Poniklá), premiéra 25.1.2025 (festival Císařovy nové šaty) /psáno z uvedení na Přeletu nad loutkářským hnízdem 8.11.2025/
Hana Voříšková a Markéta Stránská: Jabka, délka představení 25 minut, režie soubor, výprava H.Voříšková, hudba M.Stránská, hrají Hana Voříšková a Markéta Stránská (Choceň), premiéra 25.1.2025 (festival Císařovy nové šaty) /psáno z uvedení na Přeletu nad loutkářským hnízdem 8.11.2025/
KRÁL, Karel. O kouzlu loutek a jiných maličkostí. Národní kulturní dědictví a bohatství. Online. Když se láme chleba 11. 11. 2025 [cit. 2025-11-11]. Dostupné z: https://www.karel-kral.cz/index.php/2025/11/11/narodni-kulturni-dedictvi-a-bohatstvi
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.