EXNAROVÁ, Alena: Regionální loutkářská přehlídka. Divadelní HROMADA 2005 - jaro.

Středisko amatérské kultury Impuls Hradec Králové
Divadlo Jesličky Hradec Králové
Volné sdružení východočeských divadelníků
za finančního přispění Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje a Města Hradec Králové
Regionální loutkářská přehlídka
s postupem na národní přehlídku Loutkářská Chrudim
Hradec Králové, Divadlo Jesličky, 8. - 10. dubna 2005
Lektorský sbor: Alena Exnarová, Jan Merta, Hana Galetková a Blanka Šefrnová

Počet představení: 21, + 1 nesoutěžní
Počet členů hrajících souborů: cca 190

PROGRAM:
Loutkářský soubor STELA čtvrtý ročník, prvního stupně ZUŠ Na Střezině HK
Milan Pavlík: Tři sněhuláci
Režie : J. Polehňa
U tří pávů, 4. roč. II. cyklu LDO ZUŠ Na Střezině Hradec Hrálové
Kašpárkova poradna
Režie: Jolana Brannyová
Loutkářský soubor MIŠaS - žákyně Studia pro dospělé ZUŠ Na Střezině HK
B.Němcová, M. Součková, J. Polehňa: Ptačí hlava a srdce
Režie: J. Polehňa, M. Součková.
Loutkářský soubor ZÁCHVAT - Studio pro dospělé ZUŠ Na Střezině HK
na motivy lidových loutkářů : JOHANES dr. FAUST
Úprava textu a režie J. Polehňa
Dospělá embrya, ZUŠ Na Střezině, Hradec Králové
V. Šimeček: Stráž
Režie: Monika Janáková a Jan Dvořák
Divadlo DNO Hradec Králové a ŤAPINA Městečko Trnávka
Cirkus
Režie: Jiří Jelínek
HAD Hradec Králové
Dobroslav Illich: My se vlka nebojíme
Režie: D. Illich
Čtyřlístek, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou
Kahoun, Černík, Štíplova: Jedna, dvě, tři…
Režie: Romana Hlubučková
Kyselé rybičky, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou
H. Doskočilová: U medvědů
Režie: Romana Hlubučková
MARTÍNEK, DK Libáň
Ladislav Dvorský: Skákavá princezna
Režie: Jan Řezníček
Jarka Holasová
K. J. Erben, J. Holasová: Hrnečku vař!
Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou
J. Thurber: Kybajváspro
James Reeves + kolektiv: Na pastvě
Režie: kolektiv
Poslední mravenec, ZUŠ Žamberk - Johana Vaňousová
Vojna s Turkem, lidové písně
Režie: Olga Strnadová
Teatro Plyšolíno Hradec Králové , Johanka Švarcová a Josef Rosen
Černý medvěd+Želva: Plyšový zajíc do lesa nepatří
BRUM Broumov
Jak Kašpárek se Šmidrou…
Režie: Zdeněk Beneš
RADOST Červený Kostelec
Miroslav Vildman: Tři zlaté vlasy
Režie: Jaromír Dvořák
UZEL, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou
Šokující objevy souboru Uzel
Režie: Romana Hlubučková + kolektiv
Spolu, ale každý sám, ZUŠ Jaroměř
čínská lid. anekdota (pohádka) Ji-Bing, lovec much
Režie: Jaroslava Holasová
Teatro Matita - Matija Solce
E beh? (pulcinella)
DNO + Klicperovo divadlo
Jiří Jelínek na motivy Shakespeara: Paris
Režie: Jiří Jelínek

Odborná porota regionální přehlídky
Lektorský sbor
doporučil představení na Loutkářskou Chrudim a udělila další ocenění:
