Zlatý odznak J. K. Tyla 2004 - Emil Havlík, Praha, LD
Emil Havlík
narozen 6. května 1927
Návrh na udělení ZO JKT zástupci loutkového divadla.
Narodil jsem se v pátek 6. května v Praze - Smíchově jako třetí dítě JUDr. Václava a Anny Havlíkových. Do obecné školy chlapecké jsem začal chodit r. 1933 a protože jsem byl slaboučký, začal jsem cvičit v místní sokolské jednotě až asi v 8 letech. Tehdy jsem i prvně účinkoval (plakal jsem za interpretku princezny) v amatérském loutkovém divadle zmíněné jednoty a spolupráci v tomto loutkářském souboru jsem opustil až vstupem do tvořícího se souboru prvního profesionálního loutkového divadla, do Ústředního loutkového divadla v Praze. To však už jsem měl po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu roku 1946, po dvou povinných brigádách (lesní a zemědělské) před vstupem na vysokou školu i po roce studia na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (obor ruština a srbocharvátština) a po roce a půl studia na pedagogické fakultě UK (obor čeština, srbocharvátština) i po dvou prvních státních zkouškách.
Za války jsem byl už v kvartě přidělen jako spojka Luftschutzpolizei B.u.M. a v septimě jsem tam byl kasernován až do 5. května 1945. Tehdy se z té "policejní" organizace stala obratem čs. vojenská jednotka, s níž jsem se zúčastnil dobývání budovy rozhlasu. Od 6. 5. jsem byl přidělen do strážného oddílu Vojenského velitelství Velké Prahy v Bartolomějské ulici. "Demobilizován" jsem byl až v půli června 1945.
Po přestavbě Vaňátkova divadla (býv. Deutsche kleine Bühne) na loutkové a po zahájení v něm pravidelné herní činnosti v únoru 1950 jsem byl pro pracovní zaneprázdnění v divadle nucen přerušit a vlastně i ukončit vysokoškolská studia a 1. října 1950 jsem proto narukoval do Berouna k motor. pěchotě. Ale už po měsíci jsem byl bez jakéhokoli odůvodnění odvelen k tzv. těžkému (57.) pomocnému technickému praporu - pověstným PTP - do Kladna. U přidělené práce pod zemí v uhelném dolu "Laušman" (později "Čs. armády") v Rynholci jsem setrval 19 měsíců, až do opaření levé nohy a onemocnění žloutenkou. Po propuštění z kladenské nemocnice jsem byl převelen k tzv. lehkému PTP do Svaté Dobrotivé a do Stříbra k výkopovým pracím. Po lékařské prohlídce v plzeňské vojenské nemocnici jsem byl okamžitě propuštěn do civilu (vážil 42 kg). V táboře u šachty v Rynholci jsem řídil přenosné maňáskové divadlo a s několika spoluvojíny hrával - mimo pracovní směny! - představení pro děti v okolních vesnicích.
Po návratu z vojny v r. 1952 jsem zase nastoupil do Ústředního loutkového divadla a také jsem se oženil. V r. 1953 mne přizvalo vedení nově vzniklé katedry loutkářství divadelní fakulty pražské Akademie múzických umění k výuce. Na této první vysoké škole loutkářské na světe jsem vyučoval předmětu herectví s loutkou, nejprve prstovou (maňáskem), potom hůlkovou (javajkou) a stínohře, jsem míval pedagogická vedení ročníků a od r. 1973 jsem byl ustanoven vedoucím větve (oboru) loutkoherecké. Zprvu jsem byl externí pedagog, později jako kmenový v ranku odborného asistenta, dvakrát jsem se na výzvu připravoval k obhajobě docentury - zbytečně. Vždycky mne někdo předskočil... V r. 1955 jsem se podruhé oženil, stal jsem se zakládajícím členem Svazu českých divadelních umělců SČDU, po jeho likvidaci v r. 1969 mu však naneštěstí přihláška do nového svazu SČDU přeložena nebyla.
