Olomouc, RICHTER, Luděk: 50 loutkářských Chrudimí, 2001 Praha, str. 107
LŠU/ZUŠ Žerotín Olomouc
Svým příchodem na Lidovou školu umění koncem 60. let tu začala Milada Mašatová vytvářet ročníkové skupiny-soubory, jichž bylo dohromady 25-30. Skupiny o 12-15členech střídaly různé typy loutek: spodové, marionety, plošné, manekýny, maňásky, javajky, předměty... a hrály jimi nejen pro své vrstevníky, ale systematicky i pro děti z MŠ apod. Ročně tak vznikly 2-3 výraznější inscenace a několik drobnějších, které až 6 paralelních skupin hrálo např. v 80. letech 20-44x za sezónu.
V hlavním programu LCH vystoupil soubor M. Mašatové poprvé r. 1967 s inscenací S drakem není legrace. Největším úspěchem byla dvojinscenace Sněhurka / Šípková Růženka (1976, 3 ceny), úspěch mělo i Dvanáct usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku a Za lesem na louce, v maličké chaloupce (1978). Krom toho hrály její soubory na LCH ještě 9x jako inspirativní hosté či v doplňkovém programu (naposledy na pouti 1991) a opakovaně na Kaplickém divadelním létě, Šrámkově Písku, v Martině či na /S/hledání. Vinou nešťastné snahy vyhradit si dětské soubory pouze pro přehlídky dětského divadla (sílila od konce 70. let) některé její vynikající inscenace LCH i unikly - ke škodě obou stran (Jenovéfa, Stojí hruška...).
Inscenace M. Mašatové vynikaly vysokou výtvarnou kulturou a specifickým smyslem pro chytrý humor náznaku. Smysl pro zkratku projevovala i ve výtvarné složce a v akci. Velmi přesně cítila specifické možnosti loutky (loutkovost) a využívala je často ve funkčním vztahu k herci. Tvořila poetické, ale přitom zemité, dynamické divadlo. Po M. Mašatové převzal vedení souboru v letech 1990-91 Martin Lokaj a dokončil s ním inscenaci Náš Faust.
Soubor vedený od 1992 Ivanou Němečkovou hraje na LCH potřetí: Třináctery hodiny (1995) s dřevěnými panáky byly zajímavé především prací s jevištním prostorem, ...Hrnec zlata pro toho, kdo tu hvězdu najde... (1996) s panáky hadrovými získal cenu za využití scénografických prvků v herecké práci. 2001 - Havrane z kamene.
Význam souborů LŠU/ZUŠ Žerotín Olomouc je především v jejich hledačství projevujícím se inscenačně tvořivým rozvíjením možností loutkového divadla a v objevování a prohlubování metod práce, které k takovému divadlu vedou, a také ve vyváženosti, kterou inscenacím dokázala M. Mašatová svou osobností dát.
Svým příchodem na Lidovou školu umění koncem 60. let tu začala Milada Mašatová vytvářet ročníkové skupiny-soubory, jichž bylo dohromady 25-30. Skupiny o 12-15členech střídaly různé typy loutek: spodové, marionety, plošné, manekýny, maňásky, javajky, předměty... a hrály jimi nejen pro své vrstevníky, ale systematicky i pro děti z MŠ apod. Ročně tak vznikly 2-3 výraznější inscenace a několik drobnějších, které až 6 paralelních skupin hrálo např. v 80. letech 20-44x za sezónu.
V hlavním programu LCH vystoupil soubor M. Mašatové poprvé r. 1967 s inscenací S drakem není legrace. Největším úspěchem byla dvojinscenace Sněhurka / Šípková Růženka (1976, 3 ceny), úspěch mělo i Dvanáct usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku a Za lesem na louce, v maličké chaloupce (1978). Krom toho hrály její soubory na LCH ještě 9x jako inspirativní hosté či v doplňkovém programu (naposledy na pouti 1991) a opakovaně na Kaplickém divadelním létě, Šrámkově Písku, v Martině či na /S/hledání. Vinou nešťastné snahy vyhradit si dětské soubory pouze pro přehlídky dětského divadla (sílila od konce 70. let) některé její vynikající inscenace LCH i unikly - ke škodě obou stran (Jenovéfa, Stojí hruška...).
Inscenace M. Mašatové vynikaly vysokou výtvarnou kulturou a specifickým smyslem pro chytrý humor náznaku. Smysl pro zkratku projevovala i ve výtvarné složce a v akci. Velmi přesně cítila specifické možnosti loutky (loutkovost) a využívala je často ve funkčním vztahu k herci. Tvořila poetické, ale přitom zemité, dynamické divadlo. Po M. Mašatové převzal vedení souboru v letech 1990-91 Martin Lokaj a dokončil s ním inscenaci Náš Faust.
Soubor vedený od 1992 Ivanou Němečkovou hraje na LCH potřetí: Třináctery hodiny (1995) s dřevěnými panáky byly zajímavé především prací s jevištním prostorem, ...Hrnec zlata pro toho, kdo tu hvězdu najde... (1996) s panáky hadrovými získal cenu za využití scénografických prvků v herecké práci. 2001 - Havrane z kamene.
Význam souborů LŠU/ZUŠ Žerotín Olomouc je především v jejich hledačství projevujícím se inscenačně tvořivým rozvíjením možností loutkového divadla a v objevování a prohlubování metod práce, které k takovému divadlu vedou, a také ve vyváženosti, kterou inscenacím dokázala M. Mašatová svou osobností dát.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.