Doporučení na LCH s uvedením pořadí
1. Divadlo DNO Hradec Králové + Ťapina Městečko Trnávka s inscenací Cirkus
2. Teatro Matita – Matija Solce s inscenací E Beh?
3. Poslední mravenec ZUŠ Žamberk s inscenací Vojna s Turkem
4. Teatro plyšolíno Hradec Králové s inscenací Plyšový zajíc do lesa nepatří
5. HAD Hradec Králové s inscenací My se vlka nebojíme
6. Jarka Holasová s inscenací Hrnečku vař!
7. Skupina Dospělá embrya Divadla Jesličky Hradec Králové s inscenací Stráž
8. LS Záchvat ZUŠ Na Střezině Hradec Králové s inscenací Johanes dr. Faust
9. LS MIŠaS ZUŠ Na Střezině Hradec Králové s inscenací Ptačí hlava a srdce
10. LS Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou s inscenací Kybajváspro

Čestné uznání:
- Marii Součkové za kultivovaný projev v inscenaci Ptačí hlava a srdce
Ceny:
- LS Záchvat ZUŠ Na Střezině Hradec Králové za loutky k inscenaci Johanes dr. Faust
- Skupině Dospělá embrya Divadla Jesličky Hradec Králové za vtipné připomenutí zlé doby
- Divadlu DNO Hradec Králové a Ťapině Městečko Trnávka za herectví v inscenaci Cirkus
- Zuzaně Vítkové a Monice Formanové za kostýmy k inscenaci Cirkus
- Souboru HAD Hradec Králové za kvalitu slovního i loutkovodičského projevu v inscenaci My se vlka nebojíme
- Johaně Vaňousové za loutkoherecký výkon v inscenaci Vojna s Turkem
- Souboru Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou za vyjádření pohledu na život v inscenaci Kybajváspro
- Jarce Holasové za loutkoherecký výkon v inscenaci Hrnečku vař!
- Teatru Plyšolíno Hradec Králové za introspekci v inscenaci Plyšový zajíc do lesa nepatří

Ceny za inscenaci:
- Souboru Poslední mravenec ZUŠ Žamberk za Vojnu s Turkem – inscenaci s velkou výtvarnou hodnotou
- Teatru Matita za inscenaci E Beh? - virtuozitu provedení a myšlenku
- Divadlu DNO Hradec Králové a Ťapině Městečko Trnávka hlavní cena za inscenaci Cirkus

Regionální loutkářská přehlídka v královéhradeckých Jesličkách

Probíhala od 8. do 10.dubna v již tradičně přátelském a skvělém prostředí. Nezbývá než opakovat superlativy z let minulých. I letos musím konstatovat, že byla úroveň přehlídky velmi dobrá a že většina inscenací byla něčím zajímavá a stálo za to o nich diskutovat. Jedinou novinkou přehlídky byla skutečnost, že jsme viděli „jen“ devatenáct inscenací, neboť čtyři byly na poslední chvíli z důvodu nemoci zrušeny a tak zbylo více času právě na ono zmíněné povídání.
Skladba přehlídky byla pestrá – od tradičních souborů, přes řadu skupin ze „zušek“, přes soubory věnující se inscenacím pro nejmenší diváky až po divadla víceméně experimentální, zaměřená svou produkcí především k dospělým divákům.
K tradičním souborům (podle způsobu práce) můžeme počítat soubor Brum z Broumova, který předvedl hru Jak Kašpárek se Šmidrou… v úpravě někdejšího principála souboru J.Dařbujána. Hráli na playback marionetami na nitích (sériová výroba z 50.let 20.století) a také nahrávka pocházela z doby Dařbujánova působení. Technika pak zapřičinila, že nebyla příliš srozumitelná. Ale je třeba říci, že soubor po delší odmlce zahájil v novém složení činnost teprve v loňském roce a plánuje postupně se odpoutat od starých nahrávek.
Radost Červený Kostelec předvedla pohádku Tři zlaté vlasy, psanou ve verších a mám-li být upřímná, tak dosti pokleslých. Po straně jeviště vypravěč (jediný uměl text dobře zpaměti), a pak už herci v černém, kteří bez nějakého řádu přicházeli a odcházeli a hráli na stole malými manekýny a občas živě za stolem, to vše s přiznanou nápovědou za zády. Až na výjimky loutkový part pouze ilustroval, co bylo řečeno a pokud text vůbec nabízel nějaký dramatický okamžik, byl odrecitován. Občas jsme se přestávali orientovat, protože známý příběh byl v tomto zpracování převrácen a pozměněn.
Soubor Martínek DK Libáň inscenoval odkrytě voděnými marionetami Skákavou princeznu Ladislava Dvorského v režii Jana Řezníčka. Právě Honza má svým projevem velmi blízko k tradiční produkci kočovných marionetářů, takže mu není vlastní způsob nadsázky, kterou Dvorského předloha vyžaduje. Ale přestože se tak představení trošku přesýpalo z pokusů o lehkost a onu nadsázku k dramatickému projevu, podle dispozice jednotlivých herců, šlo o příjemnou podívanou, o produkci, která je vkusná, jednoduchá a odpovídající věkové adrese dětského diváka, jemuž je určena.