S ÚLD jsem bez potíží absolvoval i zahraniční zájezdy, na nichž v jedné inscenaci hrál italsky a v jedné německy. Během své čtyřicetileté loutkoherecké práce v ÚLD jsem sehrál 168 rolí v 80 inscenacích ze 159 na obou scénách ÚLD (tj LOUTCE a SLUNÍČKU) uskutečněných a to ve spojené, rozdělené i překřížené interpretaci. Odehrál jsem 7 959 představení, v hracích měsících jsem tudíž hrál průměrně dvaadvacetkrát. Hrál jsem ve stálém (kamenném) divadle i na zájezdech v mateřských školách a v cizině loutkami hůlkovými, prstovými, závěsnými na drátě i na nitích, přilbovými, tyčovými, stínohru tzv. čínskou i francouzskou, černé divadlo, divadlo masek, ale i jako živáček (živý herec - partner loutek). Zpočátku jsem povinně pomáhal při výrobě inscenací (v kašírně a jako klempíř). Přeložil a spolupřeložil jsem několik sovětských loutkových her a příručku a jako lektor jsem spolupracoval s nakladatelstvím Orbis. V r. 1964 jsem byl jedním z přednášejících (srbocharvátsky) při školení jugoslávských profesionálních loutkářů a v r. 1972 při zájezdu ÚLD do Itálie jsem loutkářsky školil (italsky) tamní učitele a tlumočil. Na publikační činnost nezbýval čas - ovdověl jsem v r. 1965 se dvěma malými dětmi - přesto se tu a tam objevil ode mne článek v časopise Čs. loutkář. S výukou na KL DAMU, konanou jako vedlejší výdělečnou činnost při zaměstnání v ÚLD, jsem se rozloučil v r. 1983 - po třiceti letech, při nichž "prošlo také mýma rukama" na 300 posluchačů československých i zahraničních. Hraní v ÚLD ukončil až odchodem do důchodu v r. 1989 - po čtyřiceti letech.
V r. 1990 se ze smrtelného útlumu vzkřísil Sokol a tu jsem obnovil ve smíchovské jednotě loutkářskou činnost, založenou tam v r. 1920 mým tátou. Začít jsme museli od nuly, protože z původního dobře vybaveného loutkového divadla se nezachovalo nic. V r. 1993 jsme zahájili v novém amatérském sokolském loutkovém divadle NAZDÁREK pravidelnou herní činnost pro veřejnost, kterou udržujeme dodnes. Působím v tomto divadle jako autor, dramaturg, režisér, loutkoherec, konstruktér a výrobce, propagátor, kronikář a via facti i jako školitel. V České obci sokolské (ČOS) využili mé loutkářské profese a obnoveného členství, a tak jsem od r. 1994 předsedal samostatné loutkářské komisi vzdělavetelského sboru ČOS až do jejího zrušení v r. 1999. Přešel jsem do kulturní komise téhož sboru a byl jsem jejím členem (za loutkáře) do ledna 2004. Také jsem byl zvolen za člena do předsednictva vzdělávacího sboru ČOS (1996) a do výchovné komise (1997), kde jsem působil do jara 2001. Jako zástupce ČOS, vázané smlouvou z r. 1994 se Svazem českých divadelních ochotníků (SČDO), jsem fungoval jako člen Rady SAL (Spolek amatérských loutkářů při SČDO) až do voleb r. 2002. Přispíval jsem pravidelně do ROLNIČKY (čtvrtletník SALu), občas napíšu i do časopisu SOKOL.
V době zaměstnání v ÚLD jsem získal:
Diplom Divadelní žatvy 1950 za roli popa ve hře "O velkém Ivanovi" spolu s kol. M. Hajským.
Český literární fond mi uštědřil tvůrčí prémii za roli kalifa ve hře "Kalif - čáp" (1973?) a za roli Kašpárka ve hře "Posvícení v Hudlicích" (1983?).
Od Ministerstva kultury České republiky v r. 1985 čestný titul "Zasloužil pracovník kultury".
Jako důchodce jsem dostal:
Zlatý odznak SČDO v r. 1995, Čestné uznání M. Kopeckého od Rady SAL v r. 1996, Pamětní madaili XIII všesokolského sletu v r. 2000, Bronzovou medaili České obce sokolské r. 2002 za obětavou činnost ve prospěch sokolského hnutí.
Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004
narozen 6. května 1927
Návrh na udělení ZO JKT zástupci loutkového divadla.
Narodil jsem se v pátek 6. května v Praze - Smíchově jako třetí dítě JUDr. Václava a Anny Havlíkových. Do obecné školy chlapecké jsem začal chodit r. 1933 a protože jsem byl slaboučký, začal jsem cvičit v místní sokolské jednotě až asi v 8 letech. Tehdy jsem i prvně účinkoval (plakal jsem za interpretku princezny) v amatérském loutkovém divadle zmíněné jednoty a spolupráci v tomto loutkářském souboru jsem opustil až vstupem do tvořícího se souboru prvního profesionálního loutkového divadla, do Ústředního loutkového divadla v Praze. To však už jsem měl po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu roku 1946, po dvou povinných brigádách (lesní a zemědělské) před vstupem na vysokou školu i po roce studia na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (obor ruština a srbocharvátština) a po roce a půl studia na pedagogické fakultě UK (obor čeština, srbocharvátština) i po dvou prvních státních zkouškách.
Za války jsem byl už v kvartě přidělen jako spojka Luftschutzpolizei B.u.M. a v septimě jsem tam byl kasernován až do 5. května 1945. Tehdy se z té "policejní" organizace stala obratem čs. vojenská jednotka, s níž jsem se zúčastnil dobývání budovy rozhlasu. Od 6. 5. jsem byl přidělen do strážného oddílu Vojenského velitelství Velké Prahy v Bartolomějské ulici. "Demobilizován" jsem byl až v půli června 1945.
Po přestavbě Vaňátkova divadla (býv. Deutsche kleine Bühne) na loutkové a po zahájení v něm pravidelné herní činnosti v únoru 1950 jsem byl pro pracovní zaneprázdnění v divadle nucen přerušit a vlastně i ukončit vysokoškolská studia a 1. října 1950 jsem proto narukoval do Berouna k motor. pěchotě. Ale už po měsíci jsem byl bez jakéhokoli odůvodnění odvelen k tzv. těžkému (57.) pomocnému technickému praporu - pověstným PTP - do Kladna. U přidělené práce pod zemí v uhelném dolu "Laušman" (později "Čs. armády") v Rynholci jsem setrval 19 měsíců, až do opaření levé nohy a onemocnění žloutenkou. Po propuštění z kladenské nemocnice jsem byl převelen k tzv. lehkému PTP do Svaté Dobrotivé a do Stříbra k výkopovým pracím. Po lékařské prohlídce v plzeňské vojenské nemocnici jsem byl okamžitě propuštěn do civilu (vážil 42 kg). V táboře u šachty v Rynholci jsem řídil přenosné maňáskové divadlo a s několika spoluvojíny hrával - mimo pracovní směny! - představení pro děti v okolních vesnicích.
Po návratu z vojny v r. 1952 jsem zase nastoupil do Ústředního loutkového divadla a také jsem se oženil. V r. 1953 mne přizvalo vedení nově vzniklé katedry loutkářství divadelní fakulty pražské Akademie múzických umění k výuce. Na této první vysoké škole loutkářské na světe jsem vyučoval předmětu herectví s loutkou, nejprve prstovou (maňáskem), potom hůlkovou (javajkou) a stínohře, jsem míval pedagogická vedení ročníků a od r. 1973 jsem byl ustanoven vedoucím větve (oboru) loutkoherecké. Zprvu jsem byl externí pedagog, později jako kmenový v ranku odborného asistenta, dvakrát jsem se na výzvu připravoval k obhajobě docentury - zbytečně. Vždycky mne někdo předskočil... V r. 1955 jsem se podruhé oženil, stal jsem se zakládajícím členem Svazu českých divadelních umělců SČDU, po jeho likvidaci v r. 1969 mu však naneštěstí přihláška do nového svazu SČDU přeložena nebyla.