Souborů či jednotlivců vystupujících pod hlavičkou základních škol jsme viděli celkem jedenáct. Začnu těmi nejmladšími. Skupina Čtyřlístek ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, která sdružuje děti převážně z prvních a druhých tříd a poprvé vystoupila na veřejnosti, předvedla půvabné představeníčko s medvědy (hračkami) nazvané Jedna, dvě, tři…, pro něž vedoucí Romana Hlubučková našla inspiraci u J.Kahouna, M.Černíka a L.Štíplové a poskytla v něm dětem prostor pro vyjádření vztahů, pocitů a sdělení jednoduché pointy. Což bylo naplněno a bylo to milé.
O něco starší děti, Kyselé rybičky ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, připravily, opět pod vedením Romany Hlubučkové, příběhy O medvědech podle Hany Doskočilové. Odehrály je na židlích překrytých látkou, s plošnými manekýny medvědů (lepenka dotvořená látkovými doplňky), se zapojením kostýmů i vlastních těl jako scény a prostředí, s živým hudebním (kytara) a zvukovým doprovodem. Dozvídáme se od nich v písničce, že má jít o paralelu medvědího a lidského světa. Ale možnosti, které se v tomto směru nabídly, nebyly - i přes řadu hezkých nápadů - především v rovině vzájemných vztahů mezi herci zcela využity.
Pod názvem LS Stela ZUŚ Na Střezině Hradec Králové se skrývaly nejmladší děti pracující pod vedením Jirky Polehni a předvedly v jeho režii i roztomilé výpravě poetickou hříčku Milana Pavlíka Tři sněhuláci. Předvedly ji maňásky, s elánem a řadou hezkých nápadů. Ale bylo znát, že vodění maňásků není jednoduchá disciplína a tak k závěru už jim trochu docházely síly. Možná také, že by jim méně stísněný prostor jevišťátka umožnil větší rozehrání vztahů a situací.
Soubor U tří pávů ZUŠ Na Střezině Hradec Králové pracující pod vedením Jolany Brannyové inscenoval starou prvorepublikánskou hru Jaroslava Průchy Kašpárkova poradna, což je satira o tom, že s poctivostí a přímočarostí nikam nedojdeš a můžeš jít tak akorát zametat ulice. Jenže satira vyžaduje jistou nadsázku, ale soubor nám ji traktuje vážně, bez odlehčení a v řadě věcí se navíc úplně neorientujeme. Především ve funkci davu. V úvodu vtrhne na scénu v jakémsi balábile, pak sedí na židlích zády k nám a dialogy, které se odehrávají v Kašpárkově poradně jen občas a ne vždy čitelně ilustruje, místo aby k nim zaujímal nějaký postoj. Taky poněkud mate pojmenování Kašpárka, neboť má svým charakterem a jednáním daleko blíže k tradičnímu poživačnému Kašparovi z repertoáru kočovných loutkářů než ke Kašpárkovi z pohádek pro děti. Za co je však třeba soubor U tří pávů pochválit, je animace loutek - maňásků.
Soubor Spolu, ale každý sám ZUŠ Jaroměř převedl pod vedením Jarky Holasové své zpracování čínské lidové pohádky (anekdoty) Ji-bing, lovec much. Učinil tak v soustavě paravánů s čínskými znaky a v podstatě činoherně, jen mouchy byly loutečky na drátě. Ze všeho vyzařovala pečlivost a snaha o dodržení východní charakteristiky a obřadnosti. Představitel lovce much zvládl výborně svoji proměnu v mouchu (trest za to, že mouchám ubližoval) a její charakteristiku. Jen chybělo výrazné provedení důležité dramatické situace, kdy je lovec zachráněn a proměněn opět v člověka.
Uzel ZUŠ Chlumec nad Cidlinou (veden opět Romanou Hlubučkovou) předvedl demonstraci studijní cesty a vědeckých objevů u jezera Piplpopl, inspirovanou Edwardem Learem a nazvanou Šokující objevy souboru Uzel. Jde v podstatě o hraní si se slovy a zástupnými předměty – tu nápaditě, tu méně zdařile. Zvolené formě demonstrace by však mimo jiné rozhodně prospěla kratší metráž celku.
Letošní produkce souboru Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou nazvaná tajemně Kybajváspro (bajky J.Thurbera) připomněla v lecčems jejich inscenaci Dokud nás čápi nerozdělí. Připomněla ji zobrazením světů zvířat, v první bajce volbou výrazových prostředků (rukavicové loutky), živostí projevu, ale především také nevyrovnaností celku: po zajímavě budovaném a zřetelně vypointovaném úvodním příběhu pak inscenaci padá trochu řemen, protože divadelní zpracování jednotlivých bajek má různorodou úroveň. Ale zaděláno je dobře. Potom ještě soubor předvedl krátkou bajku Jamese Reevese o dvou krávách nazvanou Na pastvě, která je v podstatě o promarněném čase. Tematicky i provedením by klidně mohla být součástí předcházejícího celku.
Loutkářský soubor Záchvat (Studio pro dospělé) ZUŠ Na Střezině nastudoval v úpravě a režii Jirky Polehni a v kolektivní výpravě tradiční text kočovných loutkářů Johanes dr. Faust. Hra se odehrává na v podstatě rodinném divadle, s výtvarně nádhernými marionetami, v duchu žánru tradičního marionetového divadla, s řadou zajímavých ozvláštnění v loutkoherecké rovině, s živě interpretovanou hudbou. Je na co se dívat, ale není tak docela postižen základní svár odehrávající se v člověku, jeho váhaní a rozhodování. Tedy vlastně jádro celého příběhu.
Dalším dospělým souborem působícím v Jesličkách je skupina Dospělá embrya ZUŠ Na Střezině, která v úpravě a pod velením Moniky Janákové a Honzy Dvořáka připravila starou agitku V.Šimečka Stráž. Je to silně tendenční text připomínající vojenskou službu za dob hluboké totality. Zahrají jej maňásky (je jich takřka neuvěřitelné množství), s nadsázkou a nadhledem. I náznak určité dojemnosti se vkrádá prostřednictvím čtyř vojáčků na stráži. Ale jen náznak. Kdyby se podařilo rozehrát i tuto rovinu, získala by inscenace ještě další působivý rozměr.
Na přehlídce jsme viděli i tři divadla jedné herečky. Loutkářský soubor MIŠaS ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, jinak Míša Součková, předvedla ve výpravě Jirky Polehni a úpravě a režii své a Jirky méně známou pohádku Boženy Němcové Ptačí hlava a srdce. Bylo to víceméně kultivované vyprávění, oživené zajímavou výpravou s občas překvapivě pohyblivými částmi. Některé důležité dějové momenty byly ale pouze odvyprávěny za staženou oponou – nejvíce to vadilo u závěrečného vysvobození princezny . Provedení poněkud oscilovalo mezi nadsázkou (začátek a konec) a prostým vyprávěním a tak nebylo zcela jasné, jak starému divákovi je inscenace určena. Ale i přes uvedené připomínky byla příjemná.
Johana Vaňousová, vystupující pod názvem Poslední mravenec, ZUŠ Žamberk , se představila s inscenací nazvanou Vojna s Turkem. Je spojením dvou kramářských písní, které nám Johana zazpívá a předvede. Potřebuje k tomu krabici potaženou režným plátnem, s přihrádkami na bocích a vpředu. Na této krabici pak staví jednoduchou plošnou dekoraci, v níž a okolo níž se všechno odehrává. Malé loutečky má skryty ve velké kapse okolo pasu a v přihrádkách krabice. První píseň se odehrává marionetkami, druhá maňásky. Projev loutkoherečky je komunikativní a suverénní, dobře odlišuje jednotlivé postavy, jde přesně po smyslu příběhu, který koření drobnůstkami v loutkoherecké rovině. Užili jsme si to.
Nejzkušenější ze sólových loutkohereček, které jsme viděli, je jistě Jarka Holasová. Představila se s vlastní úpravou pohádky K.J.Erbena Hrnečku vař! určenou pro produkci především v mateřských školkách. Odpovídá tomu textová úprava i zvolené výrazové prostředky. Pohádka se odehrává maňásky na jednoduchém otočném paravánu. J.Holasová přesně zvládá práci s loutkami a odlišení jednotlivých postav, stejně jako komunikaci s dětským divákem v úvodu, na závěr i během inscenace. Pokud jde o samotné předvedení příběhu, snaží se o iluzi, kterou narušuje (možná trochu zbytečně) žádostí o spolupráci některého z diváků, aby „bublal“ do sklenice vody při vaření kaše v závěru pohádky. Ale v každém případě se její práce vyznačuje pečlivostí, kultivovaností a přesným respektováním divácké adresy, které je určena.