S ÚLD jsem bez potíží absolvoval i zahraniční zájezdy, na nichž v jedné inscenaci hrál italsky a v jedné německy. Během své čtyřicetileté loutkoherecké práce v ÚLD jsem sehrál 168 rolí v 80 inscenacích ze 159 na obou scénách ÚLD (tj LOUTCE a SLUNÍČKU) uskutečněných a to ve spojené, rozdělené i překřížené interpretaci. Odehrál jsem 7 959 představení, v hracích měsících jsem tudíž hrál průměrně dvaadvacetkrát. Hrál jsem ve stálém (kamenném) divadle i na zájezdech v mateřských školách a v cizině loutkami hůlkovými, prstovými, závěsnými na drátě i na nitích, přilbovými, tyčovými, stínohru tzv. čínskou i francouzskou, černé divadlo, divadlo masek, ale i jako živáček (živý herec - partner loutek). Zpočátku jsem povinně pomáhal při výrobě inscenací (v kašírně a jako klempíř). Přeložil a spolupřeložil jsem několik sovětských loutkových her a příručku a jako lektor jsem spolupracoval s nakladatelstvím Orbis. V r. 1964 jsem byl jedním z přednášejících (srbocharvátsky) při školení jugoslávských profesionálních loutkářů a v r. 1972 při zájezdu ÚLD do Itálie jsem loutkářsky školil (italsky) tamní učitele a tlumočil. Na publikační činnost nezbýval čas - ovdověl jsem v r. 1965 se dvěma malými dětmi - přesto se tu a tam objevil ode mne článek v časopise Čs. loutkář. S výukou na KL DAMU, konanou jako vedlejší výdělečnou činnost při zaměstnání v ÚLD, jsem se rozloučil v r. 1983 - po třiceti letech, při nichž "prošlo také mýma rukama" na 300 posluchačů československých i zahraničních. Hraní v ÚLD ukončil až odchodem do důchodu v r. 1989 - po čtyřiceti letech.
V r. 1990 se ze smrtelného útlumu vzkřísil Sokol a tu jsem obnovil ve smíchovské jednotě loutkářskou činnost, založenou tam v r. 1920 mým tátou. Začít jsme museli od nuly, protože z původního dobře vybaveného loutkového divadla se nezachovalo nic. V r. 1993 jsme zahájili v novém amatérském sokolském loutkovém divadle NAZDÁREK pravidelnou herní činnost pro veřejnost, kterou udržujeme dodnes. Působím v tomto divadle jako autor, dramaturg, režisér, loutkoherec, konstruktér a výrobce, propagátor, kronikář a via facti i jako školitel. V České obci sokolské (ČOS) využili mé loutkářské profese a obnoveného členství, a tak jsem od r. 1994 předsedal samostatné loutkářské komisi vzdělavetelského sboru ČOS až do jejího zrušení v r. 1999. Přešel jsem do kulturní komise téhož sboru a byl jsem jejím členem (za loutkáře) do ledna 2004. Také jsem byl zvolen za člena do předsednictva vzdělávacího sboru ČOS (1996) a do výchovné komise (1997), kde jsem působil do jara 2001. Jako zástupce ČOS, vázané smlouvou z r. 1994 se Svazem českých divadelních ochotníků (SČDO), jsem fungoval jako člen Rady SAL (Spolek amatérských loutkářů při SČDO) až do voleb r. 2002. Přispíval jsem pravidelně do ROLNIČKY (čtvrtletník SALu), občas napíšu i do časopisu SOKOL.
V době zaměstnání v ÚLD jsem získal:
Diplom Divadelní žatvy 1950 za roli popa ve hře "O velkém Ivanovi" spolu s kol. M. Hajským.
Český literární fond mi uštědřil tvůrčí prémii za roli kalifa ve hře "Kalif - čáp" (1973?) a za roli Kašpárka ve hře "Posvícení v Hudlicích" (1983?).
Od Ministerstva kultury České republiky v r. 1985 čestný titul "Zasloužil pracovník kultury".
Jako důchodce jsem dostal:
Zlatý odznak SČDO v r. 1995, Čestné uznání M. Kopeckého od Rady SAL v r. 1996, Pamětní madaili XIII všesokolského sletu v r. 2000, Bronzovou medaili České obce sokolské r. 2002 za obětavou činnost ve prospěch sokolského hnutí.
Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.