S produkcí pro nejmenší děti se představil také soubor HAD Hradec Králové, který nastudoval hru režiséra souboru Dobroslava Illicha My se vlka nebojíme. Pod názvem se skrývají dvě známé pohádky – o třech prasátkách a o neposlušných kůzlátkách. Jde o inscenaci maňáskovou, jejímž hlavním pozitivem je výborná animace i slovní projev loutkoherců. Méně už se daří v živém rámci, v němž dva chlapi pohádky uvádějí, trochu se „štengrují“ a v pohádkách se vystřídají v postavě vlka. Sem tam i nějaká ta drobná nelogičnost by se našla. Ale přesto jde o kvalitní produkci, která nejmenším divákům určitě přinese katarzi ze šťastného završení obou příběhů.
Stejně jako v loňském roce, i letos obohatil přehlídku svou účastí student DAMU, Slovinec Matija Solce vystupující pod názvem Teatro Matita a v inscenaci E beh? opět dokázal, že skvěle ovládá loutkářské řemeslo – jak animaci loutky, tak i slovní (zvukový) part. Toto řemeslo není ale samoúčelné, je využito ke sdělení tématu. Loutkoherec si vystačí se židlí, na níž sedí a s kufrem, v němž má téměř vše potřebné. Ústřední postavu v něm ovšem nenajde a tak si ji před námi vytváří z toho, co vytahá z kapes. Sledujeme zrození Pulcinelly – je tvořen drobnou hlavičkou na prstě loutkoherce a bílým kapesníkem. Bavíme se jeho pokusy o komunikaci s loutkohercem (postupně ho Pulcinella přesvědčí, aby za něj mluvil), bavíme se navazováním vztahu se psem a posléze s drakem (ten je vytvořen z tahací harmoniky), až všechno dospěje k setkání se smrtí a pokusům o vzájemnou likvidaci, která se nezdaří. Pes a drak zahynou, ale Pulcinellu nelze zlikvidovat, je věčně živý! Poezie i humor příběhu jdou ruku v ruce a celek je působivý především proto, že všechno vzniká jakoby náhodou, lehce naťuknuto a jde se dál. Jak je to vlastně jednoduché a jak málo prostředků stačí k bohatému naplnění divadelního tvaru!
Zvláštním divadelním tvarem byla inscenace Plyšový zajíc do lesa nepatří, založená do značné míry na improvizaci obou aktérů, Johanky Švarcové a Josefa Rosena, jinak Teatra Plyšolíno z Hradce Králové. Je to zvláštní introspekce, která začíná jakoby hříčka, v níž dva loutkoherci pomocí plyšáků (kterých mají plný kufr) přehrávají jakési příběhy dětem a vždycky je uzavřou didaktickou poučkou. Když skončí, odejdou z forbíny za oponu a my si chviličku myslíme, že je konec – ale pak se opona rozhrne a my jsme u obou umělců (šmíráků? – ale to je silné slovo) doma a sledujeme, jak jim jejich způsob obživy zasahuje do života, jak je proměňuje. Až se sami promění v plyšáky. Je to vtipné, je to smutné, je to poetické, je to metaforické. Je to působivé.
Na závěr jsem si nechala inscenaci Cirkus Divadla DNO Hradec Králové a Ťapiny MěstečkoTrnávka, která se skutečně odehrává v cirkusovém stanu a s poetikou připomínající Felliniho filmy vykresluje cirkusový svět i s paralelně vedenými příběhy jednotlivých postav. Je zde ředitelka cirkusu tahající se s klaunem o jeho kýčovité mechanické hračky, které mu bere a schovává před veřejností, aby se z nich pak ve svém soukromí sama radovala. Je zde eskamotér, který se tak zamotá do svých provazů, že už v závěru nemůže ani sám chodit a musí být přinesen. Je zde tlustá žena, která se neustále něčím krmí a pak se ukáže, že je to provazochodkyně. Je zde smutná dívenka, která se chce z nešťastné lásky zabít, ale vůbec se jí to nedaří – až v samotném závěru. A tak dále. Je tu prostě všechno – od kýče až po smutek, celý ten bizarní svět, který nás baví i dojímá. Funguje zástupná řeč podobná italštině, nádherné kostýmy, práce s předměty či jednoduchými loutkami a především výrazně stylizované a vzácně jednotné herectví všech aktérů.
Tolik tedy letošní regionální loutkářská přehlídka v Jesličkách. Ještě se sluší podotknout, že v jejím závěru mohli přítomní loutkáři vidět inscenaci, kterou připravil Jirka Jelínek s několika členy Divadla DNO a Klicperova divadla v Hradci Králové na motivy Shakespearova Romea a Julie a kterou hrají pod názvem Paris. Vřele doporučuji!
Alena Exnarová
(Převzato z Loutkáře)